17. listopad je nebo spíše měl by být svátkem těch, kteří se neohnuli a nepodvolili. A dokázali se v pravý čas postavit za svou věc a za svoji svobodu.
(Původní text proslovu na demonstraci 17. listopadu 2021, která se konala na pražském Staroměstském náměstí)
Dnes, dvaatřicet let poté jsme opět nuceni se ohýbat před nově se etablujícím nesvobodným politickým režimem a podvolovat se lži a nenávisti.
Jsme nuceni vidět očkování proti kovidu a všemožná zdravotní opatření, která jsou na nás týden co týden uvalována, nikoliv jako věc svého osobního zdraví, ale jako věc veřejnou a společnou. Jsme nuceni se obětovat, vzdát se své vlastní integrity.
Odcházející vláda nám na rozloučenou naděluje další a další omezování naší svobody. Nová, rodící se vláda dává jasně najevo, že bude ochotna zajít ještě mnohem dál… Žádná změna se nekoná. Volby skončily – sliby budiž zapomenuty.
Já si dovolím být osobní. Jsem ochoten zvážit všechny zdravotní aspekty a dojít případně k závěru, že očkování proti kovidu je pro mě řešení. Odmítám falešnou nálepku antivaxera! Stejně jako jsem se nechal před dvěma lety přeočkovat proti tetanu nebo jako jsem ochoten přemýšlet o očkování proti klíšťové encefalitidě, i nyní chci o otázce očkování proti kovidu uvažovat v jednom jediném kontextu, který dává smysl: v kontextu svého vlastního zdraví. Nechci jednat na základě nátlaku a manipulací.
Chci, aby byly na stole jasné podmínky. Žádné účelové matení kolem toho, zda má být očkovaný člověk pokládán za potenciálně rizikového či ne. Žádné žonglování s počty dávek. Dvě dávky už jsou prohlášeny za nedostatečné, jsme nuceni přijmout třetí dávku. Nebo je již na stole téma čtvrté dávky? A co pátá? Desátá? Přeočkování každý rok třikrát až do konce našich životů? Kdo se jedinkrát ohne před nátlakem a manipulací, tomu je již jedno, zda do sebe nechá píchnout jednu dávku vakcíny nebo dvacet.
Pokud bych za současných podmínek svolil k očkování, co z toho vyplývá?
Ukázal bych tím, že nátlak, výhrůžky, vydírání a lhaní funguje. Dal bych těmto ohavným a hanebným metodám morální posvěcení.
Dal bych morální posvěcení novináři Etzlerovi, který lituje, že my neočkovaní neumíráme dost rychle…
Dal bych morální posvěcení hygieničce Svrčinové, která si libuje, že se podařilo vystrašit školní děti, takže poslušně a disciplinovaně noší roušky a respirátory…
Dal bych morální posvěcení těm, kteří vyhrožují, že neočkovaným bude odepřena zdravotní péče a čeká je umírání bez pomoci – protože ta se má dostat jen těm nemocným s kovidem, kteří prošli očkováním (sic!)…
Dal bych morální posvěcení těm, kteří hrozí, že neočkovaní by si měli veškeré zdravotní výdaje platit sami – přestože do systému socialistického zdravotnictví odváděli celé roky nemalou část svého výdělku…
Dal bych morální posvěcení těm, kteří vinu za kolabující zestátněné zdravotnictví svalují na neočkované, aniž by dokázali odpovědět na otázku, proč se za celé dva roky nikdo ani nepokusil změnit jeho parametry?
A tak dále…
Ať konečně skončí celá ta nechutná propaganda a nátlak. Ať nám vláda umožní racionálně se rozhodovat, ať s námi jedná jako s dospělými lidmi. Nejsme děti.
Stůjme si za svým. Vydržme. Pravda a morálka je na naší straně. Žádný nátlak nelze morálně obhájit. Žádnou lží nejde natrvalo umlčet pravdu. Ukažme vládě, že tyto metody nefungují. A donuťme je buď změnit své metody, nebo sáhnout k otevřenému brutálnímu násilí – v den, kdy se toho odváží, si však zpečetí svoji totální prohru.
Luboš Zálom
Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.
Zdroj: blog Idnes
Video projev Luboše Záloma z demonstrace je k dispozici kliknutím na níže uvedený obrázek.
