Novotný: Hele, kámo, Uber (regulací)

Novotný: Hele, kámo, Uber (regulací)

Pokud najezdíte s oktávkou jako pražský taxikář ročně 20 tis. km, tak vás 1 km jízdy stojí 27,12 Kč. 1 hodina státní vás při stejných podmínkách stojí 320,29 Kč (1 min. stání 5,34 Kč). Přičemž počítáme s tím, že nástupní sazba je 40 Kč. Tento výpočet minimálních nákladů je orientační a jejich výpočet je závislý na dosahovaných dopravních výkonech.

Náklady, které nejsou na první pohled vidět (opět příklad oktávky):

  • platba za stanoviště taxislužby se podle vyjádření taxikářů pohybuje kolem 8 až 20 000,- měsíčně,
  • poplatek za zprostředkování služby mezi dispečinkem a řidičem přes mobil: 10 000,- měsíčně,
  • povinné + havarijní pojištění (pouze navýšení pro taxi): 5 090 + 20 583,- ročně,
  • silniční daň: 3000,- ročně,
  • ověření taxametru: 300,- ročně,
  • STK a emisní kontrola: 1200,- ročně,
  • psychotesty: 2000-2200,- …

Nehledě na další byrokratické poplatky nebo překážky, kterým soukromník – taxikář čelí. To jsou holá fakta.

Uberista žádné takové poplatky (asi kromě STK nebo věcí spojené s údržbou auta, datového tarifu, atd.) nemá. Je to jeho auto, která už stejně tak využívá jako normálního dopravního prostředku. Bohužel za současné legislativy, pokud jeho příjem není nahodilý a dělá tuto činnost soustavně, tak musí být taxikářem a živnostníkem, tedy platit daně. Uber není spolujízda – spolujízda právě že je nahodilý příjem. Smůla.

Probereme si výnosy

Bohužel i zde existuje nesmyslná regulace. Nástupní sazba je přípustná nejvýše 40 Kč, 1 kilometr jízdy je omezen na 28 Kč a cena stání za minutu je 6 Kč. To způsobuje krajní nedostatek taxíků při mimořádných událostech jako je např. Silvestr. Osobní zážitek – pro kamarády z Rakouska jsem nebyl schopný taxík objednat celou noc. Na lince jsem byl 52. v pořadí.

Vynikající článek Martina Pánka je zde, ať nenosím dříví do lesa. Celou situaci ohledně cenové regulace vykresluje dopodrobna.

Změna je možná. Ulevme taxikářům

Uber

Deregulujme taxislužbu. Uber je právě tím příkladem, že taxi lze provozovat bez výše zmíněných překážek a nákladů. Řada regulací štve i samotné taxikáře. Jsou taxikáři, kteří sami prohlašují, že jsou v jejich branži lidé, kteří se chovají neurvale a těží ze svého privelegovaného postavení (např. si stěžují na neprofesionální vystupování a špatné oblékání svých kolegů). Legendárnost pražských taxikářů je stejně světoznámá, jako Orloj a Pražský hrad. Svým kamarádům z ciziny zásadně nedoporučuji jezdit taxíkem z Ruzyně. Jsou překvapení, že je MHD sveze rychle, spolehlivě a navíc ještě levně.

Absurdita potřeby psychotestů pro taxikáře a nepotřeba pro uberisty dokresluje nesmyslnost regulací. Ještě více to je ale znalost místopisu. To samé jazyková zkouška – nedomluvíš se, tak nemáš kšeft, tečka.

Na Slovensku je Uber stejně ožehavým tématem, jako u nás. Mafiánské praktiky slovenských taxikářů, kteří berou zákon do vlastních rukou, mě ani nepřekvapují. Spíše znechucují. Slovenská opoziční SaS Richarda Sulíka (úzce spolupracují s českými Svobodnými Petra Macha), navrhuje liberalizaci taxislužby.

V Česku svá doporučení vydalo CETA (Centrum ekonomických a tržních analýz) ve studii Fenomén Uber v České republice. Já se s jejich závěry ztotožňuji. Myslím si, že taxislužba potřebuje nový koncept pro ekonomiku 21. století. Je také záslužné, aby řidiči mohli obzvláště v tak velkých a rozvíjejících se aglomeracích jako Praha, Brno a okolí, Plzeň, Ostravsko a Liberecko, maximalizovat úspory z rozsahu, více využívat mrtvé váhy a nevyužitého prostoru ve svém autě. Tlak na to, jak zefektivnit dojíždění za prací a ušetřit nějaké to auto při dopravní intenzitě, by mělo být motivací k této deregulaci. Nehledě na ekonomické příležitosti pro lidi, kteří potřebují nějakou tu korunu navíc. Abych jmenoval: matky na mateřské, důchodci nebo studenti.

Máme na to být zemí, kde se pružně reaguje na novodobé trendy sdílené ekonomiky.

