Alois Sečkár: Kdo nedotuje, okrádá rodinu

Alois Sečkár: Kdo nedotuje, okrádá rodinu

Rozhledna za sto milionů vysoká šest metrů? Retenční nádrž, ze které vytekla voda? Hasičská zbrojnice bez hasičů? S evropskými penězi není nic nemožné.

Seriál iDNES "Zmařené dotace" je vskutku festivalem mrhání veřejnými penězi. Většinu případů by snad nevymyslel ani sehraný tým Hollywoodských scénáristů. Rozhledna za sto milionů vysoká šest metrů? Retenční nádrž, ze které vytekla voda? Hasičská zbrojnice bez hasičů? S evropskými penězi není nic nemožné.

Celá naše zem jako by propadla dotačnímu šílenství. Úspěšnost vlády a komunálních politiků se dnes měří podle toho, kolik eurodotací zvládli vyčerpat. Někde se okolo evropských fondů vytvořily doslova mafiánské struktury a občas to dokonce někde praskne, jako třeba v případěROP Severozápad. Nakonec jsme však stejně byli přes média peskování, že jsme vyčerpali zbytečně málo.

Jezoviti Karla Havlíčka to věděli dobře:

Et ne nos inducas in tentationem

když ti dávají, ber honem.

Možná by někdo chtěl namítnout, že to jsou ojedinělé excesy, které více než vyvažují dotované „úspěchy“. Ostatně modré cedule „Sponzorovala EU“ vídáme všichni na každém rohu (každý projekt obsahuje povinně štědrou položku na propagaci EU).

Musím uznat, že když jsem v roce 2014 jel v Bulharsku ze Sofie do města Dupnitsa po zbrusu nové EU-sponzorované dálnici, v Dupnici chodil skrz EU-sponzorovaný parčík a cestou do Rilského kláštera viděl vyrůstat další úsek EU-sponzorované dálnice, tak jsem pochopil, proč asi tolika lidem připadají dotace přitažlivé. Na to bychom se přeci sami nezmohli. Tady se všechno rozkrade a na nic pořádného nejsou peníze. Tak aspoň že ta Unie pro nás něco udělá…

Chápu to, ale nesouhlasím. Jsme sice „malá“ země, ale zdaleka ne tak malá a už vůbec ne tak zaostalá, abychom museli trpět komplexem méněcennosti a neustále obracet naše zraky k někomu většímu, bohatšímu a „vyspělejšímu“ s nadějí, že se o nás postará.

EU se tedy stará a peníze rozhazuje plnými hrstmi. Peníze, které evropští politici sebrali svým občanům a my se podle vzoru„co je doma, to se počítá“pokrytecky radujeme, že jsme vůči Bruselu v čisté pozici (přitomnejsme).

A to nejlepší nakonec – máloco je skutečně zadarmo a nejinak je tomu v případě evropských dotací. Cenou za členství v oné elitní společnosti, která se tváří, že nemá na práci nic jiného než dobro nás všech, je postupná ztráta suverenity a povinnost přijímat stále nová a nová nařízení a nesmyslné regulace.

Posledním výstřelkem Evropské Komise je plán na vytvoření jednotného trhu s uprchlíky, který by vzal členským státůmprávo rozhodovat o udělení azylu. Za kolik kilometrů dálnic, kolik Čapích hnízd a kolik dalších zmařených dotací stojí takový výhodný obchod?

Alois Sečkár,
člen Republikového výboru Svobodných

 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

František Matějka

František Matějka

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

František Matějka

František Matějka

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31