27. února vystoupil Libor Vondráček na semináři, který pořádal ústavně-právní výbor Senátu, s příspěvkem proti zavedení korespondenční volby.
Na otázku zavedení korespondenční volby se dívám optikou politika, ale hlavně optikou právníka, který je laureátem Rigerovy ceny právě za práci věnovanou volbám.
Vše podstatné, co bychom z hlediska Ústavy měli ke korespondenční volbě znát, najdeme v článku 18.
Obhájci korespondenční volby často argumentují snahou na zajištění ústavního požadavku rovnosti aktivní volebního práva. To podle nich není rovné pro občany žijící v cizině, kteří mají často nejbližší volební místnost vzdálenou hodiny cesty. Opírají se přitom o znění článku 18 odstavce 3, dle kterého má každý občan České republiky starší 18 let, ať už se nachází kdekoliv na světě, právo volit. Nic podrobnějšího z hlediska snadné dostupnosti volby ovšem Ústava neříká.
Zavedení korespondenční volby je tak sice odpovědí na ústavní požadavek rovnosti dostupnosti výkonu aktivního práva v zahraničí, ale odpůrci korespondenční volby zároveň často připomínají, že je také příčinou narušení požadavku tajnosti, přímosti, ale opět i rovnosti dostupnosti výkonu aktivního práva pro více než 8 milionů voličů v tuzemsku. Voliči žijící dlouhodobě na území České republiky by totiž podle návrhu neměli právo volit korespondenčně.
V případě zavedení korespondenční volby by se tak jednalo o typický spor, který by Ústavní soud posuzoval prostřednictvím použití testu proporcionality. Kritérium vhodnosti by jistě posoudil pozitivně, neboť korespondenční volba má pozitivní vliv na požadavek rovnosti volebního práva. Avšak už při posuzování kritéria potřebnosti by Ústavní soud mohl namítat, že z hlediska rovnosti lze nabídnout i jinou změnu volebních zákonů, která bude mít na rovnost volebního práva pozitivní efekt, přestože daleko méně naruší tajnost a přímost volby, ke třetímu kroku a samotnému poměřování kolizních práv by tak ani nemusel dojít.
Jednoduchou změnou u 5 % vstupní klauzule do Poslanecké sněmovny lze totiž zabránit daleko zásadnější nerovnosti v otázce zastoupení jednotlivých voličů. Vždyť po minulých volbách nemá více než 1 100 000 zúčastněných voličů stejné zastoupení v dolní komoře, jako zbytek, protože přes 20 % voličů dalo svůj hlas stranám, které nejsou ve Sněmovně. Ústava v článku 18 odstavci 1 přitom říká, že by Sněmovna měla být ve zkratce věrným zrcadlem společnosti, zatímco do Senátu se podle odstavce 2 volí dle zásady většinového systému.
Tvrdím proto, že daleko efektivněji a méně sporně lze naplnit požadavek rovnosti volebního práva 1 100 000 voličů, jejichž hlasy se nepromítly do složení Sněmovny, než se pokoušet korespondenční volbou reagovat na nekomfort výkonu volebního práva u cca 100 000 voličů v zahraničí.
Má-li někdo upřímný zájem zabývat se v době aktuálních zásadních politických problémů právě otázkou rovnosti volebního práva, měl by nejprve dle mého názoru řešit otázku rovného započtení hlasů voličů v tuzemsku před obsazením křesel v Poslanecké sněmovně, a až poté řešit otázku, která se týká desetiny voličů v cizině. Pokud by někdo dnes řešil obě tyto otázky, a právě v tomto pořadí, vyhnul by se podezření, že jde z jeho strany o zištnou a účelovou snahu změnit volební pravidla ve svůj prospěch.
Jako politik pak dodávám, že jsem proti korespondenční volbě bez ohledu na to, kdo dnes v cizině získává hlasy. Kromě toho, že stále neexistuje takový způsob, která by nenarušil žádný ze čtyř ústavních požadavků na volby (tajnost, rovnost, přímost a všeobecnost), mohou korespondenční volby zásadně poškodit důvěru ve férový průběh sčítání demokratických voleb.
Je třeba si vážit toho, že naše organizace voleb byla doposud téměř nezpochybnitelná a lidé vždy výsledky respektovali. Po zkušenostech například z Rakouska či USA přitom víme, že důvěra ve výsledek voleb není samozřejmostí, a proto tvrdím, že snahy zavést korespondenční volbu jsou dnes podobně nezodpovědné jako hrátky s ohněm na seníku. Zvlášť v momentně, kdy se bavíme o tak nízkém počtu lidí, kterým by měla korespondenční volba subjektivně pomoci.
