Před 15 lety jsme se v referendu rozhodli, že vstoupíme do Evropské unie. Byla to tehdy trochu jiná Unie, než jaká je dnes. No, trochu. Velmi jiná. A hlavně nám byly její principy líčeny v úplně jiném světle, i za použití toho, co se dnes označuje jako „fake news“.
Ale lidé se rozhodli, a bylo to legitimní.
Od té doby však pohled politických elit EU na referenda značně ochladl. Občané se podle nich nedokáží o tak závažných věcech, jako je např. členství v EU, správně rozhodnout. Jsou nevzdělaní. Nechávají se ovlivnit populisty a demagogy. Zkrátka – referendum se jim hodilo pouze tehdy, když dopadlo podle jejich přání.
Jakmile je nebezpečí, že by mohlo dopadnout jinak – třeba vystoupením z EU, brání se takové možnosti, seč můžou.
Přitom nějaká forma revize našeho členství by se velmi hodila. Proč? Nejen kvůli tomu, že EU je dnes v lecčems zcela jiná, ale i proto, že zde žije už velmi mnoho občanů, kteří se smějí zúčastňovat demokratických procesů, ale do našeho členství v EU tehdy rozhodnout nemohli, protože byli ještě příliš mladí. Nebylo by fér, kdybychom se i těchto občanů zeptali, zda v dnešní EU chtějí setrvat?
Svobodní vždy obhajovali referendum o našem setrvání či odchodu z EU jako potřebnou, ba nutnou věc.
Protože s jedním svazem, jednou unií už jsme jednou „na věčné časy“ svázáni byli. Stačilo.
Luboš Zálom
předseda středočeského krajského sdružení Svobodných
#referendum #czexit
https://zpravy.idnes.cz/evropska-unie-referendum-2003-ocekavani-realita-vstup-ceska-do-eu-ps1-/domaci.aspx?c=A180523_111117_domaci_jkk
Link: https://zpravy.idnes.cz/evropska-unie-referendum-2003-ocekavani-realita-vstup-ceska-do-eu-ps1-/domaci.aspx?c=A180523_111117_domaci_jkk
