Payne: Jednou budeme Babiše proklínat, tuší veterán české pravice Jiří Payne. Naprostá neschopnost, jen chaotické výkřiky. A Green Deal jde za ním

Payne: Jednou budeme Babiše proklínat, tuší veterán české pravice Jiří Payne. Naprostá neschopnost, jen chaotické výkřiky. A Green Deal jde za ním

VOLEBNÍ AUDIT ČESKA Jiří Payne, někdejší europoslanec za Svobodné, patří k veteránům české pravice již od roku 1989. Jeho audit minulého čtyřletí je tedy pohledem značně kritickým. Dobře z něj nevychází ani současná pravice či „středopravice“, jak ji nazývá Petr Fiala.

Bylo podle vás pro ČR spíše štěstím, nebo smůlou, že měla v čase těžké zkoušky pandemie v čele exekutivy právě Andreje Babiše?

Podle mne vláda i premiér selhali. Selhali vládní poslanci a selhala i opozice. I vládní poslanci mají přece za úkol kontrolovat vládu. Měli za úkol naslouchat lidem a zakročit při zneužívání nouzového stavu. Měli povinnost zakročit při nehorázném rozhazování z rozpočtu.

Ukázalo se, že Babiš si doposud nepřečetl ani jednu knihu o tom, jak funguje demokratický stát v době krize. Jeho výroky z té doby jsou sbírkou chaotických výkřiků. Pár týdnů před tím, než začneme dovážet předražené roušky z Číny, prohlašuje, že jsme zcela připraveni a nic nám nechybí. Pár týdnů před druhým lockdownem prohlašuje, že nic takového nebude, a dokonce kvůli tomu vyhodí ministra zdravotnictví, kterého pak vrací zpátky.

Například opakovaně prohlašoval, že nikdo nemohl tušit, že taková pandemie přijde. Naopak, jeho povinností bylo připravit stát na takovou situaci. Ve Finsku se v roce 2003 po první epidemii SARS sešla bezpečnostní rada a položila si otázku, co by se u nich stalo, kdyby byli zasaženi takovou epidemií. Přiznali si, že na to nejsou připraveni. Nakoupili do strategických zásob všechno potřebné a uložili to do skladů za polárním kruhem. Když přišel covid, byli připraveni. A jestli to mohli vědět Finové, bylo povinností Babiše vědět to také.

Nebo když Babiš opakovaně prohlásil, že vláda jenom schvaluje to, co jí předloží odborníci, tak tím vlastně řekl, že rezignoval na úkoly, které politik musí plnit. Odborník epidemiolog přece předloží vládě návrh, že na dva roky zastavíme život, že potom epidemie přejde a všechno bude v pořádku. Odborník imunolog řekne, že je nejdůležitější, aby se lidé starali o svou imunitu, aby více spali, aby měli dostatek vitamínů, aby chodili na dlouhé procházky, aby cvičili, aby soustředili pozornost na zdravý vzduch. Odborník fyzik poukáže na to, jak proudí vydechnutý vzduch, a prokáže, že hlavní je dodržovat dvoumetrové rozestupy a také že je velmi malá pravděpodobnost, že dítě může nakazit dospělého. Odborník ekonom bude prosazovat, že ekonomika musí dál fungovat, ale že by bylo vhodné využít situaci k přirozenému ozdravení ekonomiky, že pravděpodobně zaniknou špatné firmy a pracovní síla se přesune do perspektivnějších oborů. Který odborník má pravdu? Přece všichni. A úkolem vlády je najít vyvážený přístup. Místo toho Babiš ‚schvaloval‘ názory jednoho odborníka. Babiš je politik začátečník, vůbec netuší, co to politika je.

Vytýkám našim politikům, že nestudují. Truhlář se učí řemeslo několik let a pak potřebuje deset let praxi, aby začal dělat mistrovskou práci. A řízení státu je tisícinásobně složitější. Přijde nevzdělaný začátečník a tvrdí, že to umí? Andrej Babiš je politický diletant, také o teorii státu si nikdy nepřečetl ani řádku, ani o ústavním právu, ani o veřejné správě, ani o politické filozofii.

