Zálom: Rudá záře nad Strakovou akademií

Zálom: Rudá záře nad Strakovou akademií

A je to po mnoha letech první vláda, která svoji existenci staví na přímé podpoře komunistů, tedy lidí, kteří by se svou ideologií měli být už dávno na smetišti dějin a ne strašit v politice. A právě podpora od komunistů je to, co parlamentní protivládní opozici, i demonstrantům v ulicích (kolik jich vlastně je?) nejvíce vadí a na co nejvíce poukazují.

Vypadá to, jako by se tito lidé najednou probudili, promnuli si oči, a spatřili v parlamentu komunisty. Jenomže oni jsou tam celých třicet let. Celých třicet let si postupně budují pozice a těží z toho, že se jich tato země nedokázala zbavit, když k tomu byla příležitost. Jenomže – nejsme či nebyli jsme jako oni.

Jenomže komunisti nespadli z nebe. Jejich politika vyplývá z určitých zásadních ideologických, filozofických a morálních postojů, které mají, ať se nám to líbí nebo ne, ve společnosti ne nevýznamné zastoupení. Jaké postoje to jsou? Silný stát, zasahující co nejvíce do životů lidí; odpor až nenávist k individualitě; nenávist ke svobodnému trhu; nenávist k sebezájmu; nenávist k rozumu. Jenomže podíváme-li se pozorně na ostatní strany, které jsou nyní zastoupeny v parlamentu, tak tyto postoje u nich spatřujeme ve větší či menší míře také! Žádná ze stran, která nyní proti nové vládě brojí, nemůže mít čisté svědomí, že se zásadně odlišuje od toho, co tato vláda ideově znamená. ČSSD, lidovci, ODS, Piráti, Okamurovci, Topka – ti všichni se valnou měrou podíleli a podílejí na tom, že stát zmutoval do obrovského molocha, hobbesovského Leviathana, do instituce, která sice není brutálně a krvavě násilnická, ale přesto do našich životů zasahuje stejně tak, jako by to dokázala vláda komunistů, a tu a tam, v určitých aspektech, v tom komunistický stát, který zde byl před rokem 1989, dokonce předčí.

Zvyšování daní, zákazy všeho možného (od kouření v soukromé hospodě až po zákaz zaměstnávat lidi dle svého uvážení a výběru), přesun kompetence ze suverénního národního státu k jakýmsi nevoleným Komisařům, házení klacků pod nohy malým a středním podnikatelům, regulace, příkazy, všudypřítomný dohled – v tom všem mají prsty politici socialistů, občanských demokratů, lidovců, Topkařů, dnes už i Pirátů, a dalších. A co zásadního tyto strany udělaly proto, abychom dnes nebyli tam, kde jsme?

Nic!

Babišova vláda s podporou komunistů je logickým vyústěním věcí. Logickým důsledkem toho, že tato společnost, občané, voliči nedůvěřují trhu, nedůvěřují svobodě, nedůvěřují rozumu, nedůvěřují ani sami sobě – a mlčky, často bezmyšlenkovitě, možná ze špatného svědomí, přijímají postoje opačné, postoje, které vedou k velkému státu, dnes přivedly k moci Babiše, a zítra přivedou k moci zpět komunisty.

Přitom řešení existuje a máme ho v rukou my všichni: opustit myšlenku velkého pečujícího státu, který se stará o všechno, o co se snad starat jde, a který jako na běžícím pásu chrlí další a další zákony, a vymýšlí další a další triky, jak se nám dostat do kapes. Je to jen na nás. Stačí jen konečně přemýšlet.

Nemyslím si, že tato Babišova vláda s lehkým rudým odstínem je jakýmsi přechodem k „druhé České republice“, jak se vyjádřil, lidovec Bělobrádek. Tak daleko zatím ještě nejsme. Ale čas se nám krátí.

Stejný politik požádal občany o trpělivost a vyzval je, aby neztráceli naději. Ano, slepá naděje a pasivní trpělivost je to poslední, co zbývá, když se člověk rozhodne rezignovat na vlastní odpovědnost. Protože politici jako je Bělobrádek dobře vědí, že mají na současném stavu svůj podíl. A snad ještě více, než vlády Babiše s podporou komunistů, se obávají toho, že by si to jejich voliči mohli uvědomit – pasivní trpělivost a slepá naděje je tedy to jediné, co nám jsou ochotni nabídnout. Buďme trpěliví a uchovejme si naději, že tito lidé, Bělobrádek, Fiala, Pospíšil, a další jim podobní, tuto zemi zachrání! Něco takového snad musí každému připadat směšné.

