Dne 25. května 2017 se v Brně Medlánkách uskutečnilo setkání Kanceláře Architekta Města (KAM) s širokou veřejností. Během úvodní části setkání byly představeny vize prostorového města v roce 2050. Tyto Vize může ovlivnit i veřejnost hlasováním na stránkách kanceláře.
Krom samotného projektu Vize se diskutovalo o problému územního plánu města Brna, neboť město stále pracuje se starým z roku 1994 a nový je plánován na rok 2020. Je však více než pravděpodobné, že tento termín je nerealizovatelný a tak se samotný plán odloží. Co se stane, pokud plán nebude? Nebude se moci stavět a jediné povolené budou přestavby.
Druhá polovina setkání se nesla v duchu diskuse, kdy lidé z městských částí mohli klást dotazy na KAM. Hlavními tématy byly podpora růstu populace Brna, rezidentní parkování a uzavírání centra nebo také systém Park and Ride. Pro některé byla novinkou i informace, že město Brno zakoupilo zpět Brněnské Veletrhy.
A co nás tedy čeká a pálí v Králově Poli? Vzhledem k růstu dopravy na Ponavě se přidá další jízdní pruh na ulici Sportovní a v budoucnosti by měla vzniknout tramvajová smyčka na ulici Dělostřelecká. Lidé však přišli i s vlastními problémy. Nejpalčivější a nejvíce opakovaným byl problém s bouráním rodinných domků a následnou výstavbou bytových domů na původním místě. Tyto domy narušují kulturní a architektonický ráz míst, zároveň i znepříjemňují život místním občanům. Dalším diskutovaným problémem byl i nedostatek parkovacích míst na mnoha místech v Králově Poli. Společnostem se nabízí prostor pro firemní kanceláře nebo obchodní účely a na samotné občany se zapomíná.
Přišli jsme, pečlivě vyslechli přednášku a snažili se společně najít řešení svých problémů. Otázkou však zůstává, jestli i nám bylo nasloucháno a zda i náš hlas bude vyslyšen.
Možná by se současné vedení města mohlo zamyslet a vzít si příklad od starořeckého autora Hesióda: „Vox populi, vox Dei“ … neboli „Hlas lidu, hlas Boží“
Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.
Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.
Nárokové dotace
Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.
Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.
Riziko a právo
Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.
Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.
Zákon a střet zájmů
Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.
Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.
Vyznění debaty
Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.
Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.
