O tomto víkendu doznívaly v celé České republiky oslavy Dne Země. Podle místopředsedy Svobodných Luboše Záloma však jde v podstatě o největší liturgickou oslavu světového environmentalistického náboženství, které však považuje přes veškerou snahu o „líbivou“ politiku za jednoznačně anticivilizační aktivity.
„Politici napříč stranami se předhánějí v moralistickém napomínání, abychom si v tento svátek připomněli, že naše přání a cíle jsou nicotné a nepodstatné ve srovnání s hodnotami planetárními. Při očekávaném propadu životní úrovně způsobené postupně takřka všemi vládními politiky za posledních dvacet let zní takové mentorování zvláště falešně. Jako by očekávaná chudoba přece jen v sobě měla jiskřičku něčeho pozitivního: čím hůře se daří lidem, tím lépe pro Zemi,“ domnívá se místopředseda Svobodných Luboš Zálom, podle kterého má Den Země především za úkol zapůsobit na veřejnost, aby si uvědomila svůj vliv na planetu Zemi a pokusila se trochu snížit své nároky a uskrovnit se. „Je-li však snížení lidských nároků principem a tzv. blaho planety hlavním environmentalistickým zájmem, jak by měl potom vypadat ideální lidský život?“ ptá se Zálom ve svém blogu.
Zároveň si však pokládá otázku, jaké jsou tedy skutečné motivy environmentalistů? „Ačkoliv se tváří, že jim snad leží na srdci osud lidstva a jejich další přežití, v souladu s konceptem tzv. trvale udržitelného rozvoje, skutečnost je jiná. Jejich smýšlení je zásadně anticivilizační. Představují si ideál lidství v návratu k omezenému primitivismu, kdy příroda nebyla štědrým zdrojem užitku nýbrž obávaným protivníkem, s nímž bylo nutné každodenně svádět nemilosrdný boj o přežití. Zastánci tzv. šetrnosti vůči planetě Zemi ve své podstatě nenávidí touhu po blahobytu a pohodlí, nenávidí tvořivost a invenci, a v první řadě chovají zuřivou nenávist vůči nezávislému rozumu,“ tvrdí Zálom a přidává několik příkladů „kazatelů apokalyptického zeleného náboženství“.
„Rozum je jediným prostředkem poznání a přežití, jaký má člověk k dispozici. Extenzí rozumu je pak produktivní činnost, jež se, přijmeme-li na okamžik terminologii zelených alarmistů, projevuje jako ,ekologická stopa‘. Jestliže nahlížíme na problematiku existence a tvorby přírodních zdrojů správně, je pak to, co environmentalisté nazývají ekologickou stopou, něčím veskrze pozitivním: popisuje totiž otisk lidského rozumu v přírodě. A ten otisk je úctyhodný, zamyslíme-li se nad tím, jak ohromného technologického pokroku dosáhla západní civilizace během posledních dvou set let,“ uvedl Luboš Zálom, podle kterého vděčíme našim předkům za to, že si nedělali starosti s tím, že by snad ve jménu „blaha planety Země“ měli omezit svoje nároky.
„Pokud se my dnes začneme nesmyslně omezovat a rezignujeme-li na průmyslovou, technologickou podstatu naší kultury, nenecháme tím našim potomkům tuto planetu o nic bohatší nebo krásnější. Naopak – připravíme je o jeden stupeň technologického pokroku, na němž oni v budoucnu budou schopni dále stavět. V našem zájmu není bláhově se snažit o zmenšování našeho otisku v přírodě, ale naopak bychom ji měli zvětšovat, v souladu s tvořivým rozumem, jaký je nám lidským bytostem vlastní. Na nacházení a využívání bohatství, jež nám naše planeta nabízí, závisí naše další přežití,“ dodal Zálom.
Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.
Zdroj: Parlamentní listy