Její obhájci dnes hrozbu nedůvěryhodnosti volební procedury buď nezodpovědně ignorují z důvodu účelovosti, anebo jí jdou úmyslně naproti. Obojí je velká chyba. Ne proto říkám nejen jako právník, ale i jako politik.
(Přepis rozhovoru)
ÚČASTNÍCI:
MS = Markéta Šichtařová, ekonomická expertka strany Svobodní
že nemáme dávat. Tak si vyberte. A ve vysílání teď vítám mé dva hosty, kterými jsou ekonomka Markéta Šichtařová. Hezký den. Dobrý den. A také ekonom zezemědělské univerzity Tomáš Majer. Dobrý den i vám. Hezký den. Paní Šichtařová. Zemědělci očekávají pokles zisku za rok 2023 37 %.Má to ale háček. Rok 2022 byl v tomto ohledu nadprůměrný. Jaká je tedy realita? Stojí zemědělci před krachem, nebo si jen zvykli na vysoké ziskya nechtějí se jich vzdát? Tak toto je tady naprosto maximální ohavnost. Zkoušet zemědělce očernit tím, že jsou ti chamtiví kapitalisté, kteřísi zvykli na nějaký zaručený zisk a teď se zlobí, že budou mít zisk menší. To je skoro stejná hodnost jako propagandistické tvrzení, že zemědělci jsounějací proruští dezinformátoři. Myslíte si, že po celé Evropě a v celé Severní Americe jsou zemědělci chamtivci, kteří si zvykli na zisk? Ani omylem.Realita totiž je taková, že zemědělcům jde v podstatě o jejich živobytí. To, co se v posledních letech děje v celé Evropě, tak to je naprosto řízenáa ideologická likvidace celého zemědělství jako sektoru. Z krize krtíl v 50. letech. Zemědělci ve jménu Ruska přišli o svoje živobytí.Potom jim sice bylo vráceno v restitucích, ale teď už jim zase znovu vlastně hrozí něco podobného, že se jim to živobytí rozpadne z ideologických důvodů pod rukama.A teď si představte jejich obrovskou frustraci, když jsou nazýváni nějakými proruskými subjekty, když právě ve jménu Ruska v 50. letech o svoje žili tipřišli. To moje tvrzení, že se jedná o pomalejší variaci na kolektivizaci zemědělství, to vůbec není přehnané, protože podívejte se například do Nizozemska,kde padla vláda jenom kvůli tomu, že chtěla vybíjet chody kvůli tomu, že krávy produkují CO2. Podívejte se do Belgie, kde visí vlajky s úroky. Podívejtese po celé Evropě, kde se demonstruje, protože lidé přicházejí kvůli tomu, že nemohou používat pesticidy a hnojiva dostatečné míře, tak přicházejí ovýnosy. Jejich půda se stává bezcenná a oni o to přicházejí. Intelektuál ve městech a úředníků a politiků úplně unikát azákladní podstata toho, co se děje. Toto je totiž obrovské země. Ti lidí, kteří jsou pomalu likvidováni. Tentokrát sice nejde o třídní nepřátelé, ale jsou likvidovánijako někdo údajně ničí klima. Jenomže něco vám řeknu, bez zemědělců není jídlo a bez jídla jehla. Takže by mě moc zajímalo, jako tom tito ideologové, kteří přišli z kyínemhonmají lidi nakrmit. Pane Majere, váš pohled na věc, jak jsou na tom teď zemědělci? Slyšeli jsme už spoustu názorů,že si v minulých letech vytvořili finanční polštář, to znamená, teď tu složitou dobu by měli přečkat. Víte, já mám tak troškuvýhodu, já jsem, řekněme, nadstranický a nestojím ani v reprezentaci nějaké, řekněme, profesní skupiny. Nejsem politik, nikam nekandiduji, jsem prostě ze zemědělskéuniverzity. Já mám trošku výhodu, že tedy můžu záležitost zhodnotit, řekněme, objektivně. Tady je potřeba rozlišit vlastně dvě roviny. Jednata rovina je taková, že zemědělcům padají zisky. Ten rok 2022 byl skutečně extrémně rekordní, zatímco řekněme běžné roky.Zemědělství je ziskové a je ziskové každý rok od vstupu do EU, tedy od roku 2004, tak ten se pohybuje v těch posledních letech někde kolem devítimiliard korun, tak v roce 2022 ten zisk byl někde kolem 22, možná 25 miliard. Takže ten nárůst byl opravdujako extrémně, extrémně vysoký. A teď pochopitelně ten trh reaguje tím způsobem, že když vylítly ceny v roce 2022, tak se začalazvyšovat produkce. A teď kam s tou produkcí, protože prostě uběhnu nějaký výrobní cyklus a ceny pochopitelně začínají padat, protože je tady všude přetlak obilí. A ještě bych