Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

BEDNÁŘ: Dvacet let svobody

BEDNÁŘ: Dvacet let svobody

Mluvit o dvacetiletí svobodné a demokratické státní existence mívá v našich dějinách temně osudový nádech. Bez jednoho měsíce to bylo rovných dvacet let, co jako svobodný demokratický stát trvala masarykovská první Československá republika. Pak, již bez Masaryka, pateticky složila zbraně před velmocenským kvartetem dvou evropských diktatur (Německa a Itálie) a dvou naivně a krátkozrace je usmiřujících evropských demokracií (Francie a Velké Británie). Za tichého souhlasu Ruska a USA. Jaké bylo „naše“ dvacetiletí? Lze je vůbec srovnávat s první republikou?

Ano i ne. Ano proto, že jsme se opět stali svobodnými v čase zlomového osvobození utlačovaných národů středovýchodní Evropy, k němuž došlo zejména z vnějších příčin, americkým vítězstvím ve světovém konfliktu. Ano proto, že jsme se tím vymanili z područí nadnárodní autokratické říše. Ano také proto, že jak Rusko, tak Německo, tradiční uzurpátoři strategicky nesmírně významného území mezi nimi, byli po skončení (tentokrát) studené války oslabeni. Rusko prohrálo studenou válku s demokratickým světem zásluhou změny dosavadní zahraniční politiky USA, způsobené prezidentem Ronaldem Reaganem. Důvodem německého oslabení bylo, že jeho větší a mocnější západní část sice stála na straně vítězů, ale zároveň před obtížným úkolem začlenit do demokratického organismu v podstatě totalitní část východní.

Svobodu z roku 1989 na druhou stranu nelze srovnávat s počátkem první republiky pro závažné rozdíly mezi první a studenou světovou válkou. Čtyřleté likvidaci rozsáhlých demokratických svobod během první světové války, kterou rozpoutalo Rakousko s Německem, předcházelo období relativně svobodného růstu českého národního celku z vlastních demokratických základů. Ty čerpaly z filosofické a politické práce Františka Palackého, v níž pokračoval Tomáš G. Masaryk. Vznik Československé republiky koncem první světové války byl výsledkem jak zahraničního, tak domácího válečného odboje proti Rakousku-Uhersku, jenž navazoval na demokratický národní život před válkou a politicky i vojensky jej dovršil.

K osvobození z roku 1989 došlo v podstatně odlišných podmínkách. Kolem sice nebyla tíže právě ukončené čtyřleté krvavé války a bídy, zátěž minulosti ale byla mnohem horší. Čtyřicet let komunistické totalitní diktatury a teroru – spolu se závažnou generační výměnou – zlikvidovalo charakter myšlení a jednání. Polistopadová svoboda a demokracie postrádala ve srovnání s počátky první republiky především ucelené filosofické a politické základy. Chyběla všeobecně přijímaná životodárná síla filosoficko-politické tradice a kultury, jíž by ztělesňovaly a veřejným působením účinně praktikovaly autority státu a hlavní proud jeho vzdělanosti.

Dva směry

Místo toho se veřejné debaty na tato témata s vervou chopila seskupení staronových ideologických doktrinářů, jejichž nesnášenlivost k jiným pojetím (a s ní spjatá neschopnost věcně diskutovat) prozrazovaly a dosud prozrazují myšlenkově nezvládnuté „vyježděné koleje“ starých komunistických časů. Hlavním rysem jimi nabízených doktrín je myšlenkové epigonství zhruba dvou základních směrů.

V povrchní reakci na komunistickou (režimní) ideologii a v návaznosti na její nevraživost k masarykovské první republice to jednak bylo odmítavé nepochopení tradice hlavního filosoficko-politického proudu českého obrozeneckého hnutí, jenž dějinně vyvrcholil založením Československé republiky. Tento zejména mezi historiky a publicisty dost běžný ideologický postoj nekriticky vyzdvihuje rakouskou monarchii a pangermánské koncepce německé střední Evropy, jež stály u zrodu první světové války, a s nimi úzce spojenou, tradičně protidemokratickou ideologii většinového politického směru u českých a československých Němců, jež přirozeně vyústila do henleinovství.

Druhým směrem polistopadové intelektuální ideologie se staly rozmanité verze neomarxismu. Jejich pseudofilosofickým podložím je nekritické přebírání postmodernismu, jakési obnovené sofistiky západních marxistických rebelů z univerzit roku 1968. Postmodernismus ideologicky komolí filosofickou kritiku metafyziky, zejména novověké filosofie u Martina Heideggera, a v marxistickém duchu se staví proti myšlenkovému, kulturnímu a politickému jádru západní (a vůbec demokratické) civilizace.

Poměrně rozšířený neomarxismus jak v tehdejší, tak nynější politologii, sociologii a dalších společensko-vědních i humanitních oborech není náhodným jevem. Jeho domácí příčinou je důsledná komunistická likvidace těchto oborů jejich „zmarxizováním“ po komunistickém puči v roce 1948. (Částečné uvolnění dvacetiletého marxistického sevření společnosti komunistickou totalitní mocí v roce 1968 se naštěstí projevilo i v humanitní a společensko-vědní oblasti. Načas tehdy mohli působit například Jan Patočka a Václav Černý coby vynikající představitelé nacisty a komunisty soustavně likvidované prvorepublikové vzdělanosti. Krátkou, nepatrně prodlouženou chvíli svobody nicméně opět vystřídalo dvacetileté temno komunisty nařízeného marxismu coby jediného povoleného způsobu myšlení a výuky zejména v humanitních a společenskovědních oborech.)

Podstatným doprovodným stimulem nástupu neomarxistických ideologií v polistopadovém Československu, resp. České republice, byl i povážlivý stav akademického prostředí těchto oborů v západních demokraciích, kde se od třicátých let, a hlavně pak během studené války, marxismus „uchytil“ coby domněle pokroková socialistická ideologie. Od sedmdesátých let byl v rozmanitých neomarxistických verzích takřka monopolní doktrínou společenských a humanitních disciplín s destruktivním demagogickým vlivem na společnost i politiku.

Zatěžující konflikt

Výrazné oslabení filosoficko-politické tradice české státnosti nemohlo zabránit spontánnímu svobodnému pohybu společnosti a politiky v demokratickém směru, dnes jej ale zatěžuje a poškozuje. Nepříznivý, regresivní vliv se do parlamentních voleb v roce 1992 projevil u revoluční politické reprezentace státu neomluvitelným zanedbáním sílících rozporů v česko-slovenských vztazích, kde se uplatnily i destruktivní vlivy z Německa, Rakouska a prostředí slovenské nacionalistické emigrace.

Česká společnost a politika se v kritické zatěžkávací zkoušce nakonec sebezáchovně propojily kolem svého demokratického národního a státního zájmu. Rozpadu Československa se ale po parlamentních volbách v roce 1992 již zabránit nedalo. Vzniklá Česká republika se přes nevoli příznivců uvedených nedemokratických ideologií a jejích politických zastánců jednoznačně přihlásila k tradici československé státnosti a liberálního pojetí kapitalistické ekonomiky. Důsledkem takto zacílené politické vůle (a rovněž důsledkem vzniku normálního pravolevého spektra politických stran, jež se od té doby stalo hlavním rysem české politické scény) byl výrazný hospodářský, společenský a politický růst státu.

