Štampach: Chceme svobodné město pro život bez nadbytečných zákazů a vyhlášek

Štampach: Chceme svobodné město pro život bez nadbytečných zákazů a vyhlášek

Již čtyři roky sbíral zkušenosti coby zastupitel hlavního města Praha. Na tuto svou zkušenost by chtěl Tomáš Štampach navázat a uspět v letošních komunálních volbách se samostatnou kandidátkou Svobodných. „Preference cyklistů současnou vládnoucí garniturou, která se projevuje všudypřítomným malováním cyklopruhů, se stala jednou z příčin naprostého dopravního pekla, které poslední čtyři roky zažíváme. Cyklostezky prosím ano, ale mimo silnice,“ říká Tomáš Štampach a v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz prozrazuje další zajímavosti programu Svobodný. Třeba zavedení voucherového systému.

Svobodní jdou do komunálních voleb v Praze s programem, který je postavený právě na ochraně svobody. Co si pod tím má volič představit na úrovni magistrátu?

Předně je třeba říci, že Svobodní jdou do voleb do zastupitelstva hl. m. Prahy s komplexním programem, který se věnuje dopravě, školství, bydlení či bezpečnosti. Ve všech tématech je pak samozřejmě kladen důraz na ochranu svobody. Svobodní prosazují svobodné město (místo) pro život. Chceme zrušit nadbytečné zakázky a vyhlášky jako např. známá „protialkoholní vyhláška“. Rovněž podporujeme majitele restauračních předzahrádek v centru Prahy, aby předzahrádky mohly zůstat v současné podobě. Naše zastání pak má i cech fiakristů, jelikož koně patří ke koloritu historické Prahy.

Mluvíte o tom, že chcete zastavit zvýhodňování cyklistů před ostatními účastníky silničního provozu. Není ale právě podpora cyklistiky a dalších alternativních způsobů dopravy cestou, jak snížit počet aut, které zatěžují dopravu v Praze?

Toto je naprosto mylná myšlenka, kterou snad může z úst vypustit jen ten, který ještě nikdy v životě nebyl v Praze. Kolik cyklistů denně potkáte na pražských vozovkách? Naprosté minimum. Praha není svým reliéfem a klimatickým podnebím vhodná k tomu, aby se kolo stalo masově využívaným dopravním prostředkem např. do zaměstnání. Naopak preference cyklistů současnou vládnoucí garniturou, která se projevuje všudypřítomným malováním cyklopruhů, se stala jednou z příčin naprostého dopravního pekla, které poslední čtyři roky zažíváme. Cyklostezky prosím ano, ale mimo silnice!

Doprava byla, je a zřejmě i bude pro Prahu velkým problémem. Jak chtějí Svobodní přispět k jeho řešení?

Zcela zásadní je samozřejmě dostavba vnitřního a vnějšího okruhu. Bez těchto staveb nelze dopravní situaci zásadně zlepšit. Dostavba okruhů je tématem, o kterém se mluví každé čtyři roky před volbami. Slibuje to vždy drtivá většina všech kandidujících subjektů. Ale po volbách se k tomu zvolení politici už tak nemají. Za Svobodné mohu říci, že toto pro nás nejsou jen plané sliby, ale naprostá priorita. V poslední době se setkávám s případy, kdy lidé se v důsledku aktuálně zhoršené finanční situace sami obrací na pražský magistrát s tím, že chtějí Praze odprodat pozemky, které hlavní město bude potřebovat pro stavbu Městského okruhu. Na magistrátu však výkupy těchto strategických pozemků řeší pouhopouhý jediný zaměstnanec! Rovněž rozpočet nepočítal s nějakým urychlenějším výkupem a tudíž na toto nejsou v rozpočtu finance. Na místo toho, aby magistrát pružně reagoval na vzniklou situaci, nic neřeší. To nevypadá na to, že by Praha Sobě a Piráti opravdu stáli o Městský okruh. A to je přesně to, co by se za vlády Svobodných nestalo.

Pokud budete úspěšní, chcete zároveň zcela změnit systém dotování kultury a sportu a nahradit ho voucherovým systémem. Prosím, vysvětlete našim čtenářům, jak by to v praxi fungovalo a jaký dopad by to mělo na kulturní a sportovní život v Praze?

Voucherový systém je velice jednoduchý a spravedlivý. Dnes se často setkáváme s tím, že dotační peníze jsou přihrávány „kamarádíčkům“ či pochybným institucím. Absolutně nerozumím tomu, proč má statisíce či miliony z našich daní inkasovat někdo, kdo na své kulturní představení dokáže nalákat tři diváky. To je absolutní plivanec do tváře všech daňových poplatníků. Rádi bychom tak otevřeli debatu o voucherovém systému, kdy sami občané by obdrželi voucher v určité nominální hodnotě a tento by mohli uplatnit pro určitý vybraný sportovní oddíl či kulturní instituci. S voucherovým systémem by bylo naprosto eliminováno možné korupční prostředí, které se s přidělováním dotací vždy vyskytuje. Vždyť nemusíme chodit moc do historie, máme zde několik obviněných osob, a to vč. politiků, právě kvůli rozdělování pražských sportovních dotací.

Ve vašem programu také mluvíte o tom, že chcete urychleně zprivatizovat zbytek bytového fondu. Není to obzvláště v dnešní době krok špatným směrem, když ostatní města naopak hledají cesty, jak zajistit dostupné, např. družstevní bydlení pro mladé rodiny či seniory?

