Martin Pánek: Svobodní vysílají do europarlu rozmanitou šestici

Martin Pánek: Svobodní vysílají do europarlu rozmanitou šestici

Zřejmě si říkáte, že všichni členové Svobodných musí být stejní. Nebo aspoň minimálně kandidáti. Všichni podle jednoho mustru. Vždyť přece Svobodní jsou známí svoji ideovou vyhraněností, údajnou dogmatičností a lpěním na Hayekovi. Skutečnost však nemůže být dále od pravdy. Dovolte mi představit první šestku našich kandidátů do europarlamentu a zdůraznit rozdíly mezi nimi.

1. Petr Mach Petra Macha asi netřeba představovat. Ph.D. z financí, učitel ekonomie, vydavatel Laissez Faire. Doménou Petra Macha je ekonomie, určitě ale není žádný fachidiot. Naopak bych řekl, že v poslední době ve svých vystoupeních ekonomickou argumentaci prakticky nevyužívá.

Jak všichni dobře víme, Petr Mach je českou verzí pravého britského gentlemana. Vždy klidný a věcný, ale s oponentem si poradí velmi snadno.

Naopak 2. Jiří Payne se nebojí v debatě zvýšit hlas a zdůraznit tak, že to, o čem mluví, je závažná věc. Neshodnu se s ním na všem, ale rozhodně se ho vyplatí poslouchat. Obrovsky sečtělý a inteligentní člověk, hodně vychází z tradic první republiky a z nás všech Svobodných se nejlépe vyzná v politické práci. Kdo ho někdy viděl, jak maká na kontaktní kampani, musí před ním smeknout. Je to ryzí euroskeptik, který by se skvěle hodil jako opoziční politik do EU.

3. Tomáš Pajonk je bleeding-heart Svobodný. Všichni víme, že nejpotřebnější občané se mají nejlépe v liberalismu a že současný systém se po nich vozí, jak jenom může. Ale hlas Tomáše Pajonka, který na tuhle očividnou nespravedlnost bude upozorňovat, nám chyběl. Tomáš Pajonk, synek z Moravy, nám dokázal přinést voliče, kteří o nás předtím ani nezavadili. A každý potvrzuje, že jeho pracovní nasazení j eúplně neuvěřitelné.

4. Vít Jedlička Neznám člověka, který by byl více obeznámen se všemi podvody a podfuky, které se odehrávají v té statisícihlavé bruselské byrokracii. Vítek je kandidát podle mého gusta. V problematice se vyzná a nebojí se udělat politickou show, kterou přitáhne voliče. Kamarádský chlap, se kterým rádi zajdete na pivo. Jeho specializací je kamarádíčkovský kapitalismus, kdy politici přihrávají zakázky svým oblíbeným velkým firmám a malé firmy omezují, na čemž tratí všichni.

5. Martin Pánek Na pátém místě je moje maličkost. Jestli chcete vědět, jak vypadá Farage barrage počesku aneb odpánkování euronesmyslů, jsem váš člověk. Na co dávám důraz by měli spíš posoudit ostatní, ale myslím, že mým hlavním tématem je svoboda jednotlivce a moji hlavní expertizou je stejně jako u Petra Macha ekonomie. Mezi moje plusy jistě patří, že Kápa Schulze dokážu poslat do Brusele i v jeho rodném jazyce.

6. Miloslav Bednář Profesor filozofie a nejkonzervativnější článek naší první šestice. Odpůrce Evropské unie, co svět světem stojí, odborník na historii. Vaše volba na Svobodné kandidátce, pokud si myslíte, že nás prvních pět se zbláznilo a že občas neškodí liberalismus s kapkou konzervatismu.

Jak vidíte, každý z nás bere liberalismus z trochu jiného konce. A to máme dále na kandidátce bankéře, ekonomy, ajťáky, právníky, markeťáky nebo rodiče s kupou dětí. Evropská unie je prý jednotná v rozmanitosti. Náš rozmanitý liberalismus jí ale zatím chybí.

Tak nás do té Brusele vykopněte!

Martin Pánek,
kandidát Svobodných č. 5 a člen republikového výboru

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31