NATO a EU nesledují stejné zájmy, ale naopak prosazují v některých oblastech zájmy protichůdné. Lisabonskou smlouvou končí epocha demokracie v Evropě, končí NATO, které si kladlo za cíl „posilování svobodných institucí“ a ochranu suverenity svých členů. Lisabonská smlouva (LS) těmto zásadám odporuje, a to nejen svým textem, ale svými záměry a cíli. Proto nemůže vedle sebe existovat NATO a EU po ratifikaci LS. Upozorňuje na to místopředseda Strany svobodných občanů (Svobodní) a kandidát do Evropského parlamentu Jiří Payne.
Lisabonskou smlouvou přecházejí veškeré kompetence v obraně z členských států na EU, když nově stanoví: „Unie vede společnou zahraniční a bezpečnostní politiku.“ Nebo dále dle článku 22 odst. 2 písm. a) chce Unie „chránit své hodnoty, základní zájmy, svou bezpečnost, nezávislost a celistvost“. O strategických zájmech a cílech rozhoduje Evropská rada (čl. 22 odst. 1), a to výhradně na návrh vysokého představitele nebo Komise. Jednotlivý členský stát nemá ani právo konkrétně nic navrhnout (!), může jen požadovat zařazení diskuse na pořad jednání Rady.
LS zakazuje členským státům mít jiný názor, než má EU (viz např. Čl. 23. odst. 3.): „Členské státy aktivně a bezvýhradně podporují zahraniční a bezpečnostní politiku Unie (…) a respektují činnost Unie v této oblasti“ a přikazuje, že členské státy se „zdrží jakéhokoli jednání, které je v rozporu se zájmy Unie“.
Severoatlantická smlouva, kterou bylo NATO založeno, obsahuje závazek: Smluvní strany Severoatlantické smlouvy (NATO) se zavazují, že nemají žádné mezinárodní závazky, které by byly rozporu s ustanoveními smlouvy o NATO, a zavazují se, že nepřijmou „žádný mezinárodní závazek, který by byl s touto smlouvou v rozporu.“ (článek 8). „Lisabonská smlouva vytvoří uvnitř NATO bratrstvo, které povede diskusi o své bezpečnosti u jiného stolu. To je porušení samotné podstaty NATO,“ říká Payne.
„Protože Lisabonská smlouva znamená bezvýhradný závazek v oblasti bezpečnosti vůči třetí straně, kterou je EU, představuje porušení Severoatlantické smlouvy. Dnem ratifikace Lisabonské smlouvy NATO končí,“ vysvětluje Payne. „Samozřejmě to nemusí být na den přesně, ale Aliance ztratí smysl,“ dodává.
Rozhodnutí nadále si svou bezpečnost řešit bez USA bude dle Payna stát členské státy nepředstavitelné peníze a bude trvat mnoho desetiletí, než dosáhneme stejné bezpečnosti, jakou jsme měli doposud.
Připomíná též výrok Jeana Moneta (autor mocenského systému EU popírajícího demokratické zásady), který napsal: „Plně jsem si uvědomil sílu státu (…). Dobrá vůle nestačí, je třeba mít mezinárodní zákony a instituce, je třeba překonat mezinárodní egoismus a zrušit právo národního veta, které je jeho nejhlubší příčinou.“ Naopak NATO je na principu národního práva veto založeno.
„Nejedná se o nedopatření v textu LS, je to dlouhodobý záměr antiamerické ideologie EU. Monet vedl nesmiřitelný boj proti suverenitě evropských států a Lisabonská smlouva završí jeho totalitní vizi států bez suverenity,“ uzavírá Payne.
Kateřina Bouda Kašparová
mediální zástupce Strany svobodných občanů