Právě od okamžiku návratu k politické demokracii se začal odvíjet zásadní konflikt, jenž nepříznivě zatěžuje českou politiku dodnes. Převaha nově vzniklých demokratických politických stran, zejména vznik v parlamentních volbách roku 1992 vítězné liberálně-konzervativní Občanské demokratické strany založené okruhem nových politiků kolem ekonoma Václava Klause, vyvolala dotčenou reakci. Ta pocházela z mocensky velmi ambiciózního vládnoucího uskupení listopadových revolucionářů kolem prezidenta Václava Havla. Jeho myšlenkovou mělkost vynahrazoval silný vliv na veřejné mínění a část politické scény. Po teoretické stránce se uskupení vyznačuje odmítáním rozhodujícího místa politických stran v politickém systému demokratického státu. Šlo o zjevnou reakci na ukončení dominantní politické úlohy revolučního uskupení Občanského fóra, původně řízeného Václavem Havlem, k němuž došlo zejména po druhých svobodných volbách do parlamentu v roce 1992. Občanské hnutí Jiřího Dienstbiera a dalších postav Havlova kruhu, jež chtělo na krátké hegemoniální mocenské působení Občanského fóra navázat, ale v těchto volbách utrpělo volební porážku.

Podle tvůrců a zastánců takto vzniklého politického uskupení jsou demokratické politické strany dějinně překonanou skutečností. Jejich místo by údajně měly zaujmout organizace občanské společnosti. Pravou občanskou společností je ale podle této ideologie jen ta její část, jež podporuje mocenské ambice některých zakladatelů Občanského fóra kolem Václava Havla. Nedemokraticky orientovaná ideologie občanské společnosti je nejen účelovým zkomolením smyslu existence občanské společnosti jako takové, ale i zkomolením kritiky evropských politických stran Hannah Arendtové.

Pojetí občanské společnosti rozvedl ve filosofii práva Georg Wilhelm Friedrich Hegel. Občanská společnost je v jeho podání přirozenou výchozí půdou života státu. Patří do ní tedy v naší době zcela přirozeně nejrůznější společenská a politická hnutí, včetně politických stran. Občanská společnost je nezbytným prostředníkem mezi společností a státem. Klást proti sobě občanskou společnost a politické strany, jak to u nás dělá účelově vzniklá porevoluční ideologie občanské společnosti, je neudržitelné.

Obdobně tato ideologie zachází s kritikou politických stran, jejímž zdrojem je nepochopení smyslu kritiky politických stran v kontinentální Evropě z pera Hannah Arendtové. Její kritika se zaměřuje na odtržení řídících institucí politických stran evropského kontinentu od svobodného politického života společnosti, uznává ale například volební typ politických stran v USA či autentické spojení veřejnosti a jejích politiků.

Antiobčanská společnost

Demagogická ideologie „občanské společnosti“ se přesto stala jakýmsi ústředním sloganem od roku 1993 opakovaných, demokracii České republiky oslabujících politických tažení proti demokratickému stranickému systému, s primárním zaměřením na liberálně-konzervativní Občanskou demokratickou stranu. První z pokusů se uskutečnil na podzim roku 1993, a naštěstí skončil nezdarem. Zahrnoval kromě prezidentem Havlem podporovaného Občanského hnutí i tehdy početná marxistická uskupení reformních komunistů z roku 1968. Vyzýval (nejprve za vedení prof. Jiřího Hájka) k vystoupení občanské společnosti proti vládě a požadoval vytvoření střechového řídícího orgánu – Občanského kolokvia. Proti tomuto požadavku se ale důrazně ohradilo v české demokratické tradici tehdy silně ukotvené Evropské hnutí v ČR. Získalo na svou stranu podobně zaměřené organizace reálně existující občanské společnosti, a tak již v zárodku znemožnilo vytvoření jakési nové Národní fronty, jež by občanskou společností manipulovala.

Po tomto neúspěchu se další, nakrátko úspěšný pokus o revanš za volební porážku odpůrců demokratického systému politických stran uskutečnil na podzim roku 1997. Cestu k němu umožnily výsledky parlamentních voleb v roce 1996, jež skončily patem a vytvořením slabé, levicovou sociální demokracií tolerované vlády Václava Klause. Na podzim následujícího roku došlo k jejímu svržení, tentokrát ryze stranickými prostředky: v ODS jejím rozpolcením, u dvou stran vládní koalice (KDU-ČSL a ODA) tím, že vládu opustily. Pro událost se vžilo označení „sarajevský atentát“. Následná půlroční vláda bankovního činitele Josefa Tošovského vznikla a vládla v zásadě na půdorysu představ prezidenta Václava Havla.

Výsledky parlamentních voleb do sněmovny v roce 1998 českou politiku poškozující pokus o vládnutí ukončily. Vítězná ČSSD Miloše Zemana uzavřela s ODS Václava Klause dohodu o tolerování vlády opozicí za veřejně stanovených podmínek – opoziční smlouvu. Odpůrci vlády politických stran (včetně menších politických stran) se na vládě nemohli podílet, a proto v následujícím období došlo hned ke třem pokusům tento způsob vládnutí odstranit. První z nich se uskutečnil pod hlavičkou hnutí Impuls 99, založeného poradcem prezidenta Havla Jiřím Pehe. Byl to mediálně šířený pokus několika intelektuálů blízkých prezidentu Václavu Havlovi shromáždit a zorganizovat spřízněnou část občanské společnosti a vyvinout politický tlak na vládu mimo běžné cesty demokraticky utvářené politické vůle. Přes podporu prezidenta a médií celý záměr nepřekročil úroveň okázalé pózy intelektuálního pohoršení nad politikou. Nevzbudil totiž významnější veřejný ohlas. Podobný osud potkal i druhou, o něco útočnější akci z podzimu 1999. Její hybnou silou se tentokrát stalo několik studentských aktivistů listopadu 1989, opět se silnou vazbou k prezidentu Havlovi. Název pokusu byl výmluvný: Děkujeme, odejděte! Tedy přímá výzva demokratické politické reprezentaci, kromě prezidenta Havla, k odstoupení. Tentokrát byla snaha získat pro daný požadavek veřejnost viditelnější. Načas vznikly i skupinky následovníků v krajích. Jejich výsledný vliv na politickou scénu byl však přes významnou mediální podporu zanedbatelný a celý podnik brzy znovu selhal.

