Kde je primát politiky nyní, když se trhy bouří proti logikám vlád, jak národních, tak té nastupující evropské? Je euro-zóna na pokraji rozpadu?
Záchranné balíčky jen oddalují a prohlubují problémy, které jsou spojené s Evropskou měnovou unií (EMU). Vykoupení Řecka trhy neuklidnilo, žádost Irska o pomoc taktéž ne. Jako domino se hroutí Evropská dluhová unie. Po každé když přijde bailout (vykoupení) jednoho, přesunou se zraky investorů na dalšího v řadě. Ani se nestačila schválit pomoc Irsku a již se poukazuje na nutnost pomoci za Pyrenejemi.
V tuto chvílí neexistují příjemná či spásonosná řešení, pouze si vybíráme, jak dlouho nás z téhle kocoviny bude bolet hlava. Vlády bohužel jdou cestou zapití kocoviny alkoholem. Z dlouhodobého hlediska se však toto zapíjení zřejmě musí projevit, buď těsnější unií, nebo částečným rozpadem EMU. Protože ani tisknout peníze nelze donekonečna. A protože i u bailoutu platí klesající mezní výnosy!
V titulku píšu, že trhy drtí Evropu. Mnohem přesnější je však vyjádření, že dluhy a Euro drtí Evropu prostřednictvím trhů, jehož aktéři jsou racionální a vyhýbají se riziku. Žádná země v Evropě nemá přebytek, který by mohl pokrýt záchranu krachujících zemí. Na krytí dluhů je využíváno dluhů. Jednoduše řečeno jsme svědky dluhové spirály. Mnozí tržní aktéři toto vidí a i proto je jejich reakce na záchranné balíčky ostražitá.
Jedním nabízeným (Merkelová) a nabízejícím se řešením je vytvoření Evropské fiskální unie, která ovšem v praxi již existuje tím, že probíhají transfery mezi zeměmi na vykoupení bankrotujících zemí. Německo přišlo ještě s návrhem, který by zajistil určitou provizi z dluhopisů jakékoli země. Obrovský hazard tohoto typu je na pozadí celého pokrizového vývoje. Nemůžeme přece ručit tímto způsobem, vždyť to jen oddaluje problémy a splácení dluhu. Další možností je také rozpad EMU. Ten ovšem nese také svoje náklady, které jsou velmi těžko vyčíslitelné a politiky napříč EU označované za katastrofální. Neboli Euro nesmí padnout. Uvidíme, zdali se neukáže, že trhy nakonec dotlačí EU do kouta a evropští politici kapitulují před svým příliš ambiciózním plánem na jednotnou měnu pro celou EU.
Uvidíme jaké náklady je EU schopna a ochotna nést. Je třeba nezapomínat, že nakonec to budou daňoví poplatníci, kteří ty náklady ponesou.
Adam Ábelovský je členem Republikového výboru Svobodných
Předseda strany Svobodní a poslanec Libor Vondráček se ve čtvrtečním pořadu 360 na CNN Prima News střetl s opozičními politiky v debatě o zákazu sociálních sítí pro děti, o ekonomických radách vlády a zejména o státním rozpočtu. V téměř hodinové diskuzi moderované Michalem Půrem se Vondráček spolu s Davidem Pražákem z hnutí ANO utkal především s Vojtěchem Munzarem z ODS a Janem Berkim z hnutí STAN.
Svobodný internet místo ověřování totožnosti
Hlavním tématem úvodní části diskuze byl návrh premiéra Andreje Babiše na zákaz sociálních sítí pro děti do 15 let, inspirovaný australským modelem. Vondráček se k tomuto návrhu postavil velmi skepticky a upozornil na rizika spojená s ověřováním věku uživatelů. „Pokud chceme, aby na internetu už neexistovalo soukromí, pak samozřejmě můžeme zavést ověřování věkové hranice,“ varoval Vondráček s tím, že by lidé museli předkládat digitální, bankovní nebo jinou identitu.
Předseda Svobodných připomněl, že i Martin Kupka z ODS ve svém tweetu navrhl ověřování uživatelů na internetu, což Vondráček považuje za problematické. „To je potom navázané na digitální identity, digitální peněženky, na to, co kritizujeme třeba v Číně,“ vysvětlil poslanec s tím, že svobodní chtějí zachovat internet jako svobodný prostor, kde lidé mohou užívat služby v soukromí.
