Jejich česká intelektuálská sekce v pondělí uskutečnila před branami Pražského hradu okázalou demonstraci proti svému kultovnímu arciďáblu, českému prezidentu Václavu Klausovi. Protestní rituál okořenil spisovatel Viewegh. Sešla se zde, jak prý řekl, jakási rodina na návštěvě pacienta v blázinci. To spisovatel pověděl opravdu hezky. Pamětníci si zajisté vzpomenou na ruské, vůbec komunistické praktiky označovat nepřátele socialismu za duševně choré, a proto je logicky uzavírat do psychiatrických léčeben, a to se zvláštním režimem…

No to dal rozum. Normální člověk zajisté nic nenamítal proti komunistické diktatuře. A normální lidská bytost zajisté rovněž nic nenamítá proti zjemnělé diktatuře bruselské. Správný, nejen český intelektuál dozajista již dávno ví, že Irsko je třeba k přijetí blahodárné lisabonské smlouvy o likvidaci demokracie v Evropě dokopat opakovaným hlasováním, dokud se ti nevychovaní otrapové konečně nenaučí hlasovat jak se sluší a patří.
Intelektuálové zpravidla vždy prosazovali diktatury, které pokládali za své. Vzpomeňme si na ty naše umělecké rozumbrady z dob první republiky. Většina z nich milovala Sovětský svaz coby zaslíbenou zemi budoucnosti. Jen ten pomatený prezident Masaryk jejich spravedlivé a na domácí poměry rozhořčené intelektuální zanícení nesdílel. A proto, jak oni již tehdy prozíravě věděli, patřil na smetiště dějin. Zdeněk Nejedlý s Vítězslavem Nezvalem a dalšími to intelektuálními a múzickými soudruhy mu to pak v padesátých letech svižně předvedli. Škoda jen, že se toho ten zaostalý stařec na trůně již nedožil.

A teď pokrokovým intelektuálům a jejich avantgardní a vzkvétající evropanské říši opět vadí jiný nechápavý, a zřejmě i neméně bláznivý prezident na Masarykově stolci. Ve staroslavné stolici evropanské říše dobra si dokonce nedávno dovolil rouhavě říci, že je nedemokratická. Rouhače a kacíře je třeba ztrestat. Je totiž vidět, že se Češi od Husových dob ze svých tak poučných dějin málo poučili.

Pokud zatím nelze prezidenta ztrestat doslova, tak alespoň symbolicky. Na to jsou pokrokoví intelektuálové vždy připraveni. A symbolická trestná výprava pražské sekce evropanské říše se v pondělí konala již podruhé. Pár umanutých kacířových stoupenců ji sice neevropsky narušovalo. No policie již není, čím kdysi bývala SNB a StB v letech padesátých a dalších. To všechno by ale vhodně napravil utužený evropanský režim pod Lisabonskou smlouvou, kterému se zřejmě duševně vyšinutý český prezident zuby nehty brání.

Opět, tak jako Masaryk, neví která bije. On skutečně ohrožuje světlé zítřky té naší velké evropské rodiny národů. Asi by to chtělo internacionální bratrskou evropskou pomoc. Tak jako o ni kdysi požádalo devadesát devět či kolik pragováků, a soudruzi z tehdejší velké rodiny spolehlivě přišli. To je přeci krásné, byť zatím jen teoretické téma příštího intelektuálního dýchánku před hradními branami. A evropští bratři jistě svou českou sekci neoslyší. Možná snad již chystají europsychušku. Pro neznalé ruského jazyka, psychuška je hovorové ruské označení psychiatrického léčebného zařízení. Škoda, že se touto naléhavou evropskou otázkou nezabýval poslední summit EU-Rusko v Chabarovsku. Tak někdy příště…

Autor: Miloslav Bednář
filosof, místopředseda Svobodných