To se již nedá tvrdit o třetím, nejagresivnějším posarajevském pokusu odstranit demokratickou reprezentaci státu z prosince 2000. Vše začalo v parlamentu zákonným rozhodnutím jmenovat nového ředitele České televize. Stal se jím člověk stojící mimo tehdejší struktury ČT, což v nich vzbudilo obavy z možných změn, jež by mohly ohrozit existující politické a finanční zájmy. ČT proto odmítla nového ředitele akceptovat, znemožnila mu vykonávat činnost a svým propagandistickým vysíláním usilovala o to vyvolat ve veřejnosti dojem, že jmenování nového ředitele ohrožuje svobodu slova. Česká televize vyzývala k veřejným demonstracím na podporu svých požadavků, jež vyústily v ryze politické výzvy k odstoupení reprezentace státu (zejména předsedy sněmovny Václava Klause a předsedy vlády Miloše Zemana), opět kromě prezidenta Václava Havla, který se s blízkými politiky veřejně přidal na stranu České televize. Ohlas televizních výzev k odstranění parlamentního politického systému kvůli údajnému ohrožení svobody slova byl značný. Na obranu demokratických zásad se ale záhy postavila soukromá televizní stanice Nova. Demagogická manipulace veřejnosti mluvčími televizní vzpoury proto nemohla získat mediální monopol, o nějž usilovala. Parlament a vláda se pak nakonec na poslední chvíli probraly z vánoční letargie a brzy se jim podařilo v zásadě uměle rozbouřenou společenskou atmosféru zklidnit.

Důsledky

Série vytrvalých pokusů destabilizovat život demokratického politického systému svými důsledky významně posílila a rozšířila politický extremismus, včetně značné části ČSSD tvořené někdejšími členy totalitní Komunistické strany Československa. Výsledek na sebe nedal dlouho čekat. Ve volbách do sněmovny v roce 2002 zvítězila ČSSD a za podpory komunistů pak s přehledem ovládala stát až do voleb v roce 2006, jež skončily patem. Tehdy se již u obou nejsilnějších politických stran naplno projevila nebývalá míra korupčního jednání. Vzniklá vláda koalice kolem ODS Mirka Topolánka se udržovala při životě několika přeběhlíky z ČSSD až do jara 2009. Po jejím pádu se k tíživé hospodářské krizi připojila vleklá krize ústavní a politická.

Česká republika se jako demokratický stát přes uvedenou vnitropolitickou nestabilitu významně ukotvila na mezinárodní scéně v prostoru rozšiřující se demokratické civilizace. Byl to zejména vstup do NATO s Polskem a Maďarskem v roce 1999, byť jej doprovázely příznačně dramatické okolnosti. Proti chystanému rozšíření NATO o postkomunistické země se postavilo nejen Rusko. Byl to i německý kancléř Kohl, jenž prohlásil, že země středovýchodní Evropy by se měly nejdříve začlenit do Evropské unie a teprve poté do NATO. Proti německé a eurounijní východní politice se tehdy výslovně ohradil americký ministr zahraničí Christopher. Trval na tom, že uvedené státy se musí nejprve stát členy bezpečnostního svazku. Německo a EU jasnému americkému požadavku s nevolí ustoupily.

Napětí a konflikty mezi EU a USA (a NATO) od té doby utvářejí dramatický zahraničně-politický rámec našich dějin. Jejich dramatičnost zapříčiňuje zejména sílící nedemokratický charakter Evropské unie a její nebezpečná, velmocensky stylizovaná rivalita s USA. Zde je hlavní zdroj charakteristické zdrženlivosti České republiky ve vztahu k EU, reprezentované v první řadě Václavem Klausem. A i proto je na Českou republiku ze strany EU soustavně vyvíjen nevybíravý nátlak, jenž se výrazně projevoval především po loňském zamítnutí Lisabonské smlouvy v Irsku a při jednáních o možném umístění radarové části amerického systému protiraketové obrany na českém území.

Proti tomuto spojeneckému záměru, jehož uskutečněním bychom získali bezpečnostní záruky svobody a nezávislosti, se v jednom šiku postavila zejména německá a ruská zahraniční politika spolu s hlavním mocenským a ideologickým proudem EU. Jejich vlivné páté kolony nastoupily do akce jak na české politické scéně, tak intenzivním ovlivňováním veřejnosti údajně ryze domácími protiradarovými aktivitami. Snadné podlehnutí značné části českého veřejného mínění zastrašujícím kampaním proti spojeneckému systému obrany není náhodné. Je tragickým výsledkem oživených pozůstatků antiamerické komunistické propagandy, oslabování důvěry v demokratickou civilizaci demagogickou ideologií občanské společnosti a výsledného posilování neomarxistické levice na politické scéně.

Není všem dnům konec

Destruktivní vnitropolitický vývoj, probíhající již od první poloviny devadesátých let, se nakonec tragicky propojil s příklonem vlády nového amerického prezidenta Obamy k mnichovanským tradicím appeasementu, tedy usmiřování nedemokratických soupeřů na mezinárodní scéně. Prezident Obama se 17. září 2009 kvůli usmíření vyhrožujícího Ruska a jaderné zbraně chystajícího Íránu veřejně zřekl podepsaného smluvního závazku své země k České republice a Polsku o zřízení protiraketové obranné základny. Tento krok symbolicky uzavřel dvacetiletí naší svobody, podobně jako zářijová mnichovská smlouva z roku 1938 ukončila dvacetiletí masarykovské první republiky. Mnichov tehdy domněle zachránil „mír pro naši dobu“. Ve skutečnosti, jak předvídal československý prezident Edvard Beneš, předznamenal druhou světovou válku. Je příznačné, že jásot dnešních Obamových „mnichovanů“ tvoří (kromě jejich páté kolony u nás) právě vlády někdejších aktérů a přitakávačů Mnichova 1938: Německa, Francie, Itálie, Velké Británie, Ruska a USA.

Není všem dnům konec.

Naše pole smysluplného jednání jako suverénního, tedy ústavně nezávislého státu se zúžilo, ale do 3. listopadu 2009  nezaniklo. Od té doby jsme si ale prezidentovou ratifikací Lisabonské smlouvy, provedenou ve valné míře v důsledku soustředěného hysterického tlaku EU a jeho poslušných domácích vykonavatelů, tedy rovněž ve vládě, parlamentu, Ústavním soudu a médiích, možnost obnovení svobody svého státu a členských států EU věřme jen načas uzavřeli.

Možnost vystoupení ČR z EU, kterou v zásadě nevylučuje vysoká podpora veřejnosti prezidentu republiky, tedy pro případ jeho neuskutečněného odmítnutí ratifikace Lisabonské smlouvy i po souhlasu s ní Ústavním soudem místo předchozích 65 % až 75 % občanů, lze uskutečnit. Záleží jen na svobodných občanech, zda se jí chopí, nebo ne.

Kdo se nepoučí z dějin, musí si je zopakovat. Nynější americké, německé a s nimi spjaté eurounijní mnichovanství, jež převzala nejen část naší politické scény, ale dokonce i nový, překvapivě naivní generální tajemník NATO Rasmussen, bude mít tragické následky. Mír mezi demokratickými a nedemokratickými státy jako princip politického jednání je neudržitelnou iluzí a hazardem, za nějž se platí vysoká cena.

