Senátor Jaroslav Chalupský zvolený za Svobodné byl jedním se signatářů ústavní stížnosti proti povinnému očkování proti covid-19. „Očekával jsem, že nová vláda nařízení o povinném očkování okamžitě zruší. Ministr Válek ovšem začíná váhat navzdory svým předchozím výrokům a nemůžeme se spoléhat, že se nakonec opravdu rozhodne v souladu s jeho výroky z loňského roku,“ vysvětluje Chalupský důvodu, proč se se skupinou dalších senátorů obrátil na Ústavní soud. „Vláda slibovala změnu, že bude dělat věci zásadně jinak. Zatím jsme svědky jen tolerance protiprávních nařízení minulé vlády s prohlášením o kosmetických úpravách,“ říká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz senátor Chalupský.
Jste jedním ze signatářů ústavní stížnosti, pomocí které chcete zrušit vyhlášku nařizující povinné testování seniorů a některých profesních skupin. Proč jste se rozhodl připojit k této iniciativě?
Očkování nestandardní vakcínou proti Covid-19 má být dobrovolné, na základě konzultace s lékařem a po individuálním rozhodnutí. Ne povinné, proti své vůli! Nemůžeme stavět lidi před životní a existenční rozhodnuti „buď a nebo“. Nemyslím si, že existuje pro každého stejná jediná cesta, jak mají pečovat o své zdraví a poradit si s covidem. Navíc zpětná vazba z regionu je poměrně silná a mojí rolí je být dobrým velvyslancem svého regionu v Parlamentu.
Bylo podle vás opravdu nutné přistoupit až k ústavní stížnosti? Nebylo by jednodušší, aby nová vláda tuto vyhlášku zrušila svým vlastním rozhodnutím? Ano, bylo by to jednodušší. Očekával jsem, že nová vláda nařízení okamžitě zruší. I někteří kolegové tuto cestu vidí jako „lepší“ a paralelně jednají. Na tiskovém briefingu jsme také vyzvali vládu, aby v duchu ústavní stížnosti a na základě všech uvedených argumentů a dat učinila kroky sama. Vláda totiž může konat neprodleně. Ministr Válek ovšem začíná váhat navzdory svým předchozím výrokům a nemůžeme se spoléhat, že se nakonec opravdu rozhodne v souladu s jeho výroky z loňského roku. Jako senátoři jsme tedy museli konat a podat stížnost ještě v prosinci, protože v rámci řízení před Ústavním soudem běží určité lhůty, takže se na verdikt soudu musí chvíli čekat.
Pokoušeli jste se jako senátoři před podáním ústavní stížnosti jednat s novou vládou Petra Fialy o zrušení povinného očkování? Vždyť mnozí signatáři ústavní stížnosti jsou členy vládních stran? V čem byl problém?
Petr Fiala se dlouhodobě vyjadřuje tak, že je proti povinnému očkování, proto ho jistě zejména sami zástupci IZS vyzývají k větší činnosti tak, aby se brzy zbavili té tíživé nejistoty. V Senátu se tolik na stranická trika a příslušnost k vládním stranám nehraje. Převládá individuální názor každého senátora. Dost kolegů vládě důvěřuje, že vyhlášku změní sama a zastává názor, že se z Ústavního soudu nemá stávat třetí komora Parlamentu. Vyhláška, ať je sebebláznivější, nejde ani do Sněmovny ani do Senátu, nelze ji tedy uchopit jinak než právě stížností před Ústavním soudem. Zároveň to i pro vládu může být ku prospěchu, bude mít názor dalšího ústavního prvku.
Na tiskové konferenci jste uvedl, že jste jako senátoři pod tlakem od zástupců profesních skupin. V médiích však zaznívá, že povinné očkování ve skutečnosti odmítá jen hrstka zástupců zdravotníků, policistů, lékařů či vojáků. Kde je tedy pravda?
