Zálom: Green Deal? Chtějí zbavit lidi dostupné energie.

Zálom: Green Deal? Chtějí zbavit lidi dostupné energie.

Představy o tom, že je možné socialisticky vládnout a kapitalisticky žít, jsou podle Luboše Záloma jedním z hlavních důvodů, proč se Česká republika ocitá v hluboké nejen energetické, ale také ekonomické krizi. Podstatnou měrou se pak na celé situace podílí nesmyslná honba Evropské unie za zelenými zdroji energie.

Předsedkyně sněmovny a předseda senátu na jednání se špičkami EU dostali mimo jiné ujištění o tom, že jádro a dočasně i zemní plyn bude zařazen mezi zelené zdroje energie. Je to podle vás dobrá zpráva pro ČR a tedy ústupek od přísného pojetí Green Dealu? 

Z krátkodobého hlediska je to dobrá zpráva, ale my bychom se na celou věc měli dívat dlouhodobě. Jaké jsou zásadní motivy celé zelené politiky. Zásadní motivy mají dlouhodobě vždy větší váhu, než to, o co se usiluje krátkodobě. Už samotný pojem zelený zdroj energie je absurdní. Všechny vlády zemí Evropské unie sdílejí paradigma, že s klimatem je potřeba něco dělat. Všechny přijímají nevědeckou a neprokázanou teorii, že hlavním faktorem změn klimatu je lidská průmyslová činnost. A navíc všechny sdílejí morální princip altruismu. Pokládají sebeobětování za morální dobro. Pokud tu a tam zazní hlas, který je z toho nebo jiného důvodu možné pokládat za hlas rozumu, je to z důvodu krátkodobých cílů. Německo potřebuje plyn, bez toho by se jeho zelená politika zavírání uhelných i jaderných elektráren zhroutila. Francie postavila svoji energetiku na jádru, nemůže si dovolit najednou obrátit. Bojí se dalších protestů žlutých vest. To jsou ale krátkodobé důvody. Pokud se bude politika dál stavět na boji proti klimatu a proti průmyslové produkci, a pokud se budou technologie a průmyslová činnost pokládat za zlo, pak dříve či později bude i plyn a jádro opuštěno. Zakázáno. Motivem je zbavit lidi dostupné energie. Donutit je k obětování svého blahobytu ve prospěch údajných nároků planety.

Všimněme si, že jakmile se prosadí nějaký prvek zelené ekonomiky, netrvá to dlouho, a environmentalistická propaganda se obrátí i proti nim. Na stavbu větrníků se neútočí proto, že je to ekonomický nesmysl, ale proto, že zabíjí ptáky. A třeba elektromobily začínají být kritizovány opět nikoliv proto, že je to v současné době ekonomický nesmysl, ale protože i jejich výroba znamená podle různých aktivistů nemalé emise CO2. Jakmile se udělá nějaký krok v zelené politice, pak se vzápětí posune i argumentace za další omezování. Protože cílem není nahradit uhelné elektrárny výkonnými jadernými nebo plynovými. Cílem je nahradit je něčím naprosto nevýkonným a neefektivním, a v konečném důsledku je nahradit ničím. Jediná šance je zaútočit na samotnou podstatu zeleného hnutí a na něj navázané politiky: že je to naprosto nemorální hnutí proti lidem a že uvádění zelené politiky od praxe je zločin proti lidskosti. Ale zpět k otázce. Krátkodobě je to dobrá zpráva. Získali jsme trochu času a naše energetická politika se může v rámci možností nastavit alespoň trochu rozumněji. Otázkou je, zda toho je naše současná vláda vůbec schopna. 

Jak se zdá, nová německá vláda patří mezi nejrazantnější evropské vlády v prosazování „zelené politiky“. Německý kancléř Olaf Scholz dokonce plánuje rozdávat dotace německým firmám, které budou vyrábět ze zelené energie? Je to podle vás správná cesta? 

Německo bylo vždycky avantgardou na cestě k totalitě. Takže německé kroky v prosazování zelené politiky nejsou nic nového. Samozřejmě dotace jsou zlo, to je jedna ze základních tezí politického programu Svobodných. Jakékoliv dotace. Všechny deformují trh, všechny dotace korumpují, a všechny dotace vykořisťují ty, kteří jsou nuceni ze svých daní platit náklady. Dotace v zelené politice jsou navíc jasným důkazem, jak neuvěřitelně nefunkční a neefektivní celý ten koncept je. Pokud by to skutečně byla rozumná cesta, prosadila by se bez dotací, normální tržní cestou. Stejně jako dotace na fotovoltaiku daly vzniknout solárním baronům, opět to bude malá, omezená skupinka podnikatelů, kteří zbohatnou nikoliv díky svému podnikatelskému umění, ale na úkor lidí. Nic nového pod sluncem. Problém vidím spíše v tom, že německá ekonomika je bohatá, takže si celé toto zelené dobrodružství může dovolit, aniž by se následky projevily bezprostředně, a zdánlivě, navíc s podporou médií, se bude německá zelená politika jevit jako velmi úspěšná. Pokud by se podobnou cestou vydalo silně zadlužené Španělsko nebo Portugalsko, pravý stav věcí by se ukázal podle mě velmi brzo.