Konec uplynulých dvaceti let naší svobody dnes opět stojí na prahu temného období mezinárodně politické nezodpovědnosti, kdy nyní až nápadně nekompetentní vůdci velmocí a jejich vlády nevědí(v lepším případě), co činí. Náš osud nyní bohužel opět nezávisí jen na nás, ale hlavně na tom, zda a kdy tito vůdci přijdou k rozumu – nebo je vystřídají soudnější a schopnější. Do té doby se v České republice v zásadě vyplatí odvážné a statečné jednání občanské veřejnosti.

Miloslav BEDNÁŘ je místopředsedou Strany svobodných občanů

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

A avizovaná dvojice už je se mnou ve studiu. Já tady vítám Johannu Nejedlovou,

pěkný večer. Pěkný večer vám i divákům. A zdravými Matěje Gregora. Pěkně. Dobrý. Děkuji za pozvání. Tak, ale začnu s dovolením dámou a vrátím se k jednomu tématu, které bude velmi žhavé, bude zítra

probírané ve sněmovně, protože se tam uskuteční mimořádná schůze a řeč bude o migračním paktu. Já jenom připomenu, že ten prošel minulý týden Evropským parlamentem, míří znovu na Radu

ministrů a opozice jasně říká, že ministr vnitra Vít Rakušan by ho měl odmítnout. Naposledy jsme se hlasování zdrželi. Jaký je váš postoj? Já bych předně chtěla

říct, že velmi dobře, že žijeme ve státě, ze kterého ještě nikdo nikam nemusí utíkat, ale měli bychom chápat to, že jsou lidé, kteří ze svých států uprchnou

musí. My jako zelení, možná překvapivě jsme taky proti tomu migračnímu paktu, ale z úplně jiných důvodů než ostatní. My jsme přesvědčeni o tom, že je nastavený tak, že nám nepomůže

řešit migraci, nepomůže migrantům a zásadně zkomplikuje jejich situaci. Je tam spousta výjimek z výjime, což znamená, že třeba

ty příchozí azylanti nebudou moct projít sami tím řízením a budou potřebovat pomoc. Nelíbí se nám, že budou drženi v detencích. Někdy to může vypadat, podle

toho, jak jsme to zkoumali, že tam můžou být až roky. To není výhodný pro nikoho. Nás to stojí peníze. Pro ně je to podle mě nehumánní. Ale jsem přesvědčena o tom, že hlavní problém je

v tom, že tady teď máme spoustu politiků a političek, kteří místo toho, aby řešili naše reálné problémy, který nás v Česku a v Evropě trápí, tak zvedají

nenávist vůči migrantům, Rose míchávají rasismus, xenofobii, náboženskou nesnášenlivost. Věc, která je

prostě přirozená. To, že jsou státy, ze kterých lidé musí uprchnout a my bychom jim měli pomoct a postarat se o to, aby byli dobře integrovaní, takto neřeší a místo toho prostě jenom na to

já si půjčím tu první část. Vy byste byli proti, ale z jiných důvodů, než je v tuto chvíli většina politiků. Doplním, že podobný postoj zastávají třeba Piráti v tuto chvíli, pane Gregore. Svobodní, tuším,

by byli také proti, ale z opačných důvodů. My jsme čekali, než se to schválí, abychom viděli tu konečnou podobu, s jakou to vlastně půjde do toho finálního tažení. A naprosto mě vykolejilo,

že Vít Rakušan, který sliboval, že by v tom migračním paktu měla být výjimka pro ČR z důvodu toho, jak jsme přistupovali k invazi na Ukrajinu a k začlenění ukrajinských uprchlíků, tak

lhal, protože žádná výjimka tam není. A tady toto mi teď visí jako obrovská otázka, na kterou doufám, že dostaneme odpověď v té zmiňované sněmovní schůzi, aby na ministr vnitra takto lhal mi jako Svobodní

jsme samozřejmě proti a myslím si, že když chceme argumentovat proti migračnímu paktu, tak určitě není třeba rozpoutávat nějakou nenávist. My vidíme, že ta integrace těch uprchlíků v těch západních zemích, které do

toho šly dříve, dlouhodobě nefunguje. Můžeme se podívat na vyšší kriminalitu, na problémy ve školství v Německu, ve Francii atd. migrační pakt bude velký problém jak pro ty země, tak pro ty uprchlíky.00:08:10

Právě proto, že se EU opět snaží ovládnout azylová řízení 27 členských zemí a snaží se za ně rozhodovat, kdo kde půjde, kolik kdo zaplatí,

jakému budou dány sociální jistoty. A takový moloch pochopitelně nejde utřídit. A mě pro mě překvapuje to, že stejné chyby jsme viděli v roce 2016, že opět selhalo migrační řešení

a EU, která měla téměř deset let na to přijít s nějakým novým řešením, s ochranou vnějších hranic, tak by se nám to líbilo ve Svobodných. Tak zase přišla s něčím, co nařizuje, kolik kdo má přijmout a kolik

má kdo platit. A to je škoda. Změní dynamiku. Zůstanu u vás. Vy jste hovořil o těch kvótách a té výjimce tedy tady je spor o to, nakolik má Česko mít výjimku, protože v tuto chvíli má zhruba tři procenta jaksi

migrační kvóty splněné tím, že jsme přijali uprchlíky z Ukrajiny. Tak vy potřebujete nějakou další definici a do jasně ní vlastně té výjimky nebo toho konstatování

kolem kvót. Mě naprosto udivuje, že se v roce 2024 bude ČR někoho ptát, kolik může a nemusí přijímat migrantů na základě nějakých kvót. Já mám zato, že ČR je pořád suverénní země, která si může sama rozhodovat o tom, kolik lidí přijme, za jakých podmínek, jaké jim nabídne sociální podpory. A přece nepotřebujeme EU, aby nám říkala,

kolik migrantů máme nebo nemáme přijímat, za jakých podmínek. Takže abych ty kvóty vymazal úplně, celý migrační pakt společně s ním. Máme být víc suverénní, nebo víc integrovaní? Toto byl přesně příklad toho, co jsem říkala. Máme nějaký jiný podstatný problém, který bychom měli řešit a nestrašit uprchlíky? My víme, že český, slovenský, evropský firmy potřebují zaměstnance,

máme tady a chybí jim. Máme tady možnost dobře integrovat lidi, kteří utíkají a potřebují pomoc. My můžeme pomoct, můžeme dohlédnout na ten integrační proces a můžeme z toho, že sem přišli, ve výsledku všichni, benefit. Ovad jde ale o to, abychom se koukli na to, kde jsou problémy a napravili Jeanne. Ne jako nadávali na to, že jsou

lidi, kteří potřebují utéct a snažili se tady stavět nějaké zdi, které nikdy nefungovaly a fungovat nebudou. Pojďme po té ekonomické podstatě. Já si půjčím argument hnutí ANO, které se

mimo jiné bude ptát, nakolik máme dostupný detenční zařízení a kolik případně bude stát vybudování dalších. To je jeden z ekonomických prvků. Znáte odpověď? No, my především říkáme,

