Není to tak dávno, co předseda jedné politické strany označil v denním tisku programovou část koaliční dohody vlády za blábol. Tento výraz bych nepoužil, nicméně souhlasím s ním v tom, že jde o materiál plný vnitřních rozporů. Pokud bych měl pro jeho označení použit jedno slovo, vybral bych úsměv. Koaliční dohoda je úsměvná. Toto označení bych hájil zvlášť důsledně u kapitoly zemědělství a lesnictví.
Jak vyplývá z bodu 1) a 2) uvedené kapitoly, zaměří se koalice na zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství podporou modernizace, mimoprodukčních funkcí zemědělství, investic do inovací nebo vědy a výzkumu a racionální kontrolou bezpečnosti potravin s tím, že navrhne spojení odborně příslušných kontrolních institucí s cílem zjednodušit administrativu a snížit byrokratickou zátěž podnikatelů.
Z uvedeného textu dohody jsem nabyl dojmu, že koalice zřejmě neví, o čem mluví. V případě konkurenceschopnosti zemědělství určitě. Je totiž všeobecně známo, že konkurenceschopnost lze posuzovat pouze na podnikové úrovni. Vyrábí a prodává podnik a o udržení na trhu usiluje pouze podnik, jde o soutěž mezi podniky. Jen podnik může být více či méně konkurenceschopný než jiný podnik se stejnou produkcí, jen podnik může nabízet občanům kvalitnější produkt než jiný podnik, levnější produkt než jiný podnik, vyrábět produkt s nižšími náklady než jiný podnik atd. atd. a uplatnit se na trhu lépe než jiný podnik. Zemědělství jako takové nic nevyrábí a nic neprodává, s nikým nesoutěží o udržení na trhu. Zemědělství jako takové není účastníkem trhu. Konkurenceschopnost zemědělství je z podstaty věci logický nesmysl. Kromě toho konkurence mezi zemědělskými podniky byla zlikvidována a přestala tedy existovat v okamžiku, kdy jsme vstoupili do EU a podřídili se její Společné zemědělské politice. Od té doby má každý zemědělský podnik stanoveno co může vyrábět, kolik toho může vyrobit a komu to může prodat. Pokud vládou stanovené množství produkce překročí je tvrdě sankcionován. Jestliže tedy vláda zcela záměrně zlikvidovala konkurenční prostředí, zlikvidovala současně i motivaci podniků k inovacím. Inovace, jako jediná cesta ke zvýšení konkurenceschopnosti podniků, ztratila v tomto zatuchlém prostředí smysl. Jediné co má pro jednotlivé podniky smysl inovovat, v tomto legislativou svázaném prostředí, jsou postupy k získání dotací na podnikové investiční záměry. To se ovšem již dotýká dalšího prohlubování korupčního prostředí samotnou legislativou vlády. Zdá se mi ovšem, že právě vytváření tohoto prostředí vládou, neladí se záměry jiné kapitoly koaliční dohody.
Sporným se mi rovněž jeví i záměr podporovat racionální kontrolu bezpečnosti potravin s cílem zjednodušit administrativu a snížit byrokratickou zátěž podnikatelů. Je všeobecně známo, že jakákoliv kontrola stojí a padá s existencí technických norem. Nelze kontrolovat nic jiného, než dodržování parametrů stanovených technickou normou. Rovněž je všeobecně známo, že jakákoliv technická norma je ze své podstaty silnou brzdou jakýchkoli inovací. Druhou stranou mince takových norem je pak zvýšení administrativy a byrokratické zátěže podnikatelů a povinnost vynakládat soukromé finanční prostředky na něco, z čeho mají výnosy pouze a jen vládní úředníci. Z logiky věci je zřejmé, že pokud by vláda měla skutečně v úmyslu podporovat inovace a snížit byrokratickou zátěž podnikatelů, musela by v prvé řadě stávající technické normy rušit. To však není možné, jelikož od přistoupení k EU a přijetí Společné zemědělské politiky již vláda zemědělství a lesnictví nespravuje. Ty jsou dnes spravovány vrchností EU a jak jsem již uvedl ve svém článku „Pohádka o Smolíčkovi Pacholíčkovi“, bylo jen v roce 2008 zveřejněno ve sbírce zákonů 101 nových nařízení a směrnic EU a 76 změn v naší stávající legislativě, vyvolaných požadavky EU. V tomto směru je vláda, jak se říká, zcela mimo mísu.
Za pozitivní bych naopak neváhal označit záměr koalice ukončit činnost Pozemkového fondu ČR (PF). Vyjdu – li však z některých údajů agendy PF roku 2007 (pozdější nemám k dispozici), jeví se mi splnění tohoto záměru jako nereálné. Z těchto údajů se mi zdá, že agenda PF zbylá po tzv. ukončení jeho činnosti, kterou hodlá koalice převést na Pozemkový úřad ČR, bude objemově stejně rozsáhlá, vč. počtu úředníků, jako je v současné době. Je tedy víc jak pravděpodobné, že PF bude stále fungovat tak jak současně funguje, se stejným rozsahem agendy a úřednictva, avšak pod hlavičkou Pozemkového úřadu ČR. V tom případě však k žádné věcné změně nedojde a občané nemohou očekávat nějaké výnosy z realizace tohoto koaličního záměru. Vypadá to tedy, že jde pouze o formalizmus nejhrubšího zrna. Pro zajímavost uvedu některé údaje z agendy PF, které mě k tomuto závěru přivedly. K 31.12.2007 spravoval PF 368 796 ha zemědělské půdy a ostatní majetek (budovy a stavby) v hodnotě 3,3 mld. Kč. Ve stejném roce nabídl oprávněným osobám 3 tis. ha, přičemž oprávněné osoby měly zájem pouze o 1tis.ha. Z 58 tis. ha nabídnutých k prodeji, prodal PF pouze 5,4tis.ha. Z toho je zřejmé, že o zem. půdu již velký zájem není a stát bude ještě hodně dlouho jejím největším „vlastníkem“. V této souvislosti mě jen tak mimochodem napadla otázka, zda je vůbec etické, když někdo „svůj“ majetek získal výhradně jen loupeží, nikdy na něm nepracoval a nikdy ho nezveleboval a pak ho prodává tomu, kdo na něm dlouhá léta pracoval a pracuje a zveleboval ho a zvelebuje.