Překvapivě se s Vondráčkem shodli i jeho opoziční protivníci. Vojtěch Munzar z ODS zdůraznil, že stát nemůže nahradit rodiče a že plošné zákazy vedou k formalismu. Jan Berki z hnutí STAN sice připustil, že určitá regulace je na místě, ale i on se vyjádřil opatrně. Vondráček nabídl alternativní řešení: „Teď hrají třeba i děvčata hokej na olympiádě, tak dělejme reklamu sportu, ať se děti věnují tomu. Dávat pozitivní příklady je daleko lepší než dělat restrikce.“
NERV končí, zůstávají obavy z jednostranného poradenství
Druhá část debaty se věnovala zrušení Národní ekonomické rady vlády (NERV), kterou premiér Babiš označil za zbytečnou. Vondráček zmínil, že NERV nestál daňové poplatníky „ani korunu“ a že možná sloužil spíš jako alibi pro vládu. Zároveň zdůraznil, že dostatek ekonomů je i na vysokých školách.
Vojtěch Munzar však upozornil na výhodu NERV, kde byli zastoupeni ekonomové různých směrů – od monetaristů po keynesiánce. „Já třeba se skoro nikdy neshodnu s Danielem Prokopem, ale i pro politika je dobré si vyslechnout jiné názory,“ řekl Munzar s tím, že naslouchání různým stanoviskům není na škodu.
Jan Berki dodal, že výhodou NERV bylo, že ekonomové se museli nejprve shodnout mezi sebou, což zajišťovalo transparentnost a širší podporu pro doporučení. Moderátor Půr se ptal na nové poradce vlády, přičemž zazněla jména Jaroslava Ungermanna (levicově orientovaný ekonom blízký odborům) a Petra Macha (pravicový ekonom, nyní náměstek ministryně financí Aleny Schillerové).
Rozpočtová bitva: 310 nebo 344 miliard?
Nejostřejší půtka se strhla kolem státního rozpočtu a jeho deficitu. Vondráček opakovaně tvrdil, že vláda ušetřila 34 miliаrd korun oproti plánu předchozí vlády, jehož skutečný schodek měl podle něj dosáhnout 344 miliard. „My máme jenom 310 miliard,“ zdůraznil poslanec s tím, že předchozí vláda zapomněla do rozpočtu zahrnout přes 26 miliard do Státního fondu dopravní infrastruktury.
Vojtěch Munzar však Vondráčkovi oponoval s poukazem na stanovisko Národní rozpočtové rady. „Zjistíte, že Národní rozpočtová rada říká, že porušujete zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti o 63 miliard korun,“ kontroval Munzar. Podle něj je navíc problematické, že vláda škrtla výjimky (jako 18 miliard na Dukovany nebo 20 miliard na obranu), ale tyto prostředky nahradila jinými výdaji, čímž deficit nesnížila.
Vondráček připustil, že vláda zákon možná porušuje, ale „méně než předchozí vláda“. „Bohužel ho porušujeme, měli jsme málo času na to, abychom ho neporušovali,“ přiznal. Zároveň kritizoval předchozí vládu za to, že navýšila kumulativní státní dluh z 31% na 33,5% HDP a „nasekala 1200 miliard korun dluhů, což je celá třetina všech dluhů všech vlád v České republice“.
Jan Berki upozornil, že vláda škrtla 21 miliard na obranu ve chvíli, kdy Donald Trump naopak chce po spojencích vyšší výdaje, a dále snížila rozpočet na vnitřní bezpečnost a rozvědky. Moderátor Půr pak připomněl, že výdaje na vědu klesly v poměru k HDP na 0,6 % a výdaje na školství o sedm miliard korun.
Důchodová reforma a zkrácení školní docházky
Vondráček v diskusi nabídl kontroverzní návrh na řešení důchodového systému. Místo prodlužování věku odchodu do důchodu, které podle něj „žene lidi už ve věku opotřebované do práce o rok déle“, navrhl zkrácení školní docházky z devíti na osm let. „Mladí zdraví lidé půjdou do práce o rok dřív, vyřešíme to daleko rychleji,“ argumentoval poslanec.
Tento návrh je zajímavý i tím, že podobně uvažuje i poslankyně Renata Zajíčková z ODS, s níž se Svobodní jinak příliš neshodují. Vondráček však kritizoval, že Zajíčková zároveň navrhuje nové roky povinné docházky včetně předškolního roku, což by celkovou povinnou docházku prodloužilo na 12 let. „Maturita taky není nutná pro hasiče, dneska to tam je a některé lidi to opravdu udržuje zbytečně delší dobu v té škole,“ dodal.
Munzar v závěru diskuse zdůraznil, že škrty v obraně jsou problematické vzhledem k bezpečnostní situaci. „Svoboda je nezaplatitelná,“ citoval italskou premiérku Giorgii Meloni a dodal, že podtrhávat nohy české obranyschopnosti neustálými škrty je chyba.
Debata ukázala zásadní rozpory mezi vládní koalicí a opozicí nejen v hodnocení rozpočtu, ale i v přístupu k regulaci internetu a ekonomickému poradenství. Zatímco Vondráček a Pražák hájili kroky vlády jako úsporné a svobodnější, Munzar a Berky je kritizovali jako nesystémové a rizikové pro budoucnost státu.
