Dle nejmenovaného ministra jednala naše vláda o požadavku EU, aby ČR něco přisypala do Evropského fondu na zachraňování krachujících států eurozóny. Tlak na českou vládu bude asi silný. Argument, abychom od této pomoci dali ruce pryč, je ale také silný.
Fond je prázdný
Evropský fond na zachraňování krachujících států eurozóny byl zřízen v květnu rozhodnutím EU, je nicméně PRÁZDNÝ. Jinými slovy, Evropská unie nemá ve svém záchranném fondu ani eurocent. Státy eurozóny se pouze ZAVÁZALY do něj přispět, a to ohromující částkou 440 miliard eur. Nepřispěl ale zatím nikdo.
Aby se mohlo z fondu dát sto miliard eur Irsku, musely by státy eurozóny do fondu peníze teprve nasypat. I kdyby k tomu měly politickou vůli, žádné volné peníze nemají. Musely by vydat další obligace a je pravděpodobné, že se jim v takovém případě vůbec nepodaří najít ochotné věřitele.
Tab.: Závazky zemí eurozóny na pomoc krachujícím státům:
Zdroj: Status ESFS
Např. Slováci mají přispět částkou 4,5 mld eur. Pro představu, kdyby Česká republika byla členem eurozóny (což díky Bohu není), museli bychom přispět 10 miliard eur, neboli 250 miliard korun. Snadno si tedy čtenář, který nemusí být nijak zvlášť zběhlý v ekonomických záležitostech, představí, že je vyloučené, aby se členské státy na Irsko a další krachující země složily. Je prostě nemožné, aby např. Belgie vydala dluhopisy na 15 miliard eur, nebo Itálie na 81 miliard eur, nebo Španělsko na 54 miliard eur.
Ano, problém je tak vážný. Eurozóna NEMÁ peníze na to, aby se zachránila. Takže se nezachrání a je potřeba počítat s jiným scénářem.
Nepomáhejme Irsku
Naše vláda by se neměla „dobrovolně“ na pomoci Irsku podílet. Stačí, že se podílíme skrze Mezinárodní měnový fond, jak jsem psal dříve. Místo dalšího zadlužování ve prospěch Irska by měla urychleně přehodnotit rozpočet na rok 2011 a předložit jej Sněmovně znovu a lépe – jako vyrovnaný. Riziko, že už si nebude jak půjčit, je totiž vysoké.
Nesouhlasím s prezidentem Václavem Klausem, který opakuje tezi, že se eurozóna nerozpadne, že politici budou dál shánět peníze a sypat je do černých děr. Budou to chtít dělat. Narazí však na tvrdou ekonomickou realitu – ty peníze prostě mít nebudou.
Irové nejspíš brzy poznají, že jim vláda lhala, když jim řekla, že garantuje jejich vklady v bankách. Lidé se brzy poperou o zbytky hotovosti, až se pokusí vybrat z bank své úspory, které v nich dávno nejsou.
Problém se brzy přesune do Španělska, Portugalska a Belgie. Vlámové nejspíš dají ruce pryč od belgických dluhů, stejně jako Katalánci od španělských a využijí příležitosti zmatku k osamostatnění.
Nejspíš se pak zhroutí trh se státními dluhopisy, což dopadne i na české banky a penzijní fondy. Lidé v ČR se bát nemusí. Mají své vklady v bankách pojištěné, a i kdyby Fond pojištění vkladů nestačil, máme svoji národní měnu a národní banku s právem emise peněz, která slouží v podobných případech jako věřitel poslední instance a může fond doplnit tiskem peněz.
Jenže pokud se zhroutí trh se státními dluhopisy, nebude česká vláda příští rok schopna vydat obligace na pokrytí plánovaného deficitu ve výši 135 miliard. Je mi líto, že česká vláda nedokázala vyrovnat státní rozpočet a zbytečně tak vystavuje zemi problémům, které nastanou, až se trh se státními dluhopisy zhroutí.
Nejlépe z potíží, které Evropu čekají, vyjdou státy jako Švýcarsko, které se nezadlužují, a státy, které mají vlastní nezávislou měnu. Udrží tedy v chodu stát a nebudou čelit vážným protestům lidí závislých na platbách od státu, kteří se budou domáhat svých výplat a důchodů.
Česká vláda má ještě šanci zachránit zemi od nejhoršího: Nepůjčovat eurozóně a dodatečně vyrovnat státní rozpočet na rok 2011. Na rok, který se nejspíš zapíše do evropské historie.
Petr Mach je ekonom a předseda Strany svobodných občanů.