Po osmi letech ve vládě by na něm měl být vidět nějaký pokrok, ale pořád se nic nenaučil. Když jdete na operaci, vyberete si nešikovného medika, nebo zkušeného primáře? Vypadá to, že si naše veřejnost opakovaně volí studentíka, který medicínu teprve možná začne studovat.

Co podle vašeho názoru kromě pandemie vláda za minulé čtyři roky udělala nejdůležitějšího?

Nejdůležitější bylo odsouhlasení Green Dealu v EU. Je to katastrofa, na kterou budeme se skřípěním zubů vzpomínat několik příštích desetiletí. A budeme proklínat Babiše.

Jak podle vás vláda vedle aktivního prezidenta Zemana zvládala svou roli v zahraniční politice? A jak mezinárodní vztahy zvládal jmenovitě premiér Babiš?

Naše zahraniční politika jede na volnoběh. Nemá směr, nemá koncepci, neví, co chce. Diskuse o zahraniční politice byla umrtvena. V tomto volebním období zahraniční výbor ani jednou žádnou koncepci neprojednával, předseda zahraničního výboru Ondřej Veselý dokonce ani jednou nevystoupil ve Sněmovně k zahraniční politice a nenapsal ani jeden článek k zahraniční politice.

Babiš si ve své nevzdělanosti představuje Parlament přesně podle toho, jak fungoval za komunismu – má za úkol nediskutovat a rychle schvalovat všechno, co vláda potřebuje. Dodnes nepochopil, že diskuse je nástroj, jak dosahovat konsenzu. Opakovaně navrhuje seškrtání jednacího řádu. Nemá tušení o bibli jednacích řádů, o knize Robert’s Rules of Order. Nepochopil, že demokracie je založena na poctivé diskusi.

V devadesátých letech jsme nepřetržitě diskutovali o koncepcích zahraniční politiky, koncepce a dílčí studie se projednávaly v Parlamentu i na konferencích. Dokonce fungovala zahraničněpolitická rada. Řadu teorií jsme rozpracovali a teoreticky aplikovali na Českou republiku.

Speciálně Babiš měl na počátku volebního období tendenci dělat si zahraniční politiku sám. Chtěl si hrát na hrdinu, který všechno umí. A volební období končíme s ostudou, se sankčním řízením proti Babišovi. Končíme v tandemu s Maďarskem, které podle mě vede nedobrou a neprozíravou zahraniční politiku. 

Předává Babišova vláda stát v lepším stavu, než jej převzala?

Jsme na tom nesrovnatelně hůř. Máme nakročeno k dramatické inflaci, a vláda ji ještě urychluje. Namísto modernizace pracovního trhu vláda rozdávala peníze na ‚udržení pracovních míst‘, abychom se po skončení krize ocitli v katastrofálním nedostatku pracovních sil? Mnohé státy využily krize k ozdravení ekonomiky, Babišova vláda pracovní trh zmrazila a budeme na to doplácet nejméně příštích deset let. Babiš zmrzačil celé generace školáků, mnozí se z toho nikdy nevzpamatují. Psychologické poradny mohou vyprávět. Zadlužil je na celý život, a ještě k tomu jim odkázal povinnost živit důchodce, protože neudělal vůbec nic na reformě důchodového systému.

Jak celkově obstál Andrej Babiš v roli hlavy exekutivy, která nesla břímě rozhodování?

Orloj na Ministerstvu zdravotnictví ukazuje, že je Babiš špatný manažer. Nespočet regulací ke koronaviru dokazuje jeho chaotický přístup k politice.

Pro zajímavost, ve Švédsku přijali sadu opatření a jen jednou, tuším, změnili pouze její část. V krizové situaci je totiž obtížné doručit informaci o tom, co platí, k lidem třeba na Šumavě. Stabilní a předvídatelné prostředí zmírňuje napětí a zachraňuje životy. Nekonečné změny u nás (jsou jich tisíce) vedly k tomu, že nikdo už neví, co vlastně platí, a nic se nedodržuje.

Ukázalo se, že téměř všechno, co dělali lidé bez vlády, docela dobře fungovalo. Zdravotníci se vyznamenali navzdory špatnému vedení na ministerstvu. ČVUT se také vyznamenalo, téměř každý týden měli nějaký nový objev. Podobně i Liberecká univerzita a MU v Brně. Oproti tomu vláda nedokázala bez problémů ani spustit registraci k očkování.

