Hnutí studentů Fridays for Future svolalo na tento pátek demonstraci na pražské Malostranské náměstí. Po delší odmlce chtěli představitelé této ekonomické iniciativy upozornit na negativní dopady těžby uhlí na životní prostředí.
Mladí studenti, vybaveni transparenty s nápisy jako „Už nám dochází čas“, „Neudržitelný systém krade budoucnost nám všem“ nebo „Každému z nás lásku planeta dá, když na ni nebudeš s*át“, však měli nečekanou návštěvu. Této demonstrace se zúčastnili také zástupci Svobodných, kteří se naopak vybavili transparenty s nápisy jako „Chceme svobodu místo klimatického socialismu“ nebo „Petice proti uhlíkovému naturalismu“.
„Svobodní tvrdí, že to má být trh, jenž bude určovat, kterou surovinu budeme využívat, protože jedině trh vede k efektivnímu zacházení se všemi zdroji a zabraňuje tedy plýtvání,“ uvedl přímo na demonstraci Libor Vondráček, předseda Svobodných. Podle jeho slov to však neznamená, že by jeho strana prosazovala „drancování přírody“.
„Neříkáme, že nám nezáleží na naší přírodě. Ekologie i ekonomie mají stejný základ slova, a i proto je nelogické, aby tyto dva pojmy byly kladeny proti sobě. Pokud ekologie a ekonomie jdou ruku v ruce, pak teprve dochází jak k tomu, že se nevyčerpává krajina, tak k tomu, že se nevyčerpávají naše ekonomické zdroje. A zároveň nedochází k tomu, že se zbytečně naše země dostává do závislosti na někom, když sami máme poměrně dost vlastních zdrojů,“ vysvětli Vondráček.
Místopředseda Svobodných Luboš Zálom pak vysvětlil, proč chtěli protestujícím studentům nabídnout jiný pohled na problematiku těžby uhlí. „Neexistuje vědecký konsensus, že by za oteplování planety mohla průmyslová činnost,“ připomněl Zálom s tím, že se domnívá, že ekologičtí alarmisté jsou vedeni morálními stanovisky, které zhmotňuje nenávist vůči lidem, pokroku a jakémukoliv bohatství.
„Když si před pár měsíci Putin dovolil zaútočit na Ukrajinu, tak to udělal proto, že si byl jistý, že s tím Západ neudělá skoro nic, protože si ekonomicky a energeticky podmanil nejsilnější zemi v Evropě, což je samozřejmě Německo,“ pokračoval Luboš Zálom. „Ukázalo se, jak nebezpečné je zaměřit se na obnovitelné zdroje. Naopak bychom se měli soustředit na jadernou energetiku a rozumné dotěžení uhlí,“ dodal místopředseda Svobodných.
V pondělí 19. ledna 2025 se v diskusním pořadu Události komentáře na ČT24 představil Libor Vondráček, předseda Svobodných, který společně s Patrikem Nacherem (ANO), Ivanem Bartošem (Piráti) a Pavlem Žáčkem (ODS) diskutoval dvě klíčová témata – prodej bitevních letounů L-159 Ukrajině a zrušení koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní média.
Odmítnutí prodeje letadel
Hlavním tématem večera bylo rozhodnutí vlády neprodat čtyři bitevní letouny L-159 Ukrajině, což prezident Petr Pavel kritizoval jako projev sobectví. Vondráček však zaujal pragmatický postoj: „Já pojem solidarita hlavně vnímám v souvislosti s tím, když někdo rozdává ze svého. A přece jenom všechno, co patří státu, ať už je to majetek nebo jsou to peníze, tak je nás všech a z toho by se nemělo tak jednoduše rozdávat.“
Předseda Svobodných zdůraznil, že vláda plní předvolební sliby. „My jsme slíbili našim voličům, občanům České republiky, a chceme ctít nějaké předvolební sliby, že ani peníze, ani zbraně nebudou z českého státního rozpočtu, z české armády posílány směrem na Ukrajinu,“ prohlásil Vondráček. Na dotaz moderátora, zda platí i zákaz prodeje, odpověděl: „Ani prodávány. Nebo to jsme výslovně neřekli, ale v tuto chvíli vláda se takto na koaličním jednání usnesla.“
Vondráček navrhl alternativní řešení: firma Aero Vodochody by si mohla letouny odkoupit zpět a případně s nimi nakládat sama, pokud by armáda letadla nepotřebovala. Tento kompromis by podle něj podpořil český průmysl i zachoval reference pro výrobce.
