Tomáš Lejsek: Co vše je možné i bez EU

Tomáš Lejsek: Co vše je možné i bez EU

Miroslav Kalousek říká, že bez EU by nevznikly tzv. čtyři základní svobody. Základní svobody EU jsou – volný pohyb osob, zboží, služeb, kapitálu a vnitřní (ne volný) trh. Dále Miroslav Kalousek zmiňuje, že právě díky EU mohou studenti studovat ve všech členských zemích EU.

Kalousek říká nepravdu (nebo to vidí jednostranně?). Vše vyjmenované je možné i bez EU. Pohyb zboží a volný trh by mohla zajišťovat ESVO. ESVO neboli Evropské společenství volného obchodu je organizace, jejíž jediný úkol je hledat nové partnery pro volný obchod, nic víc. V porovnání s EU má ESVO i více zemí, se kterými má dohodu o volném obchodu. Jen tak mimochodem, ESVO má i smlouvu s Kanadou, zato EU ne.

Co volný trh znamená pro nás? Levnější zboží a tím pádem více peněz v našich peněženkách, které můžeme investovat jinde. Víte ovšem, že v rámci EU neexistuje volný trh, ale jednotný, což znamená regulace, a ještě jednou regulace? Jednotný trh je například zákaz názvu pomazánkové máslo nebo zákaz žárovek. Jednotný trh také velmi omezuje obchod se státy mimo EU.
Volný pohyb osob mohou řešit bilaterární nebo multilaterální dohody mezi státy. (Mimochodem, v Schengenu jsou i státy, které nejsou v EU) Například si můžeme uzavřít výhodnou smlouvu s Rakouskem nebo Slovenskem. Málokoho ovšem napadne, že Schengenská smlouva má i své nevýhody, mezi něž patří kontroly celníků ne na hranicích, ale ve vlacích uvnitř států a v bytech. Schengen je ovšem i policejní superstát. Informace o občanech států Evropské unie sbírá jedno centrum, ve kterém je přes 46 miliónů záznamů.

Studia opět řeší možné dohody mezi státy. K tomu opravdu není třeba nějak EU. Jeden z příkladů je studium mnoha Číňanů v USA. 50% doktorandů v USA jsou cizinci.

To vše by bylo možné bez byrokracie a unijního socíku. Vážený pane Kalousku, mám pokračovat? Jo a s tím Ruskem je to typická TOPovina. Zárukou naší obrany a orientací na Západ by mělo být NATO a ne EU. Měli bychom také přestat s nesmyslným vyvoláváním konfliktů s Ruskem. To jsou předpoklady mírového soužití států a ne centrálně řízený svaz z Bruselu.

Tomáš Lejsek
člen Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31