Kromě správy uvedených zemědělských pozemků představovala agenda PF ke konci téhož roku správu 60 612 nájemních smluv uzavřených s nájemci, z toho 55 367 smluv na pozemky, budovy a stavby, rybníky a nebytové prostory, 1 005 smluv na byty, 150 smluv na billboardy a 1 090 smluv na honitby. V témže roce pak PF evidoval 2 253 neskončených soudních sporů. Zdá se mi, že PF ještě hodně dlouho zůstane největší realitní kanceláří v zemi a je lhostejné zda pod hlavičkou PF ČR nebo pod hlavičkou Pozemkového úřadu ČR.
Chvályhodným je bezpochyby i záměr vlády snížit stavy úředníků ve státní správě a snížit výdaje státu na jejich mzdy. Naproti tomu úsměvným se mi zdá způsob, jakým toho vláda chce dosáhnout. Pokud bude vláda postupovat tak, jak prezentuje ve sdělovacích prostředcích, nemůže být výsledek celého záměru jiný, než jaký byl, když exministr financí pan Bohuslav Sobotka, tuším v roce 2004, provedl na ministerstvu financí personální audit, na základě kterého propustil 250 úředníků. Každý si jistě pamatuje, jak se s tímto svým počinem při každém svém vystoupení vytahoval. Pan Sobotka ovšem zatajil, že vyřizování agendy, kterou do té doby zajišťovali propuštění úředníci, mu zajistili externí občané, s kterými uzavřel smlouvy o dílo. Že to celé vyšlo ještě dráž, snad nikdo nemusí pochybovat. Že do dvou let byl počet úředníků stejný jako před auditem již nikoho nezajímalo.
Pokud by vláda skutečně měla v úmyslu trvale omezit počet státních úředníků, musela by respektovat věcnou podstatu problému, což znamená, omezit poptávku po úřednické práci. To by ovšem musela, spolu s EU, přestat chrlit nové a rušit stávající legislativní předpisy. Že poptávku po úřednické práci udržuje a vyvolává právě a jen množství stávajících legislativních předpisů a vydávání nových lze doložit celkem snadno. Jako příklad lze uvést, že v důsledku legislativy přijaté Společné zemědělské politiky EU a tzv. legislativní smršti Zemanovi vlády vzrostl počet úředníků Ministerstva zemědělství o 100%. Také si každý bezpochyby vzpomene, jak sociální demokracie prosazovala, tuším v roce 2006, v parlamentu nový zákon o registračních pokladnách, který parlament nakonec neschválil. Z tohoto titulu měl být jen územním finančním orgánům zvýšen plánovaný stav pracovníků o 314 míst. Již z logiky věci je zřejmé, že někdo musí legislativu vytvořit a následně kontrolovat plnění povinností legislativou uložených.
Co tedy mohou občané od vlády očekávat v tomto volebním období v oblasti zemědělství a lesnictví? Z koaliční dohody mám dojem, že očekávat jakoukoliv změnu proti současnému způsobu vedení zemědělství a lesnictví vládou by bylo chybou. V tom se ovšem zemědělství a lesnictví ničím neodlišuje od ostatních oblastí společenského života. V koaliční dohodě jsem nezaznamenal žádná opatření, která by společnost posunula blíže k civilizačním hodnotám vyjádřených ve věcném obsahu slovních spojení jako je svobodná a spravedlivá společnost a právní stát. Řekl bych, že typ vedení státu se měnit nebude a spíše to ukazuje na opačný směr vývoje. Z toho je zřejmé, že stejně jako dosud, a ještě ve větší míře, bude vláda jedněm brát a druhým dávat, stejně jako dosud bude podporovat chudobu a chudoba bude v takové výši, v jaké ji vláda podpoří, stejně jako dosud bude jedna skupina občanů žít na úkor jiné skupiny občanů, ve stejné míře bude vláda i nadále rozdělovat společnost na „sekty občanů“, přičemž některé z nich budou mít jako dosud jen „práva“, daná legislativou, a jiné budou mít jen povinnosti nařízené legislativou a vnitrospolečenský boj mezi těmito „sektami“ bude dál v neztenčené míře pokračovat. Jelikož se vláda rozhodla být poslušným nevolníkem vrchnosti v Bruselu, bude se současně rozšiřovat a prohlubovat i agrese vlády vůči soukromému majetku občanů tak, jak je tomu dnes v zemědělství a lesnictví, do ostatních oblastí společenského života.
Komu se tento stav a vývoj společnosti nelíbí, má dvě možnosti. Za prvé se s ním může smířit a nedělat vůbec nic. V takovém případě by si měl každý, kdo takovou možnost zvolí, položit otázku, zda ještě patří do živočišného druhu člověk. Nevím, zda ho upřímná odpověď uspokojí. Za druhé si může vlastní aktivitou vynutit vypsání referenda o vystoupení z EU a v příštích volbách volit politické strany, které mají ve svém programu ochranu práv každého občana, ochranu spravedlnosti a vytvoření právního státu. V tom případě by však neměl volit strany současné vládní koalice a žádné jiné, které se na tomto stavu podílely.
Miloslav Machač je členem Strany svobodných občanů.
