„Ekonomická svoboda je základní právo každého člověka na nakládání se svou vlastní prací a majetkem. V ekonomicky svobodné společnosti mohou jedinci pracovat, vyrábět, spotřebovávat a investovat, jakkoliv chtějí, přičemž tato svoboda je státem jak chráněna, tak neomezována. V ekonomicky svobodných společnostech dovolují vlády práci, kapitálu i statkům, aby se volně pohybovaly, a nedonucují ani neomezují svobodu více, než je nezbytně nutné k ochraně a udržení svobody samotné,“ píše Heritage Foundation na svém webu.
Ta vydala již 21. ročník svého indexu Economic Freedom of the World (dále jen index). Co nám jeho nejnovější vydání říká?
pobírat ekonomickou rentu. Data ukazují, že chudým se lépe vede v ekonomicky svobodném světě:
recenzi na knihu Globalizace: „Taiwan se během jedné generace změnil z dílny na levná trička na zemi, které mají její asijští sousedé co závidět – zemi s vysokým životním standardem, moderními technologiemi a populární destinaci pro studenty z celého světa. Velmi chudá Čína zbohatla za poslední generaci tolik, že dnes dokáže vyrábět špičkovou elektroniku. Z islandských rybářů se stali bankéři, ve dříve chudším Irsku jsou dnes vyšší platy než ve staré dobré Anglii.“
Taiwan sám o sobě je důkazem další hypotézy spojené s ekonomickou svobodou: totiž že ekonomická svoboda vede k politické svobodě. Ekonomická svoboda posiluje pluralistickou společnost a nezávislé myšlenky to mají snazší. Po liberalizaci se Taiwan demokratizoval až na plně demokratické státní zřízení. Mises.cz ho ostatnědoporučuje jako místo k emigraci.
Hong Kong je 21 let po sobě (od chvíle, kdy Heritage začala index vydávat) zemí s nejvyšší ekonomickou svobodou a dnes je jednou z nejbohatších zemí světa. A to je přitom země, kde před britskou koloniální správou a následnou liberalizací nebylo v podstatě vůbec nic. Dnes vypadá Hong Kong takhle:
ekonomickou svobodou v Číně, v dalším jsem se pak zabýval tím, kdo vlastně v Číně bohatne (skutečně ne jenom ti nejbohatší), druhý díl plný dat a grafů vyšel i na Mises.cz.
A srovnání Pudongu v Šanghaji v roce 1990 (bažiny) a v roce 2010 (finanční centrum světa) je dnes už legendární:
v článku pro Laissez Faire.
I když jsou v Evropské unii státy, které si i přes regulační choutky Evropské komise vedou velmi dobře (zejména celkově osmé Estonsko), státy jako Řecko by měly být varováním pro každého politika. Řecko je v Evropě na samém chvostu, za ním už je jenom Rusko, Bělorusko, Ukrajina a Kosovo! Popisovat hospodářský propad Řecka v posledních letech nebo komentovat stupidní volbu komunistické Syrizy by zde bylo nošením Misesových soch do Alabamy.
Česká republika se potuluje kdesi na průměru Evropské unie. Říká nám to dvě věci: liberalizace ekonomiky (po vzoru Klausových 90. let) je do značné míry možná i v dnešní EU, avšak může být ještě mnohem hůř.
Libertariánský europoslanec za Českou republiku, který letos index u nás představil, komentoval výsledky slovy:
„Při detailnějším zkoumání našeho skóre však přijdeme na to, že nárůst je navzdory naší vládě. Kladné body nám Heritage Foundation přičítá za ochranu vlastnických práv, boj s korupcí nebo nízkou inflaci. Všechny ukazatele, na které má přímý vliv vláda nebo parlament se zhoršují – rozpočtová disciplína, vládní výdaje, podnikatelské prostředí nebo prostředí pro zaměstnance. Zde všude zaznamenala Česká republika pokles, v případě vládních výdajů velmi výrazný.“
Při ještě detailnějším zkoumání ale zjistíme, že je to ještě horší. Heritage Foundation si nevšimla nově zavedeného progresivního zdanění („solidárního příspěvku“ při příjmech nad 100 tisíc Kč), což by nám přineslo v příslušné kategorii méně bodů. A co se korupce týče, tak pokud nahlédneme do metodologie boje s korupcí aochrany vlastnických práv, podle které Heritage postupuje, zjistíme, že celý posun v této kategorii má na svědomí zvýšení bodů od Transparency International, což by při personálním propojení této agentury s vládní stranou ANO (Krnáčová, Ondračka) mělo vzbuzovat minimálně opatrnost při interpretaci dat. Dalšími zdroji plusových bodů jsou s nejvyšší pravděpodobností vyhlášený antikorupční program vlády, schválení služebního zákona a report EU o stavu korupce. Nic, za co bych dal ruku do ohně. O služebním zákonu jsem dokonce přesvědčen, že je škodlivý.
V té bídě si tedy jedinou pochvalu zaslouží Česká národní banka, která má v posledních zhruba patnácti letech výborné výsledky, co se držení inflace na uzdě týče. O intervencích jsem psal zde.
Závěr
Nezbývá než věřit, že ekonomické svobody bude přibývat. Think-tankům jako je Institut Ludwiga von Misese potom nezbývá než tlačit na pravicové i levicové politiky, aby zjednodušili podnikání, vyrovnali svoje rozpočty, zmenšili vládní plýtvání a nemíchali se do svobodné aktivity svých občanů.
Potom dosáhneme skutečného bohatství národů.
Martin Pánek,
člen ReV Svobodných a asistent Petra Macha