To je věc názoru, jestli třeba 13 až 17 procent lidí je hrstka nebo není. Co způsobí, když odejde například 15 zkušených profesionálů ze 100? Myslím, že dnes jsme v době, kdy bychom měli být schopni připustit, že svobodu rozhodnutí o zásahu do integrity svého těla by dospělí lidé měli mít za všech okolností! Svoboda rozhodnutí je svoboda rozhodnutí. Nehraje tedy roli, jestli je takto rozhodnuto 60 procent nebo třeba 10 procent občanů. K 25. výročí vzniku Senátu mnozí z nás podepsali Deklaraci, kde se mimo jiné říká: „ …Nikdo se nesmí cítit zapomenut a přehlížen pro své názory či sociální postavení. Senátoři pocházející z 81 volebních obvodů jsou předurčeni právě k tomu, aby do nejvyšších pater politiky přenášeli hlasy z centra i periferie, hlasy slyšitelné, také však hlasy, které je potřeba zesílit. Nejde ale jen o jednostranné působení ve směru od občanů k politice. Důležité je rovněž informování občanů o tom, co a proč se v politickém prostředí děje a jak souvisí s jejich životy. Bez toho mohou demokratické procedury působit jako jen málo srozumitelné a samoúčelné. Vývoj ve světě v posledních letech ukazuje, že svoboda, demokracie, ba ani život sám, nejsou samozřejmostí. Ztratíme-li to ze zřetele, můžeme o ně přijít. Být senátorkou či senátorem českého Parlamentu znamená závazek tyto hodnoty aktivně provždy prosazovat a chránit.“ Já tyto věci beru vážně, o to víc, když pod to dám svůj podpis. Před vstupem do Senátu jsem deklaroval, že budu velvyslancem svého regionu a toto je praktickým naplněním mého závazku lidem. A mého vidění světa, ve kterém bych chtěl žít.
Mluví se o tom, že vojáci, kteří nebudou očkováni do 31. ledna 2022, budou muset od armády odejít. Proč se podle vás tak spěchá s očkováním vojáků?
Ano, mnoho vojáků, kteří se na mě obrací, takovou výhružku potvrzuje. Rád bych využil této příležitosti a zopakoval slova uznávaných právníků, kteří na tiskové konferenci vyjádřili zcela jasně. Žádné takovéto výzvy by se v praxi dít neměly. Do 1. března neexistují pochybnosti o tom, že k ukončení pracovního vztahu není žádná právní opora. Po 1. březnu už to z hlediska práva možná nebude tak jednoznačné, ale do března je to zcela jistě protiprávní. Ten, kdo se podepíše pod „vyhazov“, bude, byť ne svojí vinou, v poměrně horké vodě a stráví možná léta chozením po soudech. Pokud přinutí k očkování člověka, který právě úspěšně prodělal covid-19, bavíme se ještě o podstatně vyšším riziku potíží a případné újmy.
Proti povinnému očkování se staví také příslušníci integrovaného záchranného systému. Nicméně neměli by to být právě oni, kteří by měli mezi sebou eliminovat nebezpečí onemocnění covid-19 a tedy zajistit dlouhodobě akceschopnost těchto klíčových složek státu? Příslušníci IZS jsou v první linii a nemoc covid-19 zpravidla již prodělali. Všechna data přitom ukazují, že prodělání nemoci je sice mnohdy nebezpečné, ale po prodělání jsou lidé chráněni proti další nákaze nebo těžkému průběhu daleko silněji než po očkování. V tomto je potřeba poděkovat za poskytování dat veřejnosti ze strany UZIS, protože se na základě informací lze lépe rozhodovat. Právě to dělá řada příslušníků IZS. Mnoho z nich navíc patří mezi mladé neobézní jedince v dobré kondici a statisticky jim velmi málo hrozí těžký průběh. Pokud jde o „šíření nemoci“, pak v tomto hraje velkou roli právě „nestandardnost vakcíny“. Oproti slibovanému účinku a jiným běžným vakcínám, nebrání tomu, aby člověk mohl dál nemoc šířit, takže i toto je lichý argument.
