Tomáš Pajonk: Porucha imunitního systému

Tomáš Pajonk: Porucha imunitního systému

V médiích krátce proběhla zmínka o tom, že drobná podnikatelka paní Kadlecová dostala pokutu 250 000,- Kč (žije v obci Přepychy, tak co se divíme), protože za ní zaskočil pohlídat obchod na půl hodiny její syn [1]. Možná to mezi všemi konflikty a válkami zapadne, ale rád bych se nad tím chvíli zamyslel. Je to totiž jeden z mnoha signálů skutečné poruchy systému. A na rozdíl od medializovaných krizí v Ukrajině, Iráku a Sýrii, s tímto ale něco udělat můžeme.

 

I lékaři často mluví o nárůstu pacientů trpících autoimunitními onemocněními. V některých případech se tyto choroby zařazují do tzv. „civilizačních chorob“. Je možné, že obdobně jako jednotlivci i naše rozvinutá civilizace trpí chorobou, při které útočí na zdravé a užitečné jedince a nebezpečné parazitující metastázy ignoruje.

 

Určitě nejsem sám, kdo pomáhal rodičům v živnosti či podnikání. Občas jsem o sobotách a nedělích stál u okýnka „Výkup lahví“, či doplňoval zboží. Nevím, zda tenkrát byl jiný volnější zákon, nebo bylo méně inspektorů. Neměli by dnes, po zhlédnutí zpráv, rodiče strach mě nechat pomáhat v obchodě? Dětská práce bez pracovní smlouvy? Co na to sociálka? Také by si přisadila, jaké to mám kruté rodiče, že musím občas trávit soboty dětskou prací za účelem jejich zisku? Víte? Já ne.

 

Tady je první porucha našeho systému. Je velmi nepředvídatelné, na koho zaútočí a koho nechá být či dokonce podpoří. Vycpaný medvěd v restauraci? Potrestat. Chceš prodávat marmeládu z domova? Zkomplikovat. Prodáváš slipy na náměstí? Zakázat. Tančíš s holým zadkem a genitáliemi na ulici v koženém oblečku ve správný den? Podpořit. Uděláš to jinde? Zavřít. Pokácíš strom bez povolení? Pokutovat. Pustíš do přírody bobra, který ničí staleté parky? Nic. Bobra už ale zastavit nelze, je chráněn až v Bruselu. Pomůžeš ženě rodit doma? Soud. Nezávidím policistům, myslím, že si musí často ťukat na čelo, kdo je dnes zločinec a kdo hrdina. Imunitní systém se zbláznil a ničí to co má bránit a naopak.

 

Občan tedy vůbec neví, co může od státu a jeho kontrol čekat. Ví jedno – v nejlepším případě nic. V mnoha ostatních případech zbytečné problémy a starosti. Přísné kontroly zásadním problémům stejně nezabránily, viz metanolová aféra, bodový systém na silnicích apod. Úřední a státní moc vytvořily systém, kde běžný občan nemá vůbec žádnou šanci s jistotou vědět, zda právě neprovádí nějakou ilegální či poloilegální činnost. Náš „imunitní systém“ se chová nepředvídatelně a v rozporu s našimi očekáváními. To vede k zmatkům, zmařeným nadějím a frustraci.

 

Druhý kámen úrazu je v tom, že žijeme v systému, který útočí na produktivní jedince a neproduktivní odměňuje. Činorodost, svépomoc a pomoc ostatním mnohdy nepochopitelně trestá, nebo komplikuje za únosnou mez. Naopak nečinnost a dlouhodobé pobírání sociálních dávek, je v pořádku. Ještě lépe je dělat státní kampaň na podporu turismu, či za zvýšení spotřeby českých ryb. Efekt nula. Odměna jistá. To je ještě daleko lepší než sociální dávky.

 

Zpět k paní a její situaci. Přijdou lidé, kteří budou systém a postup úřadů omlouvat. Řeknou třeba:

„Paní přeci obcházela zákon. Státu takhle unikají peníze! A když, ona neměla zlý úmysl, tak jiní jo. Stát musí mít právo nepoctivce trestat.“

Je snad evidentní, že je nutné mít takový systém, který podobně špatné kontroly nepotřebuje.

„Všechno je v klidu, soudy pokutu zruší. Spravedlnost zvítězí.“

Paní už krám zavřela, pokutu bude muset zaplatit, pak jí možná vysoudí zpět. Vy máte doma čtvrt miliónu jen tak na nějaký soud? Já ne. Kolik dní stráví paní na soudech? Stres, nervy, frustrace …

„To je přeci riziko povolání. Kdo nezná zákony, nemá co podnikat.“

Systém, který generuje tak složité normy, že je chápe jen mizivé procento populace, ničí zákon a právo. Toto nelze omlouvat. Nemyslím, že nazývat riziko zmatených byrokratů jako součást rizik povolání, je správnou terminologií. To je spíše v kategorii živelná pohroma, či „ruka boží“.