Máme na to být zemí, kde efektivně využíváme své zdroje.

Máme na to být zemí, kde si lidé mohou rozhodnout jak chtějí cestovat a rozhodují se podle nejlepší ceny.

Máme na to být svobodnou zemí.

Josef Novotný,
člen republikového výboru a odborný mluvčí pro dopravu

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v pořadu Události, komentáře na ČT24 dne 12. března 2026 obhajoval vládní rozpočet na obranu i celkovou fiskální politiku, přestože čelil kritice z USA i od domácí Národní rozpočtové rady (NRR). Na pozadí varování amerického velvyslance při NATO a schváleného rozpočtu s deficitem 310 miliard Kč zdůraznil prioritu odpovědnosti vůči českým voličům před spojeneckými deklaracemi.

Úvod: americká kritika a české 2%

Debata moderovaná Tereza Řezníčkovou se odehrála krátce po schválení státního rozpočtu na rok 2026, který podle premiéra Andreje Babiše zajistí obranné výdaje přes 2 % HDP díky započítání 20 miliard z dopravy a dalších položek. Američané však varovali, že Česko riskuje sestoupit mezi spojence s nejnižšími výdaji (odhad 1,8 % HDP), což potvrdil i velvyslanec při NATO i v Praze.

.​

Vondráček: voliči nad NATO, žádné triky

„V první řadě se zodpovídáme voličům, kteří dali mandát v demokratických volbách,“ řekl Vondráček na otázku, zda snížení výdajů na obranu (o 21 miliard oproti původnímu návrhu) není hanbou vůči NATO. Podle něj voliči chtěli méně plýtvání, ať už 2 % HDP vyjdou nebo ne – odkazoval na čl. 2 Ústavy, kde veškerá moc pramení z lidu.

Kritizoval minulou vládu za „předčasné zálohy“ na stíhačky (mimořádné platby mimo smlouvy), které neposílily bezpečnost, ale formálně naplnily 2 %. „Tyto zálohy nezvýší reálnou bezpečnost občanů,“ argumentoval a věřil, že diplomaticky se to vysvětlí – vztahy s USA nepoškodí. Dlouhodobě vidí riziko v růstu na 3,5 % HDP do 2029: „To jsou stovky miliard.“​

Sedmihradská oponovala, že kumulovaný deficit v obraně je za 20 let a 2 % je dnes minimum; NRR podle ní ukáže skutečnost za rok a půl.​

NRR: selhání rozpočtu, zrušit ji?

NRR kritizovala rozpočet za překročení limitu deficitu (o 64 miliard) a pochybnosti o obraně, OZE i emisních povolenkách. Vondráček souhlasil s nervozitou z vysokého schodku (310 miliard), ale obhajoval úsporu 13,5 miliardy oproti Stanjuře (323,5 miliardy). „Předchozí vláda nasekala 1200 miliard dluhů i s NRR,“ řekl a naznačil diskusi o jejím zrušení – funguje od Topolánka, ale nefunguje efektivně.

Sedmihradská bránila NRR jako nezávislého arbitra rozpočtové odpovědnosti; novela ve Sněmovně vyžaduje reakci vlád, ale kompetence jsou slabé. Vondráček souhlasil, že by potřebovala pravomoci, ale teď „není k ničemu“.

ČEZ: zestátnění výroby jako nutnost?

S 27 miliardami zisku ČEZu vláda plánuje stoprocentní kontrolu nad výrobou (jaderné elektrárny). Vondráček to obhajoval: „Kočkopes je nejhorší varianta, deformovaný trh vyžaduje státní ruku na strategických zdrojích.“ Argumentoval, že Temelín měl přinést levnou elektřinu, ale ceny jsou nejvyšší v EU; stát by mohl obcházet Lipskou burzu. Horizont: do 4 let vládnutí.​

Sedmihradská byla proti: „Zestátnění destabilizuje trh, ČEZ funguje dobře – peníze lépe na modernizaci.“ Vondráček zdůraznil ochranu minoritních akcionářů: „Žádné znárodňování, tržní řešení.“​

Závěr: úspory vs. reformy

Vondráček spojil témata do jedné linie: priorita voličů znamená efektivní šetření (stavební zákon, zrušení OZE poplatků, flexibilní služební zákon, žádné ETS2), ne slepé zvyšování výdajů. „Bezpečnost je základ státu, ale bez plýtvání,“ shrnul. Sedmihradská volala po reformách (boj se šedou ekonomikou, EET od 2027), ale kritizovala absence návrhů na snížení mandatorních výdajů (93 % rozpočtu).​

Debata ukázala Vondráčka jako pragmatika, který voliče staví nad deklaracemi NATO a upřednostňuje reálnou fiskální odpovědnost před fiskálními triky minulosti. Rozpočet 2026 tak podle něj ušetřil miliardy a otevřel cestu k lepším časům, i když kritici vidí rizika.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31