„Chaoti! Skanzen! Kšefty pro kamarády.“ Blažková za pražské Svobodné zúčtovala s Hřibem, SPOLU i Čižinským

„Chaoti! Skanzen! Kšefty pro kamarády.“ Blažková za pražské Svobodné zúčtovala s Hřibem, SPOLU i Čižinským

„Ten skanzen zkostnatělých politiků na jedné straně a levičáckých šílenců na straně druhé je příšerný,“ myslí si Veronika Blažková, která za Svobodné kandiduje do zastupitelstva hlavního města Praha. Zároveň prozrazuje, že pravicoví Svobodní mají v rámci případného povolebního vyjednávání naprosto jasno. „Raději čtyři roky v opozici než jeden den s Hřibem,“ říká rezolutně Blažková. „Tito chaoti po celé čtyři roky město ani v náznaku neřídili manažersky. Příkladem jsou třeba nesmyslné cyklopruhy, které vznikaly úplně nahodile, přičemž jediným smyslem jejich vzniku bylo vyčerpání příslušných evropských dotací,“ připomíná jednu z nejvíce sledovaných kauz Blažková, která zároveň v rozhovoru poukazuje na další nešvary magistrátu.

Patříte mezi časté kritiky současného vedení hlavního města. Co vám na koalici vedené primátorem Zdeňkem Hřibem vadí nejvíce? 

Jak správně říkáte, moje kritika je víceméně permanentní, protože toho amatérismu ze strany Pirátů, Prahy sobě Jana Čižinského a dalších dobrodruhů je opravdu strašně moc. Tito chaoti po celé čtyři roky město ani v náznaku neřídili manažersky. Příkladem jsou třeba nesmyslné cyklopruhy, které vznikaly úplně nahodile, přičemž jediným smyslem jejich vzniku bylo vyčerpání příslušných evropských dotací. Místo aby město sladilo jednotlivé druhy dopravy do vzájemné symbiózy, motoristé se stali veřejným nepřítelem. Z magistrátu se na nás valila vzletná slova o digitalizaci, ale „skutek utek“. Jak se říká – výsledkem byly pouze předražené IT služby a kšefty pro kamarády. Vzpomeňme na různé „hrdé“ pochody Prahou, placené samozřejmě opět z dotací. Asi málokdo zapomene na snahu Pirátů vbourávat se – pod různými jakoby ušlechtilými záminkami – do soukromých nemovitostí. Mohla bych takto vyjmenovávat další nesmysly velmi dlouho. Něco ale ještě připomenu: odkladiště přátel Pirátů, tedy Pražský inovační institut a také Institut plánování a rozvoje – instituce, které polykají strašnou spoustu peněz a výsledky mají naprosto tristní. A perlička na závěr: kdo si dnes vzpomene na to, jak dosluhující primátor Hřib při svém nástupu do funkce netrefil ze Staroměstského náměstí na magistrát?  

Kdybyste měla najít alespoň jednu věc, která se podle vás současnému vedení města povedla, co by to bylo? 

To se musím dlouze zamyslet… Ještě chvilku… Já fakt nevím.

Dosluhující vedení pražského magistrátu vstoupilo do volební kampaně s velkým černým puntíkem v podobě korupční aféry Dozimetr. Existuje vůbec nějaké řešení, jak zabránit prorůstání organizovaného zločinu například do řízení Dopravního podniku Praha, kde jde nikoliv o miliony, nýbrž o miliardy? 

Když už jste zmínil Dozimetr, tak opravdu doufám, že lidé to STANu u voleb spočítají a nenaletí znovu na jejich řeči. Mimochodem, trochu mi přijde, že Česká televize jim pomáhá množstvím času, které mají k vyjádřením k různým tématům. Ale k vaší otázce: Svobodní mají heslo „Méně koryt = méně korupce“. Za tímto jasným sloganem se ale skrývají i další záležitosti, protože systém „trafik“ je skutečně velmi propletený. Uživit spoustu neschopných kamarádů například v dozorčích radách dá samozřejmě fušku. Nicméně jako primární předpoklad opravdu platí, že pokud nebudou zbytečná koryta, nebudou ani prebendy.

Svobodní podle svých slov nabízí jasnou alternativu. V čem by váš postoj k řízení města byl jiný, než je ten, kterým se prezentuje současné vedení města? 

Svobodní jsou ideově ukotveni na pravici, takže základní východiska jsou jasná: štíhlé struktury, transparentní hospodaření nejen na volebních plakátech, ale i ve skutečnosti, tržní principy bez dotací atd. Dotace jsou podle mého názoru naprosté zlo, které ohýbá nejen trh, ale lidské charaktery.  