Ostré výměny s Bartošem o roli prezidenta
Mezi Vondráčkem a Ivanem Bartošem došlo k výrazné konfrontaci ohledně slovních útoků mezi vládou a prezidentem Petrem Pavlem. Bartoš kritizoval ministra zahraničí Petra Macinku za neadekvátní reakci vůči prezidentovi: „Mně přijde, já nezpochybňuji, že pan Macinka určitě jako na něco expertem je a dokáže jako hodnotit, ale já bych byl velmi opatrný, aby ministr zahraničí zrovna v tomhle mistroval prezidenta České republiky s jeho historií, která prakticky celý jeho dospělý život je služba armádě a služba ve strukturách NATO.
Vondráček však uvedl situaci do kontextu a obvinil opozici z dvojího metru: „Když se tady bavíme o tom, že ty výměny názorů mezi panem prezidentem a ministrem zahraničí, respektive členy vlády dneska jsou v nějakém duchu. Tak já myslím, že v čase, kdy byl prezidentem Miloš Zeman, nastupovala vláda Petra Fialy, tak tam ty střety byly daleko tvrdší.“ Dodal, že současná rétorika je „daleko, daleko předtím“ ve srovnání s minulými konflikty.
Když se Bartoš pokusil Vondráčka usvědčit z nepřesnosti ohledně výroku Filipa Turka o expanzi NATO, Vondráček rychle oponoval: „Takhle to neřekl. Je to trošku jinak.“ V klíčovém momentu pak Vondráček zdůraznil konstituční rámec: „Můj šálek kávy je dodržování ústavy, striktní dodržování ústavy,“ a dodal, že prezident „nemůže slibovat, že dá něco, o čem nerozhoduje.“
Souboj se Žáčkem o veřejnoprávní média
Druhá polovina debaty se zaměřila na plánované zrušení koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas od ledna 2027. Vondráček zde zaujal opatrnější pozici a bránil postupné zveřejňování informací: „Pro mě je to trošku komfortní, že teď mluvím po Patriku Nacherovi, protože aspoň mohu říci, že jsem rád, že nezacházel do těch detailů, že se mu totiž nestane to, co se stalo panu Baxovi, který v srpnu, v červenci 2022 řekl, poplatky se zvyšovat nebudou. A pak za chviličku začal tlačit něco zcela jiného.“
Pavel Žáček (ODS) ostře kritizoval plánovanou reformu jako možné zestátnění médií, čímž vyprovokoval Vondráčkovu odpověď. „Já v tuto chvíli naprosto žasnu, když tady slyším argumenty, že to je zpochybňování demokracie a svobody, protože skutečně ODS v roce 2009 toto navrhovala,“ řekl Vondráček. Připomněl, že mezi tehdejšími členy ODS byl i Martin Kupka, jehož současná vyjádření připomínají rétoriku ČSSD.
V nejkontroverznějším momentu večera Vondráček přiznal své osobní preference: „Kdyby to bylo na mě, já jsem fanoušek Javiera Mileie, za mě by se to klidně mohlo zrušit, ale my jsme ve vládě, respektujeme programové prohlášení a je to tak, že se bude postupovat podle programového prohlášení. Doufám, že mě zase pozvete, když jsem Javiera Mileie fanoušek.“
Koaliční disciplína nad osobními názory
Vondráčkovo vystoupení ukázalo politika, který balancuje mezi osobními přesvědčeními a koaliční disciplínou. Opakovaně zdůrazňoval, že vláda postupuje podle programového prohlášení a dodržuje předvolební sliby. V závěru debaty potvrdil: „Vládní programové prohlášení je něco, na čem se shodly tři strany a nemyslím si, že pan Klempíř by změnil názor, ale skutečně on je součástí toho celého týmu a my musíme fungovat jako tým po celé čtyři roky, aby čeští občané viděli dobré výsledky.“
Debata ukázala fundamentální rozpory mezi koalicí a opozicí v otázkách zahraniční i mediální politiky, přičemž Vondráček se etabloval jako obránce pragmatického přístupu vlády proti obviněním z ideologie či mocenských zájmů.
