Někdejší prezidentský kandidát Karel Diviš, který dnes v dresu Svobodných usiluje o úspěch ve volbách do Evropského parlamentu, si v předvolebním rozhovoru pro ParlamentníListy.cz vůbec nebral servítky. Za podpásové označil nejen to, že některé výzkumné agentury Svobodné vůbec nezařazují do nabídky pro své respondenty, ale i to, jak se tato diskriminace pak projevu v prostoru, který Svobodní získávají v českých médiích.

Volby do Evropského parlamentu již klepou na dveře… Jak jste doposud spokojený s průběhem letošní volební kampaně? V čem je stejná nebo jiná oproti té, kterou máte za sebou, když jste se ucházel o funkci prezidenta České republiky?

Moje nejbližší okolí by vám určitě potvrdilo, že si vždy kladu vysoké cíle a že jsem hodně náročný na sebe i na ostatní. Musím tentokrát ocenit především práci předsedy Svobodných Libora Vondráčka, který poctivě jako správný lídr objíždí republiku a vždy se k němu někdo z nás ostatních kandidátů a členů strany v kontaktní kampani v jednotlivých regionech přidá. I tak si ale myslím, že se mohlo udělat i s omezeným rozpočtem pro úspěch marketingově více, uvidíme, jak to dopadne.

Všichni věříme, že se lidé v EU volbách tolik nebojí tzv. „propadlých hlasů“ a že máme dobrou šanci na úspěch i jako menší strana. Principy stranické a prezidentské kampaně jsou technicky hodně podobné, hlavní rozdíl je, že v té prezidentské to stojí a padá na jednom jediném kandidátovi, tady je nás na to podstatně více.

Co vás během dosavadní volební kampaně překvapilo nejvíce? Narazil jste na něco, co jste předem opravdu vůbec nečekal?

Hodně mě zarazilo i naštvalo, že některé výzkumné agentury, jako např. Median, nás při svých sociologických šetřeních vůbec nezařazují do nabídky pro své respondenty, což pak sráží naše předvolební preference, ovlivňuje myšlení mnoha potenciálních voličů a bohužel i ubírá náš mediální prostor, např. v televizích, které se průzkumy z velké části řídí. Ignorovat stranu, která je na politickém kolbišti již 15 let, která měla europoslance, nyní má v Parlamentu ČR senátora Jaroslava Chalupského a mnoho zastupitelů v regiónech je totálně nefér.

Přestože Svobodným postupně rostou volební preference, některé agentury vás nezmiňují vůbec, jak jste sám řekl. V čem je podle vás zakopaný pes?

Že nám rostou volební preference, je cítit hlavně během kontaktní kampaně i z výsledků měření u některých agentur. Když jsem cca před rokem vyjel poprvé podpořit Libora Vondráčka a Svobodné s peticí proti zákazu výroby aut se spalovacími motory, defacto nikdo jeho, ani Svobodné neznal a tu petici lidé nevnímali vůbec ve spojení s naší stranou.

Dnes je situace výrazně jiná. Do regiónů přicházejí lidé k petičním stánkům sami, když se dozví, že tam někde jsme a vědí přesně o co a o koho jde. Z toho mám velkou radost. Proč nás některé agentury ignorují, nemám sebemenšího tušení a doufám, že se to již po EU volbách výrazně změní.

Svobodní se dlouhodobě profilují na výrazných tématech letošních voleb, jakými jsou Green Deal, společná měna nebo migrace. Nesebrali vám tato témata jiné větší politické strany?

Některé větší strany nám tato témata určitě sebraly, nelze to však nijak přetlačit a lidem přetlumočit bez dostatečného mediálního zásahu v celoplošných médiích. Aktuální odpůrce Green Dealu, hnutí ANO, tuto nesmyslnou ideologii schválilo, když byl jejich předseda premiérem. Když se přiblížily EU volby najednou bijí na poplach a nikomu to nepřijde divné a preference této strany ještě rostou.

