Vlajka zpravidla bývá symbolem státu, a znamená tedy stát. Je proto běžné a správné, že se vyvěšuje na státních budovách i sídlech územní samosprávy v daném státě. Je-li občan na svou příslušnost ke státu hrdý, vyvěsí jeho vlajku tam, kde bydlí. V tradičně svobodných státech je to obvyklé. U nás méně.
O svobodnou státnost jsme kdysi přišli, a tak náš formálně existující stát ve skutečnosti nebyl naším státem, ale územím někoho jiného. Proto na státních budovách visely cizí prapory, aby každý viděl, kdo je tu ve skutečnosti pánem. Černožluté rakouské prapory, záhy po meziválečném svobodném dvacetiletí rudý německo-říšský prapor s hákovým křížem, a od komunistického puče v r. 1948 rudé prapory říše sovětské, nebo vlajky jen tak komunisticko rudé, což bylo vlastně totéž.
Rudá úřední znamení státní poroby jsem s potěšením strhával. Zprvu jsem je nechával ležet na chodníku pod zlomenou žerdí. Později se z nich doma pro děti šily pevné péřové bundy. Práporovina byla vcelku kvalitní. Jen žlutý srp a kladivo, komunistický sovětský znak, se odstřihly.
Po revoluci z konce listopadu 1989 bylo od vlajek cizích panovačných říší načas pokoj. Dlouho to ale netrvalo. Za čtrnáct let do české kotliny a moravských úvalů vtrhly prapory Evropské unie, nového to prý spasitele našich málo disciplinovaných životů, kterému je proto třeba se kořit, a tedy státně podřídit. Hřmotná vládní propaganda tehdy donekonečna omílala, že za to prý bude západní blahobyt, a také bezpečnost, přestože jsme již byli v NATO… Záplavě modrých vlajek se žlutými hvězdami se z představitelů státu vzepřel jen prezident republiky. Na Pražský hrad jako své sídlo, od devátého století symbol české státnosti, euroříšský prapor jednoduše nevpustil. Je ostatně konzervativní a liberál, a tak dnešní modlářství a poddanství moc neuznává. Některé domácí a zahraniční dámy a pány tím hodně vzteká, ale já ho chápu a jsem rád, že prezident na Hradě tento symbol nesamostatnosti českého státu nemá, protože tam nemá co dělat. Alespoň tam ne…
Ale proč vlastně jen tam ne ? Nová smlouva o Evropské unii, tzv. Lisabonská smlouva, proti níž se prezident Václav Klaus právem stavěl, mu alespoň v tomto bodě dává plně za pravdu. Oproti v r. 2005 demokraticky zamítnuté euroústavě v ní nenajdete články o symbolech EU, jež mnohým z dobrých důvodů vadily. Vlajka a hymna jsou totiž symbolem státní existence. A Evropská unie státem není, přestože by se jím tak ráda stala…Tedy nejprve jakýmsi nadstátem nad naším státem, jenž eurofanatikům, tak jako jiné státy, ze zásady vadí.
Vlajka Evropské unie tedy od chvíle ratifikace Lisabonské smlouvy neexistuje. Přesto je na mnoha státních a samosprávních budovách k vidění. Jako symbolická úklona našeho státu, která nemá právní opodstatnění. Zato neexistence jakoby státních praporů EU na Pražském hradě právní opodstatnění má. Je jak legitimní, tak legální. Europrapory na státních a jiných budovách jsou přinejmenším ilegální. Proto se již dávno měly odstranit. Není-li to jasné státním úředníkům, mělo by to být zřejmé normálním občanům. Zastávejme své občanství, a proto se také zastaňme prvního občana státu. Vlajky Evropské unie nemají na státních a jiných budovách co dělat!
Miloslav Bednář je místopředsedou Svobodných