že ty lidé nemají chodit do detenčních zařízení, protože za nás třeba to ten migrační pakt říká. Není správné, aby malé děti byly zavřený v něčem, co připomíná vězení. Myslíme si, že by měl být rychlý proces. V ideálním případě. My bychom chtěli, aby ti lidé mohli žádat o humanitární výzva už

v zemích svého původu, tudíž by je buď dostali nebo nedostali a nemuseli jsme řešit, jestli budou v nějakých detencích, protože by sem přicházeli především lidé, jejichž pobyt

už byl schválen. Což je ale něco, s čím ten migrační pakt, s kterým vy nesouhlasíte, vlastně počítá. Víte, ono je to hrozně těžké takto říct, s čím počítá nebo nepočítá právě

v tuto chvíli, kdy jsme teď zjistili, že některé výjimky, které měl obsahovat, obsahovat nebude. Teď bude taky dlouhá diskuse, kdy se k tomu budou ty národní státy vyjadřovat, takže já bych ještě v tuto chvíli počkal, jaká bude konečná verze

toho paktu. A já bych jenom zareagoval na jednu věc. Když chce někdo v ČR pracovat, tak se dají vyřídit věci, jako jsou pracovní víza a hlavně my jsme v posledních dvou, třech letech přijali zhruba 300 – 400

tisíc uprchlíků z Ukrajiny. A toto je věc, která bude trvat deset let, dvacet let, než uvidíme, jak se to povedlo, jak se začlenilo, jak si na to zvyklo školství. A v tuto chvíli bych byl velice opatrný k tomu, abychom

nějakými kvótami k tomu šli. Navíc ten migrační pakt, a to je podle mě velký problém, on vlastně říká, že když nějaká země toho migranta přijme, tak on odsud vlastně nemůže pryč. A vzniknou tady situace, kdy někdo,

kdo chtěl třeba nejčastěji do Německa, do Francie, do těch zemí, které jsou známy tou velkou sociální podporou těch příchozích migrantů, tak on může skončit v ČR, bude mít nárok na sociální podporu pouze

tady a my tady budeme mít lidi, kteří tady vůbec vlastně nechtěli. A to je problém, se kterým můžeme mít. Nebo vidíte, že ten problém už tady opravdu je, že to riziko tady je. Jak se můžu dál zopakovat,

jestli. Vy hovoříte o tom, že tady zůstanou desítky, nebo zmiňoval jste problém, že by tady zmiňovali, zůstávali takoví lidé, ale vidíte ten problém? Ano. V minulé migrační vlně, tak tady byli

lidi, kteří byli, kteří byli z íránské skupiny a potom se vrátili zpátky a mohli třeba jít do jiné evropské země. Migrační pakt ale říká, že kdo přijde do ČR, nebo řekněme to na rovinu, bude přidělen

do ČR, což mě taky připadá nehumánní, tak on nebude mít nárok na jinou sociální podporu v žádné jiné zemi EU a bude tady muset zůstat, nebo bude muset jít do té země, ze které teda on z nějakých

důvodů odešel. Takže to je za mě absolutní nesmysl. Já se tady shodnu v tom, že bychom neměli nutit lidi, kteří utíkají ze svých zemí, být ve státě, ve kterém být nechtějí. Rozumím

že třeba chtějí tam, kde už mají nějakou komunitu a můžeme jim dát nějakou pobídku, aby chtěli jít do Česka, ale neměli bychom je k tomu nutit. Ale nejzásadnější je to, že vy tady

tvrdíte, že je tady nějaký obrovský problém s migrací. My jsme přijali šest milionů lidí z Ukrajiny v celé Evropě za poslední dva roky. Ten migrační problém, o kterém tady mluvíme, je00:13:00

200 tisíc lidí ročně, který přicházejí tou jižní a středozemní cestou. Neporovnatelný čísla. Ten problém je vlastně jako marginální, když se podíváme na to, kolik těch lidí00:13:10

přichází. A to, co vy říkáte a co říkají ostatní politici, je prostě strašení a není to správný. Pojďme ještě jednou k té ekonomické podstatě. Vaše reakce? Já se na to musím zareagovat.00:13:20

To není strašení lidmi. Já vím, že asi máme nějakou vizi, nebo vy máte nějakou vizi, jak chcete začleňovat lidi, ale prosím, podívejme se na ten západ, podívejme se do toho Německa, podívejme se do té Francie.00:13:30

To není, to není žádné strašení. Pojďme si konečně přiznat, že opravdu začleňování lidí z Blízkého východu, afrických migrantů přineslo Evropy opravdu obrovské problémy, zvýšenou kriminalitu,00:13:40

ty lidi se nedaří začlenit, často třeba ani dodneška neumí jazyk. Vznikají ghetta v celé západní Evropě. Paní Nejedlová, nechci tady jako vyvolávat žádné silné emoce vůči vám, ale opravdu, jestli o tom chcete mluvit, běžte00:13:50

se tam podívat, jsou to věci na. Děkuji. Za chvíli, za malou chvíli. Dám příklad právě na těch Ukrajincích. Ale ještě jeden ekonomický rozměr a vrátím se k té mimořádné schůzi hnutí ANO, které zároveň bude diskutovat00:14:00

o tom, nakolik se máme v rozpočtu připravit na to, že budeme muset platit právě za výjimku, pokud jde o přijímání nebo ne přibývání uprchlíků? Máme se vyzbrojovat v rozpočtu00:14:10

teď už dopředu, že se vyplatíme z té případné kvóty, pane Gregore? No tak pokud nám EU samozřejmě dá vybrat mezi nějakou bezpečností ČR, ať už je to v otázkách kriminality00:14:20

nebo zdravotnictví nebo stabilního školství anebo se vyplácet, tak je to taková trošku Sofii na volba, kdy já úplně nevím, na kterou stranu se v tuto chvíli přiklonit a já doufám, že vláda vezme rozum do hrsti a00:14:30

tak jako před volbami koalice spolu slibovala, že nebude uvrtá vad ČR do migračních paktů, do zákazu a tak se k tomu postaví čelem, ten slib dodrží a prostě to nepůjde. Takže v tuto chvíli to nezáleží00:14:40

úplně na hnutí ANO ani na té mimořádné schůzi, ale na vládě, jak se k tomu postaví. A bohužel toto nejde predikovat, protože vidíme, že ministr vnitra Rakušan už jednou o migračním paktu prokazatelně lhal.00:14:50