Na tiskové konferenci jste mluvil o tom, že stát dává vybraným profesním skupinám „nůž na krk“, když je nutní pod výhružkou výpovědi k povinnému očkování. Přitom jsme právě představitelům IZS v minulosti tleskali za to, jak bojují s covidem v první linii. Jaký podle vás tím vysílá vláda signál vůči těmto profesním skupinám? Kdybych jako manažer náboroval policisty pod příslibem mnoha benefitů, vyplácel po 15 letech služby pravidelnou měsíční výsluhu, zaplatil 110.000 korun náborový příspěvek, další statisíce korun daňových poplatníků investoval do zvyšování kvalifikace a pak, když se mi povede jakžtakž stabilizovat sbor, si část těch schopných, kteří o věcech přemýšlí a neplní jen bezmyšlenkovitě příkazy, nechal odejít neuváženým rozhodnutím, to by mě „akcionáři/daňoví poplatníci“ měli hnát holí. Není to ani dobrý signál pro další zájemce o státní službu, protože vidí, že si s nimi stát může dělat, co chce. Jako podnikatel jsem pragmatik, věřím, že když necháme každého rozhodnout svobodně, pak z takto učiněných milionů rozhodnutí bude nakonec více těch správných, než když někdo učiní jedno rozhodnutí za všechny, aniž by znal situaci jednotlivců. Co když to jedno rozhodnutí povinné pro všechny se za čas ukáže jako chybné?!
Co bude podle vás teď následovat? Podaří se vám tímto krokem přimět vládu ke zrušení povinného očkování nebo bude muset rozhodnout až ústavní soud? Pokud si přečtete ústavní stížnost, zjistíte, že nejde o jednoduchou věc, ale o náročný dokument vyfutrovaný čísly a argumenty, na kterém pracovaly desítky právníků a lékařů. Myslím, že argumenty budou přesvědčivé i pro Ústavní soud, ale pořád doufám, že premiér ani ministr Válek nedopustí, aby na jednání soudu muselo dojít a argumenty uvedené ve stížnosti je podpoří k rozhodnému kroku. Pro lidi pod aktuálním nátlakem je důležitý čas. Urgentně potřebují finální stanovisko. Vláda slibovala změnu, že bude dělat věci zásadně jinak. Zatím jsme svědky jen tolerance protiprávních nařízení minulé vlády s prohlášením o kosmetických úpravách. Vláda nyní může ukázat, že umí naplnit sliby. Pokud však vyhlášku ponechá, nebo jen kosmeticky upraví nějakou úlitbou některé skupině a následně Ústavní soud vyhlášku zruší, pak ukáže, že je to stejná vláda jako „za Babiše“, které nevadí měnit lidem životy nezákonnými nařízeními.
A ještě jedna otázka. Jak hodnotíte poslední kroky vlády v oblasti boje s pandemií? Domníváte se, že naplňuje očekávání, které do „vlády změny“ vkládali voliči?
Jako manažer a podnikatel vím, že když přeberete firmu, přebíráte si za pochodu spoustu problémů a pracovní prostředí, které vám neumožňuje dělat věci ze dne na den. Chce to čas. Proto jsem v tomto k vládě poměrně shovívavý. Nicméně vyhláška staré vlády je tu již nějakou dobu, existuje na ni nějaký názor a je to jedna z věcí, která lze řešit hned. Myslím, že lidé jsou plni očekávání po zásadní změně v přístupu a pokud se nezačne záhy naplňovat, budou lidé na tuto vládu nakonec naštvaní víc, než na tu původní. Místo kosmetických a parametrických změn bych přivítal zásadní návrat ke klasickému přístupu k léčbě. A to i covid-19. Preventivně mohou nebo nemusím využít očkování, necítím-li se ve své kůži, zůstávám doma, zkusím klasickou domácí léčbu, pokud se druhý den stav nezlepší, navštívím svého lékaře, aby mě vyšetřit, získal přesnější názor na onemocnění a pomohl s léčbou, kterou pak doma praktikuji, pokud se mi přitíží a potřebuji speciální nemocniční pomoc, pak se přesouvám do nemocnice. Úlohou státu je zajistit potřebné kapacity a personál. Na to jsme státu dali přes 1000 miliard korun. To je zároveň postup, kdy se s nemocí od počátku pracuje, zlehčuje se průběh a tím pádem se eliminuje počet akutních případů v nemocnici z důvodu zanedbání předchozí léčby, která eskaluje do těžkých průběhů.
Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.
