Vondráček: Klimastávkař mi plivl do tváře. Splněním jejich plánu ale plivneme na všechny

Vondráček: Klimastávkař mi plivl do tváře. Splněním jejich plánu ale plivneme na všechny

Titulek jsem však nevytvořil na základě chování jednoho účastníka, ze kterého určitě nejde dělat obecné závěry. Jak jsem k němu došel, se tak pokusím vysvětlit níže a to tak, aby to pochopil nejen vědec, ale i „paní poštmistrová“.

Jak už informovali dříve Parlamentní Listy na demonstraci Fridays for Future jsem obdržel místo od jednoho demonstranta s plackou „Milion chvilek pro demokracii“ místo argumentu „kemr do obličeje“. Psal se pátek 20. září a spolu s dalšími Svobodnými jsme vyrazili na klimatickou stávku. Iniciátorem naší účasti byl Luboš Zálom, když se tématu věnoval celé prázdniny a na akci připravil transparenty, poukazující mj. na spojení těchto stávek s obhájci socialismu. Reakce právě protikapitalisticky smýšlejících účastníků na sebe nenechala dlouho čekat.

Někdy se omezili na vztyčený prostředníček, jindy na slovní urážky a vrcholem byl pokus o naše vytlačení mimo náměstí. Svou roli však úspěšně sehráli dohlížející policisté, kteří poukázali na nezákonnost takového postupu a my jsme tak mohli dále poklidným způsobem vyjadřovat svůj názor.

Ne všichni účastníci však plně sdíleli názory prezentované na pódiu, a tak jsme se díky transparentům s výrazně odlišným obsahem dali do řeči s řadou lidí, kteří skutečně stáli o věcnou diskusi. Přišla za námi celá řada mladých lidí se znalostí argumentů pouze jedné strany, kteří po našich argumentech začali pochybovat o tom, že je problematika tak černobílá, jak se tváří organizátoři i některá média. Semínko pochybností o „jediné správné pravdě“, tak bylo u pár mladých lidí zasazeno a teď už je jen na nich, jak v kombinaci s kritickým myšlením budou dále pracovat s dostupnými zdroji. Od naší účasti jsme však ani neočekávali víc, než vnesení nových informací do diskuse, která je masově komunikována zcela jiným směrem.

Poklidná účast se chýlila k poklidnému a úspěšnému konci, když jeden nepříliš tolerantní účastník, hlásící se k volbě Pirátů začal Svobodné označovat za debily, pro jejich názor ne EU. Poté co se dozvěděl, že mám za sebou úspěšně studium práv včetně zkoušky z Práva EU, změnil rétoriku a začal nás označovat za fašisty. Nic se nezměnilo ani po dotazu, zda ví, co toto slovo znamená. Jeho afektované opakování slova „fašisti“ bez náznaku jakékoliv argumentace si chtěla jedna přítomná natočit, načež jí vytrhl mobil z ruky a za běhu jej upustil z půl metrové výšky na zem. Po jeho sebrání jsem tak na jeho adresu prohlásil: „Vy jste hrdina!“, což ho přimělo k návratu a pokusu o vyvrácení mého tvrzení „plivancem do tváře“ z bezprostřední blízkosti.

Titulek jsem však nevytvořil na základě chování jednoho účastníka, ze kterého určitě nejde dělat obecné závěry. Jak jsem k němu došel, se tak pokusím vysvětlit níže a to tak, aby to pochopil nejen vědec, ale i „paní poštmistrová“.

Svět se ohřívá, a CO2 je skleníkový plyn, ale změní se něco zavedením nových daní, dotací a zákazů?

Statistika měřených teplot bezesporu dokazuje, že teplota na naší planetě poslední desítky let roste. Rovněž lze těžko popírat, že vrstva sklepníkových plynů (i CO2) propustí k povrchu paprsky, které při odrazu mění svůj charakter a díky skleníkovým plynům se ve větší míře vrací zpět k povrchu.

Otázkou však zůstává: Změní se na tom něco, když budeme ještě drastičtěji zvýhodňovat elektromobily na úkor jiné dopravy? Můžeme si pak dovolit vyřadit všechny uhelné elektrárny z provozu? A lze dokonce vinit ze změn klimatu kapitalismus a ekonomický růst s ním související?