Nárůst státní administrativy také potvrzuje Babišovu neschopnost, manažer by přece dokázal počet úředníků výrazně omezit.

Nesmyslné vynucování nouzového stavu rovněž ukazuje, že Babiš nemá ani špetku znalostí o krizovém plánování a řízení.

Opozice vládu kritizuje, že projedla a rozfofrovala budoucnost. Co si o tom myslíte vy?

Už jsem o tom hovořil. Neuvěřitelná nehospodárnost vlády kontrastuje s tím, že se Babišův majetek více než zdvojnásobil. To je přece nemravnost. Správně by mělo platit, že firmy členů vlády po dobu výkonu jejich funkce nesmějí mít žádný zisk a jakékoli navýšení jmění se zdaňuje 100% daní.

A ono se čím dál tím více ukazuje, že největším problémem ekonomiky je morálka. Bez ní nefunguje tržní ekonomika – není férová konkurence. A z morální devastace, kterou Babiš způsobil, se budou zotavovat příští generace hodně dlouho.

Babiš neuvažuje o budoucnosti, jeho horizont je krátkodobý. Je to pravý opak toho, co požadoval například Masaryk: dělat politiku ‚sub speciae aeternitatis‘, pod zorným úhlem věčnosti.

Máte pocit, že jsou opodstatněná varování, že obavy z nákazy přiměly značnou část veřejnosti souhlasit s obětováním svých svobod, a teď bude nesmírně obtížné je získat zpátky?

V době nouzového stavu přece nikdo neměl příležitost souhlasit nebo nesouhlasit, zákony to dokonce zakazovaly. Měl fungovat alespoň Parlament, ale nesešli se. A vláda nouzový stav opakovaně zneužívala. Ano, ztráta svobody je další odkaz, kterým Babiš poškodil naše děti a vnuky, naši budoucnost. Babiš jako by zrestauroval socialistický režim, připomíná Husáka, který také za normalizace tvrdil, že ‚všetko dáme do poriadku‘. Chudáci dnešní školáci, kteří se s tímto Babišovým odkazem budou muset poprat.

Nemáte pocit, že opozice mohla z chyb, které vláda udělala, vytěžit mnohem více a že i opozice v určitém smyslu prokázala neschopnost? Nejen v chabosti kritiky, ale například i v neschopnosti předkládat alternativy…

Já vidím selhání opozice mnohem hlouběji, připravuji k tomu samostatný článek. Jenom malý příklad: když Sněmovna vysloví souhlas s nouzovým stavem, tedy když posílí pravomoci vlády, je přece její povinností posílit zároveň svou kontrolní aktivitu. Očekával jsem, že opozice vyhlásí za nouzového stavu nepřetržitou kontrolu vlády, že po celou dobu nouzového stavu budou poslanci spát v budově Sněmovny, aby mohli projednat všechno, co vláda dělá. Že budou kontrolovat každé vládní rozhodnutí, že dohlédnou na to, aby peníze nebyly utráceny nesmyslně a aby se nekradlo, že udrží důvěru veřejnosti v parlamentní demokracii.

A co se stalo? Opozice prohlásila, že vládu po několik měsíců nebude kontrolovat vůbec. A když jsem poslancům napsal několik dopisů, co je potřeba udělat, jako občan a volič, dodnes ani neodpověděli, až na výjimky, které se dají spočítat na prstech jedné ruky. Takže poslanci nejen nepracovali, ale ani nekomunikovali s občany. Upřímně řečeno, kdybych měl něco doporučit, musel bych voličům vzkázat, aby nevolili nikoho ze současné opozice. Jenže to bychom zase měli ve Sněmovně samé nevzdělané nové tváře.

Která ze stran či koalic, majících šanci ve volbách uspět, má podle vás nejsilnější vizi budoucnosti republiky?

Nevidím žádnou stranu ani koalici, která by měla nějakou vizi, nějakou představu, kudy se máme dál vydat, jaký stát si přejeme, jakou roli ve světě chceme hrát. Vrcholem politických představ je, že budeme plnit, co nám Brusel přikáže. Přitom mnozí tak trochu podle Gorkého tvrdí, že EU, to jsme my. Jenže my nemáme žádnou vizi ani o budoucnosti EU. Vůbec se o tom nediskutuje. Žádná strana nepředložila smysluplnou představu.