Kdybyste měla vyjmenovat tři nejdůležitější priority, na které se chcete vy osobně v zastupitelstvu zaměřit, co by to bylo? 

Už jsem to naznačila v odpovědi na první otázku – mám opravdu velký problém s tím, jak funguje Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy a také Pražský inovační institut. Obě tyto instituce jsou ukázkovými příklady neefektivity, neprofesionality a peněz doslova vyhozených oknem. Prvně jmenovaná instituce „spolyká“ každý rok na svůj provoz kolem 350 milionů korun, přičemž výsledkem jsou kresby, které nikdo nepřevede z papíru do reálu.  Velmi mně vadí i dopravní situace v Praze a její řešení nebo spíše neřešení, ale to je téma, o němž by lépe promluvili mí kolegové, kteří se na dopravu úzce specializují. 

Abych ale nemluvila jen negativně. Mám ráda moderní architekturu, a pokud respektuje výšku okolních budov a další parametry, jsem ráda za každou novou stavbu. Vždy se mně například velmi líbil projekt takzvaného zlatého vejce od architekta Petra Malinského, což mělo být muzeum na konci Revoluční ulice a zároveň zázemí pro Slovanskou epopej od Alfonse Muchy. Jsem ráda třeba za Tančící dům – vždyť to je skvělé, když se skloubí místní genius loci a vkusná moderna. 

A když už tedy mluvíme o kultuře, ráda bych pomohla prosadit výstavbu pomníku Aloise Rašína na náměstí Republiky. Jestli si někdo zaslouží výrazný pomník, je to právě pan Rašín, jemuž mnoho současných, takzvaně pravicových politiků nesahá ani po kotníky. 

Je iracionální předpokládat, že byste k prosazování svého volebního programu nepotřebovali žádné koaliční partnery. Když se rozhlédnete po subjektech, které se uchází o důvěru voličů, se kterými subjekty si umíte představit povolební spolupráci a se kterými vůbec ne? 

Máte pravdu, že na 51 procent pro Svobodné to letos ještě nevidím, takže v případě volebního úspěchu bychom se při případném vládnutí bez koalice neobešli. Podle mě by bylo ideální, kdyby Prahu spravovaly úplně nové tváře z nových stran a hnutí. Ten skanzen zkostnatělých politiků na jedné straně a levičáckých šílenců na straně druhé je příšerný. Jestli si však opravdu neumím představit nějaký model povolební spolupráce, tak to je samozřejmě s Piráty a Prahou sobě. To říkám naprosto natvrdo: i kdyby primátor Hřib po volbách přilezl s prosíkem, že nás potřebuje do koalice, měl by smůlu. Raději čtyři roky v opozici než jeden den s Hřibem. 

Veronika Blažková, místopředsedkyně pražských Svobodných

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: Parlamentní listy

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Veronika Blažková

Veronika Blažková

Novinky

Nejnovější video

Poslanec Libor Vondráček ze Svobodných vystoupil v pondělí 13. dubna v pořadu Interview ČT24, aby komentoval historický volební zvrat v Maďarsku. Porazil jej Péter Magyar se stranou Tisza, která získala dokonce ústavní většinu 138 ze 199 křesel. Po šestnácti letech Orbánovy vlády přichází do Budapešti nová éra – a Vondráček k ní zaujal promyšlený, suverénní postoj, který nenechal nikoho na pochybách o tom, kde stojí česká konzervativní pravice.

Gratulace bez naivity

Vondráček přivítal Magyarovo vítězství otevřeně a bez výhrad. Na sociálních sítích ihned po volbách napsal: „Sláva vítězům, čest poraženým. Petr Magyar porazil téměř neporazitelného Viktora Orbána a patří mu upřímná gratulace.“ Zároveň však dodal, že Maďarsko funguje jinak a my je nemáme soudit ani s jedním, ani s druhým lídrem. Tato věta vystihuje podstatu jeho přístupu: respekt k demokratickému výsledku, ale odmítání vnucovat jiným státům vlastní politické měřítko. Vondráček také ocenil, že Orbán porážku uznal elegantně a moc předá poklidně což v dnešní době rozhodně není samozřejmost.

