Nejsem očividně dobrý prognostik. Nečekal jsem tak špatný výsledek Mirka Topolánka. Věřil jsem mu na 10-15 % a tajně doufal, že to bude stačit na druhé kolo, protože pak bych si v něm mohl vybrat mnohem snáz. Obecně je hlasů pro kandidáty, kteří se alespoň verbálně hlásili k pravici, velmi málo, dílčí úspěchy sklízí nijak nevyhraněný „nepolitický“ střed. Podle očekávání s převahou vede Miloš Zeman, je však otázkou, o kolik víc hlasů může v druhém kole posbírat.
Já jsem už před prvním kolem avizoval, že ho nepodpořím v žádném případě. Vyvěsil vlajku EU na Hradě, chtěl být v jádru evropské integrace, ještě loni hájil euro a chce Evropskou federaci, není to autentický euroskeptik. Není to ani pravicově smýšlející člověk, naopak je etalonem české levice.
Je ve zjevně špatném fyzickém stavu, a ačkoliv za to nemůže a nechci se mu kvůli tomu zle vysmívat jako jiní, nemyslím, že by měl dalších pět let vykonávat náročný úřad, který jeho zdraví podlomí ještě víc. Přitom neustále úmyslně a opakovaně provokuje vulgárními výrazy. To mi vadí, z politiky se obecně vytratila slušnost a prezident tomu v posledních letech velmi přispěl (vzpomeňte na Klause, který se vždycky chovat uměl, i když je osobně také celkem arogantní a ješitný).
Opakovaně si „extenzivně vykládal“ Ústavu jen proto, aby dokázal, že může. Obklopil se týmem lidí pochybných morálních kvalit, kteří na něj dost možná mají dnes větší vliv než si on sám a jeho voliči připouštějí. A k dovršení všeho jde na ruku Babišovi, kterého vnímám jako největší ohrožení demokracie v ČR, větší než celý Brusel. Možná jen potřeboval hlasy jeho voličů a po svém znovuzvolení může vazby zase s gustem zpřetrhat, toto zjevně účelové chování však zavdává otázku, s kým a na čem se dohodne příště?
Z Jiřího Drahoše nemám velkou radost, na můj vkus je dost eurofilní, nevnímám ho však jako čistokrevného eurohujera jakým byl král pravdoláskařů Karel Schwarzenberg. Mnohé odrazuje tím, že nemá na nic názor. Od lidí, co ho měli možnost poznat, jsem ale opakovaně slyšel, že „želé“ není jeho pravé já, ale pouze marketingový produkt prodávaný tak, aby co nejméně odrazoval vyhraněnými názory, což je teoretický předpoklad úspěchu ve většinové volbě.
Staví se negativně k referendu o členství v EU, uvedl však, že v případě jeho přijetí parlamentem by ho neblokoval. To je podle mě férový postoj. Férovější než při vlastním nesouhlasu ohýbat ducha zákonů, byť třeba nejsou dokonale naformulované.
Nechci zůstávat stranou jako mnozí jiní, jakkoliv jejich (ne)volbě rozumím. Budu proto v druhém kole volit Jiřího Drahoše.Tak jako u Topolánka v kole prvním, i u něj existují jistě mnohé dobré důvody, proč mu hlas nedat. Věřím, že nás může příjemně překvapit, zatímco současný prezident mě po celou dobu výkonu svého mandátu překvapoval zásadně nepříjemně.
Na druhou stranu, dopadne-li to naopak, nedá se zkrátka nic dělat. Je chybou nás všech, když se za pět let nenašel vhodnější protikandidát. Nebudu se účastnit žádných vulgárních výpadů vůči Zemanovi, ani před druhým kolem, natož po něm. Jestli chybí slušnost jemu (domnívám se, že ano, a že je to špatně), neměla by chybět jeho oponentům. Často na to zapomínají a škodí pak sami sobě. Vyzývám všechny jeho nevoliče, aby si dali závazek, že to dělat nebudou, a zvýšili tak šanci, že bude poražen argumenty ve férovém politickém souboji.
Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.
Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.
Strategický význam vztahů se Slovenskem
Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.
Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.
Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“
Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.
Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.
„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.
Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny
V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.
Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.
Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.
Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem
Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.
„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.
Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.
Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády
Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.
Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.
Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.
Debata o polské cestě a zadlužení
V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.
„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.
Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.