V první řadě, nikdo nedokáže spolehlivě prokázat, že s koncem vypouštění CO2 do atmosféry se zastaví i oteplování. Vždyť teplota na naší zemi se vyvíjí miliardy let a lidstvo tento vývoj může ovlivnit jen v omezené míře. Měl jsem dokonce za to, že už doba minulá nám dokázala, že „větru a dešti se poručit nedá“. Jenže přesvědčení o tom, že můžeme poručit přírodě, stejně jako přesvědčení, že kapitalismus je zlo, stojí po čase ve veřejném prostoru opět vedle sebe.

Kapitalismus a ekonomický růst přitom umožňují lidem dosažení takového životního standardu, kdy nemusí myslet na vlastní přežití a mohou se chovat dobrovolně ekologicky. Obecně lze říct, že ekonomicky nejvíce vyspělé části světa si mohou dovolit ekologičtější chování, zatímco přelidněné asijské či africké státy se topí v odpadcích. Právě díky ekonomické vyspělosti mohou děti v Evropě místo práce sedět ve školách, kde se mohou dozvědět, že házet odpadky do moře není správné. Právě ekonomicky vzdělané civilizace se svobodným hospodářstvím jsou skvělým zázemím pro vědce a technologický vývoj, díky kterému mohou auta stále snižovat svou spotřebu, což je nejen ekonomické, ale i ekologické. Budou-li ovšem politici prosazovat na základě vlastního přesvědčení jednu technologii na úkor jiných pomocí dotací, nejen že budou bránit přirozenému vývoji té skutečnější nejlepší technologie, ale také bezpochyby sníží bohatství vlastních lidí.

Naše civilizace je přitom aktuálně tak bohatá, jak je, i díky nejlevnější dopravě v historii lidstva. Ta umožňuje konkurenci na trhu práce, na trhu s potravinami i všude jinde. Zdražíme-li dopravu, pak se logicky dočkáme zdražení potravin i zhoršení kvality dostupných služeb. A to dopadne úplně na všechny, ale nejcitelněji na ty nejchudší, kterým při zdražení potravin těžko zbyde dostatek peněz na koupi nového, ekologičtějšího vozu.

Zvlášť v době hrozící ekonomické recese nás mohou ovšem potkat ještě mnohem horší důsledky než to, že si chudší nebudou moci pořídit nové auto. Aktuálně je nezaměstnanost tak nízká, že už se může jen zvyšovat a díky vysoké minimální mzdě budou přicházet o práci jako první ti, kteří si nevydělají ani na ní. V některých spolkových zemích v Německu už teď zažívají recesi a naše ekonomika provázaná s tou Německou bude jistě reagovat velmi rychle[1]. Inflace a spotřebitelské ceny přitom rostou rychleji, než by si přála České národní banka a nikdo si nemůže přát propouštění v automobilovém průmyslu, který je pro nás tak důležitý a který by jistě další regulace přinášela.

Finančně z těchto nových regulací přitom budou těžit jen vyvolení, kterým to pomůže v jejich byznysu. Typickou ukázkou je 1,80 Kč, kterou zaplatí motorista za každý litr benzínu navíc, aby se mohla dotovat výroba biopaliv a jejich přimíchání do pohonných hmot (v překladu jsou to peníze podporující firmy Andreje Babiše – Preol a Primagra[2], které dodávaly dříve až 80 dnes přes 50 procent biopaliv pro státní společnost Čepro). Podobně se můžeme vyjádřit o solárních baronech, o nichž už bylo napsáno dost, a tak stačí jen dodat, že od roku 2006 byla vyplacena podpora přesahující 340 miliard a je garantováno, že bez problému překročí 400 miliard – což odpovídá 40 000 Kč na každého obyvatele![3] Jen těžko přitom lze očekávat, že příště se dotace rozdělí lépe a žádní vykukové si za peníze daňových poplatníků nenamastí kapsu.

Je tak jasné, že každý běžný člověk na zákazy, daně a dotace jen doplatí a vyprázdní kvůli nim vlastní peněženku.

Pokud vás však stále nepřesvědčilo, že realizace plánů klimastávkařů by byla plivnutím do tváře běžným lidem, pak tu mám ještě pár čísel.

I ty absolutně nejpřísnější studie a odhady tvrdí, že vlivem provozu všech dopravních prostředků se dostává do ovzduší cca 2,6 % z celkových emisí CO2 a osobní automobily představují 1,04 % z celkových emisí CO2[4]. EU přitom produkuje asi 10 % z celkového množství emisí CO2[5], takže si zjednodušeně můžeme obě čísla vydělit číslem 10 a pak nám dojde, k jak nepatrné změně množství COv atmosféře může dojít, pokud by v celé EU zítra zastavila doprava poháněná fosilními palivy a začala jezdit na elektrický pohon. Dalším rozevíráním nůžek v produkci CO2 mezi námi a Čínou se nedosáhne ničeho jiného než nekonkurenceschopnosti našich firem na globálním trhu. A nedovedu si ani představit, jak obrovsky frustrovaní by museli být všichni bojovníci proti CO2, kdyby se jim po desetiletích snažení podařilo na území Evropy vypouštění CO2 zcela zastavit, a přitom by se dál měnilo klima.

