Pilc: Digitální diktování

Pilc: Digitální diktování

„Chybí plán povinného vypínání analogového (VKV FM) rozhlasu. Analogové vysílání je energeticky neefektivní a místo jednoho analogového kanálu lze vysílat několik digitálních.“ 

 A takhle my si tu žijeme. Neustále nám někdo něco diktuje (nebo by rád chtěl diktovat), protože on přece nejlépe ví, co je pro nás dobré.

Chci jenom malinko vyprovokovat k zamyšlení. Ta otázka totiž nezní: FM, nebo DAB. Ta otázka zní: dobrovolnost, nebo donucení.

A není to jenom záležitost DAB. Když se podíváte, co se kde řeší, je to záležitost všech oblastí lidského života, společnosti a ekonomiky.

Systém, ve kterém žijeme, se nějakým způsobem časem vyvíjí. Opravdu stojí za to se zamyslet nad výběrem mezi dobrovolností a donucením, dřív než bude pozdě. Už dnes je totiž mnoho lidí skálopevně přesvědčeno o tom, že ostatní lidi je nutné k čemusi hrozbou či násilím donutit (v široké škále nejrůznějších záležitostí). Vzpomeňte třeba na jásání některých lidí nad novou (budoucí) povinností výrobců instalovat do auta autorádio s DAB. Říkám jim „urychlovači pokroku“. Jako by snad k pokroku a vývoji nedošlo, pokud by se neuzákonil a nepřikázal. Zpolitizovaný a centralizovaný vývoj oproti spontánnímu a tržnímu není a nemůže být optimální. Důsledkem je nižší hospodářský růst a tedy relativně chudnutí a snižování životní úrovně oproti ekonomicky svobodnějším zemím.

Propaguje se a vyzdvihuje a oslavuje přesvědčení, že násilí a donucení je dobrá metoda k dosažení určitých cílů. Nepřipomíná vám to něco?

 

Jindřich Pilc

člen strany Svobodní

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj

 

 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Nejnovější video

V Událostech, komentářích se Lukáš Dolanský pokusil zatlačit Libora Vondráčka do obhajoby toho, proč Česká republika nefiguruje mezi devíti zeměmi, které oznámily vznik takzvané antibalistické koalice. Proti němu na dálku stál senátor Pavel Fischer, který v otázkách obrany razí tón naléhavosti a alarmu. Vondráček ale ukázal, že chladná hlava a rozpočtová kázeň jsou v bezpečnostní politice někdy cennější než rychlé přihlášení se k další nové struktuře.

Vondráčkova odpověď na úvodní otázku byla věcná a bez vytáček. Česká republika podle něj nepotřebuje další paralelní struktury vedle NATO, zvlášť ve chvíli, kdy sama plní takzvané capability targets a v příštím roce poprvé po více než dvaceti letech, naposledy za vlády sociální demokracie, přesáhne dvouprocentní hranici HDP na obranu, tedy téměř 200 miliard korun. Přidávat k tomu závazky vůči nejasně definované iniciativě, u které nikdo nezná harmonogram ani rozpočet, je podle něj zbytečné riziko rozhazování peněz tam, kam nikdo pořádně nedohlédne.

Ještě zajímavější byl moment, kdy Vondráček nabídl politické čtení celé iniciativy. Upozornil, že za snahou Emmanuela Macrona budovat nové obranné struktury mimo klasický rámec NATO může stát především domácí francouzská politika, kde se mu nedaří prosadit evropskou armádu na půdorysu EU a kde mu doma hrozí, že příštím prezidentem bude Jordan Bardella nebo Marine Le Pen. Fischer sice odmítl toto čtení, ale nedokázal nabídnout přesvědčivější vysvětlení, proč mezi zeměmi antibalistické koalice chybí právě ti, kdo jsou Rusku geograficky nejblíž, tedy Polsko, Finsko, pobaltské státy, Rumunsko nebo Bulharsko.

Vondráček přitom nezůstal jen u kritiky, nabídl i konkrétní argument, proč je zdrženlivost oprávněná. Připomněl, že už dnes je odpovědnost za ochranu vzdušného prostoru České republiky v rukou velitelství NATO v Ramsteinu, a že Česko už má vážné a nákladné závazky, například nákup letounů F-35, které samy o sobě stojí desítky miliard korun ročně. Když se ho Fischer snažil zatlačit poukazem na premiérův projekt Europatriot, Vondráček poctivě přiznal, že nezná přesně premiérovy úvahy, ale trefně upozornil na nekonzistentnost debaty: stejná výtka, že chybí harmonogram a rozpočet, platí stejnou měrou i na samotnou antibalistickou koalici, kterou senátor hájil.

Vondráček přinesl i konkrétní dobrou zprávu: k armádě letos nastoupilo 2300 nových vojáků. Místo honby za symbolickými procenty a novými strukturami navrhl soustředit se na výzbroj, výstroj, boty a batohy pro nováčky, a na budování obranných schopností podle jasné, dlouhodobé koncepce.

Na otázku, zda Česko utrpělo na summitu v Ankaře „diplomatický výprask“, reagoval klidně. Přiznal, že Česko mluvilo poslední a vydávalo nejméně na obranu, ale dodal, že je to vizitka minulé vlády, ne té současné, která u moci je půl roku a chystá historicky první překročení 2 % HDP po více než dvou desetiletích.

Celý duel tak ukázal dva přístupy k obraně, jeden založený na dramatických gestech bez konkrétního plánu, druhý na rozpočtové kázni a ochotě přiznat, kde je potřeba zlepšení, aniž by se sahalo po planých slibech.

Oblíbené štítky

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31