Zálom: V zájmu aktivistů, nikoliv cyklistů

Zálom: V zájmu aktivistů, nikoliv cyklistů

Sněmovna dnes schválila povinný 1,5metrový boční odstup při předjíždění cyklistů. „Třikrát hurá,“ volá k tomu aktivistický spolek AutoMat.

Já jakožto cyklista k tomu naopak volám „třikrát fuj!“ Proč? Nejsem tím nakonec sám proti sobě?

Ale vůbec ne. Jsou obecně dva typy lidí, kteří metr a půl široký odstup prosazovali. První jsou samozřejmě latentní totalitáři a diktátoři, jako ti z AutoMatu, jimž nejde ani tak o bezpečnost cyklistů, ale pouze o to, jak zatopit řidičům. Jak jim znepříjemnit život. Protože řidič, to je pro ně nepřítel číslo jedna. Zničit řidiče! Vyhubit řidiče!

Druhý typ lidí jsou dobrodějové, kteří však pravděpodobně v životě na kole nejezdili, nebo nanejvýš si vyrazí s rodinou na krátkou vyjížďku po nějaké cyklostezce.

Já sice nejsem žádný cyklistický přeborník, ale i jakožto zasloužilý odpůrce sportu pár tisícovek na kole ročně najezdím. Naprostou většinu z nich po silnici. Vyasfaltované cyklostezky považuji za velmi nebezpečnou komunikaci – vzhledem k tomu, že se na ní pohybuji mimo cyklistů i bruslaři, pejskaři, děti, skupiny turistů, a ti všichni jaksi implicitně předpokládají, že cyklostezka je pouze jiný typ chodníku. Nechovají se obezřetně, mají představu, že obezřetnost není potřeba. Pohybovat se jen na vlastní polovině stezky? Předjíždět zleva? Dávat pozor? Proč? Vždyť je to jen tak trochu jiný chodník.

Naproti tomu na silnici si je každý účastník provozu vědom toho, že je potřeba zachovávat určitá pravidla. Cyklista ví, že je oproti vozidlům měkký objekt a měl by se tedy pohybovat u krajnice. Chodec ví, že má jít vlevo. Motorista ví, že se má vyhnout tak, aby nedošlo ke střetu.

Nevzpomínám si, že bych se jako cyklista na silnici někdy cítil přímo ohrožen (a když snad, bylo to rozhodně mojí vinou). Nevzpomínám si, že by mě někdy auto předjíždělo tak, aby to znamenalo mé ohrožení. Koneckonců, mnoho řidičů, je-li to možné, cyklistu předjede v metr a půl širokém odstupu i nyní, bez nutnosti speciální vyhlášky. Pokud to možné není (a takových silnic je bezpočet), předjede v užším odstupu. Není to žádný problém. Jakási neustálá, každodenní agresivita řidičů vůči cyklistům je pouze bohapustá propaganda aktivistů.

Přímé ohrožení je jedna věc. Tušené, nevyřčené nepřátelství či nevraživost je věc druhá. Každému, kdo jezdí na kole po silnici, se tu a tam stane, že dostane od předjíždějícího vozidla spršku z ostřikovače. Je to taková škodolibá schválnost, nic, co by cyklistu přímo ohrožovalo. Mnohdy má taková sprška vzpamatovat cyklistu, který jede nesprávně. Často si ji však vyslouží i cyklista jedoucí naprosto ohleduplně a spořádaně. Koneckonců, mnoho z těch, kteří tvrdí, jak jsou cyklisté na silnici ohroženi na životě a na zdraví, líčí, jak jsou sprchováni vodou z ostřikovačů – je potřeba to řešit, říkají. Je potřeba od sebe cyklistu a řidiče oddělit, třeba povinným minimálním odstupem.

Soudím však, že právě takováto nesmyslná pravidla znamenají přilévání oleje do ohně. Vzbuzují nepřátelství mezi lidmi, kteří by se jinak dokázali na stejné silnici docela dobře shodnout. A nakonec takové uměle rozdmýchávané nepřátelství pak slouží jako ospravedlnění existence spolkům, jako je kupříkladu AutoMat. Slouží jako odůvodnění dalších a dalších represí vůči řidičům.

Až mě tedy bude muset příště nějaký řidič objíždět v absurdně širokém odstupu, nebo se za mnou bude muset ploužit po úzké, klikaté silnici, než se konečně dostane do úseku, v němž mě bude moci předjet v předepsaném odstupu, vězte: tento nesmysl není v mém zájmu a nepřeji si ho. Sprchu z ostřikovače si prosím nechte v zásobě, až budete předjíždět nějakého cyklistu v dresu AutoMatu. Ten si ji zaslouží.