Nahrazení všech dopravních prostředků za elektroprostředky by vedlo k nárůstu spotřeby elektrické energie. Bez budování nových jaderných elektráren by tak nebylo možné odstavovat další uhelné elektrárny a problém by byl i se samotnou přenosovou sítí, která by musela mít cca dvojnásobnou kapacitu (jde jen o teorii protože např. elektroletadla se vyrábí jen nesériově s nosností cca 10 lidí[6]).

Požadovaný konec dopravy poháněné fosilními palivy je tak nejen ekonomicky škodlivý, ale i v nejbližší době nerealizovatelná a zejména téměř bez šance, jakkoliv ovlivnit klima. Je tak zřejmé, že naše generace nedisponuje infrastrukturou, která by boj se změnou klimatu podle představ Fridays For Future umožňovala a všechny další generace toho budou moci dosáhnout mnohem efektivněji díky technologickému vývoji. Ten však výrazně zpomalí, pokud ho všemožnými příkazy a zákazy svážou politici, kteří vychází jen z některých teorií, které můžeme za 50 let považovat za přežité.

Existují dokonce studie, které tvrdí, že teploty se zvyšují i na jiných planetách sluneční soustavy a problém souvisí spíše se zvýšenou sluneční aktivitou[7]. Pokud by to aby, alespoň z části pravda, pak řešením není s oteplováním bojovat, ale naopak nechat prostor k vývoji technologií, které by nám pomohla s přizpůsobením se vyšším teplotám. Zemědělci by jistě takovou technologickou pomoc dokázali zúročit efektivněji, než jaký efekt může mít absolutní zastavení vypouštění CO2 vlivem dopravy na základě politické poptávky.

Debata o významu vypouštění CO2 navíc zastiňuje teorie některých odborníků, kteří tvrdí, že sucho a zvyšování teploty mnohem více souvisí se snižováním množství zeleně než s množstvím skleníkových plynů v ovzduší[8]. Důkazem pro to může být osud starověkých civilizací v oblasti Mezopotámie, které se dokázaly ekologicky zničit i bez CO2[9], na což poukazuje mimo jiné náš zastupitel v Jindřichově Hradci docent Jan Pokorný.

I přes existenci těchto pochybností však účastnici stávek za klima stále věří, že nás spasí uhlíková neutralita. A ve jménu této víry a v boji vlastní čisté svědomí požadují taková opatření, kterými by velkou část našeho obyvatelstva uvrhla do chudoby. Moje osobní zkušenosti s jedním z nich je taková, že existují i takoví, kteří si to dokonce uvědomují, ale je jim to úplně jedno. Výslovně mi, že odvrácení chudoby těch, kteří by na regulace doplatili pro něj není důležité, z čehož se dá usoudit, že jeho vlastní „čisté svědomí“ má pro něj vyšší hodnotu.

Sám přes deset let pečlivě třídím odpad, poslední roky se účastním akcí „Ukliďme Česko“ a zasadil jsem se v našem městě (spolu s našimi zastupiteli) o zrušení nesmyslného plošného vykácení části městského parku. Mám nepochybně kladný vztah k přírodě, avšak přesto a možná spíš právě proto, považuju požadavky Fridays For Future za plivance do tváře všem těm, kteří se svou prací a úsilím zasadili o to, že díky ekonomické prosperitě můžeme dnes být tou nejekologičtější částí světa.

PS: Dovedu si představit, že bych tyto demonstrace podpořil, ale to jen za předpokladu, že by splňovaly podmínky, které ve svém statusu trefně pojmenoval Mirek Jahoda, až teda na ty lodě, u kterých se čerpá ze starých čísel.