Tato země potřebuje nové politiky, nové pravicové politiky, kteří si ze všeho nejvíce váží svobody jednotlivce. To je jediný recept, který může tuto zemi uzdravit. Ale zásadní otázkou je, zda si to občané této země skutečně přejí. Pokud si lidé skutečně přejí nesvobodu, tak ji také dostanou – se všemi následky, které z toho nevyhnutelně plynou.

Luboš Zálom,
předseda Svobodných ve Středočeském kraji a člen Republikového výboru

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Nejnovější video

Předseda Svobodných Libor Vondráček byl 3. června 2026 hostem pořadu 360° s Michalem Půrem, kde obhajoval SPD v kauze předvolebních plakátů a obhajoval vládní návrh referenda a přenos kompetencí v rámci vlády. V debatě s Karlem Haasem z ODS se opakovaně dostával do střetu nad hranicemi svobody slova, nad rolí soudů v politickém sporu i nad tím, zda se vláda v citlivých otázkách řídí ideologií, nebo praktickými výsledky.

Spor o plakáty

První část debaty se točila kolem odsouzení SPD v kauze předvolebních plakátů a kolem otázky, zda je kritika soudkyně na místě. Vondráček hned na začátku odmítl, že by šlo o exces, a naopak tvrdil, že nejde přehlížet politický rozměr celé kauzy. Podle něj je samotný proces zatížen politikou už od počátku, protože podnět k věci podal politik a trestní oznámení podal poslanec Jiří Pospíšil. Zároveň upozornil, že předmětem trestního stíhání je politický projev, a proto považuje za legitimní zkoumat i samotnou formulaci trestného činu.

Vondráček řekl, že každý stíhaný člověk má právo nesouhlasit s verdiktem a odvolat se. Postup SPD i Tomia Okamury označil za kultivovaný a podložený a odmítl představu, že by kritika soudního rozhodnutí byla apriori nepřijatelná. V jeho pojetí nejde o útok na justici, ale o obranu svobody politického projevu. Současně dal najevo, že pokud politické výroky vedou k trestní sankci, je namístě debatovat o tom, kde přesně má být hranice mezi svobodou slova a trestným činem.

Karel Haas z ODS naopak celý spor viděl jako součást dlouhodobé strategie SPD udržovat mediální pozornost. Tvrdil, že Okamura hraje roli novodobého bojovníka za svobodu slova, přičemž spor využívá k posílení vlastního politického příběhu. Podle Haase byla kampaň SPD odporná, rasistická a xenofobní, a to bez ohledu na to, zda už existuje pravomocný verdikt. Vondráček proti tomu namítal, že plakát sám o sobě nenávist nevyvolává, a připomněl, že skutečné společenské napětí vzniká spíš ze systémového rasismu a z konkrétních příkladů násilí a selhání státu v západní Evropě.

Svoboda slova

Vondráček v debatě opakovaně rozšiřoval téma od konkrétního plakátu k širší obraně svobody slova. Když Michal Půr otevřel otázku, zda se SPD a její předseda kvůli plakátu nepouštějí na tenký led, Vondráček trval na tom, že každý má právo se proti rozsudku ohradit. Zároveň upozornil, že pokud se podobné případy začnou kriminalizovat, může to být precedent s dalekosáhlými důsledky pro veřejnou debatu.

V jedné z nejostřejších pasáží Vondráček varoval, že se nechce dostat do situace, kdy budou lidé trestáni za verbální výroky podobně jako v některých zemích západní Evropy. Připomněl, že česká justice už v minulosti řešila podobné spory a že Ústavní soud podle něj dokáže svobodu projevu chránit lépe než běžné soudy. V této souvislosti zmínil případ Ladislava Vrábela a vyslovil naději, že pokud by se kauza dostala k evropským soudům, česká ústavní ochrana projevu by SPD mohla nakonec pomoci.

Haas proti tomu argumentoval evropskou judikaturou. Upozornil, že existuje hranice mezi politickou soutěží a trestněprávní odpovědností za rasistické nebo xenofobní výroky, a že soudy mají postupovat restriktivně, ale zároveň nemohou ignorovat hrubé excesy. Vondráček sice připustil, že hranice existuje, ale trval na tom, že v tomto případě byla jeho strana kriminalizována za politický názor, nikoliv za nenávistný čin.