Luboš Zálom, místopředseda strany

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v pořadu Události, komentáře na ČT24 dne 12. března 2026 obhajoval vládní rozpočet na obranu i celkovou fiskální politiku, přestože čelil kritice z USA i od domácí Národní rozpočtové rady (NRR). Na pozadí varování amerického velvyslance při NATO a schváleného rozpočtu s deficitem 310 miliard Kč zdůraznil prioritu odpovědnosti vůči českým voličům před spojeneckými deklaracemi.

Úvod: americká kritika a české 2%

Debata moderovaná Tereza Řezníčkovou se odehrála krátce po schválení státního rozpočtu na rok 2026, který podle premiéra Andreje Babiše zajistí obranné výdaje přes 2 % HDP díky započítání 20 miliard z dopravy a dalších položek. Američané však varovali, že Česko riskuje sestoupit mezi spojence s nejnižšími výdaji (odhad 1,8 % HDP), což potvrdil i velvyslanec při NATO i v Praze.

.​

Vondráček: voliči nad NATO, žádné triky

„V první řadě se zodpovídáme voličům, kteří dali mandát v demokratických volbách,“ řekl Vondráček na otázku, zda snížení výdajů na obranu (o 21 miliard oproti původnímu návrhu) není hanbou vůči NATO. Podle něj voliči chtěli méně plýtvání, ať už 2 % HDP vyjdou nebo ne – odkazoval na čl. 2 Ústavy, kde veškerá moc pramení z lidu.

Kritizoval minulou vládu za „předčasné zálohy“ na stíhačky (mimořádné platby mimo smlouvy), které neposílily bezpečnost, ale formálně naplnily 2 %. „Tyto zálohy nezvýší reálnou bezpečnost občanů,“ argumentoval a věřil, že diplomaticky se to vysvětlí – vztahy s USA nepoškodí. Dlouhodobě vidí riziko v růstu na 3,5 % HDP do 2029: „To jsou stovky miliard.“​

Sedmihradská oponovala, že kumulovaný deficit v obraně je za 20 let a 2 % je dnes minimum; NRR podle ní ukáže skutečnost za rok a půl.​

NRR: selhání rozpočtu, zrušit ji?

NRR kritizovala rozpočet za překročení limitu deficitu (o 64 miliard) a pochybnosti o obraně, OZE i emisních povolenkách. Vondráček souhlasil s nervozitou z vysokého schodku (310 miliard), ale obhajoval úsporu 13,5 miliardy oproti Stanjuře (323,5 miliardy). „Předchozí vláda nasekala 1200 miliard dluhů i s NRR,“ řekl a naznačil diskusi o jejím zrušení – funguje od Topolánka, ale nefunguje efektivně.

Sedmihradská bránila NRR jako nezávislého arbitra rozpočtové odpovědnosti; novela ve Sněmovně vyžaduje reakci vlád, ale kompetence jsou slabé. Vondráček souhlasil, že by potřebovala pravomoci, ale teď „není k ničemu“.

ČEZ: zestátnění výroby jako nutnost?

S 27 miliardami zisku ČEZu vláda plánuje stoprocentní kontrolu nad výrobou (jaderné elektrárny). Vondráček to obhajoval: „Kočkopes je nejhorší varianta, deformovaný trh vyžaduje státní ruku na strategických zdrojích.“ Argumentoval, že Temelín měl přinést levnou elektřinu, ale ceny jsou nejvyšší v EU; stát by mohl obcházet Lipskou burzu. Horizont: do 4 let vládnutí.​

Sedmihradská byla proti: „Zestátnění destabilizuje trh, ČEZ funguje dobře – peníze lépe na modernizaci.“ Vondráček zdůraznil ochranu minoritních akcionářů: „Žádné znárodňování, tržní řešení.“​

Závěr: úspory vs. reformy

Vondráček spojil témata do jedné linie: priorita voličů znamená efektivní šetření (stavební zákon, zrušení OZE poplatků, flexibilní služební zákon, žádné ETS2), ne slepé zvyšování výdajů. „Bezpečnost je základ státu, ale bez plýtvání,“ shrnul. Sedmihradská volala po reformách (boj se šedou ekonomikou, EET od 2027), ale kritizovala absence návrhů na snížení mandatorních výdajů (93 % rozpočtu).​

Debata ukázala Vondráčka jako pragmatika, který voliče staví nad deklaracemi NATO a upřednostňuje reálnou fiskální odpovědnost před fiskálními triky minulosti. Rozpočet 2026 tak podle něj ušetřil miliardy a otevřel cestu k lepším časům, i když kritici vidí rizika.

Oblíbené štítky

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31