Paní Nejedlová, jak by se k tomu měla vláda postavit? Já ještě jednou můžu jenom zopakovat, že jsou tady lidé, kteří potřebují utéct ze své země. My můžeme nastavit dobře integrační,00:15:01

dobře integrační postup tak, aby byli pro Evropu a Česko přínosem, protože tady máme firmy, které si stěžují, že nemají dostatek zaměstnanců. Můžeme00:15:10

z toho všichni těžit, anebo můžeme strašit, vyvolávat nenávist místo toho, abychom řešili reálné problémy, který tady v Česku i v Evropě máme. Tak já teď půjdu k těm datům. Vy jste tady00:15:20

hovořil o Ukrajincích, tak já připomenu, že podle Ministerstva vnitra státy se na začátku letošního roku za první čtvrtletí poslal na dávkách Ukrajincům 0,9 desetin miliardy korun. Na00:15:30

druhou stranu ti pracující, kterých je převážná část, do rozpočtu, do naší státní kasy odvedli o miliardu víc, než je ta zmiňovaná částka, tedy téměř dvě miliardy. Tak je to přínos00:15:40

migrace nebo není? Já jsem o tom nedávno tady diskutoval právě v tomto pořadu, že to se ukáže dlouhodobě, jaký přínos to je. Ale samozřejmě to začleňování migrantů z Ukrajiny je mnohem00:15:50

lehčí, protože ukrajinština je slovanský jazyk podobně jako čeština. To znamená, já jako učitel jsem také pomáhal se studiem těch dětí. Bylo to šikovné, bylo tam vidět zájem a ono skutečně řada těch Ukrajinců v ČR00:16:00

opravdu pracuje. Budou přínosem pro státní rozpočet? Samozřejmě. My už dávno předtím, než začala agrese na Ukrajině, tak jsme viděli, že české zdravotnictví má personální nedostatky, že se to propisuje do školství.00:16:10

A právě tady musíme být opatrní, abychom právě v době, kdy začne těch 300 tisíc lidí se rozhodovat, jestli v té ČR zůstanou, nebo se v případě ukončení konfliktu vrátí zpátky na Ukrajinu, případně00:16:20

kdy to vůbec bude. Takže tady uvidíme za dlouhé roky. Jak říkám, to je otázka na desítky let, jak se to povedlo. Ale samozřejmě zatím můžeme říct, že ta integrace těch Ukrajinců je mnohem úspěšnější, než00:16:30

by byla, než by byla integrace stejného počtu lidí, kteří by přišli z úplně jiného kontinentu, úplně jiné, z úplně jiné části světa. Paní Nejedlová, když vy hovoříte o další integraci,00:16:40

jak tedy tyto lidi namotivovat, aby zůstali a skutečně zůstali za prací a jiným životem? My víme, že ty lidi sem přicházejí a chtějí se tady jako uplatnit00:16:50

na trhu práce, nechtějí sedět doma nebo být zavřený v detenci. My musíme umožnit přístup na ten pracovní trh, což často právě ti azylanti nemají, takže se ani integrovat nemůžou. A00:17:00

musíme jim pomoct tím, aby rozuměli naší řeči a aby znali ty naše zvyklosti a pravidla dodržovali. Na tom se asi všichni shodneme. Když tady někdo00:17:10

je, tak musí ty pravidla znát a musí je dodržovat. Potřebuje k tomu jenom to, abychom mu vysvětlili, jaký ta pravidla jsou a nakolik je toto ekonomicky náročné. Já00:17:20

na to nemám žádnou kalkulaci, ale rozhodně vím, že když ty lidi přivedeme a budou tady pracovat, takto výhodné nakonec bude. Pane Gregore. Jo, tak jako tady je třeba hlavně říct, že ti00:17:30

Ukrajinci tady přišli bez jakéhokoliv migračního paktu a EU nikomu nenařizovala, kolik má nebo nemá přím od lidí z Ukrajiny. A samozřejmě je rozdíl, když se tu znovu bavíme o lidech, kteří tu chtějí přijít za rodinou,00:17:40

chtějí tu přijít za práci, můžou využívat už platných azylových zákonů ČR, azylové řízení, požádat si o občanství, případně přes rodinného příslušníka, případně pracovní vízum.00:17:50

Ale to, co EU chce způsobit tím migračním paktem, tak to nebude jenom ekonomicky náročné, ono to bude hlavně opravdu ohrožení bezpečnosti ČR. A to není strašení, protože skutečně tady půjdou lidi,00:18:00

kteří tady nechtějí být a přijdou tady ze zemí, které se v západní Evropě ukázaly, že opravdu nejsou schopni se integrovat do té Evropy. Prosinci víme. Není ten český prvek moment, kdy na sebe00:18:10

ukázat a říct, podívejte se, my jsme to zvládli, jsme inspirací. U západu ČR. Myslím teď v té integraci Ukrajinců. Ano, ale my se bavíme o integraci Ukrajinců, což je sousední země,00:18:20

což je sousední země Slovenska. Je to země, která je opravdu stovky km vzdušnou čarou. Pro ty lidi je lehčí naučit se jazyk. Často už tady někoho z příbuzných měli. Řada Ukrajinců už tady měla funkční organizace,00:18:30

protože přes pracovní agentury tu řada Ukrajinců pracovala. Ale tady se bavíme lidí ze zemí třetího světa, z Afriky, případně z Blízkého východu. A tam prostě na tom západě vidíme, že je to obrovský průser.00:18:40

A i když to nejde tak vidět, jak ho to třeba jde vidět v těch zemích, tak je to obrovský průser. Já tady zmíním, že se. Pak problém. Tam se máme škatulkovat? Ale. Pardon.00:18:50

Gory. Například Stockholm, byl vyhlášený stav teroristické nouze právě kvůli těm ghetům. A to je něco, čeho my tady čelíme. Pokud to bude migrační pakt a budou tu proudit tisíce, desítky tisíc lidí. Posuneme00:19:00

v té. Diskuse a máme tedy škatulkovat? Vy si myslíte, že lidi z Afriky jsou nějaký horší lidé, nebo co tím myslíte? Když říká já i hrozbou nebo. Prosím. U00:19:10

naučí. N. Nepodsouvejte mi něco, to jsem vůbec neřekl. Já jsem pouze řekl to, žena i na západě Evropy vidíme, kam tady toto dospělo. Vidíme, jaký byl ten konflikt těch lidí, kteří přišli z úplně jiné kultury.00:19:20

Vznikly tam ghetta, na školách se někteří učitelé v Německu bojí učit. Já nevím, proč to je, ale vidím, že to tady je. A pokud vidím, že někdo chce podobná migrační pravidla dát do ČR, tak je to prostě hloupost.00:19:30

Německo, Francie a další země si tu migrační krizi vyvolaly sami. Němečtí politici říkali, pojďte k nám, my to zvládneme. A s tím čelí. ČR tady tento zájem nemá. Máme tady momentálně 300 tisíc lidí,00:19:40

kteří přišli z Ukrajiny. Ti můžou úplně v pohodě momentálně tady pracovat, co tady začlení. Žádné velké problémy tady nemáme a já prostě nevidím důvod, proč dávat Brusel. Kdo00:19:50

tam na vás s dovolením navážu, vrátím se ještě jednou k tomu pracovnímu trhu a také k těm ekonomickým výhodám. Další kandidátka do Evropského parlamentu Danuše Nerudová už v roce 2022 odhadla, že Ukrajinci,00:20:01

kteří zde zůstanou za prací, by mohli na důchodovém pojištění odvézt až 13 miliard korun. Tak je to možná díra, kterou jsme vlastně schopni zalepit právě v tom penzijním systému.00:20:10