Migrace a Ukrajina

Velkou část rozhovoru zabral také spor o migraci a postoj SPD k ukrajinským běžencům. Vondráček uvedl, že SPD nechce pokračovat v tom, co označil za „ukrajinskou kartu“ předchozí vlády. Tvrdil, že současná vláda už v programovém prohlášení Ukrajinu téměř nezmiňuje, zatímco bývalý kabinet ji používal jako zástupné vysvětlení vlastních chyb.

Předseda Svobodných řekl, že SPD chce změnit pravidla ochrany Ukrajinců v Česku, zejména podmínky pro přístup k humanitární dávce. Podle něj není férové, aby lidé měli různá práva a aby část ukrajinských běženců dávky pobírala a část ne. Z jeho pohledu je zpřísnění podmínek na místě, protože stát musí být vůči vlastním občanům i příchozím spravedlivý a transparentní.

Současně ale zdůraznil, že problémem není samotná přítomnost Ukrajinců v Česku, ale to, že předchozí vlády vysvětlovaly všechna selhání válkou na Ukrajině. Podle Vondráčka to Ukrajincům ve výsledku škodí, protože stát si nepřiznává vlastní chyby. Haas tuto argumentaci odmítl a tvrdil, že SPD jen využívá jedno téma za druhým, ať už jde o migranty, Ukrajinu nebo kdysi sudetoněmecký sjezd, k šíření negativních emocí.

Referendum

Po kontroverzi kolem plakátů se debata přesunula k návrhu ústavního zákona o celostátním referendu. Vondráček připomněl, že SPD mělo referendum ve volebním programu dlouhodobě a že navržené parametry odpovídají jen výchozímu kompromisu, nikoli ideálu strany. Jako model označil Švýcarsko a řekl, že v ideálním případě by referendum mělo co nejnižší práh účasti a co největší důvěru v občany.

Vondráček vysvětloval, že referenda by se nemohla týkat členství v EU ani NATO, protože to je podle koaliční dohody předem vyloučeno. Naopak zdůraznil, že občané nejsou nesvéprávní a nemají být k důležitým otázkám přistupováni jinak než ve volbách. Připomněl i referendum o vstupu do Evropské unie v roce 2003, které také nemělo žádný práh povinné účasti.

Když Michal Půr otevřel hypotézu, že by opozice mohla využít referendum k hlasování o přijetí eura, Vondráček se k tomu postavil jednoznačně odmítavě. Tvrdil, že euro je už fakticky zavedeno a kdo chce, může s ním podnikat, ale Česku by neměla být brána koruna. Podle něj prezident svými výroky o euru otevírá diskusi, která posiluje myšlenky na ztrátu práva veta a suverenity, a navíc podporuje politické směry, které jdou proti českému zájmu.

Euro a suverenita

V části o euru se Vondráček stal jedním z nejzřetelnějších kritiků integračního směřování EU. Prohlásil, že prezident svými postoji dává váhu myšlenkám, které vedou k „ztrátě suverenity“ a k modelu „Spojených států evropských“. Zmínil také, že podle průzkumů euro stále nemá podporu ani u podnikatelů, ani v dalších sociálních skupinách.

Haas reagoval střízlivěji. Připomněl, že v ODS se debata o euru vede a že otázka přijetí eura není zda, ale kdy. Uvedl, že osobně je nyní zhruba v poměru 60 ku 40 proti přijetí eura, ale připustil, že v ODS už není názor tak jednoznačně odmítavý jako dříve. Vondráček naopak neviděl důvod, proč by se Česko mělo zavedením eura vzdávat vlastní měny, když s eurem lze i tak účtovat a platit, a navrhl jednoduše: „neberte nám korunu“.

Úřad vlády a reorganizace

Závěrečná část debaty se věnovala reorganizaci Úřadu vlády a stávkové pohotovosti jeho odborů. Haas tvrdil, že protest je důsledkem špatně připraveného a necitlivě komunikovaného přesunu agend, zejména v oblasti protidrogové politiky. Podle něj byla přenosná agenda dlouhodobě funkční a byla chválena mezinárodními partnery, zatímco nová vláda zvolila spíš represivní přístup než prevenci.

Oblíbené štítky

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31