To samé ODS. Ministr dopravy Martin Kupka nám ještě před rokem osobně v Karlových Varech říkal, že jsme demagogové, když chceme zrušit zákaz výroby aut se spalovacími motory na benzín a naftu a dnes slyšíte jejich lídra Alexandra Vondru, že minimálně posun termínu bude asi nutný. Vůbec nechápu, jak lidé mohou naskakovat na tato ohýbaná prohlášení a vůbec speciálně v těchto volbách volit SPOLU, což je skutečný mišmaš a slepenec naprosto ideově rozdílných lidí, názorů i stran, co se zejména evropských témat týká.

Sám jste působil v médiích, proto se chci zeptat, jestli vás v této souvislosti pak nemrzí přístup některých mainstreamových médiích, kteří možná v návaznosti na ne příliš lichotivé volební průzkumy Svobodné nezařazují do hlavních předvolebních debat. Jak to vnímáte vy?

Samozřejmě mě to mrzí. Teď jsem dostal 13 minut rozhovoru s redaktorkou v pátečním dopoledním vysílání na ČT24 (24.5. v 10:48). Měl jsem na to až nebývale vysoké pozitivní ohlasy i od úplně cizích lidí a jsem přesvědčen, že kdyby moje názory i názory kolegů ze Svobodných mohly zaznívat v prestižnějších pořadech České televize častěji a třeba i v konfrontaci se zástupci předních politických stran jako je ANO, ODS, TOP09, STAN, že by nám příznivců raketově přibývalo.

V posledních dnech jste se opět velmi tvrdě opřeli do České televize, kdy se opět vzedmula otázka zvyšování koncesionářských poplatků. Jak se na to díváte vy?

Já si myslím, že by se koncesionářské poplatky daly dokonce snížit. Prostě chybí zevrubná debata, jaké je a jaká má být role veřejnoprávních médií, kolik programů skutečně potřebuje např. Česká televize. Za mě by stačily tři, tj. zpravodajství a publicistika, sport a filmový a umělecký kanál. Osobně by mi ani nevadilo úplně zrušení koncesionářských poplatků a přímé financování zeštíhlených veřejnoprávních nebo chcete-li státních médií přímo ze státního rozpočtu. Námitku, že by pak státní televize nebyla nezávislá neberu.

Fungovat by to mohlo úplně stejně. Hospodaření a obsah by i nadále kontrolovat Parlament a zvolená Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Stejně tak by parlament určovat výši rozpočtu na státní média, úplně stejně jako teď může určovat výši koncesionářských poplatků. A to nemluvím o tom, že z dlouhodobého hlediska, díky rozvoji internetu a přístupu k informacím, možná nebudou potřeba vůbec žádná veřejnoprávní ani státní média.

Na rozdíl od některých jiných politických stran, které mluví spíš o přehodnocení či revizi Green Dealu, Svobodní chtějí s touto zelenou politikou Evropské unie od základu skoncovat. Není to až příliš radikální postoj?

Není to radikální postoj. Green Deal se zlobované Evropské komisi a levicově zelenému progresivistickému Evropskému parlamentu, pod ideovým vedením zejména Německa a Francie, vůbec nepovedl, a proto je třeba ho zaříznout, přestože mnozí tvrdí, že to nejde. S tím se nehodlám smířit a neměl by se s tím smířit ani ten zbytek Evropy, který si ještě zachoval zdravý rozum a věřím, že to evropské volby ukážou. Přidat se pak pochopitelně musí především vlády jednotlivých zemí a s nimi i nová Evropská komise, v které pevně věřím, že už nebudou sedět lidé jako Ursula von der Leyenová či dříve Frans Timmermans.

Ochrana životního prostředí, dlouhodobá udržitelnost i péče o klima jsou však témata, která jsou „in“ především u mladé nastupující generace. Neobáváte se, že díky takto radikálnímu odmítání Green Dealu Svobodní odradí mladou generaci od toho, aby jí dali hlas?

Toho se trošku obávám, ale nemohu otočit svoje jasné názory a stanoviska jen proto, abych se někomu zalíbil. Já mladým hrozně moc fandím a v každém kontaktu s nimi jim vysvětluji, proč se různé zelené rovnostářské socialistické vize o eurofederalismu a Spojených státech evropských, které jim typicky vykládá třeba paní Nerudová či Piráti, nikdy nemohou naplnit. Z hrůzou zjišťuji, že jim ve škole i v médiích v pohádkách o tomto krásném světě, kde se mají všichni rádi, všichni si pomáhají a všichni se mají stejně dobře nějak zamlčují, že by to fungovalo jen za předpokladu, kdyby lidé nebyli součástí živočišně říše. Jinými slovy, že i nadále jsou mezi námi silnější a slabší, bohatší a chudší, zlí a hodní.

