Šamonil: O brněnském nesehnutí aneb eko – gender neziskovka za všechny (vaše) peníze

Šamonil: O brněnském nesehnutí aneb eko – gender neziskovka za všechny (vaše) peníze

Nejsou peníze. Na nic. Proto musíme zvedat tu daně, tu věk odchodu do důchodu, abychom suma sumárum byli rozpočtově odpovědní, protože my jsme přeci pravice. Podobná bezduchá prohlášení slýchají diváci, posluchači a čtenáři mainstreamových médií z úst představitelů současné vládní pětikoalice v poslední době čím dál tím častěji. Dlužno dodat, že předchozí dvou a půl koalice nebyla v tomto ohledu o nic lepší, snad až na to, že sama sebe alibisticky neprohlašovala za pravici.

Při pohledu na věru zoufalý stav českých veřejných financí mě bláhového napadla kacířská myšlenka. Zda by se na výdajové straně státního rozpočtu nenašla nějaká položka, na níž by se dalo ušetřit. Položka, kde by Fialova „rozpočtově odpovědná“ vláda mohla vzít pero, výdaje na danou položku jednoduše škrtnout a alespoň trochu zmírnit bezuzdné drancování státní kasy, beztak děravé jak řešeto.

Jistěže mohla. Jenže to neudělá. A pro ty, kteří snad stále ještě žijí v bláhové představě o tom, že se tak jednoho krásného dne stane, mám následující neradostný příběh. Příběh o jedné konkrétní výdajové položce státního rozpočtu, jíž Fialův kabinet považuje za natolik nezbytnou, že její škrtnutí nepřipadá v úvahu ani v čase nejhorší ekonomické krize za posledních třicet let. Příběh o NESEHNUTÍ – Nezávislém sociálně ekologickém hnutí. O brněnské neziskové organizaci, bez jejíž marxistické osvětové činnosti by čeští občané nejspíš do následující zimy nepřežili.

Na svých webových stránkách se tato vládou štědře dotovaná neziskovka fungující už pětadvacátým rokem představuje jako organizace, která „dokázala, že se nesehne před sexismem, diskriminací, zbrojařským průmyslem ani zájmy developerů.“ Pro ty, kteří se nechtějí probírat obsahem práce neziskovky příliš dopodrobna, nabízí NESEHNUTÍ stručný souhrn výsledků jejich činnosti v poslední době.

NESEHNUTÍ se například posledních 10 let věnovalo sexistické reklamě a kromě anticeny Sexistické prasátečko vydalo několik odborných publikací na dané téma. Neziskovka rovněž pořádala akci „Den za rovné příjmy“, vedla kampaň za zdravotní pojištění migrantů a migrantek, v rámci kampaně „Brnotoč“ aktivizovala lidi, aby psali kandidátům do zastupitelstva města, že chtějí dopravu šetrnou k životnímu prostředí a uspořádala „První brněnskou cyklojízdu“. NESEHNUTÍ též uspělo s žalobou na aktualizaci územního plánu města Brna, která podle jejich slov rušila zelené plochy a zvýhodňovala developery. Pokud snad někdy k nám do Brna zavítáte a budete mít tendence podivovat se nad tím, proč nemá druhé největší české město schválený územní plán, dokončený městský okruh a proč průjezd věčně rozkopaným „štatlem“ trvá tak dlouho, pak vězte, že bohulibé občanské aktivity brněnského NESEHNUTÍ jsou dozajista jednou z mnoha příčin tohoto neutěšeného stavu.