možnářekl, to vůbec není záležitost nějaké Ukrajiny nebo něčeho takového. Ty ceny se tvoří prostě na komoditních burzách, zejména na chicagské burze. Takže demonstrovat za cenypřed českým ministerstvem zemědělství je naprostý nesmysl. Ale naprosto chápu zemědělce, že demonstrují proti Green Dealu.A to není jenom Green Deal, ale jsou to další různé, řekněme byrokratické překážky, které jim neskutečným způsobem vlastně komplikují život. Takže tadybych, tady bych jako zemědělce celkem, celkem chápal, že to prostě tak je. Co se týká těch cen, ono zase za dva roky bude prostě situace u těch zemědělských komodit naprostodiametrálně odlišná, takže tam prostě je to zemědělství, země, podnikání, zemědělství tak trošku jako každé jiné. Jednou ty ceny jsou prostě vysoko, jednou jsou nízko. A i protovlastně je to jeden z důvodů, proč vlastně zemědělství je poměrně dobře subvencováno právě aby zemědělci, řekněme, byli kompenzovániza tu extrémní volatilitu cen, která prostě v zemědělství je vyšší než v ostatních sektorech národního hospodářství. Paní Šichtařová, kdo máv českém zemědělství skutečně důvody ke stížnostem? Jsou to drobní, střední nebo ti největší výrobci? Nebo všichni? Samozřejmě i muslimy.Právě kolega říká, že může být objektivní, ale já s tím přesto nesouhlasím, s tím, co říká. To právě z toho důvodu, že je obrovský rozdíl mezi malými a velkými.Proto taky vidíte, že profesní svazy v zemi se neshodnou nejenom zemědělství, ale i v průmyslu, ve službách totiž platí, že byrokracii zdaněním,regulací, všemožným nákladem státu likvidovat. Hlavně ty malé, protože ti mají, nemají celý aparát na to, aby vyplývaly mraky tabulek o tom,jak zrovna teď obdělávají svoji půdu. Takže pro ty malé vlastně znamená v podstatě likvidační tlak, zatímco ti velcí na to ten aparátmají, a proto také mohou vykazovat zisky. Takže když se potom díváme na data za celý sektor, ano, ono to vypadá, že tady máme nějaký třeba na zisku, ale už se neřekne, že tímtozpůsobem se vlastně vytvoří v zemi, kam ten 2, 3 firem, nějakých obrovských koncertů, případně i mnoho. No a samozřejmě my víme, že takový monopol bohuželneumí poskytovat kvalitní a zároveň reprodukci. Panem. Ministr zemědělství Marek Výborný v debatě naší televize uvedl, že v rámci podpory zvažujeulevit zemědělcům tím, že by se nedanily dotace. Zatím platí, že jednou rukou jim stát peníze dá a druhou rukou jim z toho část sebere. Tak jakýto má smysl? Já bych ještě možná ve těžkou zareagoval na ten předchozí příspěvek na obranu, řekněme, malých zemědělců, co se týká těch protestů teďka před Ministerstvem zemědělstvía všude jinde, tak dneska ty protesty vede jeden z největších zemědělců v zemi jako velký to, opravdu obrovský, velký hráč na trhu. Zpět k té vašíotázce. Já úplně nejsem příznivce nějaké extrémní regulace, takže ono se může potom stát, když tam jsou nějaké slevyna daních nebo slevy na sociálním pojištění, proč by to měli mít jenom zemědělci? Ozvou se lékaři, ozvou se učitelé, ozve se jim armáda nebo něco takového. Je to další vlastněi potenciální komplikace daňového, případně sociálního systému, ale úplně bych to zase nevylučoval, protože třeba v Polsku něco takového zemědělci majía pochopitelně tím pádem čeští zemědělci tím, že nemají takové úlevy, tak jsou jistým způsobem znevýhodněni. Chtělo by to nějakou důkladnouanalýzu, nějaký důkladný rozbor, dopadovou studii, co by to vlastně s českým zemědělstvím, českým potravinářstvím potažmo mohla udělat, mohlo udělat a pak bychom asibyli moudřejší. Ale vůči jako jakýmkoliv zásahům já jsem velice, jako velice opatrný, které by měly být v případě podpory neboprostě případě zásahu vlastně dalšího trhu. Už takto zemědělství je extrémním způsobem přelegudou přeregulované. A to je ostatně důvod, proč ty manifestace tady dneska máme.Ekonomové Tomáš Majer a Markéta Šichtařová byli našimi hosty. Díky a přeji hezký den. Také děkuji, na shledanou. A už za chvíli, za několik