No, nám bohužel, jak to tak vypadá, nezbývá nic jiného, než pracovat s tím, že do Česka a do Evropy přijdou lidé, kteří hledají novou příležitost. Naštěstí00:20:20

jsme kontinentem, kde se lidem stále ještě daří. Někteří lidé utíkají z nebezpečí, někteří lidé sem chtějí prostě přijít žít z jiných důvodů. A my bychom00:20:30

prostě měli vše udělat všechno proto, aby to pro nás byla výhoda a abychom z toho mohli těžit. Máme tady prostě nízkou porodnost. Je00:20:40

to i selhání třeba rodinné politiky a podpory žen, ale dlouhodobě se ukazuje, že jedním z těch způsobů00:20:50

řešení je prostě migrace. Jsou migranti řešením důchodového schodku, pane Gregor? Ten důchodový schodek nevznikl náhodou. Ten důchodový schodek vznikl, protože ten důchodový00:21:00

systém je prostě postavený na špatných základech. On prostě nepočítá s tím, že ta porodnost může a nemusí kolísat. A vidíme to právě v té velké generaci Husákových dětí, kdy ta porodnost těchto lidí00:21:10

v době, kdy dospěli, byla prostě řádově nižší, a proto tu vůbec nějaký důchodový problém dneska je. A my, pokud chceme, aby se tato krize neopakovala, nechceme každých dvacet let ob jednu generaci zkrátka lepit00:21:20

díry v důchodovém systému tím, že budeme uměle zvyšovat poptávku po migraci, tak my prostě ten systém musíme předělat. U nás se tomuto tématu ve svobodných věnuje ekonomka Markéta Šichtařová. Ta například přišla00:21:30

s určitými. To jsem se s opuštěním. Pane Gregor, na to jsem se neptala. Já se ptám na to, zda těch 13 miliard je něco, z čeho se dá čerpat, na čem se dá stavět, zda vlastně vynakládat podobné analýzy jako00:21:41

naděje důchodového systému. Víte, víte, pokud budeme počítat s tím, že migranti přinesou 13 miliard do důchodového systému, tak musíme počítat, že ti migranti přirozeně přinesou vyšší výdaje, ať00:21:50

už je to v tom oblasti zdravotnictví, v oblasti školství, v oblasti, v oblasti úřadu. Takže toto prostě není řešení a paní Nerudová je bohužel známá tím, že i když je má profesorů ekonomie, tak ji vůbec nerozumíte.00:22:00

Norové, to nevychází panně. Ale jakoby opět podle mě jako nepřemýšlíte nad tím, co jsou naše reálné problémy. Nám tady chybí lékaři. Lékaři jsou bohužel už často00:22:10

v důchodovém věku. Nemáme dostatek mladých lékařů. Potřebujeme přivést nové lidi, kteří budou dělat tuto práci. Těch profesí, které je potřeba obsadit lidmi, kteří tady prostě nejsou,00:22:20

je mnoho. Jsou to třeba pečovatelé, jsou to zdravotní sestry. A my potřebujeme nějakým způsobem tady tu situaci vyřešit a nevyřešíme ji tím, že budeme nad tím problémem00:22:30

zavírat oči a čekat, až se někde narodí. Přiznává, že konkrétně například u lékařů se nedaří nostrifikovat dané dokumenty, že se nepohybují00:22:40

Ukrajinci třeba v podobném systému jako čeští doktoři, že často chybí právě ta jazyková motivace. Je tam jazyková bariéra, ale se to podařilo vyřešit za uplynulé dva roky. Je to problém,00:22:50

který se dá vyřešit. Bohužel naši politici a političky v tomto selhali. Já jsem ten problém viděla už rovnou, když jsem, ti lidé přicházeli. Oni měli rovnou00:23:00

začít absolvovat vzdělávání jazyce tak, aby se dorozuměli. Měli jsme se vynasnažit, aby mohli pracovat ve své profesi, abychom co nejdřív uznali tu jejich kvalifikaci00:23:10

a využili jsme nejvíc ten jejich potenciál. Bohužel to v části, u části těch lidí dopadlo tak, že dělají nekvalifikovanou práci nebo práci, na kterou nevyužíváme00:23:20

jejich kvalifikaci. A dopadlo to tak, že bohužel některým lidem, kteří v Česku žili před tím, tu práci sebrali. A ti lidé jsou teď pochopitelně rozčílený00:23:30

a jsou naštvaný na tu, na tu část těch Ukrajinců, kteří sem přišli a je to z mého pohledu chyba toho, jak se k té situaci postavila naše vláda a jak tu situaci nezvládl.00:23:40

Uzavřeme téma migrace. Poslední otázka tímto směrem, pane Gregore, nezvládla tedy situaci česká vláda, nebo zvládla a nezvládla ji EU? V oblasti čeho? V oblasti migrace případě? No tak v oblasti00:23:50

migrace se to prostě nedá říct, protože pokud se bavíte o tom ukrajinském přílivu 300 tisíc lidí, tak to prostě ukáže čas. Já ze své zkušenosti v Moravskoslezském kraji můžu říct, že koordinaci těch00:24:00

center, která pomáhala i s tou integrací, tak to prostě nezvládli, protože nekomunikovali, neměli instrukce a ti lidi často pracovali na kolenou. Takže za mě tady v tomto ohledu to určitě nezvládli. Ale to, jak00:24:10

to bude vypadat v ČR a jaký bude ten důsledek, to prostě ukáže otázka dalších, dalších několika vlád, takže to není otázka jenom této vlády. Završím téma migrace, další klíčové téma do evropských00:24:20

voleb bude také Green Deal, alespoň to ukazuje průzkum mimo jiné společnosti STEM Mark. Paní Nejedlová, změní se podle vás po těch červnových volbách nějak zásadně poměr sil v Evropském parlamentu,00:24:31

který zároveň přepíše přístup ke Green Dealu? Samozřejmě neumím odhadnout, jak prostě volby dopadnou. A co můžu říct, je to, že je chyba, když tady00:24:40

teď politici a političky říkají, že Green Deal je potřeba zásadně opravit, zrušit, brzdit, že potřebujeme rally, ve skutečnosti tito00:24:50

politici nevidí, jaká je budoucnost. My nezbytně nutně potřebujeme transformovat naši ekonomiku tak, aby byla zelená a abychom dokázali konkurovat00:25:00

Číně a Spojeným státům, kteří do tady té zelené transformace investují, tak to musíme udělat, jinak my konkurenceschopní nebude. Přesto, když se podíváte do praxe, tak00:25:10

nesouhlasíte s těmi argumenty. Je to náročné, je to pracné, stojí to spousty peněz. Jsme tady v situaci, kdy řada firem se ocitla opravdu v krizi po vysoké inflaci, energetických00:25:20

nárocích loňského roku. Green Deal je nástroj. Ten nástroj je soubor opatření, který slouží k tomu, abychom snížili emise CO2 v00:25:30

našem prostředí. Většina lidí v Česku rozumí tomu, že toto potřebujeme dělat, protože tady před námi je globální klimatická krize. Minulý týden bylo venku00:25:40

na koupání, to v dubnu není normální. Ten nástroj může mít nějaký mouchy, může být potřeba ho upravovat v budoucnu, ale ten cíl zásadní je správný.00:25:50

