Šrámek: Kdo je vůdcem v EU?

Šrámek: Kdo je vůdcem v EU?

Jen málokdo ví, že se koncepce EU zrodila již v hlavách nacistů (1). Kroky k dosažení absolutní centralizované moci byly již dávno popsány a měly by vrcholit vytvořením vojenské síly, nad níž nemají jednotlivé státy kontrolu a soustřeďuje se v rukou úředníků v Bruselu (2).

Naplňování jednotlivých kroků této koncepce jsme již nyní svědky.

Lisabonská smlouva a co změnila

Nikoli prvním, avšak nejzásadnějším zásahem do demokratičnosti a fungování EU bylo přijetí Lisabonské smlouvy. Její ratifikace vůbec nebyla jednoduchá. V mnoha státech se musela opakovat referenda, až se konečně hlasovalo tak, jak bylo zapotřebí pro přijetí. I v České republice byl prezident v podstatě donucen doporučením Ústavního soudu tuto smlouvu podepsat.

Největší a pro malé státy velmi nevýhodné změny nastaly jinou formou hlasování z původně jednomyslného (shoda všech) na poměrné (většina bere). Kdo nejvíce z této změny hlasovacího mechanismu profituje? No samozřejmě velké státy, které mají větší počet zastupitelů v Evropském parlamentu. Jmenovitě Německo, Francie, Itálie, Španělsko atp.

Přehled oblastí, které tak byly dotčeny, jsou snadno dohledatelné (3). A mnoho z nich bylo dříve výhradně v rozhodování národních států, které ovšem v důsledku přijetí Lisabonské smlouvy o kontrolu nad nimi přišly. Dobrým příkladem je migrační politika. Našel jsem také podmínky vstupu a pobytu, pravidla pro přidělování dlouhodobých víz, vč. povolení k pobytu, statut Evropského systému centrálních bankči koncepce společné evropské armády. Co je to tedy za oblasti, kde platí většinové, nikoli jednomyslné hlasování? Jsou to ty z nejzásadnějších, které zasahují do suverenity jednotlivých států.

A teď něco málo k institucím. Určitě jste slyšeli o Evropské komisi (4). Víte o tom, že zástupci do EK nejsou voleni? Dále určitě víte, že existuje Evropský parlament (5). Počet zástupců je na principu „poměrného zastoupení“. Co to znamená? Čím lidnatější stát, tím více poslanců. Ano, na první pohled to vypadá velmi demokraticky. Ale! Co když se Německo, Francie, Itálie, Španělsko spolu domluví, že chtějí něco prosadit proti České republice, Maďarsku, Polsku nebo jiným státům? Už jim v tom nikdo nezabrání, protože většina…

Čí zájmy EU prosazuje, kdo je jejím nejznámějším „lobbistou“?

A tím se dostáváme k jednomu zajímavému úkazu, který známe i z našeho českého rybníčku. Tento úkaz bych mohl nazvat „lobbing“, tedy jakési otevřené, méně otevřené, ba dokonce skryté vyjednávání za účelem prosazení jistých zájmů, které nemusí být v zájmu obyvatel celé EU. Tyto své zájmy prosazuje naprostá menšina/jednotlivci/zájmové skupiny.

15. listopadu 2017 byl zveřejněn příspěvek Nigela Farage v EP (dnes už není video na facebooku k dispozici, existuje jen článek v Parlamentních listech, ve kterém je zmíněno setkávání George Sorose s poslanci EP. (6)) (sic)! V čem je nejvíce zarážející? Odhaluje zde propojení osoby George Sorose a jeho organizace Open Society Foundation s poslanci EP. A to nejen s nimi. I Nigel Farage je v důsledku toho nucen pokládat velmi zneklidňující otázky dokonce nejvyšším představitelům v EU: „O čem Soros s poslanci jednal? Jaké jsou závěry jednání? Proč o tom nebyl informován zbytek poslanců?”

Nad čím bychom se měli tedy zamyslet? George Soros jednal s 266 poslanci EP z celkového počtu 751 poslanců, takže to máme s více než 1/3!! Hups… Nevím jak pro vás, ale pro mne to je velmi alarmující fakt!

A co všechno Soros skrze další neziskovky ovlivňuje? Podívejte se sami, kolik neziskovek je na jeho „výplatní listině“ (7). A jsou to podporované oblasti jako migrace do zemí EU, a také LQBT politika nebo politika jistých forem pozitivní diskriminace, třeba „genderismus“ (8).

Pokud se tedy podívám, jaká nařízení, jaká vyjádření, jaké sankce EU chystá na státy, které mají odlišný než ten „správný“ názor, pokládám si otázku, zda to nemůže být v zájmu George Sorose. Já vím, spekulace, říkáte… Dobře, strom poznáte podle ovoce. Mně osobně chutná čím dál trpčeji. To ovoce, které plodí EU.

Závěr

Jaké jsou z toho pro mne závěry? Demokracie, spolupráce rovnoprávných suverénních států, o jaké jsem snil, když padl socialistický blok, je nahrazován něčím novým. Daleko propracovanějším a daleko zrůdnějším neomarxismem. Popírá národní identitu jednotlivých států. Popírá přirozenost svojí genderovou politikou, nutí nás měnit pojmenovávání naprosto zřejmých jevů, jakými jsou, že žena je ženou a muž mužem. Matka a otec se stávají rodičem 1 a rodičem 2.

Ne, takovou EU nechci. A nepřeji si ani, aby sobecké zájmy lobbistů vítězily nad zájmy běžných lidí žijících v Evropě, potažmo v celém světě.

Ing. Ivan Šrámek,
člen Republikového výboru Svobodných

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak. 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31