Ještě než se pustím do rozboru jednotlivých programů této neziskovky, nemohu z pochopitelných důvodů nezmínit nedílnou součást etického kodexu NESEHNUTÍ a sice genderově citlivý jazyk. Pro méně progresivně smýšlející jedince jako jsem já nabízí NESEHNUTÍ poměrně podrobné vysvětlení tohoto termínu. Zaměstnanci neziskovky při oslovování zásadně nepoužívají maskulinum, jelikož tento způsob označení „marginalizuje jak ženy, tak i další genderové identity.“ Zároveň podle svých slov nepředpokládají ničí genderovou identitu, protože by se tím mohli dopouštět marginalizace osob, o nichž promlouvají. NESEHNUTÍ dále uvádí, že „…gender není možné určit na první pohled a proto je nevhodné jej předpokládat a na základě toho užívat vybraný rod. Pokud popisujeme skupinu lidí, jejichž gender neznáme, respektive neznáme způsob, jakým o sobě mluví, využíváme znak hvězdičky jako označení všech možných gramatických variant zastřešujících různá genderová vyjádření. Například “Zaměstnanci*kyně NESEHNUTÍ se věnují vzdělávání středoškolských studujících.” Záměrem NESEHNUTÍ je rovněž doslova: „nabourávat představu o tom, že existují pouze dvě pohlaví a dva gendery a zviditelňovat trans a nebinární osoby.“ Stejně tak je v neziskovce zapovězeno užívání nevhodných genderových stereotypů jako například „strážkyně domácího krbu“ nebo „živitel rodiny“, jelikož se jedná o genderové stereotypy reprodukující tradiční genderové role.

Pojďme se teď zaměřit na konkrétní projekty NESEHNUTÍ. Začneme dvěma vzájemně propojenými programy – Pestré jídelny a Za práva zvířat. NESEHNUTÍ podle vlastních slov usiluje v rámci těchto programů o změnu školního stravování tak, aby bylo zdravější, chutnější a mělo menší dopad na klima a životní prostředí. Obohacení školní stravy o rostlinná jídla pomůže podle neziskovky v boji s rostoucí mírou obezity dětí. Vytvoření nového spotřebního koše s vyšším podílem rostlinných produktů namísto živočišných má pak učinit školní obědy chutnějšími a odnaučit děti plýtvat potravinami. Vysoká míra konzumace potravin živočišného původu je pak podle progresivních nesehnutých soudruhů jednou z nejzávažnějších příčin klimatické krize. Další takovou příčinou jsou pak velkochovy dobytka, jež je potřeba zrušit. Pokud bych měl shrnout tyto projekty vlastní konzervativně pravicovou optikou – NESEHNUTÍ zkrátka prosazuje, aby naše děti ve školách a školkách postupně přestaly jíst maso a zachránily tak planetu před strašlivým klimatickým zánikem.

V rámci dalšího programu Odzbrojovka pořádá NESEHNUTÍ veřejné akce jako jsou protesty

proti brněnskému zbrojařskému veletrhu Stop IDET, Týden proti militarizaci mládeže,

vzdělávací pobyt PeaceCamp a nabízí antimilitaristické workshopy či přednášky. Rámec

odzbrojovacích iniciativ ještě doplňuje prohlášení neziskovky, že „…ploty na hranicích

jsou jen drahou a falešnou náhražkou skutečných řešení.“ Moje názory, že nejlepší obranou

proti ozbrojenému zločinci je ozbrojený „ctihodný“ občan a že pouštět přes hranice Česka lidi

odkudkoliv bez jakékoliv kontroly není úplně ideálním řešením by se v NESEHNUTÍ hádám nesetkaly s přílišným úspěchem.

Problematice klimatické krize se v NESEHNUTÍ věnuje program Občanské oko. Principem tohoto programu je zasazování se o města připravená podílet se na řešení klimatické krize. Klimaticky uvědomělé NESEHNUTÍ k tomu na webu uvádí: „podporujeme síť brněnských občanských iniciativ složenou z aktivních občanů*nek, kteří hlídají situaci ve svých čtvrtích.“ Nechci být zbytečně zlý, ale za minulého režimu se takovým lidem tuším říkalo uliční důvěrníci. NESEHNUTÍ se rovněž zapojuje do sítě, která v Brně upozorňuje na výzvy ohledně změny klimatu a snaží se město přesvědčit k účinným opatřením. Mimo jiné vypracovali projekt s názvem „Dobrá žaloba“, jejímž (nakonec bohužel úspěšným) cílem bylo již výše zmiňované zablokování aktualizace územního plánu města Brna. Důvodem byla výstavba panelových domů na zelených plochách.