Obrana suverenity: Brusel není soudce

Největší část rozhovoru se točila kolem otázky, zda by maďarská politická kultura měla odpovídat unijním normám. Vondráček zde ukázal svou právnickou zdatnost a politickou konzistentnost. Připomněl, že Evropská unie, do níž Česká republika vstoupila referendem v roce 2003, byla původně postavena na ekonomické spolupráci – nikoli na vzájemném přehlasování v kulturně a politicky citlivých otázkách. Když moderátor opakovaně citoval článek 2 Lisabonské smlouvy, Vondráček klidně kontroval: „Lisabonská smlouva šla za hranu toho, kde je žádoucí si uchovat evropskou spolupráci.“ Nejde o popírání demokracie, ale o odmítnutí dvojího metru – a příklad si Vondráček nenechal ujít: zatímco Tuskově vládě v Polsku přeobsazování ústavního soudu Brusel prominul, Kaczyńskému to stejné vyčítal.

Moderátorovi, který se snažil obhajovat Brusel jako nestranného arbitra právního státu, Vondráček nepokrytě odpověděl: „Mám pocit, že ten vágní obecný pojem je tam proto, aby existoval nějaký bič, který Brusel používá na neposlušné státy.“ Tato formulace je přesná, výstižná a opírá se o konkrétní zkušenost z práce ve Výboru pro evropské záležitosti, kde Vondráček aktivně sleduje bruselské legislativní tlaky na Českou republiku.

Ústavní soud, demokracie a zdravý rozum

Debata se dotkla i citlivé otázky maďarského Ústavního soudu a způsobu, jakým Fidesz obcházel jeho rozhodnutí přijímáním ústavních zákonů. Vondráček zde nepopřel, že jde o věc hodnou diskuze, ale zároveň jasně uvedl: parlament je v parlamentní demokracii nejvyšší zákonodárný orgán a ústavu formuluje zákonodárce, nikoli soud. „Ústavní soud tady není od toho, aby formuloval ústavu,“ řekl. Příkladem poukázal na Švýcarsko zemi se špičkovou demokracií, která nemá Ústavní soud vůbec, a přesto funguje jako vzor přímé demokracie pro celý svět.

Vondráček rovněž trefně připomněl, že Velká Británie – obvykle kladená za vzor právního státu posílá stovky lidí měsíčně do vězení za příspěvky na sociálních sítích. „To rozhodně není ta liberální demokracie, kdy menšina má právo se svobodně projevit,“ řekl. Argument zasáhl přesně tam, kde byl moderátor nejzranitelnější.

Půjčka Ukrajině: Suverenita nad solidaritou

K otázce odblokování evropské půjčky Ukrajině ve výši 90 miliard eur zaujal Vondráček jasný a konzistentní postoj. Státy, které se k půjčce nechtějí připojit Maďarsko a Slovensko mají na to plné právo. Evropská unie není dlužní unie a nemá přehlasovávat suverénní státy v otázkách, kde si samy nesou odpovědnost za svůj postoj. „Pokud státy, které chtějí půjčit, půjčí, je to v pořádku. Ale nemyslím si, že by měly být jiné státy přehlasovány,“ řekl. Připomněl také, že EU si v roce 2020 po covidu půjčila 750 miliard eur a otázka splácení dosud není jasně zodpovězena.

Benešovy dekrety a Visegrád: Věcnost místo paniky

Téma Benešových dekretů, které v maďarské předvolební kampani otevřel sám Magyar, Vondráček nezametal pod koberec, ale zasadil ho do historického a politického kontextu. Ukázal, že politici v opozici mívají k tomuto tématu daleko hlasitější projevy než v okamžiku, kdy převezmou odpovědnost za vládnutí. „Věřím tomu, že Petr Maďar v pozici vládnoucího přestane tolik akcentovat otázku Benešových dekretů,“ řekl Vondráček, a poukázal na to, že i Orbánův Fidesz nakonec ve vládě toto téma utlumoval. Vondráček také upozornil, že podobné výzvy zaznívají opakovaně z řad Alternativy pro Německo a bude správné reagovat stejně důsledně, odkud přijdou.

Co se týče budoucnosti Visegrádské čtyřky, Vondráček vyjádřil reálný optimismus: Magyar avizoval první zahraniční cestu do Polska a zájem o rozšíření V4 třeba o Rakousko. „Nás opravdu spojují podobné pohledy na věc a musíme proti diktátu Bruselu vystupovat společně,“ uzavřel Vondráček. Státy střední Evropy mají příliš mnoho společného – historii, problémy i výzvy, aby jim volba jednoho premiéra toto pouto přetrhla.

Vondráček v Interview ČT24 vystoupil jako politik s jasně zakotveným světonázorem, který se nenechá tlačit do jednoduchých odpovědí na složité otázky. Respektoval demokratický výsledek maďarských voleb, odmítl bruselský dvojí metr a zároveň naznačil, že spolupráce zemí střední Evropy má pevný základ, který přestojí i výměnu vlády v Budapešti.

Oblíbené štítky

Veronika Blažková

Veronika Blažková

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31