 

Z tohoto a dalších případů vidíme, že máme nemocný imunitní systém. Zvrhl se a místo skutečných zločinců útočí na části, které ho živí. Tím vyvolává přehnané obranné reakce poškozených tkání, dává munici extrémistům a lidem, kteří velmi dobře využívají zmatků a rozjitřených emocí a nabízí extrémní a zjednodušující řešení (rasismus, korporatismus, socialismus). To přeci nemůže skončit dobře. Je to ale i naše chyba. Jsme součástí systému. Dokud budeme dovolovat našim vládcům porušovat základní principy fungování státu a práva, tak za to budeme platit. Se zpožděním a s údivem, ale budeme. Cena za mlčení a pasivitu je větší, než se zdá na první pohled zdá.

 

A konec příběhu?

 

„Paní Kadlecová mezitím drogerii zavřela a čeká, jak inspektorát posoudí odvolání proti pokutě – desetkrát vyšší, než byla hodnota všeho zboží v potrestaném obchodu.“ Není sama, média občas v sekci „zábavné a absurdní příběhy“ na jednotlivé situace upozorní, ale útoků na pracovité a produktivní lidi, jsou tisíce, ne jednotky.

Měli jsme v historii minutu ticha za mnohé zesnulé politiky. Co minuta ticha za zesnulé firmy pracovitých lidi, kteří ukončili svou činnost, kvůli porušování ekonomických práv a svobod?[2]  

Tomáš Pajonk,
místopředseda Svobodných

 

[1] http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/283497-za-pohlidani-obchodu-prisla-likvidacni-pokuta-nesmyslne-tvrdi-soudci/

[2] Výpomoc syna, medvěd v hospodě, kauce malých lihovarů … nejde o ojedinělé případy.

