Miloslav Bednář: Kritika stanoviska Svobodných k Ukrajině

Miloslav Bednář: Kritika stanoviska Svobodných k Ukrajině

Stanovisko republikového předsednictva Svobodných k ukrajinské krizi z 1. 9. 2014 je krajně problematické.

Za prvé:

Je neudržitelné tvrdit, že „Ukrajina vznikla jako uměle vytvořený stát s nepřirozenými hranicemi,“ tak jako prý Československo, SSSR, Jugoslávie a Evropská unie.

V Evropě snad kromě Islandu nemohl kvůli etnické rozmanitosti a dějinné komplikovanosti nikdy vzniknout žádný čistě přirozený stát s údajně přirozenými hranicemi. Státy vždy vznikají aktem svobodné, v novější době demokratické občanské vůle, a jedině tak, trvají-li i nadále na svých výchozích zásadách, z nichž vznikly, jsou přirozené. Takto vznikla po rozpadu SSSR i Ukrajina, jejíž státní identita se během více než dvaceti let jejího trvání přes všechny zjevné problémy vcelku stabilizovala. Totéž se týkalo demokratického republikánského Československa, proti kterému se musely v r. 1938 spojit čtyři nejvýznamnější evropské velmoci, aby je zničily. Podobným případem byla předválečná, byť nepříliš demokratická Jugoslávie.

Oproti tomu SSSR byl totalitním režimem, který odstranil až tlak demokratických USA a jejich spojenců. EU ale žádným státem není, přestože o státnost soustavně usiluje. Její nedemokratická podstata způsobuje, že není slučitelná s povahou Evropy. Proto musíme reálně počítat s jejím budoucím rozpadem.

Za druhé:

Na Ukrajině, jak říká zářijové stanovisko Svobodných, nebyly naplňovány základní funkce státu, ale právě tento stav se rozhodli svobodní ukrajinští občané změnit. Tuto podstatnou skutečnost naše zářijové stanovisko nápadně ignoruje. I na Ukrajině totiž existují svobodní občané, nikoli jen, jak zdůrazňují odpůrci svobodné a demokratické ukrajinské státnosti, vnějšími silami manipulované obyvatelstvo. Na této skutečnosti nic nemění ani zjevně nedemokratická povaha institucí EU, k níž se na základě naivních představ o její povaze nynější Ukrajina usiluje připojit. Členské státy EU a rovněž USA jsou totiž přesto stále ještě více či méně, a méně hlavně v EU, demokraciemi.

Proto je za třetí tvrzení stanoviska Svobodných o zástupné válce Západu při hledání rovnováhy velmocí právě z pohledu základních principů Svobodných neudržitelné. Mezi svobodou a demokracií na jedné straně a diktátorskými nesvobodnými poměry na straně druhé totiž bude politická válka v té či oné podobě fakticky vždy. Demokratické a nedemokratické státy nelze klást na v zásadě mechanicky stejnou úroveň. Rovnováha mezi nimi je totiž z důvodu jejich politické nesouměřitelnosti, a proto neustálé konfliktnosti pustá, realitu ignorující iluze a klam.

Naše svoboda a demokracie by se před 25 lety bez pomoci Západu a faktického porušení této jen iluzorní koncepce rovnováhy velmocí vůbec nemohly obnovit. V zásadě totéž platí v tak či onak odlišných místních podmínkách vždy a všude na světě, tedy i zde a nyní. 

Za čtvrté:

Myslet si, jak to tvrdí poslední stanovisko Svobodných, že vůdci mocností mohou bez ohledu na to, zda jsou demokratické nebo ne, zajistit trvalý mír na Ukrajině, je proto vyloženě nerealistické a v zásadním rozporu s principy svobody, jež jsou nám vlastní. Skutečný mír je totiž možný jedině ve svobodě. A to bychom měli právě my Svobodní velmi dobře vědět.

Souhrnně řečeno:

Zářijové stanovisko Svobodných dokládá, že za poměrně krátkou existenci Strany svobodných občanů je naší podstatnou slabinou stále zřetelnější nedostatek politické vzdělanosti.

Je proto nezbytné, abychom si skutečně osvojili porozumění toho, co je podstatou svobody, spravedlnosti, demokracie a na nich založené politické filosofie. Jaký je vztah politiky a ekonomiky, politiky a etiky, politiky a náboženství, politiky a demokracie, politiky, demokratických a nedemokratických politických systémů, politické války a geopolitiky, co je podstatou Evropy, jak Evropa souvisí s USA, jak problematicky vznikla a jak se nedemokraticky vyvíjela Evropská společenství a Evropská unie, co je podstatou často zmiňovaného problému šíření svobody a demokracie, co je to stát, co jsou občanská práva, co je to společnost, jak se stát a společnost liší a jak souvisejí, atp. Převaha čistě ekonomického a IT pohledu nás totiž nyní již dost viditelně a dramaticky oslabuje na cestě k plnohodnotné existenci zdravé a silné, naši veřejnost skutečně oslovující, spolehlivě demokratické politické strany.

Miloslav Bednář,
člen Republikového výboru Strany svobodných občanů

Komentáře členů nejsou oficiálním stanoviskem strany. Stanoviska strany naleznete pod tímto odkazem.
 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31