Prohlášení předsednictva Strany svobodných občanů v Moravskoslezském kraji
Strana svobodných občanů v Moravskoslezském kraji jednoznačně odsuzuje čin, který se stal v sobotu ve Vítkově a jehož výsledkem jsou tři těžce zranění. Odmítáme jakékoliv násilné řešení společenských problémů, tím více pak odmítáme řešení zákeřné, zbabělé, zaměřené vůči těm, kdo nemají možnost se jakkoliv násilí a agresi bránit.
Stejně jednoznačně však musíme odmítnout snahy některých politiků populistickými gesty se na této lidské tragédii zviditelnit. Tato tragédie, stejně jako další aktivity označované jako extremistické, jsou jen a pouze důsledkem alibistické politiky těch, kdož dostali důvěru voličů. Strana svobodných občanů odmítá jak populistická řešení, tak řešení extremistická.
Zároveň se stavíme proti ukvapeným závěrům činěným některými žurnalisty či občanskými aktivisty. Jsme přesvědčeni, že jediným kompetentním orgánem je v současné době Policie České republiky, jejíž specialisté mají před sebou nelehký úkol případ vyřešit. Nekompetentní vměšování se do činnosti Policie ČR nemůže žádným způsobem vyřešení případu napomoci, může pouze eskalovat napětí ve společnosti.
Jako politická strana usilující o důvěru voličů nabízíme řešení, které bude založené na využití zákonného rámce a ústavních principů ČR a které bude respektovat heslo Strany svobodných občanů: svoboda – odpovědnost – spravedlnost. Při řešení hodláme využít odborníky a osoby, které mají prokazatelné zkušenosti a výsledky v této oblasti. Problémy jsou zde, aby byly systémově řešeny, ne proto, aby některým osobám sloužily jako laciný výtah k moci.
V pořadu TV Česko vystoupila zdravotnice Adriana Čipižáková, která dlouhodobě komentuje téma očkování a kriticky se vyjadřuje k připravované Národní očkovací strategii. V rozhovoru popisuje, proč podle ní není správné stavět očkování jako „základní pilíř“ prevence a proč v dokumentu vidí riziko nepřímého nátlaku na veřejnost.
Čipižáková strategii označuje za komplexní plán, který podle ní detailně popisuje, „kam se očkování má ubírat“, co má být povinné a nepovinné a jaké má mít vazby a důsledky. Současně tvrdí, že dokument může v praxi vytvářet tlak směrem k „nepovinně povinnému“ očkování, protože jako cíl zmiňuje velmi vysokou proočkovanost – podle jejích slov až populace. Strategie je podle ní prezentována jako prevence, ale fakticky se soustředí téměř výhradně na vakcinaci.
Jedním z klíčových argumentů, který prezentuje je, že část veřejnosti si podle ní zjednodušila význam očkování a začala jej chápat jako záruku bezpečí. V ordinacích se prý setkává s představou, že po vakcinaci „se už nemůže nic stát“, což podle ní vede k podceňování dalších návyků a opatření. Kritizuje také výroky, které podle ní zaznívají ve veřejném prostoru ve smyslu, že „jiná prevence infekčních onemocnění, než očkování není“.
V další části rozhovoru vysvětluje, proč podporuje výzvu „stop“ Národní očkovací strategii. Jako zásadní uvádí dvě roviny: jednak obavu z donucovacích mechanismů, jednak podle ní nedostatečné a málo férové zacházení s problematikou nežádoucích účinků. Tvrdí, že nežádoucí účinky se v praxi často bagatelizují a lidé se mohou setkat s odmítnutím souvislosti ze strany části lékařů, i když potíže přijdou krátce po očkování. Zároveň připomíná, že informace o nežádoucích účincích jsou uvedené v příbalových letácích a že systém by podle ní měl jasněji řešit, jak budou lidé s vážnými následky případně podpořeni.
Rozhovor se věnuje i očkování dětí a těhotných. Čipižáková říká, že rodiče by podle ní měli dostávat srozumitelné informace nejen o deklarovaných přínosech, ale i o možných rizicích a nežádoucích účincích – a zejména vysvětlení „proč se očkuje“ a proč v určitém věku. Kriticky popisuje zkušenosti některých rodičů, kteří jí podle jejích slov píší o komunikaci v ordinacích, včetně strašení. Opakovaně zdůrazňuje, že rozhodnutí má být dobrovolné a postavené na úplných informacích, a zmiňuje i alternativní přístupy k prevenci, jako je životní styl, spánek, strava a hygienické návyky.
Významná část vystoupení se vrací do období covidu. Čipižáková popisuje svou zkušenost ze zdravotnictví, rozpor mezi mediálním obrazem a tím, co dle jejího líčení viděla v praxi, a také situace spojené s tlakem na očkování a testování u zdravotníků. Navazuje tím na svůj podíl na aktivitě známé jako Deklarace sester, kterou prezentuje jako reakci na nátlak na povinné očkování profesí. Podle jejích slov se téma nyní vrací v jiné podobě právě skrze Národní očkovací strategii.
V závěru rozhovoru zve na besedy a přednášky, kde se má diskutovat Národní očkovací strategie i širší rámec tématu. Zmiňuje vlastní web a další informační stránky a popisuje snahu zvát na akce i lékaře, aby zazněly různé pohledy a lidé si mohli informace sami vyhodnotit. Zároveň vyzývá ke společenskému „kompromisu“: aby se lidé navzájem ne dehonestovali podle toho, jakou cestu prevence si zvolí.