↓ Na videu vidíte sebrání mobilu krátce před plivnutím do tváře

 

Libor Vondáček

Předseda Jihočeského krajského sdružení Svobodných

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj 

[1] https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Jak-by-dopadlo-lidstvo-kdyby-zacalo-poslouchat-Gretu-Ekonomka-Sichtarova-nabizi-pohled-do-budoucnosti-597660

[2] https://echo24.cz/a/SfFg2/vlada-opet-podrzela-babisuv-byznys-s-repkou-podpora-biopaliv-neprestava

[3] https://www.euro.cz/politika/statni-dotace-pro-podporovane-energie-ma-vzrust-na-27-miliard-navrhuje-ministerstvo-prumyslu-1461749

[4] http://portal.sda-cia.cz/clanek.php?id=6204&v=m

[5] https://oenergetice.cz/zahranicni/nejvetsi-producenti-co2-na-svete/

[6] https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/doprava/izraelska-firma-eviation-predstavila-plne-elektricke-letadlo/r~919c25c0928c11e9ad610cc47ab5f122/

[7] https://www.space.news/2015-10-06-entire-solar-system-is-heating-up-scientists-blame-solar-warming.html

[8] https://www.info.cz/cesko/vybusna-teze-ceskych-odborniku-za-zmeny-klimatu-nemohou-emise-co2-ale-ubytek-zelene-42089.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

[9] https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1095913550-nedej-se/219562248420010-prales-nad-zlato#t=17m27s

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Nejnovější video

Předseda Svobodných Libor Vondráček byl 3. června 2026 hostem pořadu 360° s Michalem Půrem, kde obhajoval SPD v kauze předvolebních plakátů a obhajoval vládní návrh referenda a přenos kompetencí v rámci vlády. V debatě s Karlem Haasem z ODS se opakovaně dostával do střetu nad hranicemi svobody slova, nad rolí soudů v politickém sporu i nad tím, zda se vláda v citlivých otázkách řídí ideologií, nebo praktickými výsledky.

Spor o plakáty

První část debaty se točila kolem odsouzení SPD v kauze předvolebních plakátů a kolem otázky, zda je kritika soudkyně na místě. Vondráček hned na začátku odmítl, že by šlo o exces, a naopak tvrdil, že nejde přehlížet politický rozměr celé kauzy. Podle něj je samotný proces zatížen politikou už od počátku, protože podnět k věci podal politik a trestní oznámení podal poslanec Jiří Pospíšil. Zároveň upozornil, že předmětem trestního stíhání je politický projev, a proto považuje za legitimní zkoumat i samotnou formulaci trestného činu.

Vondráček řekl, že každý stíhaný člověk má právo nesouhlasit s verdiktem a odvolat se. Postup SPD i Tomia Okamury označil za kultivovaný a podložený a odmítl představu, že by kritika soudního rozhodnutí byla apriori nepřijatelná. V jeho pojetí nejde o útok na justici, ale o obranu svobody politického projevu. Současně dal najevo, že pokud politické výroky vedou k trestní sankci, je namístě debatovat o tom, kde přesně má být hranice mezi svobodou slova a trestným činem.

Karel Haas z ODS naopak celý spor viděl jako součást dlouhodobé strategie SPD udržovat mediální pozornost. Tvrdil, že Okamura hraje roli novodobého bojovníka za svobodu slova, přičemž spor využívá k posílení vlastního politického příběhu. Podle Haase byla kampaň SPD odporná, rasistická a xenofobní, a to bez ohledu na to, zda už existuje pravomocný verdikt. Vondráček proti tomu namítal, že plakát sám o sobě nenávist nevyvolává, a připomněl, že skutečné společenské napětí vzniká spíš ze systémového rasismu a z konkrétních příkladů násilí a selhání státu v západní Evropě.

Svoboda slova

Vondráček v debatě opakovaně rozšiřoval téma od konkrétního plakátu k širší obraně svobody slova. Když Michal Půr otevřel otázku, zda se SPD a její předseda kvůli plakátu nepouštějí na tenký led, Vondráček trval na tom, že každý má právo se proti rozsudku ohradit. Zároveň upozornil, že pokud se podobné případy začnou kriminalizovat, může to být precedent s dalekosáhlými důsledky pro veřejnou debatu.

V jedné z nejostřejších pasáží Vondráček varoval, že se nechce dostat do situace, kdy budou lidé trestáni za verbální výroky podobně jako v některých zemích západní Evropy. Připomněl, že česká justice už v minulosti řešila podobné spory a že Ústavní soud podle něj dokáže svobodu projevu chránit lépe než běžné soudy. V této souvislosti zmínil případ Ladislava Vrábela a vyslovil naději, že pokud by se kauza dostala k evropským soudům, česká ústavní ochrana projevu by SPD mohla nakonec pomoci.

