Payne: Dračí vejce sametové revoluce

Payne: Dračí vejce sametové revoluce

Znáte pověsti o dračím vejci? Kdysi dávno kdosi někam uložil genetický kód, který za vhodných okolností po mnoha letech ožije a začne se ve zcela jiné době prosazovat. Je na tom založena spousta mýtů, pověstí a filmových scénářů.

V roce 1989 jsme prošli smrští politických událostí a tehdy Federální shromáždění sepsalo Listinu základních práv a svobod. Do textu vložili někteří svobodomyslní zákonodárci (takoví tehdy v parlamentu byli) zárodek hlavních myšlenek tehdejšího dění.

Zapsali jej do čl. 23: „Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny."

Jedno z práv, kvůli kterým se mohou občané postavit na odpor s využitím všech prostředků, popisuje čl. 22 Listiny: „Zákonná úprava všech politických práva a svobod a její výklad a používání musí umožňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti."
V čl. 2 se popis demokratického systému upřesňuje: „Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní."

Lisabonská smlouva, kterou se ustavuje nový subjekt mezinárodního práva nadřazený České republice, díky záměrnému demokratickému deficitu tyto požadavky nesplňuje. Občan může hlasovat, jak chce, moc z rukou úředníků stejně nebude odebrána i kdyby všichni byli proti, protože není komu i předat. Neexistuje opozice, neexistuje alternativa. Autor nápadu na integraci Jean Monnet dokonce požadoval, aby se nikdy o žádné alternativě k navrženému scénáři nediskutovalo.

Moc, a náš ústavní pořádek dokonce požaduje, aby to byla „veškerá moc", není v Lisabonské smlouvě odvozena od lidu, není zaručeno oddělení moci výkonné, zákonodárné a soudní, moc je delegována na nevolené úředníky. Česká ústava nepřipouští, aby byla byť jen částečně, státní moc svěřena moci úřední. Nepřipouští, abychom vstoupili do mocenského systému, který má v základech záměrný demokratický deficit.

Ti, kdo nás tehdy zastupovali v Konventu, když se sjednával tento dokument, už si ani nevzpomínám, kteří to byli, asi neznali naší Ústavu. Prostě na tento problém neupozornili.

Ústavní soud o Lisabonské smlouvě již jednal a z nějakých důvodů tato ustanovení nevzal v úvahu. Tak můžeme dnes konstatovat, že „činnost ústavních orgánů", které by měly české občany chránit, je znemožněna. Jiný zákonný prostředek již občan nemá. Možnost rozhodnout o Lisabonské smlouvě v referendu, což by člověk v demokratické společnosti očekával, mu politické strany upřely.

Protože EU odmítá jakoukoli diskusi o alternativním uspořádání Evropy či o jiném modelu integrace, je pro kritiky stávající podoby dobrou zprávou, že v České republice požívají ústavní ochrany. Mají právo na odpor proti Lisabonské smlouvě a toto právo jim nelze odejmout ani novelizací Listiny.

Dračí vejce sametové revoluce, které ratifikací Lisabonské smlouvy ožije, ovšem může být snadno zneužito. Každý, kdo se dostane do střetu například s Policií, pokud někdy v minulosti napsal třeba jen jediný článeček na Internetu, ve kterém kritizuje Lisabonskou smlouvu, prohlásí, že využívá svého práva na odpor, zaručeného Listinou, a s vysokou pravděpodobností nebude potrestán.

Být policistou nebo úředníkem, velmi naléhavě bych žádal svého ministra, aby ve vládě navrhnul zpět vzetí Lisabonské smlouvy. Policista nebo úředník si totiž nikdy nemůže být jistý, zda občan, se kterým se dostane do případného konfliktu, neprohlásí tento spor za projev nesouhlasu s Lisabonskou smlouvou. V tom okamžiku policista i úředník ztrácí veškerou právní ochranu.

Být průměrným občanem, kdyby se konalo referendum, také byl bych proti Lisabonské smlouvě. Lisabonská smlouva totiž všem odebere relativní klid, na který jsme všichni zvyklí a kvůli kterému by mnozí nad Lisabonskou smlouvou bez povzdechu mávli rukou.

Ožije dračí vejce sametové revoluce a možná okusíme drsnou podobu sametu.

Autor: Jiří Payne,
kandidát do EP

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31