Další iniciativa nesoucí název F*ÉRA je poměrně rozvětvená a obsahuje podtémata genderově citlivé vzdělávání, sexismus v reklamě, rovné odměňování žen a mužů, zkušenosti žen s migrací a mnoho dalšího. Dovolím si upřít pozornost na téma sexismus v reklamě. NESEHNUTÍ k tomuto tématu vydalo několik samostatných publikací, v nichž najdete mimo jiné analýzu „Proč se reklama‚Potřebujete píchnout‘ příčí dobrým mravům“, vyjádření ombudsmanky (Anny Šabatové) k sexistické reklamě, stať o regulaci reklamy ve vztahu k judikatuře nejvyšších soudů s důrazem na prvky diskriminace, studii „Sexismus v politických kampaních a politické reklamě“, text zaměřující se na firmy, které ve svých reklamách zobrazují muže i ženu a odpovídající si na otázku, zda je zobrazují stejně a podobné perly. Autorky projektu F*ÉRA pak předkládají několik tezí typu: „Stereotypní reklamy v nás utvrzují pocit, že ženy nepatří do politiky a muži se neumí postarat o domácnost“ nebo dokonce „Když nevíte čím upoutat, dejte do reklamy nahou ženu – obrázek zadku si vybavíte snadno, ale už si nevzpomenete, že vám chtějí prodat dovolenou“. V kontextu tohoto antisexistického projektu mám tak trochu tendenci podělit se s autorkami o vlastní zkušenost – že život je mnohem krásnější, když se některé věci berou s nadhledem a že je obecně mnohem užitečnější věnovat svůj čas reálnému sexu než vymýšlení nesmyslů o sexismu v reklamách.

Někomu by dost možná celé NESEHNUTÍ mohlo připadat jako bláznivá marginálie, nad kterou nestojí než mávnout rukou. Jenže ten pověstný pes je zakopaný v tom, že všechny tyhle progresivistické nesmysly vtloukají nesehnutí svazáci na základních a středních školách do hlav dětem. Za aktivismus, workshopy, semináře a podobná bohulibě znějící slova schovává před našimi dětmi tahle neokomunistická partička svoje zvrácené ideje o padesáti pohlavích, klimatické apokalypse a hrůzné patriarchální nadřazenosti bílého heterosexuálního muže. A to všechno za peníze z našich daní.

Jen z rozpočtu ministerstva školství obdrželo NESEHNUTÍ v roce 2021 (výroční zpráva za rok 2022 dosud nebyla publikována) víc jak 2,3 milionu korun, ministerstvo zahraničí přispělo na činnost NESEHNUTÍ víc jak sedmi miliony, resort ministerstva životního prostředí poskytl dotaci v hodnotě 250 tisíc korun, Úřad vlády pak přispěl půlmilionem korun a Jihomoravský kraj 25 tisíci. V celé řadě dalších dárců se pak vyjímá Open Society Fund Praha s téměř 550 tisíci korun a Open Society Fund Berlin se 455 tisíci korun. Jen pro pořádek – nejsem konspirační teoretik mající OSF a George Sorose za původce veškerého zla na planetě, konstatuji pouze veřejně dostupná fakta. Celkem NESEHNUTÍ obdrželo v roce 2021 dotace a dary v hodnotě víc jak 18,5 milionu korun. Na výdajové stránce neziskovky mě pak kromě platů zaměstnanců ve výši 6,5 milionu korun zaujala položka „Odborné služby“ v hodnotě téměř 3,5 milionu. Samozřejmě bez jakékoliv další specifikace.