Pardon, vidíte tam jenom krátce, ať dám prostor panu Gregorovi. Prostor pro úpravy máte vy tam za sebe nějak. My si myslíme, že ten Green Deal má být ambicióznější, ale zároveň je potřeba dohlédnout na to,00:26:00

aby všechny peníze, který do něj Evropa investuje, nakonec pomohly občanům a občankám Evropy a Česka v tom, aby se jim líp žilo. Nechceme, aby ty peníze šly00:26:10

především velkým byznysům, což se teď občas děje. Tak předpokládám, že pro vás Green Deal už je ambiciózní. Jak se k němu postavíte vy? No tak samozřejmě my svobodní, až se dostaneme do Evropského parlamentu,00:26:20

tak budeme chtít, europoslanci dalších zemí blokovat veškerá nařízení, která z Green Dealu vyplývají, protože toto je prostě slepá ulička. Paní Nejedlová říkala transformovat ekonomiku, ale tu ekonomiku00:26:30

chtějí transformovat lidé, kteří ekonomice absolutně nerozumějí. A pojďme si to ukázat na reálných čísel. Zkrátka a dobře miliardy, miliardy eur, které se momentálně tisknou a které proudí,00:26:40

jak říkala paní Nejedlová, do toho byznysu, to se děje opět stejně. Tady my například se bavíme hodně o zákazu spalovacích motorů, který zkrátka dobře způsobí výpadek na tom pracovním trhu a který hlavně způsobí00:26:50

to, že lidé nebudou mít jakýkoliv dostupnou automobilovou dopravu, protože tady se bavíme pořád o nějaké ekologii, bavíme se o nějakém životním prostředí, ale to, že Evropa zakáže auta a Green Deal,00:27:00

to zkrátka nezmění v klima vůbec nic. Prostě a dobře je třeba Gregor tuto chvíli končím. Kde byste začal? Já vím. Když říkáte, že byste postupně rušil. Víte, no, já bych začal00:27:10

u toho zákazu spalovacích motorů, který si samozřejmě odložila po vystoupení z EU Velká Británie, prozatím tuším o pět nebo deset let. A takto budou následovat další země, protože zkrátka dobře ty návrhy, čím víc00:27:20

se blíží ta data 2032 1050, tak tím více se ukazuje, že je to nereálné. Prostě my si musíme uvědomit, že peníze se netisknou v tiskárně a lithiové baterie nerostou v lese na stromě00:27:30

a že zkrátka veškeré návrhy, které EU říká, tak nepomáhají ani životnímu prostředí a ani ne transformují ekonomiku. A já tady prostě musím zmínit, že tady tyto pokusy o to transformovat ekonomiku00:27:40

a za peníze občanů rozhodovat o jejich životě, to vždycky selhalo. V případě zelených můžeme zmínit ten byznys se solárními barony nebo přimíchávání biopaliv. To byly dvě věci, které stály desítky, možná00:27:50

stovky miliard korun. To zaplatili lidi ze svých kapes. Nezměnilo to na životním prostředí s nic, akorát to opět omezoval. Vrátím se na paní, na Jedlovou. Podobné argumenty v tuto chvíli používá například00:28:00

Svaz průmyslu a dopravy, který říká, že Green Deal je potřeba udělat, nicméně že je přehnaný. Je potřeba trošku z těch závazků ustupovat, když to vezmu velmi jednoduše. A00:28:10

zmiňuje vlastně to stejné, co zmiňoval tady pan Gregor, a sice, že spousta těch věcí jsou podmíněny elektrifikací, výstavbu nových zdrojů, ať už to je třeba jádro a dalších elektráren,00:28:20

což chce čas, akce, finance. Přesně. Jak tento proces urychlit a financovat? Máte recept, paní? Je potřeba ty finance vzít, navýšit ten rozpočet na tu zelenou00:28:30

transformaci a pořádně se do toho pustit. My nemůžeme před tím problémem, který tady máme a o kterém ví už celý svět, a to je to globální oteplování, strkat hlavu do písku, pokud to00:28:40

budeme. Pokud toto budeme dělat, tak nám ujede vlak. Naše ekonomika naopak zkolabuje, lidi tady nebudou mít práci, nebude.00:28:51

Nechce nám tady dobře žít. My teď každou korunu, kterou investujeme do té transformace, tak ta se nám čtyřikrát vrátí. Čím déle to budeme odkládat, tím to bude dražší. Ty peníze00:29:00

EU má kde vzít. Evropský rozpočet je momentálně jedno procento HDP. My jako zelení jsme přesvědčeni, že je potřeba ten rozpočet výrazně posílit. A peníze00:29:10

se na to dají najít, zelení třeba dlouhodobě podporují řešení daňových rájů, do kterých unikají až 200 miliard eur, který by se00:29:20

daly na toto využít. Bohužel nám tady momentálně vládnou politici a političky, kteří jsou financovaní třeba firmami, kteří v těch daňových rájích. Děkuji. Opět do aktuální situace. Vy jste tady00:29:30

zmiňovala tu konkurenční výhodu, a sice, že Spojené státy už se ponořili do nové zelené ekonomiky, stejně tak třeba Čína, která je v tuto chvíli vlastně na vrcholu výroby elektroaut,

tak budeme je moci ještě nějak dohnat, pokud se vlastně neobrátíme na ta zelená pravidla. No tak Spojené státy se sice integrovali nebo se hloubí, ponořili do zelené ekonomiky a taky

zadlužení vůči jejich HDP za posledních 30 let raketově skočilo. A co se týká Číny, tak to prostě nemůžeme porovnávat s Evropou. Čína začala dělat ekonomicky rozumné kroky už před dvaceti lety, tak ji vypustila

emise, které mi tady nevypustíme za další tři století. A teď to snižuje. A samozřejmě Green Deal, to je přesně důvod, proč my budeme později závislí na zemích, jako je Rusko a Čína, protože my zkrátka ten průmysl naprosto

tím Grendelem zničíme, pokud s ním něco okamžitě neuděláme. Já teda nevím, jestli spaní Nejedlovou, žijeme ve stejné zemi, ale v ČR nemůžeme hledat žádné další peníze, které budeme posílat do EU.

Tam jsme posílali peníze z emisních povolenek, kde ty peníze jsou? A pardon, já nevěřím nikomu, kdo lítá tryskovým letadlem prostě na klimatické konference do Dubaje nebo z Vídně do Bratislavy,00:30:30

což šla von der Leyenová děla. Ještě prošel, pane Gregore, omlouvám se, náš. Jasně. Na chvíli dvojice kandidátů do Evropského parlamentu Matěj Gregor na Hedlová. Děkuji. 

Hezký večer. Nízká. Na shledanou. Hezký večer přeji i vám, vám z peněženky je to vše. Těším se na viděnou na CNN Prima News.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31