Alois Sečkár: Zamyšlení nad Českou televizí

Alois Sečkár: Zamyšlení nad Českou televizí

Jak to (ne)funguje v České televizi, a proč si myslím, že by veřejnoprávní média měla být privatizována.

Minulý týden na chvíli rozvířil stojaté letní vody mediálního prostoru nápad generálního ředitele ČT Dvořáka, aby se povinnost platit koncesionářské poplatky za televizi nově rozšířila i na majitele zařízení s připojením na internet.

Pochopitelně se objevila vlna rozhořčené kritiky. Oprávněně. Na druhou stranu, já se na svém notebooku na ten ČT Sport fakt dívám. A naopak nikde není psáno, že se majitel televize dívá na svém přijímači zrovna na kanály České televize. Pouze může. A to je naprosto stejně (ne)spravedlivé, jako kasírovat vlastníka zařízení s připojením na internet, kde signál ČT běží.

Poplatek (lépe by se mělo říkat „daň“) by měli platit buď všichni anebo nikdo. Legislativní vzduchoprázdno, ve kterém se „veřejnoprávní“ služba ČT (a ČRo) vznáší, je vskutku fascinující. Dokonce ještě víc, než jsem si donedávna myslel, než mě s realitou seznámil Petr Žantovský ve své nové knize [1].

S poplatky, na kterých vybere ročně necelých 6 miliard, si ČT hospodaří sama. Krom toho má příjmy z prodeje vysílacích práv, CD a DVD s audiovizuálními pořady a samozřejmě z reklamy, zde v zákonem omezeném množství [2]. Schvalování rozpočtu podléhá sice Radě ČT, kterou volí poslanecká sněmovna [3], jenže do ní se volí jako do senátu – každé dva roky pět členů z patnácti – takže možnost kontroly daňových poplatníků je omezená. Nehledě na to, že se formálně dbá, aby vliv politiků na „nezávislou“ televizi byl co nejmenší.

Podrobný rozpočet, který v roce 2014 operuje s 7,054 miliardami příjmů a stejnou částkou výdajů, je k dispozici na webu [4], ale kdo z nás se v něm vyzná a dovede říct, je-li dobrý nebo špatný? Já si všiml snad jen toho, že náklady na výrobu publicistiky a zpravodajství, které bych osobně považoval za stěžejní, pokud si chceme hrát na objektivní a nezávislou televizi, jsou sotva čtvrtinové v poměru k celkovým nákladům na výrobu pořadů. Je pravdou, že zákon ČT ukládá i tvorbu dalších žánrů včetně „uměleckých, dramatických, sportovních, zábavných a vzdělávacích pořadů a pořadů pro děti a mládež“ [5], ale pořád si myslím, že například suma nákladů na dramatickou tvorbu by nemusela překonávat sumu na zpravodajství a publicistiku…

A to vůbec nemluvím o tom, že dnes tisíce a tisíce lidí dávno nevěří, že by zpravodajství ČT bylo nezávislé a objektivní a raději hledají informace na internetu – přitom často na zcela nedůvěryhodných a bájně lhavých zdrojích. I to je však plod „kvalitní“ práce veřejnoprávní ČT, na kterou ještě většina z nás doplácí.

Podle mě veřejnoprávní médium již v dnešní době potřeba není. Snad měla ta myšlenka opodstatnění těsně po revoluci, kdy nebylo nic a jedna TV Nova ovládaná kdovíkým teoreticky mohla vzít své diváky jako rukojmí nekalých cílů majitelů. Dnes je však nabídka alternativních zdrojů informací a pořadů díky internetu větší, než si kdy kdo uměl představit. A stát neumí zajistit (ani na to nemá legislativní prostředky), aby zrovna zprávy ČT byly ty jediné hodnověrné a objektivní.

Koncesionářské poplatky by se proto měly zrušit a ČT (a ČRo) zprivatizovat. Pokud si chce stát uchovat prostředek, jak nějaké naprosto zásadní informace (přírodní katastrofa, válka) sdělovat hromadně obyvatelům, což je snad jediný rozumný důvod, který si v tuto chvíli dovedu představit, může si přístup do vysílání vyhradit jako podmínku při udělování licence soukromým stanicím. Není třeba udržovat k této občasné potřebě přebujelý aparát televize, která se snaží fungovat jako stanice komerční, akorát že mnohem méně efektivně, protože je nedobrovolně spolufinancovaná lidmi (často nespokojenými s jejími službami).

Alois Sečkár,
koordinátor pobočky pro Prahu 4

 

Zdroje:

[1] http://www.mediasres.cz/publikace-medias-res/1944-petr-zantovsky-medialni-manipulace-a-krize-v-ct-v-roce-2000.htm

[2] http://img.ceskatelevize.cz/boss/document/376.pdf

[3] http://www.ceskatelevize.cz/rada-ct/co-je-rada-ct/

[4] http://img.ceskatelevize.cz/boss/image/contents/hospodareni/pdf/rozpocet-ct_2014.pdf

[5] http://www.rozhlas.cz/digital/legislativa/_zprava/uplne-zneni-zakona-o-ceske-televizi-s-novelami-ohledne-digitalizace–158865

Vyšlo na blog.iDnes.cz

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31