Bizarní firemní kultura Víta Bárty, stmelující osobními finančními injekcemi jeho podnikatelsky vzniklou vládní politickou stranu, je projevem charakteristické duševní slabosti české postkomunistické demokracie. Je příkladem, jehož variace a permutace snadno nejdeme jak ve dvou zbývajících stranách vládní koalice, tak na straně dnešní parlamentní opozice.
Bártův platební recept na zajištění politické spolehlivosti má ale nespornou pedagogickou hodnotu. Názorně ukazuje, že mnozí čeští politici vůbec nechápou, že politika a ekonomika jsou dvě zcela odlišné sféry, přestože se navzájem ovlivňují. Vliv totiž neznamená identitu. Bárta sice pochopil, že korupci lze potřít z politické roviny. Nepochopil ale, že politická sféra musí mít ve svém fungování mravní povahu.
Jinak řečeno, Bárta nechápe, a v tom není zdaleka sám, že nečisté prostředky poškozují, tedy znečišťují, původně stanovený čistý cíl. Do pasti této jednoduché, nevyhnutelné filosofické rovnice se při jejím osudovém ignorování nechytil a nechytí zdaleka jen on. Jak ve vládě, tak v opozici. Koloběh podvedených chytráků bude pokračovat, dokud politikům v demokratickém systému nedojde, že ta nejchytřejší politika musí být čistá od začátku, jak říkával Karel Havlíček, jehož politické texty nejen Bárta zřejmě nezná. Právě tak jako Tomáše G. Masaryka, který jako prezident říkával, že všechny politické a ekonomické problémy mají mravní základ. Kdo to dnes u nás chápe? Do té doby, než takto chápaví lidé budou reprezentovat veřejnost, naše demokracie se bude nadále ploužit v nedůstojných postkomunistických křečích bártovského, drobilovského, a jim podobného rázu.
S tím zjevně souvisí neschopnost vlády předložit věrohodné reformy, tedy důchodovou, zdravotní a školskou. Mohou lidé, kteří to snad myslí dobře, ale dosud nepochopili, jaký je rozdíl mezi politikou a ekonomikou, a jak to vše souvisí s jejich mravním základem, předložit veřejnosti věrohodné, systémově ucelené a učleněné reformy? Volby vyhráli proto, že jim to voliči uvěřili. Ale mají ministři vůbec na to? Jsou kompetentní?
To se týká i zahraniční politiky. Evropská unie, do které jsme po demagogické vládní kampani a znemožněné zásadní veřejné debatě v r. 2004 neprozřetelně vstoupili, se nyní před našima očima postupně hroutí. A vláda není schopna předložit program, jak z blížící se katastrofy Německem a Francií dokonale zpackaného projektu ven. Titanik nabírá vodu a vláda dělá, jakoby se jí to netýkalo. Ostatně není divu. Co dělají Merkelová a Sarkozy ve velkém, předvádí Bárta a další našinci v malém. Z komediálních výstupů praštěných vládních hvězd se v dohledné době asi vyhrabeme.Uniknout sebevražednému řetězci rozhodování Evropské unie a jeho zničujícímu dominovému efektu bude mnohem náročnější úkol. Kdo na něj ve vládě má?
Každopádně platí: Čím dříve vystoupíme z EU a budeme dál žít jen v Evropské hospodářském prostoru a v NATO, tím lépe jak pro naše, tak evropské zdraví. Vědí to ve Strakovce?
Prof. Miloslav Bednář je místopředsedou Svobodných
