ŠEBELÍK: Volby 2010: ideje nebo jenom plané výkřiky?

ŠEBELÍK: Volby 2010: ideje nebo jenom plané výkřiky?

Probírám si ta předvolební hesla a sliby: omezíme zadlužování, omezíme byrokracii, zamezíme korupci, vytvoříme pracovní místa, snížíme daně, zajistíme sociální jistoty, kvalitní zdravotní péči, … Kladu si otázku, zda pod těmito hesly jsou nějaké ideje, nějaký smysl, nebo zda to jsou pouze výkřiky pro získání voličů. Vyberu si podle těchto hesel stranu, kterou bych měl volit?

Abych mohl vybírat, musím si předem říci, jak si svůj život představuju, kam ho vlastně chci směřovat. Tedy nejen co od kandidujících stran chci, ale také proč to chci. Jinak by z toho co , zbyly právě jenom ty výkřiky. No a pak se teprve zamyslím, jak toho dosáhnout.

Odpovídám si tedy: chtěl bych si žít svůj vlastní obyčejný život. Člověk dostal do vínku dar svobodné volby, svobodné vůle. Není důležité, zda to je dar od boha, nebo zda k němu dospěl vývojem. V každém případě to, čím se lišíme od zvířat, je právě ta svoboda, ta svobodná vůle. My se na rozdíl od zvířat v každém okamžiku vědomě rozhodujeme, co právě udělat, jakou možnost zvolit.

Od státu proto očekávám, že mi do toho mého života hlavně nebude mluvit. Že se nebude snažit, abych žil nějaký „jeho“ život tak, jak mi to nalinkuje, že mě nechá na pokoji. Že mi nebude určovat cestu, když já sám chci využít své šance být opravdu člověkem, tedy jednat svobodně, tedy nebýt zvířetem ve stádě. Někteří tomu říkají Laissez Faire. Hledal jsem a jeden takový program jsem našel. Podívejme se na něj, jestli na moje otázky dokáže odpovědět.

Tak si ta hesla proberme. Pro začátek alespoň tři, abychom se do toho nezamotali.

Co: Omezíme zadlužování

Proč: Nejen, že nedokážeme v daném okamžiku dluh splácet. Už to začíná vypadat, že nebudeme mít ani na splácení úroků. Letos za úroky dáme kolem 76 mld. Kč (asi 15 tis. na každého pracujícího člověka), aniž bychom přitom z dluhu splatili jedinou korunu. Je tedy málo zadlužování omezit, zadlužování je třeba okamžitě zastavit. Nutnost platit úroky nám sahá do kapsy a omezuje tak naši ekonomickou svobodu.

Jak: Zadlužování je třeba zastavit bez zvyšování daní. Každá daň navíc omezuje moji ekonomickou svobodu, které mám už tak málo. Zadlužování je třeba zastavit bez zvyšování daní. Jinak by lidi neměli dost kupní síly a podrazili bychom tak nohy ekonomice pomalu se vzpamatovávající z krize. Návod jsem našel zde . Zcela konkrétní opatření, konkrétní čísla.

Souvislosti: Úspory snižují objem peněz, který protéká státním rozpočtem. Zmenší se tak prostor pro korupci („zamezíme korupci“). Úspory předpokládají rušení úřadů. Sníží se tak byrokracie („omezíme byrokracii“). Přispějeme ke svobodě.

Co: Omezíme byrokracii

Proč: Úředník či úřad znamená vždycky nějaký předpis, nějakou směrnici, nějaké nařízení, nějakou regulaci. Úředník tak vždycky představuje zásah do individuální svobody člověka. Čím méně budeme člověka regulovat, tím méně úřadů a úředníků budeme potřebovat. Úředníci jsou škodliví.

Jak: Našel jsem odkaz, ve kterém je 47 úřadů ke zrušení. Jsou jasně pojmenovány , je napsáno kolik úředníků tam pracuje, čím se zabývají, jaké jsou přesně náklady. Je třeba k tomu přistoupit okamžitě a razantně. Další úřady se pak budou rušit spolu se změnami legislativy, která nesmí člověku příliš zužovat prostor pro svobodný život.

Souvislosti: Úřady a úředníci stojí spoustu peněz – ušetří se („omezíme zadlužování“). Úředníci a byrokratické předpisy jsou jedním z hlavních zdrojů korupce. Zrušíme-li úřady, omezíme korupci („omezíme byrokracii“). Přispějeme ke svobodě.

Co: Zamezíme korupci

Proč: Korupce je součástí a důsledkem byrokracie. Korupce je důsledkem příliš velkého množství peněz, které protékají veřejnými rozpočty a o jejichž určení úředníci rozhodují. Politická korupce je umožněna tehdy, pokud si stát přivlastní právo regulovat život lidí zákony, které přinesou profit subjektům, které umějí takové zákony prosadit (lobbing). Úředník za korupční peníze, vyměňuje naše peníze. Politik za korupční peníze vyměňuje naši svobodu.

Jak: Není možno vychovávat úředníky, aby byli poctivější. Je to marná práce, nikdy nebudou. Je třeba snížit daně , omezit množství peněz, které protékají státním rozpočtem. Zrušit legislativu, která zbytečně vstupuje lidem do života. Je třeba zrušit zbytečné úřady .

Souvislosti: Ušetříme peníze („omezíme zadlužování“), omezíme byrokracii.

Dokáže každá strana ke každému svému co takhle jasně říci svoje proč a jak ? Má to každá strana takhle provázané v souvislostech?

Tak to bychom měli tři témata, tři výkřiky. Příště budeme pokračovat, výkřiků zbývá ještě dost: vytvoříme pracovní místa, snížíme daně, zajistíme sociální jistoty, kvalitní zdravotní péči, reforma důchodů.

Jan Šebelík je lídrem Svobodných v Královéhradeckém kraji

publikováno na sebelik.blog.idnes.cz

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31