Svobodní již od svého vzniku hlásají, že obce mají vlastnit co nejmenší počet bytů. Tyto byty pak mají být primárně určeny na ubytování v řádech týdnů či měsíců těch, které postihne nějaká nečekaná živelná katastrofa či jiné obdobné neštěstí. Dále se má naopak zrychlit územní a stavební řízení tak, aby se mohla urychlit soukromá bytová výstavba. A z této naší myšlenky rozhodně neuhneme. Nevidím jediný důvod, proč by mělo město zvýhodňovat určité lidi městským bytem a tím naprosto pokřivovat trh s nájemním bydlením.

U Svobodných asi všichni již automaticky očekávají, že budete prosazovat vyrovnaný rozpočet. Ale je vůbec v dnešní době zasažené inflační a energetickou krizí možné něčeho takového dosáhnout?

Samozřejmě toto možné je. V rodinném rozpočtu, který je taktéž aktuálně zatížen inflací a energetickou krizí, také musíte vyjít. A u městského rozpočtu je ta premisa naprosto stejná, mohu utratit jen tolik, na kolik mám. V dnešní době je pražský rozpočet ve výši 92 miliard, z toho však investice tvoří pouhých 19 miliard. Zbytek jsou tzv. běžné výdaje. Magistrát tak musí začít především sám u sebe, podívat se na samotný chod úřadu, zřizované instituce, „Otesánka“ v podobě Dopravního podniku či již zmiňované dotace. Ale k nějakému radikálnějšímu řezu nemají současní vládnoucí politici odvahu, my Svobodní se však toho nebojíme a jsme na restrukturalizaci připraveni.

Pokud dostanete důvěru voličů, chcete také zrušit některé podle vás zcela zbytečné instituce. Které konkrétní máte na mysli a proč jsou podle vás zcela zbytečné? Kolik na jejich zrušení Praha ušetří?

Ve volebním programu zmiňujeme především Institut plánování a rozvoje a Pražský inovační institut. Tyto instituce se v poslední době staly pouhým odkladištěm kamarádů z řad vládnoucí koalice a jejich užitek pro Pražany není veskrze žádný. Část potřebné agendy IPRu by pak šlo přesunout přímo pod magistrát. Hospodaření v těchto institucích je tristní a neprůhledné. U Pražského inovačního institutu se problémy s hospodařením dostaly již do médií. Jako člen kontrolního výboru pak vím, že magistrátní odbor kontrolních činností shledává velké nedostatky právě i u IPRu. Toto tak jen potvrzuje slova Svobodných. A co se týče úspory, tak ta by mohla zrušením těchto institucí dosahovat až půl miliardy korun. A to nejsou zrovna drobné… 

Praha byla v posledních měsících zatížena velkou korupční aférou Dozimetr. Jaké kroky chcete podniknout k tomu, aby se do budoucnosti nic takového již nemohlo opakovat?

Na to je velice jednoduchá odpověď. Stačí, když Pražané dají Svobodným svoji důvěru a žádná podobná korupční aféra se nebude opakovat. Svobodní jsou na politické mapě již čtrnáct let. Máme řadu úspěšných radních a zastupitelů a nikdy nad nikým ze Svobodných nebyl ani stín podezření z nekalého jednání. Podívejte se na probíhající volební kampaň. Ta naše je naprosto minimalistická, protože za námi nestojí žádní lobbisté či kmotři. Po volbách tak Svobodní nejsou a nebudou nikomu zavázaní. U ostatních politických stran a hnutích tomu tak zpravidla není.

Ke kauze Dozimetr bych ještě rád uvedl, že Svobodní by po nástupu do vedení pražského magistrátu iniciovali hloubkové audity v oblasti IT, životního prostředí a staveb technické vybavenosti. U IT již kolega Kubíček na jednání pražského zastupitelstva přišel s důkazy, že zde existují silné vazby na obviněné z kauzy Dozimetr. Jelikož je toto oblast primátora Hřiba, tak je vše podezřele „zametáno pod koberec“ a není tomu věnována dostatečná pozornost. Stavby technické vybavenosti a oblast životního prostředí pak měl v gesci obviněný náměstek Hlubuček. Již jen tato skutečnost je závažná. Dle mých informací pak na samotném investičním odboru v minulých letech docházelo k preferování určitých administrátorů veřejných zakázek, jiným pak byla z nejasných důvodů dávána výpověď.

Už jste byl čtyři roky zastupitelem hlavního města Praha. Čím především vás obohatila tato životní zkušenost?

Jelikož v minulosti jsem byl pět let zaměstnancem magistrátu, tak jsem jako zastupitel nešel do neznámého prostředí a základní fungování našeho hlavního města jsem již znal. Jako zastupitel jsem však měl urychlenější přístup k informacím a strategickým dokumentům. Bohužel v člověku zůstává jistý pocit deziluze a beznaděje, kdy jako opoziční zastupitel toho nemá moc šancí změnit. Koaliční válcovací mašina je v tomto neúprosná. A stejný pocit zažívám už osm let i jako opoziční zastupitel na Praze 3. Závěrem bych chtěl všechny Pražany požádat, pokud Vám není lhostejné, jakým směrem se naše matička Praha ubírá, volte v letošních komunálních volbách č. 1, tj. kandidátku Svobodných. A na Praze 3 pak rovněž „jedničku“ – Patrioty pro Prahu 3. Děkuji!

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: Parlamentní listy

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka

Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.

Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.

Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.

Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.

Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.

Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.

Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.

A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.

Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31