Na svatého Valentýna se datuje vznik nové strany tvrdohlavých beranů. Ochrana svatých nám byla zapotřebí, a bude nám zapotřebí v budoucnosti ještě více. Skuhrání a sýčkování jsme slyšeli doslova ze všech stran. Stáli jsme před úkolem v rekordní lhůtě stihnout založení strany a účastnit se ve volbách. Po necelých čtyřech měsících se zamýšlíme nad tím, co se odehrálo.
1. Pokusili jsme se vrátit lidem naději, že existuje možnost věci změnit, že nesmíme propadnout depresi a rezignovat na veřejnou sféru, že „vnitřní emigrace" je tím špatným řešením. Kromě ‚euroskeptiků‘ se začínáme setkávat s „čechoskeptiky", kteří se v lepším případě utíkají ke kosmopolitním představám, protože ztratili důvěru ke svému vlastnímu národu, v horším případě končí v řadách extrémistů. Lámou hůl nad politikou a veřejnou odpovědností, šíří se rezignace, pocit, že nic nelze změnit. Nesmíme utíkat před veřejnou odpovědností do privátní sféry.
2. Samotný vznik nové strany je vždy polemikou se stávajícím politickým systémem. Pokusili jsme se rehabilitovat politiku jako takovou. Politika nesmí být založena na populistických výkřicích a urážkách, musí převládat věcná argumentace. Politika nemusí být agresivní, bezobsažná, primitivní, hloupá. Chceme vrátit do české politiky myšlenky, filosofické zakotvení, věcnou argumentaci, diskusi místo propagandy. Rádi bychom bývali byli vrátili i humor a úsměv, ale to je chvílemi nadlidský úkol – do smíchu při pohledu na českou politiku je jen málokomu. Přitom humor je nejvyšší formou sebereflexe. Překonává napětí a spory, osvobozuje, prolamuje moc autoritativních režimů.
3. Založili jsme stranu, která je o dvě generace modernější oproti všem dosavadním stranám české politiky. Je založená na elektronické komunikaci, vytváří okruh příznivců, kteří nemusí být členem strany, pokud nemají osobní ambice vstoupit do politiky. Těmto příznivcům strana Svobodných svěřila pravomoc vybírat v primárních volbách kandidáty. Interní rozhodovací postupy založené na internetové komunikaci umožňují uvnitř strany dosud nevídanou pohotovost a flexibilitu. Samotnou strukturu strany koncipujeme tak, aby byla orientována na řešení konkrétních úkolů, nikoli jako samoúčelný útvar. Pokoušíme se ukázat, že to, co potřebuje Česká republika, je politické řemeslo, nikoli intriky a porcování moci a medvěda. Založili jsme stranu bez státních příspěvků a budeme v zájmu občanů usilovat o jejich radikální snížení.
4. Rehabilitovali jsme názorový směr kritický ke stávající podobě evropské integrace. Doposud byl každý, kdo se odvážil Evropskou unii kritizovat, označován trochu pejorativním slovem „euroskeptik" a byl považován za exotického tvora. Chceme toto slovo nahradit označením „opozice". To je víc, než euroskeptik. V tom je již naděje, že se dá něco změnit, že existuje východisko, že je o co bojovat, že se má bojovat o změnu. Opozice připravuje komplexní návrhy, které mohou jako alternativa nahradit stávající stav. Opozice znamená, že pluralita je legitimní. Posun veřejného mínění je v této věci již zřejmý, ale jsme si vědomi toho, že předsudky stále přetrvávají.
5. Oproti kavárenským stranám, které vegetují po léta na politické periferii, jsme chtěli nabídnout stranu skutečnou, plnohodnotnou, řemeslně zdatnou. Máme ambice kandidovat na všech úrovních veřejného života – od komunální až po tu evropskou. Chceme být reálnou součástí českého politického spektra.
6. Za necelých sedm týdnů kontaktní kampaně jsem se na nejrůznějších místech České republiky osobně setkal asi s padesáti tisíci občanů. Pro politika je důležité naslouchat občanům. Pokud na ně huláká politik přes mikrofon nebo je uráží z billboardů, nedozví se, co by měl vědět. S desítkami občanů jsem měl možnost strávit nějakou chvíli v rozhovoru. Slyšel jsem hlasy zoufalé nad bídou české politiky, hlasy vděčné, že jsme se do úsilí změnit politické poměry pustili, hlasy rozzlobené na celou politiku, hlasy kritické. Jsem za to vděčný. Politik potřebuje slyšet individuální názory, potřebuje zpětnou vazbu, musí si stále ověřovat, že je lidem srozumitelné, co říká. Překvapil mne například názor, opakující se zejména u desítek občanů, kteří pamatují již dva totalitní režimy, že EU dělá ještě větší hlouposti, než RVHP. Rozumím tomu, konkrétní zkušenosti s fungováním Evropské unie zákonitě vedou u lidí, kteří přemýšlejí, k pochybnostem a srovnávání zkušeností. Je docela pravděpodobné, že takových hlasů bude přibývat. Slyším v jejich hlase prosbu: Vraťte nám naději!
7. V české politice se daly do pohybu nové procesy. Vznik nové strany znamená vždy nejenom alternativu, ale je nutný pro existenci konkurence. Věříme, že začíná nové období, že skončila doba polistopadová, že současná bezvýchodnost je jen projevem toho, že končí politický systém, který měl překlenout polistopadové prázdno, které zákonitě přichází po každé revoluci a každém převratu, a že začíná něco úplně nového.
Strana svobodných občanů dokázala v rekordní době od založení získat členy a příznivce, vytvořit fungující strukturu a kandidovat v nejbližších volbách, které po založení následují. Zatím nevíme, jak uspějeme, ale doposud se nám zdálo, že odezva veřejnosti je příznivá. Přes krátkost času je bilance naší činnosti kladná.
Autor: Jiří Payne
leader kandidáty do EP
