Možná to byly jediné PR emoce v celé debatě, snad kromě vášnivého chemického zanícení pro uhlí. A možná, že když voliči jednotlivé kandidáty rozeznávali pouze podle vousů, pleše, nebo brýlí, docházelo potom také k volbě srdcem: „Mámo, ten chlap v těch brejlích vypadá tak chytře, tomu snad dáme hlas“.

Platí tato metoda „podle srdce“ i pro druhé kolo?

Domnívám se, že už to srdcové odeznělo, zvláště potom, co skoro polovina voličů nebyla ve své volbě uspokojena. Nyní nastává pro mnohé dilema: volit jednoho, druhého, nebo si dát doma černé pivo. Ale nesmíme při tom zapomínat, že jít volit je naše právo. A kdo toho práva nevyužije, by pak neměl mluvit o ZLU. Zlo je prý menší, větší, největší a možná i střední. Ještě bych snesl to, že někdo volil tzv. menší zlo. Ale nepřipadá mi příliš statečné, když někdo nabádá nejít k volbám, protože nechce volit zlo. Je si někdo jistý, že může přesně identifikovat „dobro“?

Svobodní nehlásají dobro, mají svůj pravicový politický program a své liberálně-konzervativní zásady a jsou schopni se rozhodovat i bez srdečních emocí.  Věřím, že přijdete k volbám a svobodně se rozhodnete.

Milan Vodička,
člen Republikového výboru a kandidát do Senátu v obvodu Benešov

Články vyjadřují pouze názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem Svobodných, pokud není uvedeno jinak