Přiblížím kauzu, o které by měl vědět každý, kdo je živnostníkem nebo pronajímatelem bytu. Došlo tu k útoku na základní lidské právo – právo na majetek, což nemůžeme nechat být! Ombudsmanka Šabatová posílá agenty provokatéry, kteří zkouší živnostníky a snaží se je nachytávat na antidiskriminaci. Prý už nemáme právo si vybrat, koho ubytujeme ve svém bytě. S tím v žádném případě nesouhlasím a chci, aby se tato kauza stala příkladem, že se už nenecháme vydírat!
1. Náš byt je náš byt. Komu ho, vážená paní ombudsmanko Šabatová, pronajmeme nebo nepronajmeme, je jen a jen na nás. Vy nám to rozhodně nemáte právo co diktovat!
2. Pokud někdo nechce svůj byt pronajmout Romům, když s nimi měl v minulosti špatné zkušenosti – je jeho věc. Pokud udělá chybné rozhodnutí, on si ponese špatné následky za své jednání – utečou mu peníze z možného pronájmu a podobně. A popírat, že různé skupiny lidí mají odlišnou kulturu, je levičáctví nejvyššího kalibru.
3. Vytvářet agenty provokatéry – to je estébácká praktika. Zkoušet nachytat lidi, kteří poctivě podnikají a sami živí své rodiny, to byste se měla stydět, a ne se nazývat ochráncem práv. Jen zaséváte do společnosti strach.
4. Je hodně podezřelé, že od začátku po makléřce chtěla rádoby ublížená Romka 100 tisíc korun, přičemž až po třech měsících se podnikatelka z žaloby dozvěděla, že šlo o vykonstruovanou provokaci. To vypadá jako zajímavý byznys, kterému se rozhodně chci podívat blíž na kloub. Kolik podnikatelů už takové výpalné zaplatilo? V případě paní Elišky Noskové jste se ale přepočítali!
5. Antidiskriminační zákon je sám o sobě špatný a zvrácený. Normální přeci je, že pokud někdo něco provede, tak se mu musí prokázat vina. V případě antidiskriminačního zákona je to opačně – nejprve jsme vinni a musíme prokazovat svou nevinu. Jak je toto možné v právním státě?
6. Paní Šabatová, vy tvrdíte, že podnikatelé, kteří nechtějí Romům pronajmout svůj byt, můžou za segregaci a vytváření ghett. Ve skutečnosti vy takovouto „pozitivní diskriminací“ vytváříte nové křivdy a novou nesnášenlivost.
Kdo můžete, vyřiďte paní Šabatové, že jsem odhodlán paní makléřce Elišce Noskové pomoci, co to půjde, protože nesouhlasím s takovýmto jednáním ze strany státu. Je to šikana podnikatelů a to se mi hnusí. Paní Elišce Noskové hrozí, že bude odsouzena k platbě 100 tisíc korun. Založil jsem proto transparentní účet č. 2000766566/2010 u Fio banky, kam přispěji na pomoc paní Elišce Noskové do začátku 13 tisíc korun a poprosím každého, kdo může přispět libovolně malou částkou, ať se přidá.
Tolik bych si přál, aby se do tohoto státu navrátily zase ty dobré základní liberální principy, za které my Svobodní bojujeme. Aby se dalo podnikat beze strachu, abychom žili v zemi, kde se ctí právo na majetek a presumpce neviny.
Libor Vondráček v pořadu 360° CNN Prima NEWS hájil vládní rozpočet na rok 2026, vysvětloval, proč podle něj obrana reálně neklesá pod 2 % HDP, a bránil opatrný postup vlády při řešení prudkého zdražení nafty
Rozpočet 2026: proti „vycucaným číslům“
V debatě nad čerstvě schváleným rozpočtem (schodek 310 miliard) Vondráček tvrdil, že současná verze je „návrat do reality“ po Stanjurově návrhu, který podle něj stál na „vycucaných číslech“ a nepočítal s reálnými výdaji, zejména na dopravu. Kritizoval, že dříve chyběly peníze na už vysoutěžené dopravní stavby, zatímco nyní se podle něj podařilo peníze na tyto projekty zajistit, a naopak ušetřit u armádních nákupů, které nebyly ani soutěžené.
Zároveň připomněl, že po započtení chybějících prostředků pro SFDI by reálný schodek starého návrhu nebyl 286, ale kolem 323,5 miliardy. Národní rozpočtovou radu, vedenou Mojmírem Hamplem, použil jako argument, že realita je blíže nynějším vládním číslům než původním představám bývalé vlády.
Obrana: 2 % a víc, ale bez „honění procent“
Na výtku opozice, že kabinet „kašle na obranu“, Vondráček odpověděl, že klíčové je dívat se na celkové výdaje na obranu, nejen na kapitolu Ministerstva obrany. Tvrdil, že celkový balík pro obranu roste o zhruba 13 miliard a že se tak dostává nad hranici 2 % HDP (uváděl 2,07 %), přičemž do obrany se započítávají i výdaje jiných resortů, například infrastruktura využitelná pro přesuny armády.