Kromě toho neplníme závazky, které jsme učinili v NATO, a Babišova vláda v rozpočtu dokazuje, že se je ani plnit nesnaží. Nikdo nepředložil politické priority, podle kterých by se mohli orientovat podnikatelé. Jestli u nás něco v ekonomice funguje, je to navzdory našim politikům.

Do značné míry jejich programy přistoupily na Babišův styl politiky založený na odpinkávání míčků.

Předseda ODS Petr Fiala ve svém projevu k zahájení kampaně varoval před populisty, kteří za pomoci „ruských webů“ lijí do společnosti jed. Jak je to s tím „litím jedu“ podle vás?

Máme dostatek důkazů, že týmy placených odborníků z Ruska se pokoušejí rozdělovat naši společnost, vyvolávat napětí, degradovat morální hodnoty a narušovat konsenzus o základních hodnotách, které nás spojují. Putin otevřeně říká, že autoritativní systém je rychlejší a pevnější než demokracie. Ano, někdy to tak vypadá, ale v obtížných obdobích se ukáže, že pluralitní demokracie má pevnější základy a větší schopnost pružně reagovat na situaci. Je založená na individuální odpovědnosti a pluralitě. A mohli bychom mluvit o dalších nebezpečných ruských aktivitách.

Mezi voliči pravice se množí zoufalství, koho volit, když například v Praze vede pravicovou kandidátku paní Markéta Pekarová Adamová, která jim v mnoha věcech přijde spíše jako reprezentantka progresivní levice. Bylo podle vás spojení pravice (nebo „středopravice“, jak nově říká profesor Fiala) do seskupení SPOLU správným krokem?

Nemá smysl nyní si na to stěžovat, prostě to udělali. Zčásti se do toho nechali dotlačit hnutím Milion chvilek. Jenže po změně volebního zákona to možná trochu ztratilo smysl. A politické strany už na to nedokázaly reagovat. V zoufalství, že nemáme koho volit, je to však ten poslední argument.

Celý rozhovor zde.

Jiří Payne

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Nejnovější video

MUDr. Miroslav Havrda, místopředseda strany Svobodní, vystoupil 9. prosince 2025 v pořadu Host Mariána Barana na TV Česko s výrazně kritickým pohledem na současný stav české demokracie a politiky. V třicet dva minuty dlouhém rozhovoru s názvem „Máme opět zvonit klíčema?“ otevřeně vyjádřil své obavy o budoucnost České republiky a svobody jejích občanů.​

Kritika ODS a změna politické orientace

Havrda během rozhovoru zmínil svou osobní politickou cestu, která začínala u ODA. „Já určitě patřím mezi ty, kdo ji kdysi volil. A potom na tvrdou musel jsem zkrátka přestat,“ vysvětlil své odklonění se od strany, kterou dnes označuje za „progresivní levicovou stranu, která lže a podvádí lidi“. Zvláště kritizoval Martina Dvořáka,  bývalého spoluzakladatele ODA: „Já, když porovnám moje názory, které jsou stále stejné, a jeho názory, co on říká v televizi, že prostě chceme euro, prostě budeme konfederace EU… tak mě to šíleně mrzí“.​

Koalice 108 hlasů a spolupráce s ANO

Havrda obhajoval spolupráci Svobodných se SPD, Trikolorou a ANO jako jediné možné řešení v současné politické situaci. „Tady prostě jiná možnost nebyla, než udělat tuhle 108. koalici,“ zdůraznil s tím, že koalici spojují klíčové body: odmítnutí zbavování se práva veta v Bruselu, zamítnutí nelegální migrace, zachování české koruny a odmítnutí Green Dealu. O hnutí ANO mluvil s respektem na místní úrovni: „Za to ANO, to je tam asi 5 starostů. Jsou to prostě velice slušní lidé, co na těch vesnicích vládnou 5, 6, 7, 8 let a kdyby ti lidé byly špatní, tak je je lidé nezvolí“.​

