Představy o tom, že je možné socialisticky vládnout a kapitalisticky žít, jsou podle Luboše Záloma jedním z hlavních důvodů, proč se Česká republika ocitá v hluboké nejen energetické, ale také ekonomické krizi. Podstatnou měrou se pak na celé situace podílí nesmyslná honba Evropské unie za zelenými zdroji energie.
Předsedkyně sněmovny a předseda senátu na jednání se špičkami EU dostali mimo jiné ujištění o tom, že jádro a dočasně i zemní plyn bude zařazen mezi zelené zdroje energie. Je to podle vás dobrá zpráva pro ČR a tedy ústupek od přísného pojetí Green Dealu?
Z krátkodobého hlediska je to dobrá zpráva, ale my bychom se na celou věc měli dívat dlouhodobě. Jaké jsou zásadní motivy celé zelené politiky. Zásadní motivy mají dlouhodobě vždy větší váhu, než to, o co se usiluje krátkodobě. Už samotný pojem zelený zdroj energie je absurdní. Všechny vlády zemí Evropské unie sdílejí paradigma, že s klimatem je potřeba něco dělat. Všechny přijímají nevědeckou a neprokázanou teorii, že hlavním faktorem změn klimatu je lidská průmyslová činnost. A navíc všechny sdílejí morální princip altruismu. Pokládají sebeobětování za morální dobro. Pokud tu a tam zazní hlas, který je z toho nebo jiného důvodu možné pokládat za hlas rozumu, je to z důvodu krátkodobých cílů. Německo potřebuje plyn, bez toho by se jeho zelená politika zavírání uhelných i jaderných elektráren zhroutila. Francie postavila svoji energetiku na jádru, nemůže si dovolit najednou obrátit. Bojí se dalších protestů žlutých vest. To jsou ale krátkodobé důvody. Pokud se bude politika dál stavět na boji proti klimatu a proti průmyslové produkci, a pokud se budou technologie a průmyslová činnost pokládat za zlo, pak dříve či později bude i plyn a jádro opuštěno. Zakázáno. Motivem je zbavit lidi dostupné energie. Donutit je k obětování svého blahobytu ve prospěch údajných nároků planety.
Všimněme si, že jakmile se prosadí nějaký prvek zelené ekonomiky, netrvá to dlouho, a environmentalistická propaganda se obrátí i proti nim. Na stavbu větrníků se neútočí proto, že je to ekonomický nesmysl, ale proto, že zabíjí ptáky. A třeba elektromobily začínají být kritizovány opět nikoliv proto, že je to v současné době ekonomický nesmysl, ale protože i jejich výroba znamená podle různých aktivistů nemalé emise CO2. Jakmile se udělá nějaký krok v zelené politice, pak se vzápětí posune i argumentace za další omezování. Protože cílem není nahradit uhelné elektrárny výkonnými jadernými nebo plynovými. Cílem je nahradit je něčím naprosto nevýkonným a neefektivním, a v konečném důsledku je nahradit ničím. Jediná šance je zaútočit na samotnou podstatu zeleného hnutí a na něj navázané politiky: že je to naprosto nemorální hnutí proti lidem a že uvádění zelené politiky od praxe je zločin proti lidskosti. Ale zpět k otázce. Krátkodobě je to dobrá zpráva. Získali jsme trochu času a naše energetická politika se může v rámci možností nastavit alespoň trochu rozumněji. Otázkou je, zda toho je naše současná vláda vůbec schopna.
Jak se zdá, nová německá vláda patří mezi nejrazantnější evropské vlády v prosazování „zelené politiky“. Německý kancléř Olaf Scholz dokonce plánuje rozdávat dotace německým firmám, které budou vyrábět ze zelené energie? Je to podle vás správná cesta?
Německo bylo vždycky avantgardou na cestě k totalitě. Takže německé kroky v prosazování zelené politiky nejsou nic nového. Samozřejmě dotace jsou zlo, to je jedna ze základních tezí politického programu Svobodných. Jakékoliv dotace. Všechny deformují trh, všechny dotace korumpují, a všechny dotace vykořisťují ty, kteří jsou nuceni ze svých daní platit náklady. Dotace v zelené politice jsou navíc jasným důkazem, jak neuvěřitelně nefunkční a neefektivní celý ten koncept je. Pokud by to skutečně byla rozumná cesta, prosadila by se bez dotací, normální tržní cestou. Stejně jako dotace na fotovoltaiku daly vzniknout solárním baronům, opět to bude malá, omezená skupinka podnikatelů, kteří zbohatnou nikoliv díky svému podnikatelskému umění, ale na úkor lidí. Nic nového pod sluncem. Problém vidím spíše v tom, že německá ekonomika je bohatá, takže si celé toto zelené dobrodružství může dovolit, aniž by se následky projevily bezprostředně, a zdánlivě, navíc s podporou médií, se bude německá zelená politika jevit jako velmi úspěšná. Pokud by se podobnou cestou vydalo silně zadlužené Španělsko nebo Portugalsko, pravý stav věcí by se ukázal podle mě velmi brzo.
