Vážení spoluobčané, od příštího roku je oficiálně u nás líp! Vžijte se společně se soudruhy z vládní koalice do představy budoucích krásných časů, které nás čekají, a radujte se již teď.

Začínáme rokem 2016 – ve všech hospodách, restauracích a klubech je zakázáno kouřit. Nešťastní občané, kteří dosud nemohli kvůli vražednému dýmu navštěvovat jakýkoliv podnik, se houfně hrnou do restaurací a HDP začíná růst raketovým tempem. I ti méně majetní si mohou dovolit povyražení, protože nejlevnějším nápojem je povinně voda. Sekundární výhodou tohoto opatření je klesající počet alkoholiků a nemocných kuřáků, kteří mizí stejně závratným tempem jako gambleři všude, kde obce zakázaly hrací automaty. Podniky, které zkrachovaly, nikomu nechybějí, vesničani si dojedou do města a hospod bylo stejně moc, trh je nutno regulovat – říkal to největší žijící šefkuchař.

Produktivita roste, protože stát úspěšně bojuje s nezaměstnaností a dává lidem práci – úřednická místa přibývají po tisících, rozsáhlou agendu státu je totiž potřeba řádně řídit, kontrolovat a vymáhat. Všichni si váží zejména pracovníků finančních úřadů, protože na jejich bedrech je zodpovědnost zvyšování bohatství státu, to jest efektivní výběr daní. Ten funguje perfektně – daňové komando si posvítí na všechny korupčníky, podvodníky a živnostníky a kdo je podezřele bohatý, skončí u soudu, kde musí vysvětlit, jak přesně si tolik nakradl. Když to nezvládne, stát mu všechno zabaví a spravedlivě to rozdělí menšinám a potřebným. Elektronická evidence tržeb sice zatím nefunguje, nicméně systém hlášení podvodů se už teď docela ujal. Bdělí občané sledují, kdo si nevzal účtenku, čímž se pokusil okrást nás všechny, a urychleně případy hlásí na horkou linku příslušného úřadu. Skončila spousta soukromých podniků, které nebyly tak perspektivní, aby si zasloužily dotaci. Zbylé zaměstnance ochotně přijme některá z firem ministra financí, takže jsou všichni spokojení. Majitelé, kteří beztak lidi jen vykořisťovali, aby mohli žít v luxusu a stavět si vily, raději emigrovali někam, kde není sociální spravedlnost na tak vysoké úrovni.

Nápad ministra dopravy vylastňovat majetek v zájmu státu a veřejného blaha se docela ujal. Silniční síť sice neroste o moc rychleji, ale úředníkům aspoň vlastnické právo tolik nekomplikuje již tak náročnou práci. Zvažuje se dokonce aplikace tohoto postupu i v případě, že soukromé stavby či pozemky brání rozvoji firem ministrů a jejich přátel – ty totiž také slouží veřejnému zájmu, to každý musí uznat. Silnice konec konců už není potřeba tolik udržovat, nechutně drahá auta pirátů jsou vytlačena policejními kontrolami, radary a do většiny měst se smí jen na kole nebo pěšky. Ubývá tak i nehod, všichni chodci jsou totiž označeni barevnými štítky. Města přebudovaná ve spolupráci s uměleckými aktivisty vypadají daleko lépe a je v nich bez automobilů nejčistší vzduch na světě.

Státní dluh se příliš nezmenšil a ani to nevypadá, že by mohl, což ale nevadí, protože hospodařit na dluh je moderní, normální a funguje to. Kdyby bylo potřeba, ČNB a ECB se nějak domluví a vlastně úplně nejvíc nejlíp bude, až zavedeme euro. Peníze stát potřebuje na úřady, dotace, pobídky a takzvané investice – třeba propagaci českých ryb, brambor nebo cyklistiky. V zájmu všech občanů také vláda podporuje různá sdružení proti rasismu a nenávisti a toleranční aktivisté se již nemusejí bát, že by neměli co jíst, protože jim za jejich záslužnou činnost nikdo dobrovolně nezaplatí. Stejně tak umělci, filmaři a vůbec všichni, kteří se starají o naše obveselení, kulturní obohacení a povznesení, protože kultura je prostě víc než cokoliv jiného. To si podobně uvědomuje i vedení České televize, které snad konečně prosadí plošné poplatky. Jsou spravedlivé, protože i ten, kdo nemá přijímač, se všechno dřív nebo později dozví – pokud by nezaplatil, tak je vlastně něco jako internetový pirát – a veřejnoprávní informace jsou přece nejkvalitnější, nejobjektivnější a nejpotřebnější.

Ve státě je čím dál bezpečněji – ministerstvo vnitra ve spolupráci s ministerstvem pro lidská práva  se stará o to, aby kdejaký občan nemohl mít zbraně. K čemu by mu vlastně byly, když máme policii, která pomáhá a chrání a vždy je včas tam, kde ji potřebujeme. A nikdo si nestěžuje. K bezpečnosti přispívá i registr přestupků ve spojení s obecními posudky, na základě kterých je odhaleno potenciální závadné chování občanů třeba při nakupování nebo ve volném čase. Zavedení branné povinnosti, v rámci genderové vyváženosti naštěstí i pro ženy, zabrání tomu, aby se mládež flákala, a udělá z kluků i holek pravé muže, kteří dokážou poslouchat rozkazy a blbě nekecají. Zbývá ještě úspěšně dokončit válku proti drogám, ale to naši ministři taky zvládnou, i když to bude těžké a drahé, jde ale konec konců o budoucnost našich dětí.

Čeká nás ještě dlouhá cesta, než bude absoltuně nejlíp. Kurz, který určili naši moudří vládci, je však správný, tím si musíme být jistí. Možná by bylo dobré vymyslet nějaký způsob, jak jim vyjdářit své díky. Co například pouliční průvod vděčných občanů s mávátky a transparenty – třeba někdy na jaře, kdy už je teplo – navrhuji prvního máje…

Autor: Jakub Frydrych