Na úvod bych rád zdůraznil, že domácí porodnictví není problém, který je třeba řešit, ale téma, kterým je radno se zabývat. Jakákoli polarizace na ose ANO-NE vede vždy ke špatným výsledkům a nepochopení příčin a důsledků tohoto – řekněme Fenoménu.

Stoupající poptávka

Co je už od začátku jasné a neoddiskutovatelné, poptávka po tomto řešení stoupá a téma se posunuje od nějakých sociálních extrémních biomatek do mainstreamu. Pokud se vážně zabýváme tím, co k tomu ženy vede, zjišťujeme, že jejich motivy jsou veskrze racionální a rozumné. Kolabující síť zdravotnických zařízení, personální devastace, materiálové a technické zaostávání a dokonce depersonalizace medicíny vede právě v zařízeních, kde mají matky nalézt bezpečí k mnoha animozitám. Budovy technicky zastarávají, sestry jsou čím dál přetíženější, lékaři po 48 hod službě chvíli před kolapsem, nebo už dlouho po vyhoření. Dvě z pěti vícečetných rodiček jsou schopny vystřelit historku o tom, co úděsného se ji stalo na porodnici. Převážně se jednalo o selhání komunikace a zacházení s rodičkou jako objektem. Neříkám, že je to tak všude a vždycky. Jsou harmonické průběhy a na mnoha klinikách se dokonce všechno zlepšuje. Ale je to tak trochu sázka do loterie. A mnoho žen volí náhradní řešení, byť bohužel ne vždy objektivně ideální.

Klient nebo výrobek na páse?

Už před 20 lety byly finanční, organizační a kompetenční vztahy v medicíně špatně a už tenkrát se říkalo, že už je pozdě. Od té doby úpadek nekompromisně pokračuje. Už to vnímají lékaři, kteří tradičně odcházejí do zahraniční, a nově i zdravotní sestry, které jasně daly najevo, že za plat a práci uklízečky nepotřebují 15 let studovat a mít tak šílenou odpovědnost. Pacient se nepojišťuje vůči zdravotním rizikům. Neplatí pojistku, aby pak mohl užívat zdravotních služeb. Dnes platí občan daň, za kterou něco dostat může ale nemusí, hlavní je, že to, co má dostat, za kolik a kde, to toho občanovi nic není a do toho se nemá míchat. Úředník rozhodne, co je pro občana tak akorát. Je taky za to placen. A mnohokrát nehorázně dobře. Takže nějaký svraštilý šedesátiletý bezdětný úředník rozhodně, co má matka dělat se svojí dělohou a jak se u toho má cítit. Skvělé nastavení. Mezi klienty stoupá z nějakého důvodu po něčem poptávka a místo toho, kde by ve zdravě nastaveném systému pojišťovna vycítila příležitost – tedy poptávku uspokojovat, chová se pasivně či dokonce podporuje hledání negativ.

Trend is your friend

I tak v tom rigidním systému probíhají změny. Vývoj a výzkum v medicíně pokračuje, diagnostika se zlepšuje, materiálové a personální nároky stoupají, rizika se umí škálovat, lépe díky pokročilé diagnostice předvídat. Tam, kde probíhají společenské změny závratným tempem je zabetonování financování na úrovni 50. let 20 století fatální chyba. Rigidita je ostatně všude chybou. Nikdo si dnes v západní Evropě neklepe na čelo, když se někdo rozhodne doma umřít, a odborník na paliativní péči přijde domů poskytnout pacientovi a rodině podporu. Lze si představit i kompletně vybavený záchranný vůz s kompletní výbavou pro porod, a dokonce urgentní sekci, i síť pohotovostních gynekologů kteří tuto službu podpoří v domácnosti. Je tedy cílem rodit doma? Je tedy cílem, aby všechny matky se přesunuly z porodnic do svých domovů? Návrat do středověku? Návrat na stromy? Ale vůbec ne. Cílem je nestavět medicínskou kvalitu do rozporu s dobrým pocitem matky. Cílem je nestavět se autoritářsky ke klientům, pacientům, ale vést s nimi dialog jako rovný s rovným. Cílem je, aby byl systém flexibilní, efektivní a bezpečný. Aby si každá matka mohla vybrat svého porodníka a zařízení za asistence pojišťovny, která je jejím partnerem a tržně se uchází svou kvalitou o její přízeň, a aby bylo přání matky maximálně možným způsobem reflektováno při současném šetření zdrojů. Dnešní nastavení: buď rození v instituci s rizikem, že se matka i dítě stanou pouhým objektem péče bez vlastní vůle, anebo doma s rizikem závažných zdravotních komplikací.

Krok vpřed, ne krok vzad

Lékaři a sestry ale nejsou nepřátelé matek. Do nepřátelského vztahu je nahnal nepřátelsky nastavený systém. Naprostá většina všech zdravotníků jsou excelentní lidé se srdcem na pravém místě. Nedostatek času a vyčerpání až vyhořen je však od klientů vzdaluje. Je samozřejmě možné vést dialog s matkou, co všechno je možné a co všechno je ještě racionální. Nelze popřít excesy v procesu komunikace a rozhodování na obou stranách. Partnerským dialogem a možností výběru chceme ale těmto excesům spíše předcházet, než je později trestat. Nikdy nezachráníme všechny děti na světě a nikdy nezachráníme všechny matky. Ale rozhodnutí rodit doma u zdravé nekomplikované gravidity by nemělo být považováno za extrémní a zdravotnictví by mohlo hledat řešení, jak přesto podat pomocnou ruku rodičce v místě jejího bydliště. Pokud budou matky cítit, že jim systém nestojí despoticky v cestě, věřím pak, že pak si nechá rozumná matka vysvětlit, proč právě v tomto případě musí na operační sál, protože v tomto případě je riziko už neúnosné. Cesta k domovu by neměla být cestou od moderní medicíny.

Klient rozhodne

Pojištěnec se opět musí stát váženým klientem, nikoli výrobkem nebo číslem v archivu nějakých byrokratů. Pojišťovny i lékaři se musí o jejich přízeň s nejvyšším nasazením ucházet a kvalitou péče i pojištění neustále prokazovat, že jsou hodni klientových peněz. Státní zdravotnická daň plodí jen zlé, agresivní a polorozpadlé nemocnice, kterým je nakonec úplně jedno, co si klient myslí, protože stejně nemá na výběr. Kdo ignoruje trend nebo přání klienta zpravidla končí na propadlišti dějin.

MUDr. Martin Vavruša
podporovatel Svobodných

Články vyjadřují pouze osobní názor autorů a nejsou oficiálním stanoviskem Svobodných, pokud není uvedeno jinak.