Haas proti tomu argumentoval evropskou judikaturou. Upozornil, že existuje hranice mezi politickou soutěží a trestněprávní odpovědností za rasistické nebo xenofobní výroky, a že soudy mají postupovat restriktivně, ale zároveň nemohou ignorovat hrubé excesy. Vondráček sice připustil, že hranice existuje, ale trval na tom, že v tomto případě byla jeho strana kriminalizována za politický názor, nikoliv za nenávistný čin.

Migrace a Ukrajina

Velkou část rozhovoru zabral také spor o migraci a postoj SPD k ukrajinským běžencům. Vondráček uvedl, že SPD nechce pokračovat v tom, co označil za „ukrajinskou kartu“ předchozí vlády. Tvrdil, že současná vláda už v programovém prohlášení Ukrajinu téměř nezmiňuje, zatímco bývalý kabinet ji používal jako zástupné vysvětlení vlastních chyb.

Předseda Svobodných řekl, že SPD chce změnit pravidla ochrany Ukrajinců v Česku, zejména podmínky pro přístup k humanitární dávce. Podle něj není férové, aby lidé měli různá práva a aby část ukrajinských běženců dávky pobírala a část ne. Z jeho pohledu je zpřísnění podmínek na místě, protože stát musí být vůči vlastním občanům i příchozím spravedlivý a transparentní.

Současně ale zdůraznil, že problémem není samotná přítomnost Ukrajinců v Česku, ale to, že předchozí vlády vysvětlovaly všechna selhání válkou na Ukrajině. Podle Vondráčka to Ukrajincům ve výsledku škodí, protože stát si nepřiznává vlastní chyby. Haas tuto argumentaci odmítl a tvrdil, že SPD jen využívá jedno téma za druhým, ať už jde o migranty, Ukrajinu nebo kdysi sudetoněmecký sjezd, k šíření negativních emocí.

Referendum

Po kontroverzi kolem plakátů se debata přesunula k návrhu ústavního zákona o celostátním referendu. Vondráček připomněl, že SPD mělo referendum ve volebním programu dlouhodobě a že navržené parametry odpovídají jen výchozímu kompromisu, nikoli ideálu strany. Jako model označil Švýcarsko a řekl, že v ideálním případě by referendum mělo co nejnižší práh účasti a co největší důvěru v občany.

Vondráček vysvětloval, že referenda by se nemohla týkat členství v EU ani NATO, protože to je podle koaliční dohody předem vyloučeno. Naopak zdůraznil, že občané nejsou nesvéprávní a nemají být k důležitým otázkám přistupováni jinak než ve volbách. Připomněl i referendum o vstupu do Evropské unie v roce 2003, které také nemělo žádný práh povinné účasti.

Když Michal Půr otevřel hypotézu, že by opozice mohla využít referendum k hlasování o přijetí eura, Vondráček se k tomu postavil jednoznačně odmítavě. Tvrdil, že euro je už fakticky zavedeno a kdo chce, může s ním podnikat, ale Česku by neměla být brána koruna. Podle něj prezident svými výroky o euru otevírá diskusi, která posiluje myšlenky na ztrátu práva veta a suverenity, a navíc podporuje politické směry, které jdou proti českému zájmu.

Euro a suverenita

V části o euru se Vondráček stal jedním z nejzřetelnějších kritiků integračního směřování EU. Prohlásil, že prezident svými postoji dává váhu myšlenkám, které vedou k „ztrátě suverenity“ a k modelu „Spojených států evropských“. Zmínil také, že podle průzkumů euro stále nemá podporu ani u podnikatelů, ani v dalších sociálních skupinách.

Haas reagoval střízlivěji. Připomněl, že v ODS se debata o euru vede a že otázka přijetí eura není zda, ale kdy. Uvedl, že osobně je nyní zhruba v poměru 60 ku 40 proti přijetí eura, ale připustil, že v ODS už není názor tak jednoznačně odmítavý jako dříve. Vondráček naopak neviděl důvod, proč by se Česko mělo zavedením eura vzdávat vlastní měny, když s eurem lze i tak účtovat a platit, a navrhl jednoduše: „neberte nám korunu“.

Úřad vlády a reorganizace

Závěrečná část debaty se věnovala reorganizaci Úřadu vlády a stávkové pohotovosti jeho odborů. Haas tvrdil, že protest je důsledkem špatně připraveného a necitlivě komunikovaného přesunu agend, zejména v oblasti protidrogové politiky. Podle něj byla přenosná agenda dlouhodobě funkční a byla chválena mezinárodními partnery, zatímco nová vláda zvolila spíš represivní přístup než prevenci.

Oblíbené štítky

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31