„Co sám nechceš, nečiň jinému, žáku pravil kantor kdesi, třepaje ho za pačesy.“ Epigram Karla Havlíčka Borovského mi přišel na mysl při čtení svodky německého tisku ohledně záměru Dánů znovu zavést kontroly na hranicích („Útok proti duchu „Schengenského ujednání„).

Plné stránky slov o podkopávání evropské myšlenky, ducha Schengenu, euroobčanství, solidarity, základních pilířů evropského sjednocování. Obligátní odsouzení pravicového populismu a útoku proti fundamentům Unie, volání po nutnosti obrany evropských ideí a plného nasazení v zájmu svobody.

Korunu tomu všemu pokřiku nasadil německý ministr vnitra Hans-Peter Friedrich, který volá, že „není možné, aby si každý dělal co chce ohledně kontrol hranic v Schengenském prostoru“. A pan ministr (v německé vládě – hleďme – za bavorskou CSU) na adresu Dánů pokračuje: „V žádném případě neakceptujeme jakákoliv opatření, která by jakkoliv omezila svobodu pohybu dosaženou v rámci Schengenu.“

Dovoluji si mu připomenout, že „nedodržování ducha Schengenu“ není prvotní výmysl ani Francouzů, ani Dánu. Pokud to neví, pan ministr vnitra Německa by se měl zeptat ve svém rodném Bavorsku, jak že je to s těmi kontrolami. Rozhodně ty prováděné u německo-českých hranic, a to zejména v Bavorsku, nebyly náhodné, ale – přinejmenším pro některé druhy dopravy (bus, vlak) – zcela systematické. Spíš to však pan ministr ví, nicméně ve své pozici představitele evropské mocnosti si myslí, že se může v klidu ohradit proti tahání za pačesy, zatímco jiného sám tahá, tedy přesněji po léta kontroly provádí.

Přitom Dánové argumentují podobě jako Bavoři: kontroly budou náhodné, budeme hledat drogy a zbraně. Ale na rozdíl od Němců nechtějí Dánové provádět tyto kontroly pokoutně za hranicemi, ale otevřeně přímo na nich, což mi připadne mnohem upřímnější a žádného cestujícího to pak nemůže překvapit.

—
Nic se naopak v německém tisku nepíše o tom, že někdo něco při rušení hraničních kontrol nedomyslel nebo bagatelizoval. Nikdo se v německém tisku neptá, kdeže udělali soudruzi z EU chybu. Že se zrušením kontrol dostali absolutní volnost pohybu nejen slušní občané evropských států, ale i ti ostatní, nachazející se v schengenském prostoru. Některé státy si děr v Schengenském ujednání začínají všímat a chtějí situaci nějak řešit. Nechtějí tahat horké kaštany – například ty imigrační – z ohně za někoho jiného. Ač všichni občané EU (ať již dobrovolní nebo nedobrovolní), nejsou jedni ochotni býti bezpodmínečně solidární s jakýmikoliv druhými občany EU, kteří se potýkají s nějakým problémem (ať již zaviněným či nezaviněným, jako například v případě současné imigrační vlny z Afriky).

Dánský imigrační systém je v posledních letech velmi přísný. Podle dánské vlády ušetřila tato přísnost v minulých deseti letech cirka 7 miliard euro. Proto chce Dánsko v této politice pokračovat a navíc ji rozšiřovat. Nechce, aby k nim měl nekontrolovatelný přístup každý např. ze švédského Malmö, které je coby kamenem dohodil, a které to přehnalo s měkkostí imigrační politiky, což má tvrdé důsledky.

Je třeba si také povšimnout, že Dánsko má v rámci evropského práva výjimku – klauzuli, že Schengenské ujednání není u nich součástí práva komunitárního (evropského), ale pouze národního. Takže (spekuluji) zřejmě o porušení/neporušení Schengenské dohody rozhoduje dánský ústavní soud, nikoliv evropský soudní dvůr. Barosso a němečtí politici se tedy mohou vztekat jak chtějí, ale Dánové asi ustupovat nemusí. (Mimochodem: je to ukázka toho, k čemu je vyjednání opt-outů na úrovni EU pro daný národní stát dobré.) Jinou otázkou ovšem je, zdali to, co procházelo Němcům, projde „menšímu“ Dánsku i politicky, nejen legislativně.

Do věci hraničních kontrol v EU se totiž již na popud Francie (po její nedávné roztržce s Itálií ohledně tuniských imigrantů) vložila Evropská komise. Komise iniciativu Francie nemůže jen tak lehce shodit ze stolu (kdybychom něco takového navrhli my nebo i výše zmínění Dánové, asi by se nám komise vysmála). Poslední zasedání ministrů vnitra EU navíc ukázalo, že zavedení kontrol na vnitřních hranicích podporuje 15 států.

Evropská komise tedy zahrnula iniciativu Francie do svých plánů. Pro přesnost je třeba uvést, že Komisi zřejmě nevadí samotný fakt, že budou zavedeny kontroly na vnitřních hranicích (citace komisařky pro vnitřní záležitosti Cecilie Malmstrom: “We need to strengthen the European dimension on this, prevent member states from unilaterally reintroducing border controls“). Vadí ji však, že se tím prohloubí nedůvěra v evropskou integraci. To je ochotna se skřípěním zubů akceptovat, ale už by jí velmi vadilo, kdyby to nebyla ona, kdo bude rozhodovat co a jak. Proto ten vztyčený ukazováček proti Dánsku. Proto vzala iniciativu Francie za svou a prezentuje ji jako svůj projekt. Čemu nemůžete zabránit, tomu chce šéfovat.

—
Bylo by ideální, kdyby EK ponechala na jednotlivých státech, zdali si hraniční kontroly (ne ty příhraniční, pokrytecké, ale ty otevřeně deklarované) zavedou či nikoliv. Samozřejmě při zachování svobody pohybu občanů EU v rámci EU. Byl by to krok zpátky, ale rozhodně správným směrem.

K čemu však aktuální nechuť mnoha států nechat přes hranice cestovat kohokoliv zřejmě v realitě povede:

EK zdánlivě ustoupí a dočasně nechá národním státům možnost kontrolovat vnitřní hranice. Na oplátku si ale prosadí více pravomocí a větší rozpočet pro svoji agenturu ochrany hranic (FRONTEX) a případně i ještě větší kontrolu občanů cestujících do Schengenského prostoru (a později i v jeho rámci) letecky. Dále je dosti pravděpodobná i její snaha o posílení centralizace údajů o občanech EU v jí spravovaných databázích s poukazem na účinnější boj s kriminalitou.
Ve výsledku každopádně získá Evropská komise větší pravomoci.

Pavel Strunz je členem Republikového výboru Svobodných