Odmítl představu „nahánění procent“ předčasnými zálohovými platbami či zbytečnými nákupy jen proto, aby se papírově splnil cíl: podle něj je lepší kupovat to, co armáda skutečně potřebuje, a zároveň držet schodek nižší než v návrhu předchozí vlády. Připomněl také, že historicky měla ODS za svých vlád výdaje na obranu kolem 1 % HDP, zatímco dnes jsou násobně výš.
Na otázku, zda Česko naplní dlouhodobý závazek vyšších výdajů do roku 2035, odpověděl vyhýbavě s tím, že závazků se koalice nevzdala, ale nejdřív potřebuje „ekonomický růst a sociální smír“, jinak budou i vysoké obranné výdaje politicky těžko obhajitelné.
Spor o dluh: kdo je „levicový“?
Jan Skopeček označil současný rozpočet za „šílený“ a Svobodné za „novou levicovou stranu“, která se podílí na růstu deficitu oproti původním 286 miliardám. Vondráček kontroval, že právě za vlád ODS vznikl nárůst dluhu o zhruba 1200 miliard a že v poměru k HDP šlo o rekord.
Zdůraznil, že do současného rozpočtu koalice dokázala vtělit i zrušení „zelené daně“ – poplatku za obnovitelné zdroje, který podle něj uměle zdražoval energie a tlačil inflaci nahoru. Tvrdil, že díky tomu je inflace okolo 1,6 % a že se to podařilo bez zvýšení odvodů pro OSVČ.
Vlček ze STAN naopak argumentoval, že čísla vlády nesedí, protože nepočítají s nespotřebovanými výdaji a dalšími příjmy z EU, a že rozpočet je „nezákonný“ a neodpovídá dnešní bezpečnostní realitě. Vondráček odmítl, že by šlo o „prázdný“ rozpočet, a připomněl, že právě z nespotřebovaných výdajů se dříve financovaly některé sliby minulé vlády.
Nafta +6 Kč/l: monitoring teď, daňové zásahy až podle okolí
Ve druhé části pořadu řešila čtveřice skokové zdražení nafty, která za týden podražila zhruba o 6 Kč na litr a místy se v rámci jednoho města lišila až o 10 Kč. Radek Vondráček jako „těžký řidič“ uznal, že rozdíl 10 Kč je extrém, ale připomněl, že část rozdílů může být dána aditivy a typem paliva.
ODS přišla s návrhem snížit spotřební daň o 1,70 Kč z litru, který chtěla urychleně projednat; Skopeček to označil za „relevantní krok“ na omezenou dobu. Vondráček jej varoval, že jisté je jen to, že takový krok udělá díru zhruba 11 miliard do rozpočtu, zatímco dopad na konečnou cenu není garantovaný. Připomněl také, že Maďarsko se svým zastropováním cen pohonných hmot narazilo na problémy a nechce opakovat chyby, které vedou k nedostatku a frontám.
Stropy, Polsko, Maďarsko a daně
Na dotaz, zda by podpořil zastrojování marží jako „krajní variantu“, Libor Vondráček připomněl zkušenost z roku 2022: podle něj „nejlepší model“ zvolilo Polsko, které šlo cestou snížení daní, zatímco maďarské stropy přinesly vedlejší problémy. Pokud by okolní státy znovu začaly snižovat spotřební daň, Česko by podle něj nemohlo zůstat stranou, jinak by přicházelo o tranzitní tankování.
K ODS byl v této věci kritický: připomněl, že když se během energetické krize mluvilo o stropech, tehdejší premiér nejdřív označoval stropování za populismus, aby krátce před volbami koalice prezentovala zastropování energií na billboardech jako svůj úspěch. Podle Vondráčka je tedy na místě méně moralizování a více realistického zvažování nástrojů podle situace.
Ropa, plyn a Rusko: „neexistuje ideologicky lepší plyn“
V závěru debaty se téma posunulo k otázce energetické bezpečnosti a možného návratu k ruským surovinám. Moderátorka citovala výzvy, aby EU znovu zvážila sankce na ruskou ropu a plyn, a připomněla argumenty, že bez ruských surovin bude doplňování zásobníků před zimou složité.
Vondráček zopakoval dlouhodobou pozici Svobodných: podle něj „neexistuje ideologicky lepší nebo horší plyn“ a Slovensko je příkladem země, která reálně mnoho alternativ nemá. Poukázal na to, že i Ukrajina, která s Ruskem válčí, ruské suroviny odebírá, a položil otázku, zda omezení odběru ze strany EU skutečně vedla k menším ztrátám na životech.
Zároveň upozornil, že výpadek dodávek přes Hormuzský průliv – kudy prochází zhruba pětina světové produkce – Rusko samo nenahradí, a proto se primárně dívá na globální trh a diverzifikaci. Kritizoval „pokrytectví“, kdy Evropa formálně sankcionuje, ale zároveň roste dovoz ruského LNG po moři například do Francie, a vyzval k otevřené debatě bez ideologických klišé.
Na přímou otázku, zda Česko „obětuje sankce a Ukrajinu“, odpověděl, že o zrušení sankcí se nyní v EU fakticky nejedná a že případná změna musí být součástí širšího balíčku, nikoli izolovaného kroku jednoho státu.
