V souvislosti s válkou na Ukrajině se čím dál častěji mluví také o změně energetického mixu, odstřižení Evropy od závislosti na ruském plynu, ale také budoucnosti evropské zelené politiky. Energetický expert Jiří Strachota v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz zdůraznil, že i energetika potřebuje co nejméně regulací a umělých byrokratických řešení.

Co říkáte na vzkaz vlády, abychom omezili spotřebu pohonných hmot a tím i peníze, které posíláme Putinovi na financování okupace Ukrajiny?

Bohužel jsem ten vzkaz nezaregistroval, tak jen obecně. Hospodárnost je úspěšná bez ohledu na to, co někdo říká. Kromě toho snížení spotřeby čehokoliv se automaticky dosahuje zvýšením ceny. Vláda má pohodlnou většinu v Parlamentu a může cenu pohonných hmot zvýšit zvýšením sazby spotřební daně, dnes například 14 korun za litr benzinu. Tak může při snížené spotřebě dokonce zvýšit příjem státního rozpočtu. „I malý čin je víc než pouhá slova,“ stálo v učebnici psaní deseti z první republiky.

Někteří politici na sociálních sítích vyzvali také občany, aby snížili spotřebu tepla ve svých domácnostech. Je to podle vás správný přístup?

Dolní hranice pokojové teploty u nás je už nejméně 70 roků 18 stupňů Celsia. Z dětství si pamatuji, jak matka bojovala za její dosažení v našem moderním bytě s ústředním topením. Otužilejší národy jako např. Velká Británie nebo Japonsko se cítí pohodlně podstatně níže. Nižší teplota je hospodárnější, protože teplo, tedy spotřeba našeho topení, unikající do okolí je přímo úměrné rozdílu teplot doma a venku. Při bodu mrazu venku ušetříme snížením teploty ve svém obydlí ze 20 stupňů Celsia na 18 stupňů Celsia desetinu spotřeby energie. Takže pro hospodáře je přístup správný, pro teplomilce třeba ne, když na to má.

V posledních dnech se hodně mluví o tom, že by se Evropa, potažmo Česká republika, měla zbavit závislosti na ruské plynu. Je to podle vás vůbec možné?

Ano.

Má Česká republika v této věci spoléhat na nějaký „evropský scénář“ nebo bychom se měli postarat sami o sebe?

„Evropský scénář“ je bezva, pokud je ve shodě s naším zájmem. EU ani není všemohoucí Bůh, o kterém praví přísloví „Pomoz si sám a Bůh ti pomůže.“ Já se rozhodně držím prostého „Štěstí přeje připravenému“.

Jak by podle vás měl vypadat, především s ohledem na eskalaci konfliktu na Východě, zodpovědný energetický mix pro Českou republiku?

Energetický mix se nedá změnit rychle. Konflikt na Východě je příležitost vzít rozum do hrsti. Omezím se na elektřinu, bezkonkurenční energii v dopravě na místo spotřeby. Hlemýždí pohyb elektronů ve vedení nám umožňuje využít doma či v práci energii, o které ani nevíme, kde byla vyrobena. Druhou stranou této mince je, že vyrobenou elektřinu lidstvo dosud neumí skladovat do zásoby ani na pár hodin spotřeby, zatímco zásoby plynu a ropy jsou na měsíce, jaderné palivové články a uhelné doly na desetiletí. Největšími skladišti elektrické energie jsou přečerpávací vodní elektrárny (PVE). Ty nové dosahují účinnosti 75 %. Naše největší PVE Dlouhé Stráně může poskytnout max 650 MW řádově na hodinu. Je to výkon menší než dvě třetiny jednoho temelínského bloku… Samozřejmě časem budou nalezeny lepší metody skladování. V současnosti se zkoumají hlavně možnosti výroby, skladování a distribuce vodíku a vynalezení lepších elektrických akumulátorů.

Dokud však jsou zásobníky elektrické energie naprosto nedostatečné pro podporu normální spotřeby, musíme v každém okamžiku v elektrické soustavě zajistit rovnováhu výroby a spotřeby tzv. podpůrnými službami. To jsou hlavně elektrárny na fosilní paliva. Jejich výkon se dá měnit podstatně více a rychleji, než výkon jaderných elektráren a mohou ho dodávat dlouho. Nejrychlejší (po vodních) jsou plynové, největší zásobník mají uhelné, a to z vlastních dolů. Opakem podpůrné služby jsou dnes solární a větrné elektrárny. „Zlí“ jazykové v jejich zkratce OZE (obnovitelné zdroje energie) čtou „O“ jako „občasné“.

Můj zodpovědný energetický mix pro ČR ve střednědobém výhledu představuje jádro pro pokrytí minimálního potřebného výkonu (6 GW) pro stálou spotřebu, což je 60 % energie. Pro zbývajících 40 % energie proměnlivé spotřeby nebránit pokračování výroby v uhelných elektrárnách a postupně zrušit příspěvek na obnovitelné zdroje, která nyní představuje osminu celkové ceny elektřiny, aby výrobci ze všech zdrojů soutěžili na rovném hřišti trhu s energií. Tam se tradičně uzavírají smlouvy na výrobu či spotřebu elektřiny v každé půlhodině a za odchylku od smluvního závazku se platí tržní cena regulační energie. Odchylku vyhodnocuje OTE (operátor trhu) a původce odchylky za ni platí ČEPSu (operátor přenosové soustavy) a poskytovatelům podpůrných služeb, kteří odchylku vyrovnali. Myslím, že pro rovnováhu výroby s dynamickou spotřebou nic lepšího, než otevřený trh není. Současný povinný výkup výroby OZE je rušivý vliv. OZE by se po dlouhých letech podpory daňovými poplatníky a spotřebiteli měly stát řádnými subjekty trhu (třeba s vlastními bateriemi nebo lokálními poskytovateli podpůrných služeb). Zrovnoprávnění je důležité také proto, že OZE jsou závislé na Číně, znamenají nové zásahy do krajiny a mají problém s recyklací.

Hodně se mluví o prodloužení lhůty na dotěžení uhlí a pak dalším rozvoji jaderné energetiky. Je to podle vás správná cesta?

Rozhodně ano.

Často se mluví o tom, že občané ČR doplácí na to, že sice produkujeme dostatek energií, ale ty pak velmi draze nakupujeme z mezinárodní burzy. Není na čase tento systém změnit?

Prožil jsem větší polovinu života za bolševika v systému centrálního plánování a vím, že tudy cesta nevede. Deset let jsem si myslel, že to pochopil i zbytek světa. Jedinou oblast pro regulaci trhu vidím u tzv. přirozených monopolů jako jsou rozvodné sítě energetické, komunikační, vody a kanalizace, přenosová pásma elektromagnetického spektra. Výroba energie v této oblasti není. Bránění mezinárodnímu obchodu obecně poškozuje obě strany a my máme ve výrobě elektřiny komparativní výhodu. Cenu pro naše spotřebitele může zákonodárce snížit sazbou spotřební daně za elektřinu. A vyšší cena elektřiny, kterou dostává ČEZ, vede k příjmu rozpočtu ČR, která je dvoutřetinovým vlastníkem. Zrušení emisních povolenek by sice nevedlo k příjmu, ale ušetřilo by výdaje za úřady.

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: Parlamentní listy