Na tom totiž vždycky jakékoliv rovnostářské vize ztroskotají a já ten pokus o socialismus a komunismu na rozdíl od nich ještě zažil a nechci, aby se nám sem do Evropy v nějaké nové podobě vrátil. Místo toho mladé vyzývám, ať využijí cestování, jazyky, znalosti, IT technologie a umělou inteligenci, aby náš svět skutečně posunuli o úroveň výše a ukázali nám, že je skutečně možné následně pracovat např. jen 4 dny v týdnu a najet na koncept work-life-balance, tedy možnost sám si volit čas, kdy pracuju, kdy se vzdělávám, kdy odpočívám a kdy se bavím bez ohledu na školu, zaměstnavatele či rodiče. Pokud to dokážou, budu moc rád, smeknu klobouk a vyzvu všechny nás starší, aby jim předali vládnoucí žezlo a těžili v důchodu z jejich úspěchu.

Zároveň jsou Svobodní jednou z poslední, ne-li úplně poslední českou politickou stranou, která se hlásí k pravicovým zásadám a kapitalismu. Nejsou přeci jen tato témata tak trochu již archaismem? Nežádá si dnešní společnost přeci jen něco jiného, než neviditelnou ruku trhu?

Pravicová témata a slovo kapitalismus nejsou archaická, ale jsou zamlčována. Dle mého názoru je to úmyslný narativ všech parlamentních stran, aby se nemusely přiznat k tomu, že jsou všechny defacto levicové nebo maximálně středové. Míra přerozdělování, tj. veřejné výdaje vůči HDP činí v ČR již téměř 50%, a když si uvědomíme, že v roce 1988 to bylo zhruba 82% a ve Francii je to nyní asi 60%, tak se od kapitalismu hodně vzdalujeme a k socialismu opět výrazně přibližujeme.

Nebo vy si fakt myslíte, že to, že strany říkají, že už není potřeba rozlišovat mezi levicí a pravicí, že je to přežité nebo že hnutí ANO mluví o „catch-all party“, apod. je pouhá náhoda? Současná míra dotací, přerozdělování a byrokracie je opět natolik vysoká, že by se kterémukoliv současnému politikovi museli s pravicovostí normální lidé vysmát. Myslím, že premiér Fiala by mohl speciálně vyprávět.

V rámci volební kampaně Svobodní mluví o tom, že je čas nastartovat změnu a dát v letošních eurovolbách hlas právě Svobodným. Znamená to, že už teď pomýšlíte na parlamentní volby, které se budou konat již příští rok?

Všichni dobře vědí, že ráz a směr Evropské parlamentu ovlivní hlavně to, jak dopadnou evropské volby ve velkých zemích jako je Německo, Francie, Itálie, případně Polsko a že 21 českých europoslanců není až tak velká palebná síla. Svobodní by hrozně rádi uspěli už nyní, aby se konečně natrvalo usadili na české politické mapě, aby nás všichni začali brát vážně, k čemuž jsem se i já rozhodl přispět svým osobním postojem a připojením k této straně po prezidentských volbách. A to mi věřte, že mě od toho 100% lidí z mého nejbližšího, ale i širšího okolí zrazovalo.

Já všem odpovídal stejně. Vím, že z taktického hlediska máte pravdu, že by bylo lepší se přidat k nějaké silnější a větší straně, ale řekněte mi, ke které, pokud nemám úplně rezignovat na svoje hodnoty, vize a názory. Vždy nastalo absolutní hrobové ticho. I to mě utvrdilo v tom, že činím správně, že tu prostě pořádná neextremistická pravicová důvěryhodná strana pro střední třídu i podnikatele v České republice chybí a že by si ji náš politický systém i Poslanecká sněmovna po dlouhé době opět zasloužila. Snad to moji příznivci pochopí a dají důvěru mně i Svobodným, bylo by totiž na čase.

Převzato z Parlamentních listů