Pokud najezdíte s oktávkou jako pražský taxikář ročně 20 tis. km, tak vás 1 km jízdy stojí 27,12 Kč. 1 hodina státní vás při stejných podmínkách stojí 320,29 Kč (1 min. stání 5,34 Kč). Přičemž počítáme s tím, že nástupní sazba je 40 Kč. Tento výpočet minimálních nákladů je orientační a jejich výpočet je závislý na dosahovaných dopravních výkonech.
Náklady, které nejsou na první pohled vidět (opět příklad oktávky):
- platba za stanoviště taxislužby se podle vyjádření taxikářů pohybuje kolem 8 až 20 000,- měsíčně,
- poplatek za zprostředkování služby mezi dispečinkem a řidičem přes mobil: 10 000,- měsíčně,
- povinné + havarijní pojištění (pouze navýšení pro taxi): 5 090 + 20 583,- ročně,
- silniční daň: 3000,- ročně,
- ověření taxametru: 300,- ročně,
- STK a emisní kontrola: 1200,- ročně,
- psychotesty: 2000-2200,- …
Nehledě na další byrokratické poplatky nebo překážky, kterým soukromník – taxikář čelí. To jsou holá fakta.
Uberista žádné takové poplatky (asi kromě STK nebo věcí spojené s údržbou auta, datového tarifu, atd.) nemá. Je to jeho auto, která už stejně tak využívá jako normálního dopravního prostředku. Bohužel za současné legislativy, pokud jeho příjem není nahodilý a dělá tuto činnost soustavně, tak musí být taxikářem a živnostníkem, tedy platit daně. Uber není spolujízda – spolujízda právě že je nahodilý příjem. Smůla.
Probereme si výnosy
Bohužel i zde existuje nesmyslná regulace. Nástupní sazba je přípustná nejvýše 40 Kč, 1 kilometr jízdy je omezen na 28 Kč a cena stání za minutu je 6 Kč. To způsobuje krajní nedostatek taxíků při mimořádných událostech jako je např. Silvestr. Osobní zážitek – pro kamarády z Rakouska jsem nebyl schopný taxík objednat celou noc. Na lince jsem byl 52. v pořadí.
Vynikající článek Martina Pánka je zde, ať nenosím dříví do lesa. Celou situaci ohledně cenové regulace vykresluje dopodrobna.
Změna je možná. Ulevme taxikářům
Deregulujme taxislužbu. Uber je právě tím příkladem, že taxi lze provozovat bez výše zmíněných překážek a nákladů. Řada regulací štve i samotné taxikáře. Jsou taxikáři, kteří sami prohlašují, že jsou v jejich branži lidé, kteří se chovají neurvale a těží ze svého privelegovaného postavení (např. si stěžují na neprofesionální vystupování a špatné oblékání svých kolegů). Legendárnost pražských taxikářů je stejně světoznámá, jako Orloj a Pražský hrad. Svým kamarádům z ciziny zásadně nedoporučuji jezdit taxíkem z Ruzyně. Jsou překvapení, že je MHD sveze rychle, spolehlivě a navíc ještě levně.
Absurdita potřeby psychotestů pro taxikáře a nepotřeba pro uberisty dokresluje nesmyslnost regulací. Ještě více to je ale znalost místopisu. To samé jazyková zkouška – nedomluvíš se, tak nemáš kšeft, tečka.
Na Slovensku je Uber stejně ožehavým tématem, jako u nás. Mafiánské praktiky slovenských taxikářů, kteří berou zákon do vlastních rukou, mě ani nepřekvapují. Spíše znechucují. Slovenská opoziční SaS Richarda Sulíka (úzce spolupracují s českými Svobodnými Petra Macha), navrhuje liberalizaci taxislužby.
V Česku svá doporučení vydalo CETA (Centrum ekonomických a tržních analýz) ve studii Fenomén Uber v České republice. Já se s jejich závěry ztotožňuji. Myslím si, že taxislužba potřebuje nový koncept pro ekonomiku 21. století. Je také záslužné, aby řidiči mohli obzvláště v tak velkých a rozvíjejících se aglomeracích jako Praha, Brno a okolí, Plzeň, Ostravsko a Liberecko, maximalizovat úspory z rozsahu, více využívat mrtvé váhy a nevyužitého prostoru ve svém autě. Tlak na to, jak zefektivnit dojíždění za prací a ušetřit nějaké to auto při dopravní intenzitě, by mělo být motivací k této deregulaci. Nehledě na ekonomické příležitosti pro lidi, kteří potřebují nějakou tu korunu navíc. Abych jmenoval: matky na mateřské, důchodci nebo studenti.
Máme na to být zemí, kde se pružně reaguje na novodobé trendy sdílené ekonomiky.
Máme na to být zemí, kde efektivně využíváme své zdroje.
Máme na to být zemí, kde si lidé mohou rozhodnout jak chtějí cestovat a rozhodují se podle nejlepší ceny.
Máme na to být svobodnou zemí.
Josef Novotný,
člen republikového výboru a odborný mluvčí pro dopravu