Ostré výtky vůči prezidentu Petru Pavlovi

Jedním z nejtěžších útoků směřoval Havrda na prezidenta Petra Pavla. Kritizoval jej za podpis zákona o důchodech, kde „v zásadě okradli důchodce o peníze a pan prezident řekl, že sice je to špatně, ale že to podepíše“. Ještě ostřeji se vyjádřil ke korespondenční volbě: „Ta volba nebyla rovná, nebyla tajná… To odporuje ústavě České republiky“. Podle Havrdy se prezident chová „aktivisticky“ a ne podle ústavy, když odmítá jmenovat Babiše premiérem, což označil za „nezákonné protiústavní“ jednání.​

Kritika českých médií a veřejnoprávních institucí

Havrda věnoval značnou část rozhovoru kritice České televize a Českého rozhlasu. „My jsme vždycky, když bylo potřeba, tak nás odsunula v rámci veřejnoprávních médií, mimo hlavní média, a když naše myšlenky ty lidé nemohli slyšet,“ stěžoval si na prostor Svobodných v médiích. Označil novináře České televize za „aktivistické“ a připomněl incident, kdy se redaktorka zeptala Tomia Okamury, „jestli je rasista“. Kritizoval také systém financování České televize, kde „firmy nad 10 zaměstnanců, nad myslím 15 zaměstnanců platí poplatky české televizi“, což označil za vynález „pravicového politika pana Baxy“ z ODS.​

Migrace a bezpečnostní hrozby

Havrda sdílel svou nedávnou zkušenost z návštěvy německého města: „Já jsem teď přijel z Mnichova, kde jako tolik cizinců, co jsem viděl na ulici, tak to se fakt jako nevidí. Já jsem tam byl nakupovat Lidlu. Tam byl jeden Němec. Jinak tam nebyl žádný německý občan“. Upozornil na bezpečnostní opatření na vánočních trzích se zátarasy kvůli hrozbě terorismu. Zároveň zdůraznil, že Svobodní nejsou proti migraci jako takové: „Jestliže někdo přijde a  bude tady chtít pracovat a slušně žít a dodržovat naše zákony, tak strana Svobodných a ani SPD, ani jiné strany, my proti tomu vůbec nic nemáme“.​

Srovnání se socializmem a varování před totalitou

V emotivní části rozhovoru Havrda přirovnal současnou situaci k období socialismu. Vzpomínal na svou matku: „Moje maminka, ta pochází z rodiny soukromého zemědělce, v těch 50. letech, tak ta nemohla nastoupit ani na střední školu. Měla samý jedničky na základce. Tak prostě komunisty jí nedovolili, aby studovala střední školu“. S obavou dodal: „My se k tomu obloukem dostáváme znova. Je to šílené“. Varoval před tím, že „lidé se bojí něco říct nahlas, aby je nevyhodili z práce“.​

Covid jako zlomový okamžik

Pandemie covidu představuje pro Havrdu klíčový moment, kdy se rozdělila společnost. „Tady nás rozdělil covid. Tady vlastně ta demagogie, která zaznívala, ta lež, která zaznívala od médií… od těch takzvaných odborníků, kteří nám říkali nesmysly, jakože kdo se nechá naočkovat, tak nemůže nikoho nakazit“. Připomněl segregaci a strach, který byl mezi lidmi vyvolán.​

Národní zadání a budoucnost

V závěru rozhovoru Havrda naznačil novou iniciativu: „V lednu budeme spouštět aktivitu nazvanou Národní zadání, kde ve smyslu jde o to, že už politici si nebudou moci své volně dělat, co se jim zamane“. Svou motivaci k politickému angažmá vysvětlil především jako boj za svobodu svých dětí: „Já to dělám pro svoje děti. Já chci, aby moje děti žili opět tak, jako my po revolucí ve svobodné zemi. Mohli tady říkat názor… aby mohli normálně fungovat, normálně pracovat“.​

Havrda tak ve svém vystoupení představil výrazně kritický pohled na současný politický vývoj České republiky, přičemž opakovaně vyjádřil obavy o stav demokracie a svobody v zemi, což symbolicky shrnul otázkou v názvu pořadu odkazující na Sametovou revoluci: „Máme opět zvonit klíčema?“

Oblíbené štítky

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31