Jakou cestou se podle vás vydá nová česká vláda? Bude se podle vás spíš inspirovat Německem, nebo bude mít odvahu najít si svoji vlastní cestu? 

Já se domnívám, že pojem odvaha je něco, co je s vládou Petra Fialy naprosto neslučitelné. Na druhou stranu však máme celou řadu odborníků, kteří poukazují na specifika naší energetiky a na to, že si nemůžeme dovolit to, co například severské země, a že spoléhat se na tzv. obnovitelné zdroje není udržitelné. Pokud bude vláda těmto odborníkům naslouchat, můžeme z toho všeho vyjít ještě poměrně se ctí. Pro naši republiku je cíl jednoduchý: dostavět nebo rozšířit jaderné elektrárny. Ono vlastně není jakou jinou cestou se vydat, takže vláda nemá příliš na vybranou. Buď vykročit nebo přešlapovat na místě a problémy řešit pomocí sociálních dávek těm, na které dopadne energetická, lépe snad řečeno zelená chudoba. Německem se inspirovat nemůžeme, to by byla sebevražda, a i na tu je potřeba odvaha. Já se obávám spíš pokračujících politických tanečků kolem toho, kdo má vlastně dostavět Temelín a Dukovany , koho pustit do tendru. Místo toho, aby se kladl důraz především na to, aby projekt začal co nejdříve. 

Mezitím však nejen na české domácnosti, ale také na živnostníky a podnikatele tvrdě dopadají vysoké ceny energií, nejen elektřiny, ale také benzínu. Kabinet Petra Fiala přišel s řešením pomocí navýšených příspěvků na bydlení. Je to podle vás dostačující? K jakému řešení byste se přikláněl vy?

Já teď asi budu trochu zlý. Ceny energií, které dopadají na celou společnost a prorůstají celou ekonomikou, a některé z nás zasáhnou velmi drtivě, není něco, co by se objevilo zčistajasna a bez příčiny. Je to dlouhodobý důsledek naší politiky. Je to dlouhodobý důsledek toho, že se namísto tržních principů klade důraz na silnou ruku státu. Jenomže to všechno je důsledkem demokratických voleb. A nikoliv jen těch posledních nebo předposledních. To, co otravuje naše hospodářství, je důsledkem přinejmenším posledních dvaceti let. Představy, že je možné socialisticky vládnout a kapitalisticky žít. Takřka každý volič na tom nese svoji vlastní vinu a dnešními cenami energií nám jen ekonomika vystavuje účet. Takže hledat rychlé řešení něčeho, co je důsledkem dvacetiletého ničení všeho, na čem musí stát zdravá ekonomika, nedává smysl. Sociální dávky, příspěvky na bydlení a podobné nesmysly problémy jen prohloubí. Někdo to bude muset zaplatit. Samozřejmě nejvíce na tom budou biti občané, kteří jsou sice chudí, ale zase ne tak chudí, aby na příspěvek dosáhli. Těm kabinet Petra Fialy žádnou kost ze svého kočáru nehodí. Osobně bych se přikláněl k jednomu zásadnímu kroku. Vyvázat se co nejrychleji z obchodování na energetické burze, jak to navrhuje například spolek Pro dostavbu JETE. To by umožnilo ceny zafixovat. Což sice zavání centrálním plánováním, ale vzhledem k tomu, že ani ceny na energetické burze nejsou ani zdaleka přirozeně tržní a deformuje je systém emisních povolenek, je to daleko menší zlo a získalo by naší republice trochu času nalézt dlouhodobější a co nejsvobodnější řešení.  

Růst cen energií bude dále roztáčet inflační spirálu se všemi jejími negativním důsledky. Dojde tedy především k výraznému zdražování zboží i služeb. Je možné podle tomu nějak efektivně čelit nebo si prostě musíme zvyknout? 

Tady bohužel jako občané jednotlivci taháme za kratší konec provazu a nezbývá než se přizpůsobit, ostatně jako vždycky ve špatných dobách. Dobře počítat, snažit se zvýšit svoje příjmy, svoji produktivitu, nebo si naopak utáhnout opasky. Jiná možnost není. Pro mě, pro vás, pro kohokoliv jiného. Protože i kdyby náhodou valnou část národa osvítil duch svatý a začali by se přiklánět k tomu, co je podle mého přesvědčení lékem na problémy způsobené státem, tedy k návratu ke svobodnému trhu, věci by se nezačaly vracet do normálu hned. Takže co to znamená efektivně čelit následkům poničené ekonomiky? Krátkodobě si zvyknout a v nejbližších parlamentních volbách se už nesplést.

Luboš Zálom, místopředseda strany

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: Parlamentní listy

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31