Mlýnková Išková: Jak naše vláda vyměňuje české občany za norské peníze

Mlýnková Išková: Jak naše vláda vyměňuje české občany za norské peníze

Příběh rodiny Michalákových snad ani nemusím připomínat. Paní Michalákové byli už před šesti lety odebráni její dva synové (v té době jim bylo tři a šest let) norskou sociální službou na ochranu dětí Barnevernet, a to z důvodu podezření na násilí v rodině. Přestože se tato podezření neprokázala, rodiče dětí se nijak neprovinili, norský úřad děti matce do dnešního dne nevrátil. Její styk s dětmi navíc omezují stále víc a víc a snaží se mu zabránit úplně. Děti nejsou ve styku ani se svými dalšími příbuznými včetně prarodičů.

Chybějící vůle našich politiků

Za celých šest let nebyli čeští vládní představitelé schopni vymoci naše občany ze spárů Norska. Jejich aktivita je zcela nedostatečná až nulová. Běžný člověk opravdu žasne nad tím, že jsou naši činitelé schopni zajistit osvobození dospělých lidí v Súdánu nebo Pákistánu, ale navrácení dětí, českých občanů, z Norska ne. Ale je k tomu vůbec vůle?

Norské fondy - barnevernet

Pokud naše vláda vesele podepisuje s Norskem smlouvy o tom, že nám Norsko přispěje několik miliard, je jasné, že jednání o navrácení našich občanů není na pořadu dne. Copak byste si brali peníze od někoho, komu byste vzápětí pohrozili, ať okamžitě přestane porušovat mezinárodní úmluvy a vrátí matce její děti? Jaká by byla v takovém případě vaše vyjednávací pozice? Dost mizerná. Ne nadarmo se říká, koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Nevěřím proto, že se naše vláda chystá jakkoli konat a angažovat v případě sourozenců Michalákových. Z představy, že si naši politici vezmou peníze z Norských fondů s vědomím, že Norsko neoprávněně zadržuje naše občany je mi hodně zle. Naši občané by měli být pro naše politiky posvátní a neměli by je vyměnit ani za všechny peníze světa.

Norové nás budou učit lidským právům

Na celé věci je nejabsurdnější, že peníze mají směřovat na podporu lidských práv (a začlenění Romů do společnosti). Většina peněz poputuje neziskovým organizacím. Peníze z Norska, ano toho státu, který násilně oddělil děti od jejich rodičů, prarodičů a dalších příbuzných (a to nemluvíme jen o rodině Michalákových, ale o stovkách dalších rodin), budou použity na to, aby nás rasistické, xenofobní a šovinistické Čechy naučili lidským právům.

Ne, morální člověk nikdy nevymění život a štěstí druhých lidí za peníze. Současný politici se toho neštítí. Já však věřím, že jim to za pár týdnů spočítáme a s přispěním Svobodných se Denis a David Michalákovi vrátí jejich matce a rodině.

Pozn.: V sobotu 9. 9. 2017 přišla z Hodonína smutná zpráva, že zemřel dědeček bratrů Michalákových, který ze všech sil bojoval za navrácení vnuků jejich rodině a prosil alespoň o dálkový přístup k vnukům ve chvíli, kdy na tom byl už hodně zle. To mu nebylo umožněno a tento smutný příběh má tedy první oběť i na životech.

Terézia Mlýnková Išková,
místopředsedkyně Svobodných, zastupitelka města Hodonín a kandidátka Svobodných do Sněmovny

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31