Jakou cestou se podle vás vydá nová česká vláda? Bude se podle vás spíš inspirovat Německem, nebo bude mít odvahu najít si svoji vlastní cestu?
Já se domnívám, že pojem odvaha je něco, co je s vládou Petra Fialy naprosto neslučitelné. Na druhou stranu však máme celou řadu odborníků, kteří poukazují na specifika naší energetiky a na to, že si nemůžeme dovolit to, co například severské země, a že spoléhat se na tzv. obnovitelné zdroje není udržitelné. Pokud bude vláda těmto odborníkům naslouchat, můžeme z toho všeho vyjít ještě poměrně se ctí. Pro naši republiku je cíl jednoduchý: dostavět nebo rozšířit jaderné elektrárny. Ono vlastně není jakou jinou cestou se vydat, takže vláda nemá příliš na vybranou. Buď vykročit nebo přešlapovat na místě a problémy řešit pomocí sociálních dávek těm, na které dopadne energetická, lépe snad řečeno zelená chudoba. Německem se inspirovat nemůžeme, to by byla sebevražda, a i na tu je potřeba odvaha. Já se obávám spíš pokračujících politických tanečků kolem toho, kdo má vlastně dostavět Temelín a Dukovany , koho pustit do tendru. Místo toho, aby se kladl důraz především na to, aby projekt začal co nejdříve.
Mezitím však nejen na české domácnosti, ale také na živnostníky a podnikatele tvrdě dopadají vysoké ceny energií, nejen elektřiny, ale také benzínu. Kabinet Petra Fiala přišel s řešením pomocí navýšených příspěvků na bydlení. Je to podle vás dostačující? K jakému řešení byste se přikláněl vy?
Já teď asi budu trochu zlý. Ceny energií, které dopadají na celou společnost a prorůstají celou ekonomikou, a některé z nás zasáhnou velmi drtivě, není něco, co by se objevilo zčistajasna a bez příčiny. Je to dlouhodobý důsledek naší politiky. Je to dlouhodobý důsledek toho, že se namísto tržních principů klade důraz na silnou ruku státu. Jenomže to všechno je důsledkem demokratických voleb. A nikoliv jen těch posledních nebo předposledních. To, co otravuje naše hospodářství, je důsledkem přinejmenším posledních dvaceti let. Představy, že je možné socialisticky vládnout a kapitalisticky žít. Takřka každý volič na tom nese svoji vlastní vinu a dnešními cenami energií nám jen ekonomika vystavuje účet. Takže hledat rychlé řešení něčeho, co je důsledkem dvacetiletého ničení všeho, na čem musí stát zdravá ekonomika, nedává smysl. Sociální dávky, příspěvky na bydlení a podobné nesmysly problémy jen prohloubí. Někdo to bude muset zaplatit. Samozřejmě nejvíce na tom budou biti občané, kteří jsou sice chudí, ale zase ne tak chudí, aby na příspěvek dosáhli. Těm kabinet Petra Fialy žádnou kost ze svého kočáru nehodí. Osobně bych se přikláněl k jednomu zásadnímu kroku. Vyvázat se co nejrychleji z obchodování na energetické burze, jak to navrhuje například spolek Pro dostavbu JETE. To by umožnilo ceny zafixovat. Což sice zavání centrálním plánováním, ale vzhledem k tomu, že ani ceny na energetické burze nejsou ani zdaleka přirozeně tržní a deformuje je systém emisních povolenek, je to daleko menší zlo a získalo by naší republice trochu času nalézt dlouhodobější a co nejsvobodnější řešení.
Růst cen energií bude dále roztáčet inflační spirálu se všemi jejími negativním důsledky. Dojde tedy především k výraznému zdražování zboží i služeb. Je možné podle tomu nějak efektivně čelit nebo si prostě musíme zvyknout?
Tady bohužel jako občané jednotlivci taháme za kratší konec provazu a nezbývá než se přizpůsobit, ostatně jako vždycky ve špatných dobách. Dobře počítat, snažit se zvýšit svoje příjmy, svoji produktivitu, nebo si naopak utáhnout opasky. Jiná možnost není. Pro mě, pro vás, pro kohokoliv jiného. Protože i kdyby náhodou valnou část národa osvítil duch svatý a začali by se přiklánět k tomu, co je podle mého přesvědčení lékem na problémy způsobené státem, tedy k návratu ke svobodnému trhu, věci by se nezačaly vracet do normálu hned. Takže co to znamená efektivně čelit následkům poničené ekonomiky? Krátkodobě si zvyknout a v nejbližších parlamentních volbách se už nesplést.
Luboš Zálom, místopředseda strany
Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.
Zdroj: Parlamentní listy
