Opět nám v Praze nasněžilo. A opět si můžeme sněhové nadílky dosyta užívat i na obecních chodnících.
Hlavním úkolem radních je zřejmě něco jiného, než starat se o prospěch svých spoluobčanů, tedy nás, kteří žijeme v Praze. Soudím tak z nulového úklidu v době sněhové nadílky. Letos jsme se zatím dočkali tří, organizovaného úklidu žádného. Kde sníh nezametl soukromý majitel, či ze setrvačnosti či pořádkumilovnosti obyvatelé domů, tam se v lepším případě brodíte rozšlapanou břečkou, v horším kloužete po zmrzlé ledovce.
Případná nehoda může někdy končit zraněním a dokonce i smrtí. Nevěříte? Pak si představte sebe v kůži 70+ seniora, kdy věkem zkřehlé (také nás to čeká) kosti nevydrží nečekaný pád na tvrdý chodník. Méně zdatným jedincům pak zbude čekání na případnou operaci, mohou nastat proleženiny či zápal plic a další těžké zdravotní problémy…
Jistě lze argumentovat kalamitou a z ní vyplývajícím nezvládnutelným stavem, ale na většině chodníků, které magistrát jinak draze pronajímá, jsme se letos úklid neproběhl vůbec. Tzv. Kuberův zákon ukládá, vcelku po právu, majiteli (magistrátu) zabezpečení úklidu. Zda pro tento účel zvolí firmu nebo si najme nezaměstnané, kteří si tak mohou finančně přilepšit, nebo zda radní a úředníci se sami chopí úklidového nářadí a zprovozní chodníky, je jedno!
Rád bych se dozvěděl, jaký plán úklidu mají magistrát a jednotlivé městské části. Chci věřit, že pro úředníky a námi volené radní není řešením uzavřít pojistku z našich peněz a tím se problému zbavit! Takové “řešení“ – občany netřeba chránit, stačí je připojistit – by bylo velmi cynické.
Libor Vondráček v dalším díle svého pravidelného čtvrtečního vysílání odpovídal divákům na širokou paletu dotazů, od krajských silnic přes soudní tresty až po prezidentovy výroky o budoucnosti republiky, a u každého tématu se držel stejné metody: vysvětlit systém, doložit ho číslem a nebát se nepopulárního závěru.
U krajských silnic Vondráček odmítl představu, že vláda krajům „nedává peníze“. Připomněl, že podle rozpočtového určení daní kraje dostávají peníze na svoji správu už dopředu a mimořádné státní dotace na opravy silnic druhé a třetí třídy byly jen dočasnou praxí zavedenou kolem roku 2010, nikoli systémovým pravidlem. Argument doložil konkrétním příkladem: Jihočeský kraj letos poslal 3 miliony korun jako dotaci neziskovce Člověk v tísni na Ukrajinu, takže podle Vondráčka jasně má ve svém rozpočtu prostor i na to, co je skutečně jeho úkolem, totiž opravu vlastních silnic.
Na dotaz ohledně nízkých trestů za sexuální trestné činy reagoval Vondráček věcně a bez populistického přehánění. Uvedl, že vláda v programovém prohlášení počítá se zvýšením odpovědnosti soudců a státních zástupců, včetně možnosti vymáhat na nich škodu při prokazatelném pochybení, a zároveň se zavazuje k pravidelnému školení soudců, aby drželi krok s novými definicemi trestných činů. Zároveň ale jasně varoval před druhým extrémem, tedy odsuzováním bez důkazů po vzoru amerického MeToo, a přihlásil se k zásadě presumpce neviny jako základnímu principu trestního práva.
V otázce dotací pro Prague Pride Vondráček nezůstal jen u emoce, že mu to „přijde zvrácené“, ale vysvětlil věcný rámec: programové prohlášení vlády počítá s evidencí, omezením a v některých případech i zákazem financování politických neziskovek napříč resorty financí, vnitra, školství i životního prostředí. Kritizoval přitom nikoli existenci sexuální menšiny jako takové, ale ideologie typu DEI a ESG, které podle něj místo tolerance vytvářejí umělá privilegia, a upozornil, že podobný tlak se přes učebnice dostává až do výuky občanské nauky na základních školách.
Silný argument nabídl i k výrokům prezidenta Petra Pavla o budoucnosti Evropy. Vondráček odmítl představu Spojených států evropských, ztráty práva veta i výměny koruny za euro s tím, že pokud takové myšlenky vyslovuje hlava suverénního státu, otevírá tím takzvané Overtonovo okno pro další politiky z velkých zemí, kteří by z toho mohli těžit na úkor menších států. Právě proto řekl otevřeně, že si přeje, aby po roce 2028 stál v čele republiky někdo jiný.
Zajímavý byl i příklad rozhledny v Jindřichově Hradci, kterou Vondráček použil jako symbol špatně utrácených evropských dotací. Stavba za 13 milionů korun, natíraná v zimě v nevyhřívané hale, začala během několika let hnít a vyžádala si další čtyřmilionovou opravu, přestože se navenek prezentovala jako úspěch čerpání evropských peněz. Podle Vondráčka je to přesně ten typ výdajů, který raději nahradit podporou pracovních míst a základních veřejných služeb, které lidem chybí mnohem víc než další pomníček k focení.
Na závěr Vondráček znovu odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz a vyzval diváky, aby se před říjnovými senátními volbami podívali, jak jejich senátoři skutečně hlasovali, včetně podpory korespondenční volby. Zmínil i nervozitu v táboře ODS a TOP 09 před ztrátou vedení Senátu a ocenil aktivitu Thomase Pauknera v kauze Dozimetr jako příklad toho, že se konečně některé staré kauzy začínají reálně posouvat k soudnímu rozhodnutí, místo aby na ně soudci jako dříve raději nesáhli.
