Když jsem kritizoval hejtmany za rozhodnutí dát Babišovi dalších 14 dní, ptal jsem se, co si myslí, že za ty dva týdny bude jinak? Už můžeme pomalu bilancovat.
Základní podmínka – děti půjdou 1. března do školy – je prakticky odpískaná. Vláda akorát předvedla extempore s výběrem dodavatele vakcín, vymyslela dvě roušky přes sebe, papaláši vyzvali k totálnímu lockdownu a pak si zašli na fotbal a byl vydán zákaz cestování do Tanzánie. Progres v očkování je výsměch. Slavný pandemický zákon je sice víceméně schválen, ale už jsme se dozvěděli, že je vlastně k ničemu. Poslední dva dny vláda pro jistotu odmítá cokoliv vyhlásit. Přesně jak jsem říkal – Babiš znova hodí odpovědnost na opozici a znova bude vyhlašovat, že buď dostane další měsíc, nebo opoziční poslanci můžou za všechny mrtvé.
Komu o lidské životy skutečně jde, tak už prostě musí říct „DOST“ a neumožnit další měsíc vládního ponížení od ničeho k ničemu. Vláda sice může vyhlásit leccos, ale stejně už nemá důvěryhodnost, aby jí lidi poslouchali. A sílu to skrz nějakou eskalaci represí vynutit. Každý další den, který Babiš dostane navíc, znamená jen větší chaos a v důsledků více obětí Covidu. Politicky samozřejmě může být výhodnější nechat ho v tom plácat, aby na podzim ve zdevastované zemi i těm největším zabedněncům už konečně došlo, že líp fakt není. Ale potom si přiznejme, že nejde o zdraví, ale o volební výsledky.
Babiše co nejdřív od válu, vytvořit nějakou konsensuální „vládu národní záchrany“, které bude dostatečné množství lidí ochotno věřit a respektovat její postup, protože bude založena na otevřených datech a bude dávat smysl (vždycky budou nějací, co si myslí, že jde o spiknutí Billa Gatese, ale ty celkem není třeba řešit), a co nejdřív na jaře, jak to situace dovolí, nové volby. To je jediná smysluplná cesta.Prodlužování nouzového stavu je prodlužování agonie a nemůže být v zájmu nikoho, kdo chce Covid skutečně řešit.
Alois Sečkár
místopředseda strany
Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.