Závěrem o sobě NESEHNUTÍ píše, že cítí zodpovědnost za dění kolem nás a usiluje o změny vedoucí ke spravedlnosti a rovnosti na základě ekologických a sociálních souvislostí. Já bych naopak závěrem dodal, že ony změny, o které lidé podobní těm z NESEHNUTÍ usilují, nepovedou ke spravedlnosti ani rovnosti. Povedou k prosazení rovnostářské socialistické ideologie relativizující cokoliv se jí namane, pohlavím počínaje a ochranou přírody konče. Povedou k ultralevicové utopii, ke zrůdnému snu Antonia Gramsciho – ke komunismu. A že ten komunismus bude mít barvu duhovou namísto barvy rudé, na to už se nikdo ptát nebude. Až vám o sobě budou Petr Fiala, Marian Jurečka či Andrej Babiš zase někdy vykládat, jak pravicoví, popřípadě konzervativní že jsou politici, vzpomeňte si na ty desítky milionů, kterými současná i bývalá vládní koalice vybavovala podobné progresivní soudruhy. A nezapomeňte to do voleb.

A volte Svobodné.

Filip Šamonil

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Pozn. autora: Veškeré citace uvedené v textu, přímé i nepřímé, stejně jako údaje o fungování a financování NESEHNUTÍ i fotografie pocházejí z veřejně dostupných webových stránek neziskovky nesehnuti.cz.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Filip Šamonil

Filip Šamonil

Novinky

Nejnovější video

V pořadu Echo Prime Time se Libor Vondráček a Jiří Pospíšil střetli nad tím, zda má prezident Petr Pavel jet na červencový summit NATO, a zejména nad tím, jaká má být jeho role vůči vládě. Vondráček působil jako ten, kdo má na roli prezidenta jasný pohled: prezident má podle něj respektovat, že zahraniční a obrannou politiku nese primárně vláda, a nemá do ní vstupovat způsobem, který by působil jako paralelní hlas. Zároveň ale jeho vystoupení nevyznělo jen konfrontačně — spíš jako snaha dovést spor k jasnému pravidlu, které by podobné situace do budoucna nevyvolávaly.

Spor o NATO

Debata se od začátku točila kolem otázky, zda byla prezidentova účast na jednání vlády nutná, nebo spíš symbolická. Jiří Pospíšil ji interpretoval jako gesto smíření a snahu spor uklidnit, zatímco Vondráček tvrdil, že prezident na jednání nebyl potřebný, protože vláda si o účasti na summitu může a má rozhodnout sama. Podle Vondráčka navíc prezident už dříve veřejně naznačil, že by nebyl schopen hájit pozici nové vlády, což podle něj zpochybňuje smysl jeho aktivní účasti na summitu.

Vondráček se opíral o logiku rozdělení rolí: prezident je sice vrchním velitelem ozbrojených sil a má důležitou ústavní roli, ale není to podle něj důvod, aby se přirozeně přesouval do oblasti, kde za politickou odpovědnost nese hlavní díl vláda a obhajoval tím koaliční postoj, ale zároveň hledá oporu v systematičtějším výkladu ústavy. Právě v tom byl jeho výkon přesvědčivý nehrál na emoce, spíš se snažil ukázat, že spor není o osobní antipatii, ale o to, kdo za co v ústavním systému odpovídá.

Prezident a Ústava

Silnou část pořadu tvořila i širší debata o výkladu Ústavy. Pospíšil připomínal, že prezident Pavel podle něj ústavu ohýbá méně než jeho předchůdci, zatímco Vondráček trval na tom, že právě současné napětí ukazuje potřebu pravidla zpřesnit. V jeho pojetí není důležité jen to, co si kdo myslí, ale co by mělo být napsáno tak jasně, aby nevznikaly opakované spory o to, zda prezident musí, nebo nemusí jednat podle návrhu premiéra.