 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Pondělní superdebata CNN Prima NEWS, kterou moderovala Pavlína Wolfová, posadila kjednomu stolu lídry menších stran a hnutí: Gabrielu Svárovskou za Zelené, Jindřicha Rajchla zaPRO, Roberta Šlachtu za Přísahu, Vítka Prokopa za Stačilo!, Jiřího Nedvěda za SOCDEM a LiboraVondráčka za Svobodné. Nejostřejší ideový souboj večera se odehrál mezi dvěma opačnýmipóly české politiky. Na jedné straně stála spolupředsedkyně Zelených, která věří ve větší rolistátu, evropské daně a Green Deal. Na druhé straně předseda Svobodných, který proti tomupostavil nižší výdaje, žádné nové daně a právo lidí rozhodovat o vlastním okolí. Diváci mělijasno: v anketě CNN Prima NEWS přesvědčil Vondráček 34,3 procenta hlasujících a skončildruhý.
Debata o rozpočtu začala otázkou, zda Vondráček ve vládní koalici trpí. Odpověděl s nadhledemi upřímně: při pohledu na vysoký schodek samozřejmě trpí, ale za minulé vlády trpěl víc. Věří,že po dalších volbách budou mít Svobodní silnější mandát a budou moci víc používatpomyslnou motorovou pilu na státní výdaje. Zároveň ocenil, že šéfka Úřadu vlády přišla spožadavkem snížit výdaje na aparát jednotlivých ministerstev o deset procent. Připomněl, žepodobnou cestou šel Nový Zéland a fungovalo to. Když moderátorka naznačila, že jde ohausnumera, Vondráček odpověděl, že stejné výtky slyšeli i Novozélanďané, a přesto se úsporypodařily. Rozpočtový problém je podle něj na straně výdajů, nikoli příjmů.
Tady se nejvíce rozcházel se Svárovskou. Ta navrhovala zdanit miliardáře, nejlépe na evropskéúrovni. Vládní příspěvek dva tisíce korun pro seniory přitom označila za aroganci a peníze byraději rozpustila v systému sociálních služeb a superdávky. Vondráček oproti tomu jasně řekl,že pro zvyšování daní jako svobodný ruku nezvedne. Moderátorka jeho slova později použilajako měřítko, podle kterého se ptala i ostatních hostů. Vondráček připomněl, že progresivnízdanění v Česku už existuje prostřednictvím slevy na poplatníka. Další zatížení občanů bypodle něj nic nevyřešilo. Kdo dnes v Česku podniká a dává lidem práci, odejde tam, kde jsoulevnější energie a nižší daně, a lidé přijdou o práci. Levicovým zastáncům vyšších daní vzkázal,že pak to bude jejich vizitka. Svárovská přitom na hrozbu odchodu bohatých odpovídala tím, že
Vytvoř z přepisu z vystoupení Libora Vondáčka vpořadu Svoební super debeta na CNN Prima nesw aťje tak jeho střet se svárovskou. Článek na 3,5 NS.Clánek musí vyjít pro Vondráčka pozivtivně. Vytvoř tove stejném stylu jako je Saloń Echa24:
zdanění by se mělo přenést na evropskou úroveň. To by ale znamenalo předat Bruselu dalšípravomoc, o kterou Svobodní dlouhodobě bojují, aby zůstala v rukou českého státu.
Vondráček přitom neskončil u odmítání. Na rozdíl od Svárovské, jejíž návrhy stály na novýchdaních, přišel s konkrétním zdrojem peněz bez zvyšování daní: pracovními agenturami, kterépodle něj často fungují načerno a připravují stát o velké sumy. Připomněl, že nestačí řešit jenEET, jak naznačoval Robert Šlachta. Agentury jsou podle něj další oblast, kde stát může získatpeníze tím, že vymůže dodržování stávajících pravidel. Je to přístup člověka, který místonových břemen pro poctivé hledá peníze tam, kde se dnes nepoctivě šetří na úkor ostatních.
Do rozpočtové debaty Vondráček vnesl i varování ze zahraničí. Na adresu nového newyorskéhostarosty, kterého označil za neomarxistu, poznamenal, že tento politik ještě nevládne ani rok, alidé se už stěhují do Texasu a na Floridu. Tak to podle něj chodilo ve všech státech, které začalyždímat majetné obyvatele a nemovitosti. Kapitál i lidé utíkají tam, kde je nikdo nedusí. Přesněpřed tímto scénářem varoval i ve vztahu k návrhům Zelených a dalších levicových stran.
Rozdíl mezi oběma politiky byl vidět i u tématu, které večer sjednotilo téměř celé studio:soukromé zahraniční cesty prezidenta Petra Pavla v době komunálních a senátních voleb.Svárovská zvolila opatrnou formulaci a odjezd prezidenta označila za nešťastný. Vondráček bylmnohem přímější. Prohlásil, že po 33 letech od pádu komunismu jsme si za prezidenta vybraličlověka, který tento úřad ponížil a dokazuje, že dokáže laťku snižovat ještě níž. Připomněl, ževolby jsou svátkem demokracie, a od hlavy státu se proto očekává, že je bude brát vážně. Spodobně tvrdým hodnocením přišli i Rajchl, Prokop, Šlachta a Nedvěd. Opatrnost Svárovskétak působila spíš jako snaha prezidenta chránit než ho hodnotit.
Nejvěcnější a pro Svárovskou nejnepříjemnější střet přišel u větrných elektráren a takzvanýchakceleračních zón. Svárovská tvrdila, že obce mají díky územnímu plánu své právo rozhodovatgarantované a naprosto nezpochybnitelné. Stát by podle ní měl být aktivnější a obcím pomocivstupovat do investic do obnovitelných zdrojů. Vondráček jí na to odpověděl přesně: zákon oakceleračních zónách územní plány obcí naopak ruší. Tvrzení o nezpochybnitelném právu obcítím postavil do zcela jiného světla. Divákům zároveň dal jasnou radu: ať se podívají, jak o tomtozákonu hlasovali jejich senátoři, a pokud se jim to nelíbí, ať je ve volbách vymění.
Stejně zásadní byl jeho postoj k referendům o větrnících. Stát podle něj nesmí dát ani korununa to, aby ovlivňoval smýšlení lidí. Připomněl, že před referendem o vstupu do Evropské uniedal stát 200 milionů korun na přesvědčování občanů, aby hlasovali pro vstup, a nula korun navysvětlení nevýhod členství. Tohle se podle něj nesmí nikdy opakovat. Svobodní jsou rádi, že sereferenda konají, ale lidé v nich musí rozhodovat sami, ne pod tlakem státní propagandy.Zatímco Svárovská mluvila o tom, jak by stát měl být aktivnější, Vondráček hájil právo občanů,aby jim stát do jejich rozhodnutí nemluvil.
Kvality Vondráčkova vystoupení si všimli i komentátoři, kteří debatu hodnotili po jejímskončení. Thomas Kulidakis ho zařadil mezi nejpřesvědčivější řečníky večera, vedle Rajchla,Prokopa a Svárovské. Ocenil, že na rozdíl od Šlachty a Nedvěda dokázal oslovit své voliče.Martin Schmarcz sice upozornil, že Vondráček to měl jako člen vládní většiny nejtěžší, protoževláda zatím neplní vše, co Svobodní chtějí. Zároveň ale uznal, že své postoje v debatě obhájil.
Superdebata tak ukázala dva zcela odlišné pohledy na roli státu. Gabriela Svárovská nabídlaevropské daně pro bohaté, další přerozdělování a akcelerační zóny pro obnovitelné zdroje.Libor Vondráček nabídl škrty v aparátu ministerstev, žádné nové daně, vymáhání pravidel upracovních agentur a respekt k rozhodnutí obcí a jejich obyvatel. Výsledek divácké anketynaznačuje, že druhý přístup je českým voličům bližší.

Oblíbené štítky

Svobodni-31