Řek: Měl jsem známého, vyrostl v Brně, potomek řeckých emigrantů. Asi v polovině osmdesátých let se se svou řeckou manželkou a dětmi rozhodl vrátit do vlasti. Po roce jsme se setkali znovu. Chvástavě prohlašoval, jak je u nich báječně, že si to ani představit nedovedeme. Při vyplňování jakéhosi formuláře na úřadě uvedl po pravdě, že má dvě děti. Úřednice se na něj nechápavě podívala a prohlásila ať tam, proboha, napíše aspoň pět. Moc se mu to líbilo a považoval nás za pitomce.
Spolužák
Chodili jsme spolu na gymnázium, patřil k nejinteligentnějším studentům. Po vstupu na vysokou školu selhal a skončil jako úředník. Používal svěřené peníze k dočasnému financování vlastních zájmů; poté co se na to přišlo byl stíhán, obžalován a odsouzen k deseti letům vězení.
Leeson a Barings
V roce 1995 přivedl Nick Leeson k bankrotu banku s více než dvousetletou tradicí – Barings. Stalo se to díky jeho hazardnímu způsobu obchodování. Byl stíhán, obžalován a odsouzen k šesti letům vězení.
České nemocnice v devadesátých letech
Přes několikerá oddlužení se mnohé nemocnice opět dostaly do nemalých dluhů; částky nebyly nijak zanedbatelné, šlo v několika případech o stovky milonů dluhů na jednu nemocnici. Ředitelé nebyli nijak voláni k zodpovědnosti.
Co mají tyto příběhy společného? Ve všech se jednalo o škodu velkého rozsahu. Ve všech byli původci škody inteligentní lidé, schopní pochopit dosah svého jednání. Důsledky byly jednoduše kvantifikovatelné s dostatečnou přesností. Jsou-li známy vstupní veličiny, jako jsou příjmy, výdaje, úrokové sazby, není k výpočtu zadlužení třeba nijak vysokých znalostí ekonomie ani matematiky. Stačí na to asi tři řádky v Excelu, případně v dřívějších dobách matematické tabulky úročitelů. Dluhy tohoto rozsahu nevznikají ze dne na den.
A v čem se příběhy liší? Můj spolužák a Leeson byli pohnáni k odpovědnosti. Řecká úřednice zneužívající svého postavení a protiprávně rozdávající jí svěřené veřejné prostředky ne; zřejmě nebyla jediná, ani ničím výjimečná, zřejmě to je v těchto zeměpisných šířkách obvyklé. Ředitelé předlužených nemocnic, kteří promrhávali jim svěřené prostředky také nebyli nijak postiženi.
Vypadá to, jakoby pro hospodaření v soukromém a veřejném sektoru platila rozdílná pravidla.
Příběh poslední
O hlasy voličů se ucházejí lidé, kteří předem prohlašují, že budou s jim svěřenými penězi zacházet stejným způsobem jako defraudanti či lidé krajně nedbalí. Dokonce to vydávají za důvod k tomu, aby opravdu zvoleni byli. Evropský svaz, řízený politickým odpadem z celé Evropy takové hospodaření nejen toleruje, ale ve svých jednotlivých národních protektorátech přímo vyžaduje. Je řízen lidmi s nulovou odpovědností ke komukoliv. Způsobují škody velkého rozsahu, navíc v organizované skupině. Jsou schopni dohlédnout dosah svých činů. Bohužel se najde dost takových, kteří si myslí, že hospodaření jednotlivců a institucí se opravdu řídí rozdílnými pravidly; že peníze, proudící z nesmyslného systému dotací jsou nějaké jiné peníze než které nedobrovolně ve formě daní zaplatili do státní pokladny. Chceme se stát spolupachateli tím, že těmto lidem umožníme dostat se k moci? Pokud ano, přestává naše jednání být nedbalostí, ale stává se úmyslným činem. Za něj budeme spravedlivě potrestáni, protože ty dluhy budeme muset zaplatit buď my, nebo naši potomci. A bude to s největší pravděpodobností za velmi dramatických okolností.
Marek Salaquarda je členem Strany svobodných občanů