Vondráček opakovaně říkal, že by se mu líbilo, kdyby kompetenční žaloba vše vyjasnila, a když už by se ukázalo, že ústava není dostatečně jednoznačná, měla by se změnit. Nešlo přitom o boj za jednorázový politický efekt, ale o snahu nastavit systém, v němž bude jasné, kde končí pravomoc prezidenta a začíná odpovědnost vlády. V této části vystoupení působil nejvíc jako ústavně orientovaný politik, který se snaží do ostrého politického sporu vložit technicky přesnější rámec.

Mandát a odpovědnost

Zajímavý moment nastal ve chvíli, kdy se rozhovor stočil k tomu, zda by prezident mohl na summitu NATO vystupovat jinak než vláda, ale přitom tvrdit, že respektuje její mandát. Vondráček to zpochybnil. Připomněl, že prezident už dříve veřejně formuloval vlastní postoje k obraně a výdajům na armádu, a proto se obává, že by na summitu nešlo jen o formální zastupování státu, ale o samostatnou politickou linku.

Na rozdíl od Pospíšila, který zdůrazňoval diplomatický význam jednotného hlasu, Vondráček argumentoval tím, že pokud by prezident chtěl opravdu ctít mandát vlády, nemusel by se summitu účastnit vůbec, nebo by do něj vstupoval jiným způsobem. Tím se snažil obhájit názor, že nejde o nedůvěru k hlavě státu jako takové, ale o racionální snahu vyhnout se situaci, v níž by Česká republika navenek vysílala dvojí signál. Tady byl jeho výkon nejsilnější: byl jasný, věcný a opíral se o konzistentní princip, ne o momentální politický zájem.

Napětí mezi Hradem a vládou

Do debaty se neustále vracela také otázka, proč se vztah prezidenta a vlády dostal do tak napjaté podoby. Vondráček za hlavní příčinu označil spor kolem Filipa Turka a prezidentovu předchozí kritiku jeho nominace. Podle něj právě tato kauza odstartovala řetězec veřejných výroků, které vztahy dále poškozují, a proto je podle něj těžké čekat rychlé zklidnění.

Přestože to bylo podáno poměrně ostře, nepůsobil Vondráček jako někdo, kdo chce krizi jen přiživovat. Spíš naznačoval, že dokud nepadne jasné vysvětlení a dokud se nevyjasní hranice kompetencí, bude se podobné napětí vracet. Jiří Pospíšil to označoval za nedůstojné a zbytečné, ale Vondráček reagoval tím, že veřejný spor je jen důsledkem hlubší nejasnosti ústavy. V tom spočívala jeho největší síla v debatě: uměl politický konflikt převést do srozumitelnějšího rámce, aniž by se z něj snažil udělat osobní válku.

Celkové vyznění

Celkově Vondráček v pořadu vyzněl dobře, protože dokázal spojit jasný postoj s věcným vysvětlováním. Nebyl to výkon, který by stavěl na velkých gestech nebo silných emocích, ale spíš na argumentu, že stát má mít srozumitelná pravidla a že jejich nejasnost plodí zbytečné konflikty. V souboji s Jiřím Pospíšilem nepůsobil jako někdo, kdo by jen opakoval koaliční rétoriku, ale jako politik, který má vlastní čitelný výklad situace.

Zároveň však zůstalo zřetelné, že spor o prezidenta, NATO a kompetence není jen technická debata. Je to i střet stylů, kde jedna strana zdůrazňuje diplomatický klid a symbolickou důstojnost, zatímco druhá volá po tvrdším oddělení rolí a přesnějším ústavním vymezení. Vondráček v tomhle střetu obstál, protože působil jako někdo, kdo neuhýbá, ale zároveň se nesnaží z konfliktu dělat divadlo.

Oblíbené štítky

Filip Šamonil

Filip Šamonil

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31