BEDNÁŘ: Patroni české státní ideje, a proto Evropy

BEDNÁŘ: Patroni české státní ideje, a proto Evropy

Propagandistické zneužívání klíčových dějinných událostí zejména totalitními režimy a jím silně poznamenané, plytce obranné reakce zákonitě vytvářejí bludný kruh pseudoargumentů. Ten účinně zakrývá skutečný smysl dějinných událostí. Obětí takové povrchně agresivní rétoriky se u nás po odstranění komunistického totalitního režimu stalo nejen husitství jako první etapa reformace, nebo filosoficky založený, rozhodující demokratický proud českého národního obrození 19. století, či na něj souvisle navazující masarykovská první Československá republika. Patří sem i význam cyrilometodějské misie ve Velkomoravské říši, jejíž 1150. výročí jsme si letos připomínali.

Při té příležitosti se i letos objevilo běžné ahistorické tvrzení, že působení Konstantina a Metoděje na území Velké Moravy znamenalo, že se zde „prosadil vliv Východu na úkor Západu“ (Věrozvěsti mostu, LN 4.7.). Takový pohled na evropské dějiny ale ignoruje nepopiratelný fakt, že církevní rozpolcení Evropy na pravoslavný Východ a katolický Západ to dobou, tedy kolem r. 863,  neexistovalo. Došlo k němu až téměř po dvou stech letech v r. 1054. Konstantin a Metoděj proto nad sebou jako křesťanští církevní hodnostáři bezvýhradně uznávali svrchovanou autoritu papeže jako hlavy jediné křesťanské církve tehdejší Evropy. A byl to proto římský papež, kdo na základě hlavně Konstantinových, filosoficky podložených argumentů rozhodl v jejich, a tedy velkomoravský prospěch závažný spor s východofranckou církevní organizací o přípustnosti oběma bratry zavedené křesťanské bohoslužby v obecně srozumitelném slovanském jazyce.

Ba co víc. V důsledku takto průlomového církevního rozhodnutí došlo k zásadnímu prohloubení smyslu evropanství, tedy jak se po právu říká, Západu. Stvrdil se tím nezastupitelný smysl existence individuality národa a státu z hlediska jejich vztahu k věčnosti na základě principiální nezastupitelnosti individua jako takového.

Smysl jeho úspěšné obhajoby Konstantinem a Metodějem před tehdejší nejvyšší duchovní autoritou křesťanstva, tedy Evropy, si později osvojil, souvisle udržoval, dále prohluboval a rozvíjel český stát jako výchozí duchovní základ své státní ideje. To výslovně dokládá její první autoritativní formulace v Kristiánově legendě, vypracované podle většiny badatelů koncem desátého století na popud biskupa Vojtěcha bratrem knížete Boleslava II. Kristiánem.   

Odtud pramení charakteristická souvislá přízeň českých panovníků vůči reformně, tedy na autoritu individuálního křesťanského svědomí orientovaným křesťanským hnutím. Husitství jako první evropská reformace proto nikoli náhodou vzniklo právě na českém státním území s význačnou státně institucionální podporou. 

Působení Konstantina a Metoděje tedy neznamenalo prosazení vlivu Východu na úkor Západu, jak zní často opakovaná ahistorická floskule, nýbrž přesně naopak hlubší, preciznější myšlenkové ukotvení, a tak zpevnění západního ducha a na něm se zakládající politické filosofie. Tuto spojitost v podobě myšlenkového zdroje státní ideje a jejího pozoruhodného dějinného vývoje průkazně a výslovně dokládá právě český případ.   

Vyšlo v Lidových novinách. Prof. Miloslav Bednář je místopředsedou Svobodných. 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31